Výpis článků z archivu za měsíc: Listopad 2009
Pořád jsem optimista. O občanské společnosti pozemšťanů
„Naše společnost není jiná, než jsou ostatní evropské národy, není z vesmíru poslaná. I tady funguje určité schéma obecného lidského jednání. Prostě podstata lidství se nezmění a je daná všem rovnoměrně. Ale lidé se musí učit,“ říká v následujícím rozhovoru doc. PaedDr. Miroslav Vaněk, Ph.D., vedoucí pracoviště Orální historie – soudobé dějiny Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy. Rozhovor byl pokusem pojmenovat dilemata, stesky a iluze, ve kterých se občanská společnost českých zemí pohybuje pár desítek let, i proměny, kterými prochází v posledním dvacetiletí.
30. listopadu 2009
Výstava Příběh kapky připomene Jaroslava Heyrovského
V přednáškovém sále ústavu jsem jednou na počátku roku 2008 úplně náhodou po přednášce pro středoškoláky narazila na staré polarografy uložené ve skříních. Zavolala jsem pana doktora Heyrovského, protože to je člověk, který mi k tomu mohl říci maximum, neboť se polarografií zabýval celý život. Najednou se začala rodit myšlenka, že by bylo možné naše objevené exponáty někde vystavit na veřejnosti. Přišlo mi, že by byla věčná škoda, kdyby přístroje zůstaly ve skříních a dále se na ně prášilo.
26. listopadu 2009
V hlavní roli Albertov: Tudy procházely dějiny. Na okraj jedné výstavy s autorkou Evou Novotnou
Blaženému zapomnění dnešní generace studentů, kterým je něco málo přes dvacet, má tak trochu zabránit výstava, která byla v prostorách předsálí Geografické knihovny Přírodovědecké fakulty UK slavnostně zahájena 16. listopadu a která potrvá do 10. ledna 2010. Prostřednictvím knih, nejrůznějších dokumentů, cenných archiválií, dobových předmětů, policejních rekvizit, fotografií ze soukromých sbírek, z databanky ČTK i archivu Jana Šibíka, mapové sbírky PřF UK a dalších institucí nabízí však mnohem víc.
23. listopadu 2009
Malinký příběh velkých dějin
Tématem těchto dní je česká společnost v posledních svobodných dvaceti letech. Jaká je, do dokázala a co nikoli. Následující rozhovor s prof. PhDr. Jiřím Peškem, CSc. z Katedry německých a rakouských studií Institutu mezinárodních studií Fakulty sociálních věd UK ukazuje, že Česká republika svým malinkým, elegantním příběhem obstála v „soukolí strojku na maso“ velkých dějin, a i když nějak neumí přiznat si své úspěchy, přesto kráčí po šťastnější, slunečnější straně ulice. A vysvětluje také, jak to bylo se zapojením národa do porcování prasete.
13. listopadu 2009
Listopadové heslo "Nejsme jako oni" se mi líbilo
Sametová revoluce změnila bývalému studentovi MFF UK Pham Huu Uyenovi život, rozhodl se zůstat a stal se českým občanem. V rozhovoru o listopadu 89 a současnosti říká: "Problém je, že morálka je stále potlačována finančními a ekonomickými zájmy. Pokud je člověk z dnešního vývoje smutný, pak zejména proto, že se situace nevyvíjí tak, jak by chtěl."
11. listopadu 2009
Nic už se nedá napravit. Snad lze jen trochu zmírnit to, co se stalo
V roce, kdy uplyne dvacet let od listopadových událostí 1989, vycházejí vzpomínky profesora Františka Černého „Normalizace na pražské filozofické fakultě“, v nichž se vrací k době tzv. normalizace (1969–1989).
11. listopadu 2009
Jiskřičky udržují šanci ohně. S Radimem Paloušem o tom, kdo tady ten sešup zachraňuje
Filosofie jako důvod k životu, život jako argument a záruka poctivosti vlastních myšlenek a filozofického směřování. I tak by se dal shrnout obsah následujícího rozhovoru s prof. PhDr. Radimem Paloušem, Dr. h. c. mult., mimořádnou osobností mezinárodního věhlasu a více než složitých osobních dějin. Najít pro sebe naději i v komunistickém kriminále, ve fabrikách i školách, kde soudruzi pracovali na jeho převýchově, a dokázat zachovat si optimizmus, elán a potěšení ze života – no není tohle nejvyšší filosofie? Prof. Palouš, 6. listopadu pětaosmdesátiletý, o těchto zkušenostech s nadhledem říká: „Člověk, než vstoupí do propadla, se nejdřív bojí. Když už tam je, zjišťuje, že i tam lze žít, že i tam je nějaký pulz života a společenství. Ta zkušenost je potom ohromná, osvobozující.“
10. listopadu 2009
Charles´Angels: Je to adrenalin a je to život.
Na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy vzniklo nové umělecké těleso. Taneční skupina Charles´Angels je teprve měsíční novorozeně, ale má se čile k světu. Dívky, než začnou na zkouškách tančit, nejprve posilují stěhováním stolů a vrstvením židlí do úhledných pyramid v jídelně Všeobecné fakultní nemocnice v Praze na Karlově náměstí, která jim prozatím půjčuje prostor. A energizující temperamentní hudba po šedesát následujících minut popírá obvyklou představu nemocnice jako obávaného místa, kde se lámou lidské osudy. „Založit Charles´Angels nebylo obtížné,“ tvrdí MUDr. Jaroslava Kovářová ze 4. Interní kliniky VFN a 1. LF UK, která má na starosti organizační záležitosti skupiny. To věřím. Bylo potěšením sledovat koncentrovaný zájem, pohybové nadání a tréninkovou disciplínu budoucích lékařek.
4. listopadu 2009
ISSN 1214-5726
Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.