ÚVAHA NAD PROBLÉMEM VALIDITY A RELIABILITY PŘI POSUZOVÁNÍ STABILIZAČNÍCH SCHOPNOSTÍ BĚHEM POSTUROGRAFICKÝCH MĚŘENÍ ****************************************************************************************** * ÚVAHA NAD PROBLÉMEM VALIDITY A RELIABILITY PŘI POSUZOVÁNÍ STABILIZAČNÍCH SCHOPNOSTÍ BĚHE POSTUROGRAFICKÝCH MĚŘENÍ ****************************************************************************************** Přinášíme Vám přenášku, kterou na vědecké konferenci Věda v pohybu pohyb ve vědě prezentov Jančová. Úvod: Schopnosti (v tomto případě se jedná o stabilizační schopnosti, též označované jako rovnov podskupinu koordinačních schopností) jsou latentní objekty, a jsou tedy (podle Měkoty 2002 sobě neměřitelné. Měřit můžeme pouze jejich projevy. Z těchto vnějších projevů můžeme scho identifikovat, ale i odhadovat jejich stupeň či velikost. Jde ovšem o měření nepřímé, pros indikátorů (v tomto případě se konkrétně jedná o rozkmit trajektorie centra tlaku a jejího středu označované mnoha autory konvenčně jako centrum tlaku - Center of Pressure – COP). N indikátory (ukazatele) schopností podobu testů, o nichž se důvodně domníváme, že jsou vali k určitému kritériu, tedy vzhledem ke schopnosti stabilizace. Testy koordinačních schopnos schopnost stability - též rovnováhová schopnost (Měkota, Novosad 2005) náleží, jsou velmi i vnitřní rušivé vlivy. Výrazná zkreslení, jak dále uvádí Měkota, mohou způsobit různé sit náhodné vlivy. Z tohoto důvodu je například třeba, aby se proband po dobu měření plně sous rušen. Testování schopností je příkladem měření asociativního, kdy předpokládáme, že zjevná (mani vlastnost, kterou postihuje zvolený indikátor ve formě testu, je spjata, asociována se sch takže její změny jsou spojeny se změnami bezprostředně neměřitelné schopnosti. My jsme kon výzkum zaměřili na schopnost stabilizace seniorů v testech klidového stoje metodou posturo měření. Tím se mimo jiné zabývá teorie testování (CTT – Classical Test Theory). Jedním z c testování, je zkoumání různých vlastností motorických testů a jejich vztahů. My jsme se za validitu, dimenzionalitu a homogenitu testové baterie (konkrétně testů stoje), opakovateln posturografických měření. Problém: Validita udává, do jaké míry test indikuje to, co má indikovat, popř. „do jaké míry měří t měřit“ (Blahuš 1976). Měkota (2005) ji též označuje jako platnost testu, která závisí na t se nám podařilo nalézt pohybový obsah, v němž se dominantně promítne diagnostikovaná schop činitele budou minimalizovány. Pro rozlišení druhů validity motorických testů je důležité kterému vztahujeme validitu motorického testu, tj. veličina, kterou chceme odhadovat v naš stabilizace. Rozlišujeme  mezi:  - validitou explicitně vztahovanou ke kritériu - validitou bez kritéria, kde jde o to, že implicitní kritérium, v tomto případě míra stab neurčitě vyjádřeno. Zde rozeznáváme: a/ validitu obsahovou - daný test je svým pohybovým obsahem relevantní k danému účelu b/ validitu zřejmou – jde o to jak zřejmý je účel testovaným osobám. Tento druh validity ú motivací a může významně ovlivnit, někdy i zkreslit výsledky testu      V našem výzkumu se seniory předpokládáme například u tesové baterie, vysokou validitu Vysoká zřejmá validita by mohla zkreslit inter-individuální a intra-individuální rozdíly v seniorů během měření. V každém případě jde o standardizované testy klidového stoje používa zahraničními autory. Další typ validity, který nás zajímá je konstruktová validita – vyjadřuje míru vztahu mezi konceptem (teoretickým konstruktem), který bývá zpravidla modelován pomocí latentní proměn vyjádření není tedy přesné a můžeme ji pouze odhadovat například pomocí faktorové validity modelů konstruktové validity, vyjadřuje validitu testu k latentnímu kritériu, které se umě testových výsledků baterie testů pomocí modelu faktorové analýzy. Je však otázkou, do jaké vytvořené kritérium validní vzhledem k pohybové schopnosti. Dimenzionalita testové baterie – udává počet dimenzí, které jsou obsaženy v testových výsl dimenzí se chápe obvykle ve smyslu komponentní či faktorové analýzy, tj. ve smyslu lineárn počet nezávislých vektorů, jimiž lze popsat testové výsledky (Meloun, Militký 2005). Dimen většinou zjišťuje faktorovou či komponentní analýzou a hovoří se pak o faktorové komplexit testů. Co se týká testů stoje, většinou bývají unidimnezionální (jednou z podmínek unidime například stejný rozptyl chyb). Homogenita, též konzistence testů – udává, do jaké míry testy měří jednu věc, jednu pohybo Má řadu aspektů a úrovní jejím teoretickým vrcholem jsou testy, které by byly zcela zaměni stability stoje jsou). Není rozdíl, zda proband stojí s nohama u sebe – úzký paralelní sto s nohama na šířku pánve, všechny typy testů klidového stoje měří stabilitu stoje a tím i m stabilizace organismu. Velkou nevýhodou testů obecně, bývá jejich možné ovlivnění motivací. Mlčky se předpokládá, každého sportovce, nebo jakéhokoliv jedince, podat v testu co největší výkon je relativně chtějí podat svůj nejlepší výkon) a interindividuálně vyrovnaná. Pokud tomu tak není, nemů skóre podat hodnotnou výpověď o schopnosti (Měkota 2000). Nepředpokládáme a priori, že pro chtít podat svůj nejlepší výkon, ale vzhledem k faktu, že probandy byly v našem výzkumu se zohlednit, že se jednotlivá měření můžou od sebe lišit nad rámec běžného testování. Což ov snížit reliabilitu posturografie a stabilometrických měření, která, sama o sobě není značn V tomto kontextu je třeba zmínit problematiku opakovaných měření v testech stoje (na ploši deskách). Opakovatelnost naměřených kinematických dat bývá obvykle problematická. Každý z individuální postoj a individuálně pozměněné posturální reflexy, které bývají často předmě proměnných, pokud se neopomíjí během měření úplně. Ta je dána vysokou interindividualitou každého probanda v každém možném okamžiku. Je též třeba poznamenat, že individualita stoje některých hypotéz, do značné míry ovlivněna nejen psychickou kondicí probanda, ale i deche dechovým stereotypem. Opakovatelnost měření ve velké míře ovlivňuje reliabilitu. Reliabilita – spolehlivost testů vyjádřená koeficientem reliability (vyjadřuje podíl skute pozorovanému rozptylu). Podle Blahuše (1976) vyjadřuje koeficient reliability stupeň vyrov úrovně dané pohybové schopnosti. Je nejlépe aproximován několikerým opakováním testů (test Pomocí průměru spočítaného z jednotlivých měření se můžeme nejvíce přiblížit ke skutečným hodnotám. S problémem reliability se setkáváme jak v české, tak i světové odborné literatuře. (Tošne 2002) měří např. probandy jen jednou, neboť každé další měření ukazuje na veliké odlišnost probanda, (Čumpelík, Šára, Veverková 2005) měřili své probandy třikrát, i tak, se jim však zaznamenat velkou opakovatelnost měření při testech stoje. Dalšími autory je reliabilita p měření odhadována ještě v závislosti na tom, zda měření (test – retest) probíhá během stej (Intrasession Reliability), nebo v rozmezí několika dní či měsíců (Intersession Reliabilit problému se věnuje Corriveau et al. (Corriveau et al. 2000). U zahraničních autorů je třeb nejen to že se reliabilitě věnovali, ale též, že publikovali například, že je třeba čtvero koeficient reliability vykazoval nejvyšší hodnoty, jinde se autoři zaměřili na dobu trvání se podle jednotlivých literárních zdrojů pohybuje od 5sec až na 20, a zřídka i 30min. Nejv koeficientu reliability (okolo 0.86) vykazovala měření po dobu 120 sec. Z tohoto důvodu se uvažovat o opakovaném provádění delších měření (60 až 120 sec), která jsme nakonec neuskut bylo potřeba zohlednit právě seniorskou populaci a z hlediska bezpečnosti jsme se rozhodli též standardizované 30 sec testy stoje. Dále vyplývá, že nelze nutit seniory, aby opakoval čtyřikrát. Je možné se též zamyslet nad typem testu stoje, ale jak u nás tak i v zahraničí se používá bázi (úzký, paralelní), šablonový (17° vnější rotace), nebo stoj o široké bázi, které mimo stoje patří mezi Rombergovy testy stoje. Obecně lze říci, že testy stoje vypoví o individu schopnosti, která nás odkáže na (opět) individuální míru stabilizace každého probanda. Závěr: Jako teoreticky možná a nesporně zajímavá hypotéza se jeví, sjednotíme-li dechový stereoty dech), napomůžeme i sjednocení (zklidnění, stabilizování) stoje. To co je však v praxi běž na poli vědy jeví bohužel jako ryze teoretická spekulace, která nemá prozatím solidní zákl se nicméně jeví vliv emocí na stabilitu probanda. Zatím však nemáme dostupnou metodu jak t potvrdit. Navazující hypotézou je pak myšlenka, že dech uklidní emoce a tím zlepší „vnitřn následně stabilitu „vnějšího“ stoje. Tento výzkum však do velké míry záleží na metodě, s j bylo možné hypotézy potvrdit, nebo vyvrátit. Předmětem dalšího výzkumu by mohlo být hledán oblasti propojit. LITERATURA Blahuš, P. (1976) K teorii testování pohybových schopností. Praha: Universita Karlova Chiari, L., Rocchi, L., Cappello, A. (2002) Stabilometric parameters are affected by anthr placement. Clinical Biomechanic. 666-677 Corriveau, H., Hebert, R., Prince, F., Raiche, M. (2000)  Intrassession reliability of the variable of postural control in the healthy elderly. Archives of Physical Medicine and Reh 45-48 Čumpelík. J., Šára, R., Veverková, M. (2005) Posturografické hodnocení statické a dynamick těla. Research report of CMP, Praha: ČVUT Měkota, K., Novosad, J. (2005) Motorické schopnosti, Olomouc Meloun, M., Militký, J., Hill, M. (2005) Počítačová analýza vícerozměrných dat v příkladec Academia. ISBN 80-200-1335-0 Tošnerová, V., Miláček, Z. (2001) Optimální působení tělesné zátěže a výživy. Stabilografi praxi. Hradec Králové, 178-179