Vůl a osel u jeslí - Prof. ThDr. Jan Heller












            ******************************************************************************************

            * Vůl a osel u jeslí
            ******************************************************************************************
            Když jsem byl malý, chodívali jsme v předvánoční době do kostelů prohlížet jesličky. V nic

            zajímal vůl a osel. Pro městského kluka měli zvláštní kouzlo. Byl to symbol celičké přírod
            pokornou stráž u děťátka – Spasitele a zahřívá ho svým teplým dechem. Tak tam oba u jeslí 
            rodinou tiché obecenství, které v skrytu objímá nejen přírodu, ale vlastně celý vesmír.


            Pak přešla léta. Četl jsem Písmo a zjistil, že v celém Novém zákoně není o volku a oslu u 
            Odkud se vzali? Přišli ze Starého zákona. Je to ohlas proroka Izajáše 1,3: „Vůl zná svého 

            jesle svého pána, mne však Izrael nezná, můj lid je nechápavý.“ – U Izajáše jde o to, že i
            je svému hospodáři vděčná, zná jej a ví, že je v jeho péči. Jen Boží lid a člověk nikoli. 

            jde poslušně určenou cestou, jen člověk si chodí po svém a za svým a na svého Stvořitele n
            z toho vola a osla u jeslí vzít příklad.


            Pak došlo k posunu: Staré křesťany zaujal jinak ojedinělý výraz jesle a tak začali spojova
            Izajášův výrok se zprávou o Spasiteli v jeslích. Hospodářem rozuměli Hospodina a vykládali
            a osel rozpoznali Pána v betlémském děťátku a proto se mu přišli poklonit. Tím zahanbují v

            nedělají.

            Protikladem vola a osla, těch dvou pokorných strážců lásky, je krutý král Herodes, který d

            betlémská nemluvňátka podobně jako kdysi dal farao novorozené izraelské chlapečky házet do
            však byl podivuhodně zachráněn, podobně jako Ježíš, který krutému králi unikl.


            Co my s tím dnes? Nejen kolem nás, namnoze i v nás vládne dosud Herodes, sobectví, násilí 
            Apoštol Pavel říká „starý člověk“. Ale toho přemáhá „nový člověk“, zplozený z Ducha k Boží
            kterým do světa vchází pravá láska. To je Ježíš a s ním všichni, kdo žijí z něho a v něm. 

            jeslích, volku a oslu i o Herodovi se nás ptá: Jak se my sami, zde a dnes, chováme ke Kris
            v duchu putujeme do Betléma a k jeslím? Jako pokorný vůl a tichý osel, nebo jako zpupný He
            Lásce sloužit nebo ji zprovodit ze světa? Ovšem, těm, kdo dnes chtějí chlad chlévů vydýcha

            a pokorně se sklánějí u jeslí, říká leckdo: To jsou voli a osli! Ale raději být za vola a 
            žoldákem v gardě Herodově.


            (Zkrácené vánoční zamyšlení Prof. ThDr. Jana Hellera pronesené vánočním koncertu 15.12.200
            pod řetězem, pořádaném 3. LF UK.)