QUO USQUE TANDEM ****************************************************************************************** * QUO USQUE TANDEM ****************************************************************************************** Počátek Ciceronovy řeči proti Catilinovi vešel do dějinného povědomí jako výraz nahromaděn přetlaku, kdy zdrženlivé mlčení bere za své. Dlouho jsem váhal, zda mám vystoupit na obran humanitních věd, neboť takové jednostranné hledisko by neměl zastávat předseda celoakademi Nemohu však již mlčet, a to, jak se domnívám, právě v zájmu Akademie věd a konec konců i c oborů, které většinou mají své těžiště na vysokých školách. Ti, co mne poznali, vědí, že j o to, aby se zmíněné disciplíny co nejvíce přiblížily náročnějším standardům přírodovědnýc oborů. Nemůže se to však dít příkazy shora a přehlížením zvláštních dispozic jednotlivých „zvláštních“, a to bez pejorativních konotací, které tu a tam na adresu humanistů zaznějí. hodnocení výsledků vědeckých výzkumů handicapem to, že se značná část společensko-vědních stěžejními otázkami bytí desetimilionové národní pospolitosti v rámci rodícího se evropské Nebo snad již mateřská řeč, naše dějiny, česká slovesnost a vše ostatní, co je spojeno s n nemá již být předmětem respektovaného výzkumu? Když však ano, to se snad nikdo neodváží zp rovných a důstojných podmínek. Spěchám vysvětlit, že nemíním bojovat za pět či deset bodů, které nějaká komise po bojích článku kteréhokoli z oborů, na jejichž obranu zde vystupuji. Jde o princip a spolu s ním o přístup k hodnotící škále, v níž jsou těmto disciplinám přiznávány pouze přízemní stupně. neuvědomuje, jak urážlivé je pro vědce tolika oborů, že se jim stále mává před nosem pomys jim nedostupnou metou časopisů Science a Nature? Budiž, tyto obory zatím mezinárodní časop nemají a sotva je mohou v nejbližší době mít. Mají však jiné, a troufám si říci neméně výz Jestliže oběma časopisům je nebo bude přiznáno bodové hodnocení 1 + x, pak stejné bodové o rezervováno i společensko vědním oborům a to bez ohledu na to, zda značná část jejich prod nepřesáhne nejníže stanovenou hodnotu. Nezbývá mi nic jiného, než na svém příkladě ukázat, že i v mém oboru lze stanovit mnohem r hodnotících stupňů. Podle běžných kriterií by má německy vydaná monografie o husitské revo stejný počet bodů, jako kterákoli jiná kniha. Zcela bez povšimnutí přitom zůstane, že jde dílo o rozsahu téměř 2300 stran, jež vyšlo v jedné z nejprestižnějších edic oboru (Schrift Germaniae historica), kterou lze nalézt v univerzitních knihovnách po celém světě. O výjim ocenění svědčí i to, že až dosud v této řadě vyšlo jen jediné dílo českého autora, a to ne prof. Ivana Hlaváčka. O kolika pracích přírodovědných oborů lze doložit, že na ně vyšlo be recenzí (nikoli jen zmínek) v ústředních nebo nadnárodních časopisech deseti zemí? Uvedu j z jiného soudku. Což se mám zdržovat tím, že budu počítat citace svých děl v pracích, kter ani nedostanou do rukou? Snad jeden příklad postačí. V přehledu dějin křesťanstva v letech který vyšel německy v roce 2006, mne jeho autor Francis Rapp, mimochodem člen Francouzské sedmdesátkrát. Mohl bych pokračovat poukazem na nesamozřejmost otištění článků v některých revuích, kterým by se v dosavadních návrzích na hodnocení dostalo stejně mizivého ocenění jiné, narychlo spíchnuté stati pro domácí konferenci. Omlouvám se za soběstřednost a připouštím, že vzhledem k svému věku uvádím nepříliš běžné však padá na váhu: stupnice hodnocení humanitních oborů musí být otevřena pro díla srovnat výsledky bádání přírodovědných, matematicko fyzikálních i jiných oborů. Co z toho plyne: m vědeckých výstupů být spojeno s výší finanční podpory, což je žádoucí, musí být kriteria u a to odborníky, kteří se ve svých oborech těší všeobecnému neformálnímu respektu. František Šmahel