Adventní zamyšlení II ****************************************************************************************** * Adventní zamyšlení II ****************************************************************************************** Advent a vánoce Pro mnoho lidí, zejména v našem evropském světě, jsou vánoce největší svátky roku. Při nic a pije a utratí se nejvíce peněz za dárky. Ještě k nim patří typický vánoční folklór. Ovše vánoc je pro mnohé lidi zapomenut. Co tedy vánoce skutečně jsou? Pokud se hlásíme ke křesťanským tradicím, jak je občas slyšet, měli bychom vědět, že vánoc svátek křesťanský, ale ne největší, tím jsou Velikonoce, oslava Kristova zmrtvýchvstání. V oslavou narození Ježíše, který byl očekávaným Kristem, tedy Mesiášem. Proti Velikonocům jsou Vánoce svátek poměrně pozdní, začaly se slavit až ve 4. století. A Vánoční právě 25. prosince? Termín Vánoc nebyl zvolen náhodně. Který den se Ježíš narodil, asi nepřipadají na výroční den jeho narození. Že se však narodil, je zřejmé a někdy se jeh musí. Podle jedné hypotézy se snad jako vhodný den jevil římský svátek narození boha Mitry tak probíhaly bujaré oslavy. Tento svátek byl spojen s oslavou zimního slunovratu, který p kalendáře připadal na 25. prosinec. Tuto slavnost křesťané přeznačili na svátek narození t pravým Sluncem světa. Před Vánocemi předcházejí čtyři týdny Adventu. Adventus znamená příchod, je to příprava na Advent je očekáváním a přípravou ve dvojím smyslu: Zaprvé je to příprava na vánoce, oslavu Kristova narození. Ta je spojena s mnohými lidovým folklórem, včetně nakupování dárků a zdobení stromečku. V některých křesťanských církvích spojen i půst. Každopádně se to všechno ale týká něčeho, co už bylo, co už je minulostí. Zadruhé je Advent příprava na Kristův druhý a konečný příchod, na něco, co teprve přijde, čem nevíme, jaké to bude. K tomuto definitivnímu příchodu Kristovu vzhlížíme s nadějí a zá trochu děsí, protože očekáváme i dovršení dějin a také definitivní soud nad světem i nad n Správně by i tato vyhlídka měla být zdrojem naděje a radosti, měla by to být vyhlídka ješt radostnější než celé Vánoce. Je ovšem přirozené, že člověk má z věcí nových a neznámých ob velikým příslibem. Kdo ví, jaké budou? Kdo ví, jaký nárok na nás budou klást? Právě do této naší nejistoty zní Boží výzva: Nebojte se, jděte vstříc i neznámému, radost předzvěstí radosti budoucí. Napřimte se a zvedněte hlavu, protože vaše spása se přiblížila se kterou se evangelium obrací na církev a se kterou se církev obrací na celý svět. S váno stromečkem nemá vlastně nic společného. Jde o základní naději a směr a radost našeho život K Adventu patří také roráty. Tak se nazývají písně, které se zpívají při jitřních mších. J vychází z věty proroctví Izaiášova, která v překladu zní „Rosu dejte, nebesa, shůry“. Co od Adventu a Vánoc čekáme? Adventní příprava nemá spočívat hlavně v nakupování. Příprav duchovní, příprava ducha, nové soustředění na pravdu, svobodu a radost. Úměrně tomu, jak j Vánoc zapomínán, potřeba důrazu na jejich duchovní smysl roste. Moderní nenáboženská spole české, užívá vánoc jako prostředek ke zvýšení odbytu všemožného zboží. Avšak jednostranném na konzum, požitek a přepych je třeba stavět úměrnou protiváhu zdůrazňující ducha a jeho h kdo to vědí, se nesnaží bránit jiným v užívání jejich radostí, nýbrž snaží se jim nabídnou směru, hodnoty duchovní. Nejde přece jen o to, co si člověk může užít, co může sníst a vyp požitky těla. Jde o to, kam se obrátí duch člověka. Hodnoty ducha jsou láska, radost, poko přátelství, spravedlnost, upřímnost, pravdivost, věrnost... Takovými hodnotami jsou naplně Tento výrazný poukaz na ducha je velmi významný, zvlášť v době, která se snad až příliš so hmotné bohatství a tělesný požitek. Tma pomíjí a světlo přichází. Advent a Vánoce v sobě mají velkou symboliku světla. Jsou v zimě, kdy jsou dny krátké a ča kdy je slunce nad obzorem, pošmourné a temné. Advent však nabízí světlo svíček na adventní Božím vánočním se chrámy rozzáří světlem a propuknou v jásot nad narozením toho, kdo je pr světa a kdo všechny lidi zve a vede do svého světla pravého a plného. O tomto světle a o v v křesťanském světě každý člověk, bez ohledu na to, zda je sám křesťan nebo ne. Libor Ovečka