Prof. RNDr. Václav Hampl, DrSc. • 14. ledna 2004

Reakce na článek as. Cihelníka "Opravdu přinese GAUK něco nového?"


Původní článek as. Cihelníka naleznete zde.


Dovolte reakci od někoho, kdo je v podstatě součástí toho Vámi tak kritizovaného univerzitního "establishmentu". Jsem profesorem, členem oborové rady GAUK, hlavním řešitelem grantů (nyní nebo v nedávné minulosti) GAUK, GAČR, IGA MZ, NATO Scientific, American Heart Association a členem Akademického senátu UK (v současnosti dokonce - mea maxima culpa - jeho předsedou). Takže do jisté míry přináležím k té hlavě, od níž Vy pociťujete zápach. Na druhou stranu do Vašich chemických oborů až tak nevidím, sám pracuji v biomedicíně.


Ve Vašem příspěvku nejprve (po úvodních invektivách) tvrdíte, že "z hlediska návratnosti prostředků vynaložených na financování vědy a výzkumu na UK ze státního rozpočtu ČR má prvořadý význam podpora aplikovaného výzkumu a vývoje". To je na prvoplánové rovině pravda, ale připadá mi tristní, že někdo, kdo se ohaní několikaletou zkušeností v aplikovaném výzkumu, nechápe, že by toho bez základního výzkumu moc nenabádal. Nakonec samo označení tohoto bádání implikuje, že se aplikuje něco na něco - tedy poznatky základního výzkumu na konkrétní praktické využití. Až trapně klasický příklad z biomedicíny: prakticky VŠECHEN aplikovaný výzkum v této gigaoblasti dnes stojí na Watsonově a Crickově objevu dvoušroubovicové struktury DNA, který rozhodně tehdy NEBYL aplikovaným výzkumem. Tato tuším jednostránková PUBLIKACE (Vámi tak dishonestovaný výstup výzkumu) ovšem nemohla vzniknout ve vzduchoprázdnu, stála na mnoha PUBLIKACÍCH jiných základních vědců před nimi, kteří nemohli mít ani ponětí, kam nás nakonec aplikace jejich akademického bádání dovedou (my to nakonec taky pořád ještě nevíme). Tak by se dalo pokračovat libovolně dlouho - mechanismus proteosyntézy, působení hormonů, mechanismus srdeční kontrakce, vedení vzruchu v nervové soustavě, biologie bakterií, fungování imunitního systému

- to jsou všechno oblasti, které nepochybně mají obrovský aplikační potenciál, ale z principu je nemohl objevit a rozvinout jen APLIKOVANÝ výzkum.


To je obecný problém základního výzkumu, nikoliv specificky GAUK - že je nutný, ale drahý a přitom nepřináší nikomu bezprostřední ekonomický užitek. Proto se o jeho financování jakousi historicky vzniklou dohodou dělí civilizované země tím, že každá platí kus. Chytřejší země platí větší kus, protože věří (a mají pro to tvrdá data), že výsledky tak budou snáze a rychleji dostupné pro případně ekonomicky zhodnotitelné aplikace. To, že se u nás bude financovat základní výzkum, není nápad GAUK nebo rektora, nýbrž konsensus politické reprezentace země, podle mého názoru velmi rozumný. Mimochodem, tradičním a v současnosti hlavním útočištěm základního výzkumu jsou právě univerzity. Aplikovaný výzkum je více zabydlený na školách technického charakteru. Proto máte pravdu, že Vámi navrhovaná redukce GAUK jen na aplikovaný výzkum by se zásadně dotkla většiny pracovišť a pracovníků UK. Na druhou stranu pokud vím, tak GAUK se aplikovaným projektům z principu nebrání, jen jich tam prostě moc nechodí.


Dále kritizujete GAUK, že podporuje pracoviště, která "provádějí nekonečný výzkum s nulovým dopadem v jakémkoliv směru, kromě publikačního". O významu publikací obecně jsem už psal. Je ovšem velká pravda, že ne všechny publikace jsou si rovny. Některé jsou skvělé, jiné nestojí za nic, spousta je někde mezi. V tomto bodě s Vaší kritikou souhlasím - důraz na objektivní kritéria kvality výstupu (většinou publikací) je u GAUKu podle mého názoru zatím nedostatečný. V základním výzkumu v exaktních oborech lze např. sledovat citovanost nebo přísnost recenzního řízení v časopisech (kterou do značné míry odráží impakt faktor), a to GAUK zatím skoro nedělá. Při posuzování grantových přihlášek je to do určité míry pochopitelné, má-li GAUK být především jakýmsi odrazovým můstkem pro začínající, ale u závěrečného hodnocení by to bylo na místě.


Píšete, že jste rád, že vysoké školy nedostaly navýšení dotace o 5 miliard. No, já rád nejsem, ale buďte ujištěn, že i kdyby se to bývalo bylo stalo, do GAUKu by nešlo ani o korunu navíc oproti nynějším celkem srandovním 50 milionům. I tato částka už tak dost šponuje ochotu některých fakult s tím souhlasit. Ale to už je trochu jiná historka...


Dále se pouštíte do objektivity výběru projektů. To je jistě problematická záležitost, ale jak víte, GAUK není vynálezcem systému, který používá. Jeho základní prvky (spoléhání na oponenty, jejich anonymita vůči posuzovanému, oborové a grantové rady,..) používají (a to dávno před námi) všechny významné světové grantové agentury, o kterých vím (NIH, Wellcome Trust, AHA,...). Princip, že oponent/recenzent je posuzovanému neznámý, používají i odborné časopisy a pokud vím, tak i patentové úřady. Naopak u českých knih to tak nebýbá (recenzenti bývají vytištěni v tiráži), a nevím nic o tom, že by české odborné knihy byly nějak zásadně lepší než třeba knihy z angloamerického okruhu, kde jsou recenzenti anonymní. Oponenti nejsou anonymní vůči oborové radě, a ta jejich výkon sleduje. Napsat recenzi grantové přihlášky je dost časově náročné a u GAUK se to dělá zadarmo, takže jedinou, zato celkem rozumnou "penalizací" za neuspokojivý výkon je, že se už daný člověk příště o recenzi nepožádá. Myšlenka, že by oponent měl být předkladateli znám, je jistě plausibilní a lze ji dále diskutovat (někteří oponenti tuto informaci oponovaným sami dobrovolně sdělí). Na rozdíl od Vás se však domnívám, že zejména v našich českých poměrech by její zavedení nejenže nevedlo ke zlepšení objektivity výběru, ale naopak ji poškodilo. Vy věříte, že by to snížilo incidenci neprávem negativních posudků. Já jsem pevně přesvědčen, že by to významně zvýšilo frekvenci hodnocení neprávem pozitivních. Hodně oponentům by bylo nepříjemné vyjmenovat kritické výhrady tak říkajíc z očí do očí a trošku by prostě ucouvli.


K prvnímu Vašemu navrhovanému řešení (všechno zveřejnit): tak to v celku je. Kromě jmen oponentů si žadatel může přečíst všechny posudky (nevím, jestli i někdo jiný - neměl jsem potřebu to zkoušet). Výsledky řešení jsou dokonce každoročně publikována formou skript a jsou k mání nebo nahlédnutí např. na oddělení vědy rektorátu. Píšete o "potopení" grantu oponentem kvůli konkurenci. To je samozřejmě reálné riziko (opět nikoliv specifické jen pro GAUK), ale v oborové radě, kde jsem já, se prakticky neuplatňuje. Už jenom povinné hodnocení nejméně 2 oponenty ho snižuje. Liší-li se hodnocení oponentů od sebe o víc než o 1 stupeň z 10 stupňové škály, probere oborová rada pečlivě oba posudky i příslušný materiál předkladatele a rozhodne podle svého vyhodnocení. Stejně se postupuje, když jsou hodnocení obou oponentů sice podobná, ale neobvykle nízká. Abyste věřil, že Vás nekalým způsobem "topí" alespoň 1 oponent a ještě k tomu i oborová rada, musíte být paranoidní. Vaši představu "'počkej, až budeš mít svého zástupce v oborové komisi, potom dojde i na tvoje projekty', odmítám a je mi z něj na zvracení" rovněž odmítám a rovněž je mi z ní na zvracení a zcela zásadním způsobem nekoresponduje s mojí několikaletou zkušeností v oborové radě C. Dokonce, když dovolíte, si ji beru osobně jako invektivu na svoji morální integritu a žádám Vás, abyste doložil, čím jsem si ji zasloužil.


Vaše druhá varianta (nahradit soutěž loterií) bohužel vůbec neřeší problematické aspekty, které Vám vadí. Píšete, že "při nedostatečném nebo mlhavém zdůvodnění by řešitel na stanovený... počet let byl předem vyjmut z osudí." Ale to, že zdůvodnění je nedostatečné nebo mlhavé by musel někdo posoudit a rozhodnout, a jsme zpátky u oponentů a grantových a oborových rad. Mimochodem, toto retroaktivní hodnocení se ve stávajícím systému provádí a neúspěšní řešitelé v principu nemají několik roků nárok. Pravdou je, že se to v praxi moc neděje. Část problému (kterou by Váš návrh rovněž

neodstranil) spočívá v tom, že jeden projekt mívá více spoluřešitelů. Neuspokojivý výsledek celku snadno může být důsledkem toho, že se třeba 2 z 5 spoluřešitelů na to vykašlali nebo na to intelektuálně namají, zatímco zbylí 3 se mohli přetrhnout a získali docela dobré výsledky. Má se penalizovat jen hlavní řešitel (selhání celku je jeho manažerským selháním)? Pokud ano, tak jen mu zakázat být opět hlavním řešitelem anebo i spoluřešitelem (kde manažerská odpovědnost, ve které se neosvědčil, není taková)? Pokud se nezakáže i spoluřešitelování, bude praktický dopad pro penalizovaného většinou malý nabo zanedbatelný. Nebo se mají penalizovat i spoluřešitelé (2 z nich za selhání ve skutečnosti můžou, ale zbylí 3 jsou v tom nevině). Zkoušet rozlišit, kdo za selhání může víc a kdo míň by nás IMHO dovedlo do blázince.


Píšete: "Každé pracoviště má bezesporu ambice provozovat atraktivní vědeckou činnost." Tak tímhle bych si na rozdíl od Vás nebyl až tak jist. Máte pro toto tvrzení nějakou faktickou oporu? Obávám se, že by se dala najít pracoviště, kde významnější motivací je mít vcelku klid a nechodit moc pozdě domů.


Dále píšete: "Jako paranoidní vnímám různá vyhlášení o podpoře týmů do 35 let, podpoře mladých odborných asistentů, mezifakultní spolupráce atp." No, nevím jestli to vidím přímo jako paranoidní, ale jsem rád, že už to není. Teď je nově povině členem řešitelského týmu student, a to si nevymyslel GAUK, ale politická reprezentace státu.


Konečně píšete: "Docenti a profesoři ..., kteří se ... připisují na všechny publikace, kam jejich vliv dosáhne". Dík za ocenění mé práce. Zvažte prosím možnost, že toto Vaše zevšeobecnění by mohlo být k někomu nespravedlivé.


Vůbec nechápu Vaše tvrzení, že "Problematickou součástí projektů GAUK je také rozložení financí do jednotlivých kapitol, reprezentovaných nyní tématickými okruhy A, B a C. Chápu, že každý obor má nárok na dostatečné a přiměřené financování, ovšem postupem času, nebo snad postupem prorůstání akademické obce, se vytratila ze systému elementární logika."


Ještě bych se rád vyjádřil k Vašemu názoru "Rektorát totiž rozhodně není řízen špičkovými mladými manažery s hlubokou vizí perspektivy UK, jejichž zájmy se kryjí se zájmy UK ... Jedině radikální generační výměna může tento trend zvrátit". To je přinejmenším zjednodušené. Rektorát je podle Statutu UK řízen kancléřem, ekonomická část kvestorem. Kolik je těm současným, nevím, ale kancléř je od pohledu zcela jistě o dost mladší než já, a já si s dovolením jako úplně přestárlá vykopávka nepřipadám. Nechci mu dělat advokáta, jen podotknu, že působí velmi loajálně k UK. Jak je starý pan kvestor rovněž nevím, od pohledu nevypadá zas až tak mladě jako pan kancléř (sorry, pane kvestore), ale tuším, že má dítě o dost mladší než mé nejstarší. Takže generační výměna to asi nevyřeší. Ledaže byste myslel pana rektora, ten je starší než já. Rektorské volby budou za necelé 2 roky. Nejvyšší čas, abyste začal přesvědčovat akademickou obec, že neprohloupí, když Vás nejdřív navrhne a pak zvolí.


Václav Hampl


profesor, 42 let


 Komentáře
3-.-0.2004 07: 2:3: (dr. Karel Janků)K článku "Opravdu přinese...
3-.-0.2004 07: 2:3: |-   (Vaclav Hampl)Re:K článku \"Opravdu přin..
Zobrazit všePřidat komentář



Velikost písma A A A

Nahoru
Tisk PDF verzeTextová verze

© 2012 Univerzita Karlova
Ochranná známka
Kontakty

REDAKCE
E-mail: forum@cuni.cz
Tel.: 224 491 394
Ovocný trh 3-5, 116 36 Praha 1


ISSN 1214-5726     Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.