Mstislav Leopoldovič Rostropovič












            ******************************************************************************************

            * Mstislav Leopoldovič Rostropovič
            ******************************************************************************************
            Mstislav Leopoldovič Rostropovič (27. březen 1927 v Baku - 27. duben 2007 v Moskvě) byl ru

            violoncellista a dirigent. Rostropovič pocházel z hudební rodiny. Hru na klavír se učil ne
            své matky, otec ho zasvěcoval do tajů violoncella. Absolvoval moskevskou konzervatoř, kde 
            např. u Šostakoviče a Prokofjeva. Brzy si vybudoval výjimečné renomé violoncellisty, i dík

            na mezinárodních soutěžích vč. soutěže Pražského jara, později ale rok 1967 znamenal jeho 
            dirigenta, když s velkým ohlasem řídil provedení opery Evžen Oněgin Petra Iljiče Čajkovské
            Velkém divadle. Už v padesátých letech se zastal svých nedávných pedagogů Šostakoviče a Pr

            byli obviněni z formalismu. Nejvýraznějším projevem jeho odporu proti sovětskému režimu al
            který zaslal v roce 1970 do redakce deníku Pravda. Zastal se v něm disidentů v čele s nosi

            ceny Alexandrem Solženicynem.
            Rostropovič v dopisu kritizoval potlačování svobody projevu a utiskování umělců, hudebníků
            jichž byl Solženicyn příkladem.

            Dopis nebyl v listu kontrolovaném komunistickou stranou nikdy zveřejněn, ale dostal se pře
            objevil se v západoevropském tisku.
            Rostropovič s manželkou nebyli zatčeni, ale postupně jim byly omezeny možnosti vystupování

            rozhlase a televizi, byly jim zakazovány koncerty ve velkých městech. Když se rozhodli při
            vystoupení v zahraničí, bylo jim to umožněno, ale ve chvíli, kdy byli v Paříži, byli v roc
            sovětského občanství. Pár se s dětmi usadil ve Spojených státech, kde Rostropovič v roce 1

            vedení Národního symfonického orchestru ve Washingtonu po Antalu Doratim.
            Rostropovič se dál prezentoval i politickými gesty, například berlínským vystoupením v roc
            violoncellové suity Johanna Sebastiana Bacha na troskách stržené Berlínské zdi.Přestože je

            již Michail Gorbačov, Rostropovič a Višněvská se dostali zpět do Ruska až v době blížícího
            komunistického režimu v roce 1990. První vystoupení v Rusku absolvoval jako host, za dirig
            washingtonského orchestru při čtyřech koncertech v Moskvě a tehdejším Leningradu. V násled

            Rostropovič oficiálně podpořil v Moskvě Borise Jelcina v době srpnového puče konzervativní
            V roce 1998 mu Univerzita Karlova udělila Mezinárodní cenu Karla IV.
            Později svůj život dělil mezi Rusko, Spojené státy a Francii. Zemřel po dlouhé nemoci v mo

            nemocnici.