Erika Abrams: "mezi řečí a mlčením, mezi řečí a myšlením nebo prostě jen mezi řeč ****************************************************************************************** * Erika Abrams: "mezi řečí a mlčením, mezi řečí a myšlením nebo prostě jen mezi řečí" ****************************************************************************************** V době, kdy se Československo po „norma dusilo, jste do něj začala pravidelně j Měla jste zde od počátku přátele neb js důvodů? Ptáte se jako kdyby se lidský život říd Tak to alespoň v mém případě nebylo a n poprvé z banálně turistických důvodů (č že jeden velmi blízký přítel měl na gym jezdil už od roku 1968). Jezdila jsem p několik týdnů v létě) do konce 70. let z (nikoli jen chladně „studijního“) záj jsem se i naučila česky. Jak vnímáte změnu atmosféry v českoslov roku 1973 až po dnešek? Nemá smysl, abych vám vykládala to, co je snad každému jasné. K otázce bych podotkla jen t „normalizace“ se přece jen ještě udržel živý smysl pro duchovní hodnoty — a do jisté míry soustředění na ně —, který v nynější čím dál méně myslící době čím dál více postrádám, ste Francii jako u vás v Čechách. Kdybych nebyla přeložila už v 80. letech podstatnou část Pat nevím, zda by to bylo v dnešní Francii možné. V odkazech na vás se většinou píše, že se zabýváte písemnostmi Jana Patočky až od roku 197 okolností rok Patočkova úmrtí. Setkala či setkávala jste se s ním osobně? A pokud ano, odk působil? Účastnila jste se i tzv. bytových seminářů? Odkazy nejsou zde zcela přesné. Od roku 1975 se zabývám písemnostmi Ladislava Klímy, zatím teprve tak asi od roku 1979, když se nakladatelství Verdier začalo zajímat o překlad Kacíř já jsem u příležitostí prvního a též posledního delšího pobytu v Praze jednak zahájila dod těsnou spolupráci se samizdatovými vydavateli Patočkových spisů, jednak zprostředkovala pr druhé „pražské číslo“ Svědectví, kde byl Patočka přičiněním Jiřího Němce zastoupen vzpomín Ivana Dubského, překladem přednášky z Varny a záznamem jednoho semináře. Někdo patrně tedy příběh zjednodušil, přebásnil — nebo se snad jen pokusil učinit jej názornějším. Ač byl Pa z prvních Pražanů, s nimiž jsem se hned roku 1973 seznámila, s jeho otcem jsem se nikdy ne seminářů jsem se neúčastnila: vždyť česky jsem se teprve učila, byla jsem literárně orient jsem se vyskytovala málokdy, a to vždy během letních prázdnin. Mám k jeho dílu od samého z přístup filosofického samouka. Snad to nakonec nebylo věci příliš na újmu. A s tím související, neměla jste problémy s režimem? Přece jen komunisté neměli zájem na t dílo jednoho z prvních mluvčích Charty 77. Nebránili vám ani ne tak v odjezdu z republiky opakovaných návštěvách? Byla jsem z Československa v letech 1980-1982 celkem třikrát vyhoštěna — poprvé patrně kvů Chartisty a v souvislosti se zmíněnou spoluprací s Tigridovým Svědectvím, potom snad hlavn mně podařilo do Československa znovu vniknout, ač jsem byla oficiálně (až do konce 80. let grata a v Paříži jsem visum nedostávala. Francouzský překlad Kacířských esejů vyšel teprve 1981. Logicky tedy neměl na tyto události rozhodující vliv. Snad se dovím víc, až si budu spis z archivu StB. Kromě překladů Jana Patočky do francouzštiny řídíte i vydávání sebraných spisů Ladislava K je Jan Patočka považován za největšího filozofa vůbec. Jak nás ale může dnes inspirovat my Klímy, který je v učebnicích vykládán jako spisovatel? V čem tkví originalita jeho myšlení je jako to Patočkovo přenosné i mimo český kontext? Jak jsem to naznačila ve své řeči, Patočka jako fenomenolog je — pokud se nemýlím a navzdo — stejně jako (z jiných důvodů) Klíma okrajovým zjevem v tradičně positivistickém českém m kontextu. V případě Klímy je osvobozující účinek okraje ještě zvýšen tím, že to „mezní“ je průlom filosofie do fikce a naopak. V tom mě fascinuje. Ovšem chcete-li to vystihnout jedn zvolila bych spíš „světovost“ než „přenosnost“. Přednášela jste v Chicagu, ve Francii, jak na vás působí rozdíly v přístupu k myšlení u Am Francouzů resp. Čechů, pokud máte tu zkušenost? V Chicagu a v Paříži jsem studovala. Nikdy a nikde jsem nepřednášela. Zcela omylem mě oslo profesorko“. Je právě vzácné, že Karlova universita čestným doktorátem uznala práci vydava hlavně překladatelskou, která je leckdy podmínkou možnosti pozdějšího učení. Tato praxe je možnosti i překlenutí nahodilých národnostních rozdílů v „přístupu k myšlení“. V tomto smy — i poctu, které se mi od University Karlovy dostalo — ocenil též nejeden účastník nedávné konference. Chtěla bych této příležitosti využít, abych jmenovitě poděkovala vedoucímu Pat a překladateli Heideggera — Ivanu Chvatíkovi, bez něhož by to asi nikoho nenapadlo. Když se teď obrátíme k evropskému dění, v Polsku vládne atmosféra lustrací pod vedením nár konzervativní strany, na Slovensku se dostali do vlády nacionalisté a populisté, v Německu volbách pravidelně posilují neonacisté, ve Francii „hoří města“, ve Spojeném království je pomalu více kamer než lidí a mohli bychom pokračovat přes donedávna Berlusconiho Itálii at padesáti letech relativního klidu zažívá Evropa nový nástup radikalismu a nacionalismu? Re atmosféru – politickou i intelektuální – v dnešní Evropě? Hrozí nám nová totalita, jak jst svém proslovu k honoris causa, a jakého druhu? Na svou otázku si sám dáváte odpověď. Pokud jde o Francii, neměla jsem ovšem na mysli to, města“, nýbrž okolnost, že náš nový president, který jako ministr vnitra kladl práva polic lidské svobody, za své vítězství vděcí voličům a částečně i programu extrémní pravice. „No nacionalismů“ (spíš v množném čísle) nastal hned po pádu komunismu. Fakt, že náhražka post duchovních hodnot se přitom hledá u anglosaských novokonservativců, by mohl připomenout, ž nepsal své romány se zřetelem na východní totalitu, nýbrž na společnost, v níž sám žil. Závěrem bych se vás rád zeptal, co v současné době chystáte, na čem pracujete? Píšete stál Živím se překládáním. V současné době jsem nucena pracovat výdělečně pro tzv. knižní trh, ještě chvíli tu a tam po večerech „klímuji“. Co v tom chlebovém ohledu právě chystám vás u — a mne též nevalně. Jinak doufám, že se budu moci brzy vrátit ke Klímovým Spisům a vydat (Philosophica žurnalistica) zároveň francouzsky i česky. Z Patočky mám už dávno v plánu no Kacířských esejů, rozšířené o překlady německých variant a pracovních rukopisů, dále překl Věčnost a dějinnost z konce 40. let a konečně spisu Aristoteles, jeho předchůdci a dědicov který francouzští patočkovci netrpělivě očekávají. Bohužel nestihnu vydat k letošnímu 70. Richarda Weinera jeho korespondenci ve znamení Vysoké Hry, s níž si pro sebe hraji už přes nakladatelství Cheyne by měl ale konečně vyjít překlad sbírky Zbyňka Hejdy Valse mélancoli do kterých bych se ráda ještě pustila — třebas Durychovo Bloudění nebo Matouškův Spas — an V situaci nynějšího knižního trhu jsou ovšem všechny plány až krkolomně nejisté. Pro Weine Matouška nemám ani nakladatele — prý je to vše neprodejné, stejně jako hotový překlad Zázn Koláře, který se už čtyři roky marně pokouším zcela bezplatně někam umístit. Pro Klímu nak mám — La Différence ve Francii a Academia v Čechách, kde Torst se Spisů už vzdává — ale ja zajištěnými penězi (snad polovice toho, co by bylo zapotřebí), nevím. A co se dále týče Pa samostatné nakladatelství Verdier, které dost odvážně vydalo k letošnímu výročí svazek pře Evropy a „po-Evropy“, se bude dále řídit podle odbytu této knihy. Kniha je už pomalu tři m zatím to vypadá dost bledě. To, co sama píši, nejsou básně, nýbrž právě „něco mezi“ (mezi řečí a mlčením, mezi řečí a prostě jen mezi řečí). Souvisí s tím pohyblivým mezisvětím, které jsem ve své řeči k honor obcházela. Soudě podle vašich otázek, o tomto ale nechcete slyšet. V předchozím jsem vám u odpověděla „vedle“. Snad je zde tedy na místě pomlčet.