Lyžařský kurz zrakově postižených












            ******************************************************************************************

            * Lyžařský kurz zrakově postižených
            ******************************************************************************************
            V termínu 19.-23.2.2006 proběhl v Jindřichově v Jizerských horách dosud největší běžecký  

            kurz zrakově postižených,který pořádalo : UK FTVS ve spolupráci s Centrem sportovních akti
            postižených studentů UK.Kurzu se zúčastnilo celkem 26 postižených,doprovodů,trasérů ,asist
            vodící pes Arny.V rolích trasérů a doprovodů pracovali především studenti , pátého ročníku

            oboru : Tělesná a pracovní výchova zdravotně postižených,kteří měli na starost 8 zrakově p
            nichž byli čtyři nevidomí.Nejmladším lyžařským  adeptem byl slabozraký osmiletý Jakub a ne
            letý nevidomý dr. Pavel Belšan,externí učitel na našich kurzech. Mezi postiženými byli tři

            Pedagogické fakulty a jedna studentka UK FTVS.
            Ubytováni jsme byli v penzionu,který je umístěný v těsné blízkosti běžeckých stop,což se u

            kurzu jako velmi důležité.Odpadlo náročné docházení.Chůze v běžeckých botách po umrzlém či
            sněhu je velmi únavná a navíc nebezpečná.
            Jizerské hory se svými pozvolnými terény a pravidelně upravovanými běžeckými stopami umožň

            postiženým pohybovat se relativně bezpečně na běžeckých lyžích.Kvalitně upravená běžecká s
            terénu vytváří zrakově postiženým „vodící linku“,která vede lyžaře bezpečným směrem po hla
            pevném povrchu.Tyto faktory jsou velmi důležité pro pocit bezpečí a jistoty.

            Dalším a dá se říci rozhodujícím faktorem pro bezpečné a úspěšné lyžování zrakově postižen
            činnost traséra a instruktora,který musí být nejen dobrým lyžařem a trasérem,ale musí mít 
            vztah k postiženým.

            Našeho kurzu se celkem zúčastnilo sedm studentů „specialistů“,kteří se připravovali během 
            na práci traséra a instruktora zrakově postižených.
            Studenti během kurzu pomáhali postiženým prakticky po celý den.Byli společně ubytovaní,str

            a prožívali společně večery.
            Při hodnocení práce studentů nešetřili postižení chválou,všichni udělali velký pokrok v ly
            dovednostech, někteří byli na lyžích poprvé a jejich trasování bylo velmi náročné.

            Závěrem bych použil  myšlenku postižené studentky,kterou pronesla při večerním hodnocení p
            výcviku „Dnes to bylo úžasné vždyť já jsem se celý den pohybovala a ani jednou jsem nemuse
            slepeckou hůl“.

            Jan Hruša
            vedoucí kurzu