Už žádnou tlustou čáru ****************************************************************************************** * Už žádnou tlustou čáru ****************************************************************************************** 14.1.2008, autor: Adam Šůra, Jan Brabec, Ondřej Kundra V Česku se prosazuje generace historiků nezatížených komunismem Před listopadem 89 nevládla v Česku totalita, tehdejší režim měl řadu dobrých stránek. Tím skupina sedmapadesáti poslanců ČSSD torpédovat vznikající Ústav pro studium totalitních re se tak rozhořel nový boj o výklad minulosti. Ukazuje se přitom, že v hodnocení předlistopa česká společnost zmatek. Zároveň se ale blýská na lepší časy. O tom, že s její filozofickou fakultou není něco v pořádku, se Katka Volná přesvědčila za studia už mnohokrát. Stačilo, aby mezi učiteli vznikl nějaký ostřejší konflikt, a v tu rán začali navzájem házet špínu z jakési temné minulosti. Občasné výbuchy plné emocí a nejasný lezly jednatřicetileté doktorandce na nervy. „Bylo to na nic. V tu chvíli končila jakákoli diskuse,“ říká. „Tu dobou jsem nezažila a nanejvýš jsem mohla tušit, proč vzbuzuje takové si udělala víc jasno, vyrazila do univerzitního archivu, kde se pustila do zkoumání dokume komunistické strany. Po pár dnech strávených nad složkami zápisů a hlášení jí začalo dochá problém. „Čekala jsem nudné úřední papíry, skutečnost mě ale dost překvapila,“ říká. I v „ osmdesátých letech, kdy komunistický režim podle obecného přesvědčení ztrácel sílu, svíral strachu. „Tvrdí se, že osmdesátá léta už byla spíš taková poklidná doba,“ říká Volná. „Ale tohle!“ Jako lord Voldemort Na obrazovce svého notebooku ukazuje naskenovaný strojopis, v němž tehdejší děkan Filozofi Univerzity Karlovy Václav Ráb nařizuje, aby si fakultní orgány posvítily na studentku, kte pokřtít a „domnívá se, že lze smířit náboženskou víru s marxistickým světovým názorem“. Ta stojí v zápise s datem 1985, by měl „zanechat studia na FF UK“. Jak ukazují další dokument roce málem letěla z fakulty jiná studentka za to, že poslala pohlednici kamarádce emigrant A předtím musel ze školy odejít student, který si do svého soukromého deníku napsal „KSČ – objevili pohraničníci, když studenta šacovali při jeho výletu na Západ. Pak absolvoval něk na StB, a když o nich tajná policie informovala vedení školy, tak „politicky nespolehlivéh vyhodili. „Člověk si prostě ani tehdy nemohl být jistý vůbec ničím,“ říká Katka Volná. „A učitelů v té době studovala, nebo už dokonce přednášela. Muselo to doléhat na všechny.“ Př mimo chvíle vypjatých a nesrozumitelných hádek a výčitek o minulosti fakulty otevřeně mluv té době se mlčí stejně, jako se mlčelo o všemocném pánovi zla Voldemortovi v příbězích Har říká Katka. „To je ale absurdní. Takový strach jenom škodí.“ Mladá doktorandka proto založ výzkumný tým, který se snaží srovnat neuspořádané dokumenty z dob před listopadem. Mravenč podle Volné nutným předpokladem k tomu, aby bylo možné minulost bez emocí pojmenovat. Já to podepsal? Podobné rozpoznání dosud zahalené tváře vlastní minulosti, jakým prošla Kateřina Volná, na zřejmě teprve čeká. Pomoci by jim v tom chtěla nová instituce – Ústav pro studium totalitn jehož čele stojí bývalý studentský rebel a historik Pavel Žáček. Jenomže jeho instituce, k uspořádaným a na počítači dostupným archivem bezpečnostních složek posunout kupředu bádání komunistické moci, vzbudila bouři nevole. Hlavně mezi sociálnědemokratickými politiky. Už zákona o vzniku ústavu, kdy cloumaly sněmovnou emoce, jaké se běžně nevidí. Sociální demok přípravě zákona odmítli podílet, neboť v jejich klubu postupně zvítězil názor, že celá ide špatná a nedá se vylepšit, jen škrtnout. Před finálním hlasováním pak opustili jednací sál hlasitými výkřiky „fuj“ a „hanba“ v přilehlých kuloárech sledovali schválení normy na velk monitoru. Někteří z nich se přitom drželi kolem ramen. Vzniku ústavu tím sice nezabránili, snaží dohnat. Teď leží u Ústavního soudu stížnost podepsaná 57 poslanci ČSSD, která navrhu instituci zrušit. Proč ale levicovým politikům, z nichž mnozí byli za minulého režimu perz ústav tolik v žaludku? Z jejich odpovědí tomu nelze snadno přijít na kloub. Problém mají sociální demokraté už s názvem instituce. Vadí jim slovo „totalitní“. Podle a stížnosti Zdeňka Jičínského to slovo neodpovídá skutečnosti. Pojem totalita vůbec nesedí t kdy podle Jičínského režim spěl ke stále větší demokracii. „Je třeba zkoumat konkrétní pro A ne to období paušálně označit jedním slovem,“ říká. Přesně takové zkoumání má ale vznika studium totalitních režimů bez ohledu na svůj název výslovně nařízené zákonem. „To je sice jako celek je ten zákon koncipovaný špatně,“ říká Jičínský. Protože totiž vrcholný orgán ú – jmenuje a odvolává Senát, dostává se tato instituce pod „kuratelu politiků“ a hrozí poli vědeckého bádání. Jakými mechanismy budou politici vědu ovládat, ale Jičínský říci nechce. proti současné radě ústavu ani řediteli Pavlu Žáčkovi nic nemá. „Je to dobrý historik. Net ústavu nemůže vzejít nic užitečného.“ Co na ústavu vadí ostatním sociálním demokratům, se dá zjistit jen těžko. „Já jsem podepsa takovou stížnost?“ diví se svému podpisu pod Jičínského stížností například místopředseda Škromach. Proti zřízenému ústavu totiž prý „vůbec nic nemá“. Bývalý duchovní a signatář Ch Bublan sice o svém podpisu ví, Jičínského text ale vlastně „doopravdy nečetl“. Jedině Stan je konkrétnější. „Počkáme si, až budeme ve vládě, a potom tu instituci normálně zrušíme,“ podle něj nadbytečný: s minulostí už jsme se dostatečně vyrovnali lustračním zákonem a něj nemá význam. „Nemá cenu donekonečna vzpomínat, otvírat staré rány a pořád si něco vyčítat, poslanec. Jeho kolega Jičínský s ním souhlasí. „Berte to reálně: co šlo napravit, se v dev napravilo, dnes už žijeme jenom současností a budoucností, minulost už žádnými příkrými so říká. Komunistický režim prý navíc podle něj nebyl „svou podstatou vůči společnosti potlač řadu ušlechtilých zásad, na které dnes lidé rádi vzpomínají. „Třeba podnikové rekreace, šk děti zdarma,“ vypočítává bývalý komunista a poté disident Jičínský. Pilíře totality Jak vyplývá z říjnového průzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění (CVVM), nejsou sociáln ve svém smířlivém hodnocení předlistopadového režimu nijak výjimeční. Češi totiž nemají na minulost zrovna vyhraněný názor. Na otázku, jestli byly poměry v Česku před rokem 1989 ve dneškem horší, či lepší, zdaleka nejvíc lidí (52 %) odpovídá, že „nevědí“. Třetina lidí si jsou dnes lepší, a 16 procent vidí dobu před listopadem v růžovějších barvách než dnešek. přitom od počátku devadesátých let, co CVVM průzkum provádí, téměř vůbec nemění. „Jistý důvod tohoto rozmazaného hodnocení minulosti může být prostě v nostalgii po starých které stárnoucí generace vzpomínají jako na zlatou dobu svého mládí,“ říká sociolog Mirosl roli hraje určitě i to, že většina lidí proti režimu aktivně nevystoupila. Dnes si to omlo vlastně nebylo proč – vždyť ta doba nebyla tak zlá.“ Podle Petruska v sobě tento smířlivý minulosti nese skryté nebezpečí. „Jakmile začnete na totalitním režimu shledávat nějaké kl špatně,“ říká sociolog. Není prý potom nijak těžké dospět k přesvědčení, že místo několika stran by bylo lepší mít jenom jednu a že špiclování lidí tajnou policií není zas až tak st „Samozřejmě že režim se v různých vlnách změkčoval a zase přitvrzoval,“ říká Petrusek k „ú debatě o vhodném názvu pro předlistopadovou dobu. Na akademické půdě se navíc o vymezení p vedou spory a třeba filozofka Hannah Arendtová ve svém uznávaném díle Původ totalitarismu totalitními byly jen stalinský a hitlerovský režim; na pozdější režimy, tedy i ten českosl konce padesátých let, se prý tato klasifikace nehodí. Přesto ale podle Petruska období mez 1989 splňuje definiční znaky totality, na kterých se dnes většinově shoduje sociologická a literatura. Moc držela jediná strana vnucující lidem jako jedinou povolenou a správnou svo Režim ovládal všechna média i hospodářství a fungovala tu všemocná tajná policie, která se vymykala jakékoliv veřejné kontrole. Díky integraci Česka do Evropy dnes návrat komunistické totality podle Petruska nehrozí. D charakter starého režimu jasně nepojmenují, budou pořád náchylní k „vládě tvrdé ruky“. A t podle sociologa pořád nenastalo. „Ta doba není ani pořádně vědecky popsaná,“ říká. „Ti, co minulosti, jsou s tou dobou často úzce spjatí a chybí jim odstup.“ Prostě to musí vzniknout Ten barokní malostranský palác pod Pražským hradem by člověk odhadoval buď na velvyslanect nějaké hodně bohaté firmy. Od počátku devadesátých let tu ale sídlí Ústav pro soudobé ději ČR – až do vzniku Ústavu pro studium totalitních režimů jediná instituce v Česku, která se zabývá studiem moderních českých dějin. Bádání začínalo › v devadesátých letech samozřejmě už má ústav na kontě okolo tři sta padesáti publikací, které se moderním českým dějinám vě pohledů. Jak ale ředitel výzkumné instituce Oldřich Tůma přiznává, ve srovnání s ostatními zeměmi střední Evropy je to málo. Není se čemu divit. Jenom v Německu je podobných institu moderní dějiny a totalitarismus řada a možnosti financování výzkumu jsou díky státním i so nepoměrně větší. „Němci financují vlastně i nás,“ upozorňuje Tůma. Díky finanční podpoře z mohl Ústav pro soudobé dějiny uspořádat mezinárodní konferenci o Chartě 77 a připravovat k 1968. Problém ale není jen v penězích. Při zběžném pohledu na publikace o českých poválečných dějinách je zřejmé, že badatelé nej dílčí témata typu „Rok 1968 v dobových médiích“. Souhrnná práce, která by se pokoušela zac v Česku během komunistického panství vlastně dělo, ale pořád schází. „Je to problém,“ říká generace dnešních třicátníků Jaroslav Cuhra. I on je přesvědčený, že starší generaci histo nedávné minulosti potřebný odstup. Mladší badatelé se ale zase podle něj bojí pouštět do v Cuhra se o něco takového pokusil, když s kolegy sepsal knihu o českých zemích v evropských 1918 až po žhavou současnost. „Dopadli jsme docela špatně,“ říká historik. „Snesla se na n kritika za to, co všechno jsme opomněli a co jsme napsali chybně.“ Přesto se Jaroslav Cuhr velkou práci o moderních českých dějinách. „Tyhle věci prostě vznikat musí. Je na to už i strany nakladatelů,“ říká. „Třeba se to zase až tak úplně nepovede. Ale bude to minimálně kterého se může rozjet další kolo bádání.“ Žádná revoluce I historici se ale na nový Ústav pro studium totalitních režimů dívají s nedůvěrou. Uznáva vnést víc světla do toho, jak fungoval komunistický bezpečnostní aparát, bojí se ale zárov deklarují někteří poslanci ČSSD: že ústav zruší, jakmile se dostanou k moci. „Ta závislost konkrétní koalici, která ho prosadila, se mi nelíbí,“ říká ředitel „konkurenční“ instituce „Stačí, aby mu jiná politická garnitura přiškrtila finance, a je s jeho plány konec.“ Šéf nové výzkumné instituce Pavel Žáček je však optimista. Věří, že časem přesvědčí i souč politiky. „Až začneme provádět normální výzkum, obavy zmizí,“ říká. Vědecké výsledky se al dostaví nejdřív za tři roky. Zatím vedení ústavu řeší ryze praktické otázky. „Den po dni s byly peníze a prostory pro archivy,“ říká člen rady ústavu, historik Michal Stehlík. Strac z toho, co z pitvání nedávné minulosti vlastně vzejde, ale dovede pochopit. Sám s tím má s Shodou okolností je totiž zároveň děkanem pražské filozofické fakulty, jejíž předlistopado rozkrývá se svým týmem studentka Katka Volná. Když za ním před rokem přišla s žádostí o po si jistý, jak má reagovat. „Trochu jsem se bál, aby z toho nevzešla jenom nějaká skandální která napáchají víc škody než užitku,“ vzpomíná. Nakonec ale dal studentům šanci a dnes sv nelituje. Sedm mladých historiků a bohemistů strávilo desítky dní v archivech, upořádali několik des archivních dokumentů. „Líbí se mi jejich uměřený odstup,“ komentuje bádání sociolog Mirosl který práci týmu také sleduje. „Ti lidé už nejsou s dobou před listopadem emocionálně spja jenom zjistit, jak fungovala.“ Studenti stráví v archivech ještě minimálně rok a nakonec c nejdůležitějších dokumentů ze stranického archivu s doprovodnými studiemi. Slibují si od t tabu kolem předlistopadové minulosti padne a atmosféra na fakultě se pročistí. „Žádnou vel nečekám,“ říká Katka Volná. „Ale snad alespoň zmizí taková ta zvláštní situace, že je tu n jenom tuší a mlčí.“ Q