"O Palachovi se napsala spousta pravd a polopravd a polopravda je kolikrát horší ne ****************************************************************************************** * "O Palachovi se napsala spousta pravd a polopravd a polopravda je kolikrát horší než lež ****************************************************************************************** Okupace v srpnu 1968 vyvolala odpor značné části společnosti. Jak byste ale popsal proměny kdy se upálil Jan Palach? Můžeme to pojmout v obecnější rovině, protože průběh bývá většinou podobný. Přijde nějaká tomto případě jednoznačně odmítavá) a jak postupuje čas, tak jednoznačné odmítání odumírá lhostejnější, přivykne si na nové poměry a kromě mimořádných událostí (třeba hokejových zá zvláštního se neděje. V tomto ohledu se reakce české společnosti nelišila od reakcí jiných příkladem je Maďarsko v šestapadesátém roce. Tamější situace byla celkově dramatičtější, r na Maďarsko v roce 1957 nebo 1958, tak kvalitativní rozdíl nenajdeme. Dají se najít rozdíly mezi tím, co se dělo v Praze a co na venkově? Ptám se proto, že když většině o záběry z hlavního města... Ani to není české specifikum. Když se píše o francouzské revoluci, myslí se často Paříž. K důsledcích, hovoří se většinou o Praze. Praha samozřejmě je výjimečná. Já osobně jsem z Ji staršími přáteli o situace na venkově v osmašedesátém musím říci, že první reakce na okupa – konkrétně v Jičíně byla polská armáda, mrtví lidé po incidentech a logicky i dost vypjat vše vrátilo do původních kolejí. Navíc na venkově se vždycky daleko více promítají místní je pokaždé někoho kamarád... Hovořil jste o tom, že od srpna do dubna, do května dochází k postupné rezignaci společnos že by studenti, intelektuálové odumírali pomaleji, méně? Tohle rozvrstvování společnosti mají intelektuálové rádi. A do jisté míry je to pravda. Sa než intelektuál. Na druhou stranu intelektuál má větší schopnost se „prostituovat“ a jeho na to, udělám kariéru, je mi to jedno“) je odvrácenou tváří větší společenské angažovanost kteří s režimem od počátku otevřeně kolaborovali a chápali to jako „oboustranně prospěšný Ještě než se obrátíme přímo k Palachovi, jak reagoval na události srpna 1968 okolní svět respektive západní státy, polská, maďarská společnost popřípadě asijské státy, pokud je vůbec zaregistrovaly…? Nahlíženo českýma očima, Češi měli pocit, že se děje něco mimořádného a výjimečného. Já osobně si nemyslím, že by šlo o tak mimořádnou událost, aby si jí svět nějak mimořádně všímal. A dokonce si ani nemyslím, že by tomu věnoval nějakou pozornost. Pokud jde o západní země, okupace se rozsáhle probírala v novinách, ale na reálnou politiku to nemělo nejmenší vliv. Víme, že USA a západoevropské státy preferovaly vztahy seSovětským s vlivu. Pokud jde o ostatní země sovětského bloku, tam se přirozeně československé události zkušenost měli, ale i u nich je třeba rozlišovat. Na reakci obyčejných Maďarů, pokud o sit elit respektive členů komunistické strany. Musíme si uvědomit, že už bylo dvanáct let od n typická. On přece vysvětloval „sentimentálnímu marxistovi Sašovi,“ tj. Dubčekovi, jak ho n a jak a co má dělat. V zemích sovětského bloku určitě srpnové události sledovali, ale nemy na osudu Československa. Spíše to všichni – včetně tzv. gangu čtyř – chápali jako ohrožení mohla šířit. A řadová populace? Nedělám si iluze, že by třeba Polák z Krakowa měl mimořádn neidealizujme si, že to tak bylo. A co reakce sovětského politbyra, existovaly uvnitř i jiné názory, než jaké po okupaci sym Zde je třeba vyvrátit jeden velký mýtus. Brežněv samozřejmě byl prvním tajemníkem a jeho j hlavním stoupencem vojenského řešení. K tomu ho dotlačili jestřábi z armády a části politb s Dubčekem v rámci svých možností dělal, co mohl. Vysvětloval mu, co může a co ne, aby Dub první, kdo by volal „vyřiďme Československo vojensky.“ Šlo o jiné tlaky – stejně jako o de Tzn. že Brežněv sloužil v Československu jako lidová personifikace zla. Přesně tak, ale na druhou stranu, vnímání Brežněva je složité. Třeba já jsem ročník 1965 a už byla loutka, kterou vždycky někam přivedli... V roce 1968 byl ale Brežněv dynamickým po bloku a fungování systému. V ČSSR se stal ztělesněním srpna atd., což je dost zjednodušený generálním tajemníkem strany, ale nedělejme si iluze, že byl všemocný. Fungoval jako součá Zaměřme se teď na osobu Jana Palacha. Jaký vliv mělo na něj těch několik měsíců po srpnu 1 profesorů? Filozofická fakulta, na které Palach studoval, byla vždy výjimečná. Bez ohledu na režim či kvůli kterým tu stálo za to být. Mohu dát osobní příklad, protože i já jsem studoval v dru profesor Kvaček. Čili bezpochyby duchovní klima Filozofické fakulty, kde byli jak kariéris pak museli z fakulty odejít, bylo jedním z vlivů, který na Palacha působil. Druhým faktore odmítnutí přitakat celospolečenskému trendu uvádání a tím akceptovat husákovskou normaliza individualita, která jednala bez ohledu na společenské klima. Když se zastavím u individuality, myslíte, že na něho mohla mít větší vliv rodina? Protože tradici jiráskovsko-palacké interpretace dějin… To je těžké říci. Po roce 1989 se o Palachovi napsala spousta pravd a polopravd (a polopra kdyby tatínek Jana Palacha byl vysoký stranický funkcionář, tak by se třeba neupálil. Vliv si, že by byl rozhodující. Takže myslíte, že když se později ex post vytvářela řada Hus-Žižka-Palach, že šlo o snahu Určitě. Obecně bychom měli být k národním mýtům – Husem počínaje – skeptičtí a opatrní. Nebudeme rozebírat okolnosti Palachovy s ale myslíte, že šlo z jeho strany o hrdi To je na obecnou filozofickou debatu. Ne hrdinství, ale má to v sobě pečeť něčeho nejde o standardní způsob jednání řadové Filozofické fakulty. Je to sebeobětování principů nad svůj vlastní život a mimořá proto, že takový zbytek společnosti není Vyjadřuje jeho čin něco o českém národě? Myslím že ne. Výjimečné osobnosti může mít každý národ – to není české specifikum. Slyšel jsem názor, že Palachova smrt odhaluje neschopnost českého národa jít za jednotlivc Neznám v Evropě národ, který by byl ochoten jít za jednotlivcem, který se obětoval. Alespo typicky český despekt k sobě samým, který je podle mě zbytečný. Palach nestrhl v Čechách t společnost kvalitativně horší než polská nebo maďarská. Nešlo tedy ve výsledku o prázdné gesto? Nemyslím si. Že to nechalo většinu lidí v klidu, že z jeho smrti nevzešel velký apel národ Koneckonců v lednu 1989 byl Palachův týden, dnes sedíme na Palachově náměstí a už to, že s politbyro, dávalo Palachovu upálení význam. Už jen proto, že se stala jeho smrt symbolem, prázdné gesto. Navíc jsem přesvědčený, že žádné gesto vzdoru – byť se jeví sebepošetileji Vraťme se ještě do objektivnější historické roviny, konkrétně k Palachovu pohřbu 25. ledna nebo byl pohřeb organizován? Určitě obojí. Za prvé: To, že někdo pohřeb organizoval, neznamená, že nemohl vyvolat spont podstatě zrodil disent. Mohla žít v lidech iluze, že přijde druhé „pražské jaro“ akorát o rok později – vyprovokov Žít určitě ano. A v leckterých i hodně dlouho žila. Podobně jako iluze „osmašedesátníků“ p Ale stejně jako tehdy, i v lednu 1969 šlo o marné naděje. A tím se dostáváme na začátek, p jara“. Vím, o jak citlivou věc se jedná, ale řeknu-li to hodně zjednodušeně, pak pražské j stranických skupin, které rozehrály hru, na kterou „doplatil“ národ. Tzn., že to tzv. reformní křídlo bylo mimo mezinárodní politickou realitu… Bezpochyby. Vezměte si jen reakci Západu… A když už jsme u toho, právě tohle mi přijde spe stavy v 17. století. Představa, že anglický král kvůli zeti a jeho Alžbětce bude interveno osmašedesátém. Koneckonců v roce 1956 šlo v Maďarsku o mnohem větší věc a nikdo nehnul prs Pink Floydi udělali písničku… Jasně, ale jak mám Pink Floydy rád, tak reálnou vysokou politiku to absolutně neovlivnilo. Ještě jednou k Palachovi, jak na jeho čin reagoval režim? Lidé ve vedení? Ve chvíli, kdy se Palach zapálil, už bylo všem v politbyru jasné, že se žádné „druhé pražs z vedení vyjádřil ve prospěch Palacha (ve smyslu „měli bychom se jím zabývat“), tak už šlo že je s ním konec tak jako tak. A tudíž si mohl dovolit mluvit. V druhém případě šlo o lid nic společného a tohle byl jeden ze způsobů, jak to dát režimu najevo. Vyjádřit se k Palac elity měly jasno. Jak žil Palachův odkaz v disentu a exilu? Ještě bych doplnil většinovou společnost, kde si troufnu tvrdit, že takřka vůbec ne. V dis (a nemyslím to nějak útočně), protože to bylo něco, čemu oni pak věnovali své životy: odmí odmítání póvlu, který se udržel ve stranických špičkách. Čili disent měl k Palachovu odkaz k Palachovi byl asi nejvypjatější. Protože exil vždy reaguje na domácí věci nejcitlivěji, rezonoval. A jak se na Palachův odkaz dívat dnes? Odstraníme-li všechny mýty… Dnes je v podstatě jedno, že šlo konkrétně o protest proti komunistickému režimu. Vnímám J bylo zle z toho, co se děje, a který byl tak citlivý na společenský marasmus, že už neměl je pro mě odmítnutí jakéhokoli politického nebo společenského marasmu a svinstva. A i dnes více než etablovaní lidé nebojí říci, že je něco špatně. To je podle mě hlavní Palachův od PETR SVOBODA