Proslov Eriky Abrams k udělení čestného doktorátu UK ****************************************************************************************** * Proslov Eriky Abrams k udělení čestného doktorátu UK ****************************************************************************************** Vaše magnificence, spectabiles, honorabiles, cives academici, vážení hosté, před čtrnácti dny jsem byla v Paříži na slavnostním odhalení pamětní desky (vlastně malili na počest Pavlu Tigridovi a jeho Svědectví. Promluvil tam mezi jinými, jako předevčerem př konferenci, i bývalý president České — a Československé — republiky Václav Havel. Jeho řeč Byla hlavně krátká, ještě kratší než zde — snad dvě věty, snad jen jedna, pořádná — a prot mluvím, neboť mé dnešní poděkování nebude o mnoho delší. Vždyť se mi této pocty dostává za se člověk pomalu odnaučí mluvit tím, že propůjčuje hlas druhým. Prosím proto, abyste měli stane-li se i při vší stručnosti, že tu a tam zaškobrtnu. Ostatně „škobrtám“ v jistém smyslu odjakživa a lichotivou laudatio pana profesora Sokola b doplnit právě jen připomínkou o tom. Nemám teď na mysli přednes. Myslím na postup, přístup říci i odstup, který patří k překládání, kdy člověk musí být neustále na vahách. Myslím na zprostředkovatele vůbec jako podstatně nehotové setrvávání v pohybu a v meziprostorech. V snad obzvlášť. Vzhledem k tomu, že jsem se rodné řeči zřekla, že se mi tudíž hned na začát míry zrušily hranice, jsem se nikdy nedokázala na vlastní činnost dívat jako na nějaký zas úřad, vedený cíli propagačního rázu. Nikoli náhodou jsem se zabývala vesměs postavami něja — v bezprostředním kontextu — okrajovými. Toto slovo nemá zde význam pejorativní. Naopak, to odstředivé, to mezní se mi zdá být právě tím otvírajícím, osvobozujícím, na rozdíl od e ochuzujícího, zkreslujícího stanoviska jakési nedůtklivé přináležitosti, upjaté „národní i Nevím, zda teď mluvím k věci. Vím ale, že za uplynulé čtvrtstoletí — a čím dál víc od roku opakovaně, někdy velmi ostře střetla se zastánci takové kolektivní uzavřenosti, ať v souvi nacionalismů po pádu totality ve střední a východní Evropě, nebo s komerční, konzumní logi trhu, jemuž nejvíc záleží na přesně formátovaném prodejném zabalení. Teď, když se toto the v hrozivé podobě, která v lecčems připomíná minulé totality, i v nynější francouzské voleb ráda bych pochopila poctu, které se mně a mému entre-deux zde dostává, jako daleko širší p Patočka ve svých posledních textech označuje porůznu jako „nepodloženost“, „nepevnost svět nás“, „postoj nezakotvenosti, v němž jedině se může realizovat smysl absolutní a lidstvu p poněvadž problematický“, krátce jako poctu něčemu, co by bylo možno nazvat činná lidská sv Děkuji Vám za to.