Doc. RNDr. Vladimír Vondrejs DrSc.: "Panenská příroda už neexistuje!" ****************************************************************************************** * Doc. RNDr. Vladimír Vondrejs DrSc.: "Panenská příroda už neexistuje!" ****************************************************************************************** Nedávno byl ve sněmovně schválen zákon, který umožňuje výzkum na kmenových embryonálních b (poškozených či nadbytečných). Ačkoli vy se genovým inženýrstvím zabýváte v souvislosti s se stavíte k této problematice? Tato problematika je velmi závažná pro léčení různých chorob a poškození člověka, ale souv otázkou dlouhověkosti. Nemá samozřejmě smysl tlačit vědeckou pilu na samoúčelné prodlužová o to prodlužovat věk v tom smyslu, že lidé, kteří nasbírali obrovské množství vědomostí a budou schopni dobře a aktivně využívat. Zde by kmenové buňky mohly sehrát důležitou roli. inženýr zaujímám v této obla sti možná překvapivé stanovisko. Myslím, že veřejnost má mít právo veta. Když veřejnost, byť z neznalosti, řekne nechceme, tak se to dělat nemá. Nic se Ale je vhodné připravovat projekty pro budoucnost, vždyť odborníci, kteří se na takových v podílejí, nemají zájem dělat nějaké šílenosti.. Je třeba nastoupit mravenčí práci postupné o smysluplnosti takového výzkumu. Hovoříte o dialogu vědy s veřejností, sám například už od roku 1966 přispíváte do populari Vesmír? Daří se vědě potřebný dialog navazovat? Okruh těch, kteří o dialog s vědou mají zájem, je poměrně velký. Navíc například v mém obo poslední desetiletí odehrálo mnoho a středoškoláci dnes mají docela slušné povědomí o tom, přenáší dědičná informace. Právě konec minulého a začátek nového tisíciletí bychom mohli n boomu molekulární genetiky. Mladí lidé jsou schopni poslouchat výklady o tom, kam věda v s spěje. Navíc genetika proniká k veřejnosti téměř v každé detektivce. Analýza DNA pomáhá hr kdejaký problém, stává se z toho skoro až móda. Je to okrajová záležitost oboru, ale veřej takovýmto penetracím přístupnější vědě naslouchat. Abychom se vrátili ke genovému inženýrs že stanoviska odpůrců, jsou často v podstatě rozumná. Pod mnohá z nich bych se podepsal ta riskovat, nemůžeme hazardovat, musíme postupovat obezřetně. Když toto téma vztáhneme k vašemu oboru, poměrně intenzivní dialog se vede o geneticky mod potravinách. Jsou obavy z těchto produktů na místě? Některé námitky ze strany oponentů jsou z našeho hlediska směšné. Velice často je změna ne modifikovaná potravina neohrožuje, funguje stejně jako předtím. Často námitky pramení z po objevuje se ale na druhou stranu řada argumentů, proč se o tom diskutovat musí. Jsou to na rezistence, tedy odolnosti vůči určitým chemickým látkám. Velice dobře promyslet a odzkouš všechny detaily především ve chvíli, kdy by se měla rostlina uvolnit ven do plenéru. Čili v případě geneticky modifikovaných potravin není podle vás jednoznačné veto na místě. To jistě není. Před určitou dobou například moji kolegové z Michiganu vyvinuli sorty rajča pevnější slupku než ta běžná. Nic nebezpečného v nich v podstatě nemůže být, poměrně rychl protože dovolují mechanické sklízení, tedy není nutné chodit a sbírat je ručně. Díky této poměrně rozsáhlé oblasti trhu. Skýtá to skutečně zajímavé možnosti. Přece jen je tu ale ještě morál Panenská příroda už téměř na po dotčeno člověkem, který se přem si, že některé oblasti, napříkl jsou. Minimálně prostřednictvím z letadla, uvidíte jeden obdéln to přece není příroda. Musíme s který jsme vytvořili, zachována Říkáme, jak je ta krajina krásná a přírodní, ale vždyť je protkaná rybníky, které udělal člověk. Jen to udělal tak š pocit, že jsme v nádherné přírodě, kde roste spousta věcí jako kdysi a jsme spokojeni. Mus než o přírodě uvažovat o harmonii. Záleží ovšem na tom, zda se považujeme za součást příro tvorstva. Dovolím si vyslovit kacířskou myšlenku: pokud se považujeme za součást přírody, děláme také součástí přírody, tedy i geneticky modifikované potraviny. Měli bychom ale pěs soužití s ostatními organizmy. Takové, které by nebylo krátkozraké. Není ale právě krátkozrakost v tak rychle se rozvíjejícím oboru jako genové inženýrství ne harmonie, o které hovoříte, může být pouze zdánlivá. Je nebezpečím. Také vidíme, na kolika místech ta harmonie zanikla. Ale na druhou stranu by pesimista. Vzpomínáte si jistě, jak vypadaly ty měsíční krajiny na našem území? Když vyštr fotografie a jdete na stejná místa teď, zjistíte že mnohé se změnilo k nepoznání. Rád uvád Kdo má zahrádku a celý rok o ni pečuje, uvědomuje si, kolik práce na tomto artefaktu odved uvědomuje, jak v boji o udržení těchto svých záhonků neustále prohrává. Vynechá týden a ce zaplevelená. Těžko najdete čistou přírodu neovlivněnou člověkem. Ale to, co je nezávislé n ještě obrovskou sílu, velmi rychle se obnovuje. Pochopitelně jsou tu určité zákroky vedouc obnova není možná. Navíc se musíme ptát, jestli obnova, které pomáháme, je smysluplná, neb slepé uličky. Kromě výzkumu na Přírodovědecké fakultě se věnujete také výtvarnému umění. Je to hodně obe přesto si ji neodpustím. Co mají společného věda a umění? Ne, že bych na tuhle otázku byl nepřipraven. Před časem jsem se na Hluboké zúčastnil letní pojednávající o „mostech“ mezi vědou a uměním a podobnáodiskuse proběhla i v Divadle Archa například Ivan Havel za robotiku, Palouš mladší za astronomii, Kokolja za výtvarné umění , moderátor, Giboda jako organizátor a další.. Divadlo bylo k našemu překvapení úplně nabité jsme více než čtyři hodiny. Tedy zájem o tuto otázku je velký. Za druhé, když se podíváme umění od vědy a techniky nebylo tak ostře odděleno. Obdivuji Leonarda da Vinciho. Neudělal děl, zato všechna mají zásadní význam. Paralelně rozvíjel vědu a techniku, jeho exkurzy do aviatiky a celé řady dalších oborů nejen že jsou technicky zajímavé, jsou překrásné. Spole je tvořivost, vymýšlení nového a přijímání impulsů z venčí. Je to tím markantnější, čím ví práce na hranice nepoznaného, protože tam se více a více uplatňují některé přístupy, které docela běžné. A dnes už z vlastní zkušenosti můžu říci, že opačný směr, tedy inspirace umě funkční. V umění i ve vědě je nesmírně důležitý experiment. Jakou roli hraje ve vašem životě? Úplně tu základní. V mém umění jsou dva směry, kde se hlouběji angažuju. První směr je dán kterou jsem rozpracoval více méně náhodou. To je technika oleje na vodě, že? Ano, ta technika vznikla právě experimentováním s různýžmi barvivy, s tím, jak se na povrc Musel jsem zjistit, jak barvy vrstvit, abych vytvořil obraz, třeba i realistický obraz. Ta určité době krystalizují. Experimentování v umění je stejně důležité jako experiment ve vě ovšem představit, že někteří umělci v tomto smyslu experimentovat tolik nepotřebují, když zaběhnuté téma. Tím druhým směrem vašeho uměleckého snažení jsou, předpokládám, tenzegrity, tedy sochy a s pospojované z nejrůznějších materiálů, jejichž stabilita je založena na vnitřním napětí. Ano, a když jsme u té vědy a umění, zrovna u tenzegritů si například docela slušně započít matematiky někdy až dost. Potřebujete vymyslet tvar, který bude samonosný, tedy často musí deskriptivní geometrii. Nejen, že si musím spočítat, jak dlouhé použít klacky či motouzy, také v úvahu, jak budou pracovat s časem, jak se budou měnit jejich vlastnosti s počasím. experimentuji v nové oblasti. Snažím se dělat sochy, které reagují na prostředí, tenzegrit tvar, reagovat pohybem na slunce, na vlhkost, vítr. Zkrátka mohou se chovat podobně jako ž konec konců existují úvahy, že i lidské tělo je vlastně hierarchický tenzegrit. Máte v blízké budoucnosti naplánované výstavy v Česku? Nedávno jsem měl v Praze 9 výstavu soch „na vodě“ a teď mám asi tři nabídky na místa u nás přemístit, především na zámcích, kde jsou vhodné vodní plochy. Sám bych měl zájem o Valdšt Bylo by úžasné, kdyby se to povedlo v době Pražského jara. Ty sochy mají totiž hudební náb z tyčí a provazů a provazy působí jako struny. Když fouká vítr, můžete slyšet jejich melod TOMÁŠ SACHR