Reakce na článek as. Cihelníka "Opravdu přinese GAUK něco nového?" ****************************************************************************************** * Reakce na článek as. Cihelníka "Opravdu přinese GAUK něco nového?" ****************************************************************************************** Původní článek as. Cihelníka naleznete zde. [ URL "http://iforum.cuni.cz/IFORUM-29.html"] Dovolte reakci od někoho, kdo je v podstatě součástí toho Vámi tak kritizovaného univerzit "establishmentu". Jsem profesorem, členem oborové rady GAUK, hlavním řešitelem grantů (nyn minulosti) GAUK, GAČR, IGA MZ, NATO Scientific, American Heart Association a členem Akadem UK (v současnosti dokonce - mea maxima culpa - jeho předsedou). Takže do jisté míry přinál od níž Vy pociťujete zápach. Na druhou stranu do Vašich chemických oborů až tak nevidím, s biomedicíně. Ve Vašem příspěvku nejprve (po úvodních invektivách) tvrdíte, že "z hlediska návratnosti p vynaložených na financování vědy a výzkumu na UK ze státního rozpočtu ČR má prvořadý význa aplikovaného výzkumu a vývoje". To je na prvoplánové rovině pravda, ale připadá mi tristní kdo se ohaní několikaletou zkušeností v aplikovaném výzkumu, nechápe, že by toho bez zákla moc nenabádal. Nakonec samo označení tohoto bádání implikuje, že se aplikuje něco na něco základního výzkumu na konkrétní praktické využití. Až trapně klasický příklad z biomedicín VŠECHEN aplikovaný výzkum v této gigaoblasti dnes stojí na Watsonově a Crickově objevu dvo struktury DNA, který rozhodně tehdy NEBYL aplikovaným výzkumem. Tato tuším jednostránková (Vámi tak dishonestovaný výstup výzkumu) ovšem nemohla vzniknout ve vzduchoprázdnu, stála PUBLIKACÍCH jiných základních vědců před nimi, kteří nemohli mít ani ponětí, kam nás nakon jejich akademického bádání dovedou (my to nakonec taky pořád ještě nevíme). Tak by se dalo libovolně dlouho - mechanismus proteosyntézy, působení hormonů, mechanismus srdeční kontra vzruchu v nervové soustavě, biologie bakterií, fungování imunitního systému - to jsou všechno oblasti, které nepochybně mají obrovský aplikační potenciál, ale z princ objevit a rozvinout jen APLIKOVANÝ výzkum. To je obecný problém základního výzkumu, nikoliv specificky GAUK - že je nutný, ale drahý nepřináší nikomu bezprostřední ekonomický užitek. Proto se o jeho financování jakousi hist dohodou dělí civilizované země tím, že každá platí kus. Chytřejší země platí větší kus, pr (a mají pro to tvrdá data), že výsledky tak budou snáze a rychleji dostupné pro případně e zhodnotitelné aplikace. To, že se u nás bude financovat základní výzkum, není nápad GAUK n nýbrž konsensus politické reprezentace země, podle mého názoru velmi rozumný. Mimochodem, současnosti hlavním útočištěm základního výzkumu jsou právě univerzity. Aplikovaný výzkum na školách technického charakteru. Proto máte pravdu, že Vámi navrhovaná redukce GAUK jen výzkum by se zásadně dotkla většiny pracovišť a pracovníků UK. Na druhou stranu pokud vím, aplikovaným projektům z principu nebrání, jen jich tam prostě moc nechodí. Dále kritizujete GAUK, že podporuje pracoviště, která "provádějí nekonečný výzkum s nulový v jakémkoliv směru, kromě publikačního". O významu publikací obecně jsem už psal. Je ovšem že ne všechny publikace jsou si rovny. Některé jsou skvělé, jiné nestojí za nic, spousta j tomto bodě s Vaší kritikou souhlasím - důraz na objektivní kritéria kvality výstupu (větši je u GAUKu podle mého názoru zatím nedostatečný. V základním výzkumu v exaktních oborech l citovanost nebo přísnost recenzního řízení v časopisech (kterou do značné míry odráží impa GAUK zatím skoro nedělá. Při posuzování grantových přihlášek je to do určité míry pochopit být především jakýmsi odrazovým můstkem pro začínající, ale u závěrečného hodnocení by to Píšete, že jste rád, že vysoké školy nedostaly navýšení dotace o 5 miliard. No, já rád nej ujištěn, že i kdyby se to bývalo bylo stalo, do GAUKu by nešlo ani o korunu navíc oproti n srandovním 50 milionům. I tato částka už tak dost šponuje ochotu některých fakult s tím so už je trochu jiná historka... Dále se pouštíte do objektivity výběru projektů. To je jistě problematická záležitost, ale GAUK není vynálezcem systému, který používá. Jeho základní prvky (spoléhání na oponenty, j vůči posuzovanému, oborové a grantové rady,..) používají (a to dávno před námi) všechny vý grantové agentury, o kterých vím (NIH, Wellcome Trust, AHA,...). Princip, že oponent/recen posuzovanému neznámý, používají i odborné časopisy a pokud vím, tak i patentové úřady. Nao knih to tak nebýbá (recenzenti bývají vytištěni v tiráži), a nevím nic o tom, že by české knihy byly nějak zásadně lepší než třeba knihy z angloamerického okruhu, kde jsou recenzen Oponenti nejsou anonymní vůči oborové radě, a ta jejich výkon sleduje. Napsat recenzi gran je dost časově náročné a u GAUK se to dělá zadarmo, takže jedinou, zato celkem rozumnou "p za neuspokojivý výkon je, že se už daný člověk příště o recenzi nepožádá. Myšlenka, že by být předkladateli znám, je jistě plausibilní a lze ji dále diskutovat (někteří oponenti tu oponovaným sami dobrovolně sdělí). Na rozdíl od Vás se však domnívám, že zejména v našich by její zavedení nejenže nevedlo ke zlepšení objektivity výběru, ale naopak ji poškodilo. by to snížilo incidenci neprávem negativních posudků. Já jsem pevně přesvědčen, že by to v frekvenci hodnocení neprávem pozitivních. Hodně oponentům by bylo nepříjemné vyjmenovat kr tak říkajíc z očí do očí a trošku by prostě ucouvli. K prvnímu Vašemu navrhovanému řešení (všechno zveřejnit): tak to v celku je. Kromě jmen op může přečíst všechny posudky (nevím, jestli i někdo jiný - neměl jsem potřebu to zkoušet). jsou dokonce každoročně publikována formou skript a jsou k mání nebo nahlédnutí např. na o rektorátu. Píšete o "potopení" grantu oponentem kvůli konkurenci. To je samozřejmě reálné nikoliv specifické jen pro GAUK), ale v oborové radě, kde jsem já, se prakticky neuplatňuj povinné hodnocení nejméně 2 oponenty ho snižuje. Liší-li se hodnocení oponentů od sebe o v z 10 stupňové škály, probere oborová rada pečlivě oba posudky i příslušný materiál předkla podle svého vyhodnocení. Stejně se postupuje, když jsou hodnocení obou oponentů sice podob nízká. Abyste věřil, že Vás nekalým způsobem "topí" alespoň 1 oponent a ještě k tomu i obo být paranoidní. Vaši představu "'počkej, až budeš mít svého zástupce v oborové komisi, pot tvoje projekty', odmítám a je mi z něj na zvracení" rovněž odmítám a rovněž je mi z ní na zásadním způsobem nekoresponduje s mojí několikaletou zkušeností v oborové radě C. Dokonce si ji beru osobně jako invektivu na svoji morální integritu a žádám Vás, abyste doložil, č zasloužil. Vaše druhá varianta (nahradit soutěž loterií) bohužel vůbec neřeší problematické aspekty, Píšete, že "při nedostatečném nebo mlhavém zdůvodnění by řešitel na stanovený... počet let vyjmut z osudí." Ale to, že zdůvodnění je nedostatečné nebo mlhavé by musel někdo posoudit a jsme zpátky u oponentů a grantových a oborových rad. Mimochodem, toto retroaktivní hodno stávajícím systému provádí a neúspěšní řešitelé v principu nemají několik roků nárok. Prav v praxi moc neděje. Část problému (kterou by Váš návrh rovněž neodstranil) spočívá v tom, že jeden projekt mívá více spoluřešitelů. Neuspokojivý výslede může být důsledkem toho, že se třeba 2 z 5 spoluřešitelů na to vykašlali nebo na to intele zatímco zbylí 3 se mohli přetrhnout a získali docela dobré výsledky. Má se penalizovat jen (selhání celku je jeho manažerským selháním)? Pokud ano, tak jen mu zakázat být opět hlavn anebo i spoluřešitelem (kde manažerská odpovědnost, ve které se neosvědčil, není taková)? i spoluřešitelování, bude praktický dopad pro penalizovaného většinou malý nabo zanedbatel penalizovat i spoluřešitelé (2 z nich za selhání ve skutečnosti můžou, ale zbylí 3 jsou v Zkoušet rozlišit, kdo za selhání může víc a kdo míň by nás IMHO dovedlo do blázince. Píšete: "Každé pracoviště má bezesporu ambice provozovat atraktivní vědeckou činnost." Tak na rozdíl od Vás nebyl až tak jist. Máte pro toto tvrzení nějakou faktickou oporu? Obávám najít pracoviště, kde významnější motivací je mít vcelku klid a nechodit moc pozdě domů. Dále píšete: "Jako paranoidní vnímám různá vyhlášení o podpoře týmů do 35 let, podpoře mla asistentů, mezifakultní spolupráce atp." No, nevím jestli to vidím přímo jako paranoidní, že už to není. Teď je nově povině členem řešitelského týmu student, a to si nevymyslel GAU reprezentace státu. Konečně píšete: "Docenti a profesoři ..., kteří se ... připisují na všechny publikace, kam dosáhne". Dík za ocenění mé práce. Zvažte prosím možnost, že toto Vaše zevšeobecnění by mo nespravedlivé. Vůbec nechápu Vaše tvrzení, že "Problematickou součástí projektů GAUK je také rozložení fi jednotlivých kapitol, reprezentovaných nyní tématickými okruhy A, B a C. Chápu, že každý o dostatečné a přiměřené financování, ovšem postupem času, nebo snad postupem prorůstání aka vytratila ze systému elementární logika." Ještě bych se rád vyjádřil k Vašemu názoru "Rektorát totiž rozhodně není řízen špičkovými s hlubokou vizí perspektivy UK, jejichž zájmy se kryjí se zájmy UK ... Jedině radikální ge může tento trend zvrátit". To je přinejmenším zjednodušené. Rektorát je podle Statutu UK ř ekonomická část kvestorem. Kolik je těm současným, nevím, ale kancléř je od pohledu zcela mladší než já, a já si s dovolením jako úplně přestárlá vykopávka nepřipadám. Nechci mu dě podotknu, že působí velmi loajálně k UK. Jak je starý pan kvestor rovněž nevím, od pohledu tak mladě jako pan kancléř (sorry, pane kvestore), ale tuším, že má dítě o dost mladší než Takže generační výměna to asi nevyřeší. Ledaže byste myslel pana rektora, ten je starší ne volby budou za necelé 2 roky. Nejvyšší čas, abyste začal přesvědčovat akademickou obec, že když Vás nejdřív navrhne a pak zvolí. Václav Hampl profesor, 42 let