Labotaj objevuje zatoulaný půvab laboratoří












            ******************************************************************************************

            * Labotaj objevuje zatoulaný půvab laboratoří
            ******************************************************************************************
            Doc. RNDr. Jan Valenta, Ph.D., z Matematicko-fyzikální fakulty vyjadřuje svými neobvyklými

            „údiv nad všudypřítomnou krásou přírody“. Tématem jeho výstavy fotografií příznačně pojmen
            však nejsou taje Labe, ale prostředí, od jejichž dveří příroda zdánlivě klíč vůbec nedosta
            pracoviště. Přírodní prvek však přece tvoří jejich podstatu, byť obal se skládá z kabelů, 

            osciloskopů. Spočívá v dobývání tajemství, která před námi příroda schovala.
            Kromě studia na svém nynějším učilišti absolvoval Jan Valenta večerní Pražskou fotografick
            fotoaparátem pracuje od 10 let a za sebou má výstavu Betonové alibi v galerii Kuloár. Prot

            také výtvarnictvím, skoro to vypadá, jako kdyby jeho tendence k umělecké tvorbě vyjadřoval
            životní křižovatkou věda – umění. „Nikdy jsem neměl pocit, že mám na to, abych se tím uživ

            rozhodně nelituji a nemám pochybnosti o vhodnosti volby svého povolání,“ ujišťuje badatel 
            doplňuje prostou souvislost mezi obory: „Radost z poznání je stejně silná jako radost z kr
            Malá fotografická série o dvaceti snímcích, která je do 27. 11. k vidění v budově Matfyzu,

            a to nejen v tuzemských laboratořích. Už první pohled napoví, že Valentu fascinuje účelnos
            mechanismu, který provází každý badatelský krok,   způsob, jak zkrátit cestu k funkčnosti.
            děje v rámci přírodního řádu vázaného zákony. Autor však nezůstává u filosofické krásy, sn

            skutečnou estetičnost míst, ve kterých se pohybuje přes dvacet let. „Je podivuhodné, jak z
            mohou vzniknout nakupením přístrojů,“ říká.
            Výstava se skládá z detailních fotografií, pestrobarevných abstraktně vypadajících pohledů

            momentek, zachycujících proces objevování. Ačkoliv posláním má být také přiblížení vědecké
            bourání předsudků člověka, který stojí vně, na většině snímcích se lidské postavy vůbec ne
            „Jednak jsem byl v laboratořích často sám, protože bádání je činnost veskrze individuální,

            často pro působení snímku člověka přímo nepotřeboval. Já ho tam stále cítím v uspořádání v
            vysvětluje. Přesto jedna fotka v tomto ohledu vybočuje. Jedná se o unaveného badatele – ku
            stolem, který rozhodně porušuje Zajícovu variantu Leffingwellova-Bronschteinova  uspořádán

            popsanou ve filmu Jak básníci přicházejí o iluze. Výraz ve tváři postavy, která obrázku do
            není zoufalý; jedná se o jasný odkaz k ještě jednomu důležitému komponentu výstavy: humoru
            Asi nezamýšlené umístění kompozice naproti monstrózní kopírce se zabudovanou sešívačkou si

            v kombinaci se spoustou nadsazených citátů a vědeckých mudrosloví, že autor si nehraje na 
            vážného umělce. Chce jen prostě nenásilným způsobem seznámit veřejnost se světem svým a sv
            fotografovo zaujetí laboratorními krásami sdílíme, záleží jen na každém z nás, v každém př

            návštěvě prezentace rozhodně nikdo nudit nebude.
            Petr Dušek
            (autor je spolupracovníkem iFora)