Dopis zaslaný redakci: Opravdu přinese GAUK něco nového? ****************************************************************************************** * ****************************************************************************************** Opravdu přinese GAUK něco nového? S napětím jsem očekával dlouho předem avizovanou rekonstrukci GAUK. Protože ryba smrdí od se, že při jistojistém zachování stejného složení oborových komisí a rozhodovacích mechani GAUK v novém kabátě. A pochopitelně jsem se trefil. Předem avizuji, že mohu mluvit pouze za chemické obory, ale nedělám si v žádném případě il v oborech dalších. Svoji představu o transformaci grantových agentur (GA) ochotně sděluji setkáních již velmi dlouho. Jak lze dedukovat z obsahu vyhlášení rektora, bohužel marně. A prorostlá akademickým klientelismem v malém českém prostředí na aplikaci dále uvedených pr zájem. GAUK mohla aspirovat na první moderní GA v ČR, kdyby k analogickým principům sáhla. - a cynicky doplňuji, dle očekávání Základem nalezení efektivního řešení problému musí být dokonalá analýza. Na tu zde (bohuže proto uvedu jen dva parametry, které indikují kvalitu GA obecně. Prvním je objektivita hod návratnost prostředků. Současná GAUK má tyto parametry, vyjádřeno matematicky, v oboru ima Nazval bych to pracovně virtuální objektivita a virtuální návratnost. Z hlediska návratnosti prostředků vynaložených na financování vědy a výzkumu na UK ze stát prvořadý význam podpora aplikovaného výzkumu a vývoje. Ani jedno není současnou GAUK podpo opravuji, je podporováno pouze ve směšných plakátových heslech na webových stránkách UK. P Odpověď je jednoduchá - GAUK by se stala pro řadu pracovišť, která provádějí nekonečný výz v jakémkoliv směru, kromě publikačního, smrtícím koktejlem. Nejsem schopen odhadnout, koli se takové opatření dotklo, ale podstatné je, že by se dotklo vlivné části akademické garni vedení fakult a rektorátu a tudíž je z principu neprosaditelné. Dokud bude GAUK podporovat s cílem produkce publikací, je současný stav bezpečně zakonzervován. Protože se pohybuji i sféře, mohu jen s lítostí poznamenat, že se vůbec plátcům daní nelíbí myšlenka nadále podp černou díru pro finance ze státního rozpočtu, kterou je kapitola vysokých škol. Jsem rád, tlakům VŠ a nenavýšila dotace o neskutečných 5 miliard Kč, jak v požadavku avizoval rektor zcela jistý, že by se část prostředků, které by náležely UK a plynuly do rozpočtu rektorát pod pláštěm „rozvoje vědy a výzkumu na UK“ bez jakéhokoliv efektu a jakékoliv vize návratn návratnosti z obecné investice do vzdělání). Nesystémová řešení jednoduše nelze podporovat Ještě o poznání hůře je na tom parametr objektivity. Je hlubokou iluzí, že oponent je gara hodnocení. Tou garancí je ideální oponent, jenže to je virtuální postava, stejně virtuální objektivita hodnocení. Kritickým místem současného modelu GAUK, je také skutečnost, že nen za nic, oponent za objektivitu posudku (je anonymní a neplyne pro něj z účelově a/nebo vla zmanipulovaného posudku žádná sankce), oborová komise za výběr projektu (zaštiťuje se samo oponentských posudků) a GAUK za průběh celého řízení (zaštiťuje se oborovou komisí). Jedin z tohoto bludného kruhu ven, je úplná objektivizace celého, zdůrazňuji celého výběrového ř stav GAUK je exemplární příklad manažerského diletantismu rektorátu UK. Jaká řešení navrhuji? V principu jsou varianty dvě. První, která vychází z pozitivistickéh předpokladu objektivity posudku oponenta, by v mé představě znamenala úplné zveřejnění pod posudků včetně jmen posuzovatelů, detailního zdůvodnění všech aspektů, které povedou k fin nefinancování projektu a samozřejmě také výsledku, ke kterým řešitelský tým dospěl. Musí s vůle k prosazení myšlenky, aby oponent byl za svůj posudek zodpovědný. Jedině tak lze zaji „oponentských grantů“ skutečně oponování odborné kvality projektu a ne lidské zkušenosti o a nebo (ještě hůře) obranu „své“ tématiky před „někým dalším“ (oponent se obvykle zabývá v tématu, nezřídka ale problematikou totožnou). Vycházím z předpokladu, že si jsem jako opon názor na oponovaný projekt schopen (případně i veřejně) obhájit. Pokud ne, zřejmě je něco tak i řešitelé by v tomto modelu museli nést tíhu zodpovědnosti za svůj projekt jeho úplný tak dokladem výsledků úspěšného vyřešení. A to by neměla být publikace v impactovaném časo pouze k tomu, aby se plnily stránky časopisů, nýbrž cosi výrazně hmatatelnějšího. Zásadním systému, který stojí a padá ve své objektivitě na oponentovi a jeho morálních či nemorální volba oponenta. I zde by mělo být přistoupeno k úplnému zveřejnění zdůvodnění, proč oborov toho, či onoho oponenta. Stále tvrdím – dejte mi pět projektů a dokáži vám sehnat diametrá stejně „objektivní“ posudky na každý z projektů. Běhá mi mráz po zádech z představy, že ob předem vědí (podle předchozích zkušeností), jak který oponent obecně boduje. Pokud někdo t spekulace, mělo by být v zájmu GAUK těmto spekulacím předcházet přistoupením k transparent hodnocení. Pokud tedy takový zájem existuje. Současný systém, ze kterého plynou konstatová budeš mít svého zástupce v oborové komisi, potom dojde i na tvoje projekty“, odmítám a je Druhou variantu, představující nejvyšší míru objektivity, považuji za krajní řešení, i kdy podpory vědy a výzkumu prostřednictvím GAUK by také ona znamenala výrazný posun. Je jím pl výběr, reprezentovaný ideálně losováním. Každý z uchazečů by získal číslo, mohl by si poda počet projektů do stanovené výše a jednou ročně by se v některé aule UK konalo veřejné los prostředků. Kontrola by se konala retroaktivně, čili ve výsledku (tj. po skončení projektu projekt a zdůvodnilo by se, proč a na kterou aktivitu byla potřeba příslušná částka. Event se vracely GAUK. Byl by kladen důraz na hmatatelný výsledek, k jehož realizaci byly potřeb Při nedostatečném nebo mlhavém zdůvodnění by řešitel na stanovený (dostatečný) počet let b z osudí, jinými slovy by nemohl podávat projekty. Častou výtkou, kterou slýchám, je, že va prvek hodnocení dle odbornosti a tedy nevítězí odborně nejlepší projekty. Pokud opomenu, ž je této ideji na míle vzdálen a nikomu z povolaných to zřejmě nevadí, je tento argument z  poněvadž každé pracoviště má bezesporu ambice provozovat atraktivní vědeckou činnost. Nepř že kterýkoliv z výzkumníků chce vytvářet výsledky, které mají nulový přínos v oboru. Jsem že to je dostatečná záruka efektivního nakládání s prostředky grantu. Hlavní výhodou této tomu především odstranění alibistického a absurdního systému schovávání se za pseudoobjekt dále debyrokratizace systému (snížení počtu úředníků GAUK) a při správném uchopení myšlenk celkových nákladů na provoz GAUK. Jako paranoidní vnímám různá vyhlášení o podpoře týmů do 35 let, podpoře mladých odborných mezifakultní spolupráce atp. Svého času mělo toto vyhlášení dokonce majestát výzvy, či nař Realita je samozřejmě jiná. Stačí se podívat na věk řešitelů (u projektů vybraných k finan jasné, jaké klíče jsou nakonec při výběru používány. O tom, že se v rozporu s těmito tezem činnost, kde přirozeně a z principu jsou zvýhodněni docenti a profesoři (důchodového a pře kteří se ve snaze ještě něčeho dosáhnout připisují na všechny publikace, kam jejich vliv d sáhodlouze rozepisovat. Problematickou součástí projektů GAUK je také rozložení financí do jednotlivých kapitol, r nyní tématickými okruhy A, B a C. Chápu, že každý obor má nárok na dostatečné a přiměřené postupem času, nebo snad postupem prorůstání akademické obce, se vytratila ze systému elem li zůstat hlavním směrem financování především podpora přímých nákladů v souvislosti s řeš třeba, aby došlo k výrazné diferenciaci mezi obory. Obě z mnou navržených koncepcí skutečn rozhodovacích mechanismů GAUK tato řešení přímo nabízejí. Je veřejným tajemstvím, že finan GAUK se využívají k zalepování děr vzniklých nedostatečným financováním podpory vědy a výz ovšem ze strany státu, ale již jednou zmíněným manažerským diletantismem rektorátu a děkan z tohoto stavu těží jen „vybraná“ pracoviště, o podpoře kvalitní vědy a výzkumu na UK nemů GAUK je z mého pohledu, a připouštím, že někteří členové akademické obce s různými kontakt komisí zřejmě vidí všechno jinak, výsměchem podpoře kvalitní vědy a výzkumu na UK. Řešení všech popsaných problémů bude možné v budoucnosti pouze, pokud se najde odvaha říci problémem je neustálé prosazování partikulárních zájmů jednotlivých skupin (ve smyslu výst potopa“ či „já na bráchu, brácha na mě“) nad obecným principem soutěže kvality myšlenek. GAUK podle mého názoru neplní nic z toho, kvůli čemu je zřízen. Nepřekvapuje mě to, protož obecně neplní úlohu servisní organizace fakult UK, která by měla být až následně odměňován řízení UK. Rektorát totiž rozhodně není řízen špičkovými mladými manažery s hlubokou vizí jejichž zájmy se kryjí se zájmy UK a kteří jsou principiálně motivování k efektivnímu říze radikální generační výměna může tento trend zvrátit. Je naprosto jisté, že k tomu není pol si představit, jak silný by muselo mít vedení UK mandát, aby ustálo všechny tlaky, plynouc změn, které by na poli rozvoje vědy a výzkumu na UK muselo provést. Pro příští roky si nebudu podávat projekty na GAUK, je to ztráta času (a iluzí). Nehodlám svými projekty statistiku kvality GAUK na základě procenta úspěšnosti žadatelů v soutěži. fabulace současného vrcholového managementu UK. Nyní si navlékla nový kabát a ten, jak je to zkažené, co je uvnitř, ochrání před vnějšími vlivy … Simon Cihelník odborný asistent, 29 let