Rozhovor s Mgr. Markétou Kukačkovou, držitelkou Matějčkovy ceny ****************************************************************************************** * Rozhovor s Mgr. Markétou Kukačkovou, držitelkou Matějčkovy ceny ****************************************************************************************** Markéta Kukačková získala za svou práci "Dobrovolnictví jako možnost doplnění profesionáln zdravotních sester v kojeneckých ústavech a dětských domovech pro děti do tří let" prestiž cenu. Zeptali jsme se ji na několik otázek týkajících se její práce. Jak vůbec vznikl nápad psát práci zrovna na toto téma? Téma mé diplomové práce bylo vlastně logickým vyústěním mé předchozí tříleté práce v proje Malíček. Hledala jsem téma, které by bylo reálné, praktické a dobře použitelnév praxi a zá s mým zaměřením a  přinášelo něco nového. Čím se práce zabývá? Co je její obsahem? Práce se zabývá u nás poměrně novým typem dobrovolnictví v kojeneckých ústavech. Mým hlavn přispět dílčími poznatky k této problematice na základě výzkumu a osobní zkušenosti z pozi s konkrétním dobrovolnickým programem v krčském kojeneckém ústavu (nyní přejmenovaném na D pomoci tak dalšímu šíření tohoto typu dobrovolnictví. Práce je rozdělena na část teoretick snažila nastínit základní východiska, o něž se opírá kvalitativní výzkum části praktické. jsem se zaměřila na zhodnocení dosavadního průběhu programu, ověření funkčnosti současné m metodické příručky. Jako hlavní metodu jsem zvolila individuální rozhovor, který jsem použ vzorku zdravotních sester a dobrovolníků participujících v programu. V čem byste viděla důvod, že byl Vaše práce oceněna cenou? Co nového přináší? Domnívám se, že šťastná byla právě volba tématu. Vzhledem k tomu, že krčský kojenecký ústa zařízením, který se otevřel tomuto typu dobrovolnictví (kdy  jeden dobrovolník, dochází pr jedním „svým“ dítětem a věnuje mu individuální péči), nabízí toto téma velké pole zpracová nové, „neokoukané“ a jak se ukázalo, hlavně smysluplné. V současné době probíhá Dobrovolni rokem a spolupracuje s námi již  šedesát dobrovolníků různých věkových kategorií a profesn znamená, že téměř každé dítě v tomto zařízení  má svého dobrovolníka,  který je pouze „jeh ho pravidelně navštěvuje. Mezi dobrovolníkem a dítětem se vytváří  po určité době vztah, k zejména u dětí staršího věku. Ty  svého dobrovolníka radostně vítají a těší se na něj. Ve práci nabízím názory a zkušenosti s dobrovolnickou činností z několika úhlů pohledu . Z po sester, z pohledu dobrovolníků a samozřejmě i ze svého pohledu, z pozice koordinátora dobr hlavním cílem bylo inspirovat další zařízení k podobným projektům a uchopit základní metod načrtla  pozitiva , ale i možná rizika této činnosti. Je toto Vaše první ocenění? Co pro Vás znamená? Je to pro mne první ocenění tohoto typu. Vážím si ho o to více, že se jedná o cenu nadace Matějčka, kterého jsem měla možnost ještě zažít na seminářích dětské psychologie. Samotné ocenění však nevnímám pouze jako osobní,  ale  především  jako ocenění pro všechny podíleli a podílejí na vzniku a fungování  programu. Tedy zaměstnanci Dětského centra a  d kteří dlouhodobě a pravidelně věnují svůj čas a lásku dětem, zde umístěným. Zkrátka ti, kt přístupem, vytrvalostí, ochotou ke spolupráci a především zájmem o dítě dokazují, že v tom mohou úspěšně spolupracovat profesionálové (v tomto případě zdravotní sestry) s dobrovolní nejrůznějších profesí) ve vzájemném respektu. Když jsme před pěti lety s kolegyněmi Regino Simonou Drábikovou založily o.s. Malíček a u kuchyňského stolu dávaly dohromady návrh toho se kterým jsem pak šly za paní primářkou Lukešovou, doufaly jsme, že by to mohlo vyjít. V však jenom naděje. Nyní, když projekt čtyři roky úspěšně funguje, teprve můžeme říci, že t to skvělý pocit. Přemýšlíte o dalším rozpracování tohoto tématu? Nyní je naším nejbližším cílem ve spolupráci s DC vydání „metodické příručky“, která by mo případné zájemce o tuto činnost a usnadnit jim její realizaci. Když zavzpomínáte na tvoření tohoto díla, jaké okamžiky byly obtížné, jaké naopak radostné Asi nejobtížnější pro mne bylo dokončování práce, neboť se mi v té době narodil syn Jakub, všechny priority změnily a já musela hodně „zatnout zuby“, abych práci dokončila.  Nejvíce rozhovory s dobrovolníky a zdravotními sestrami. Co je nejdůležitější při psaní práce tohoto typu? Z pohledu obsahu práce považuji za důležité zachování určitého profesionálního nadhledu na pohledu studenta-diplomanta pak pochopitelně „Vydržet!:)“ Jak vidíte svoji další budoucnost? Budete pokračovat ve výzkumu? Ráda bych se i nadále  v pozici koordinátora dobrovolníků uvedeného projektu  podílela na zkvalitňování programu a jeho šíření do dalších zařízení tohoto typu. Otázku pokračování v nechávám otevřenou. Nyní je pro mne důležité dobré fungování dobrovolnického programu.