Stanovisko České konference rektorů k Bílé knize terciárního vzdělávání ****************************************************************************************** * Stanovisko České konference rektorů k Bílé knize terciárního vzdělávání ****************************************************************************************** První verze Bílé knihy terciárního vzdělávání, zveřejněná v květnu 2008, se pokouší být je mapou současného terénu terciárního vzdělávání, jednak hledat řešení problémů této oblasti to značně rozsáhlá, rozsáhlé a různorodé jsou také navrhované či doporučované změny. Bílá východiskem pro legislativní aktivitu vlády v oblasti vysokého školství, pravděpodobně pro nového „vysokoškolského zákona“ – zákona o terciárním vzdělávání. Česká konference rektorů (dále ČKR) podporuje kritickou reflexi českého vysokého školství. za nezbytné pracovat na transformacích, které by proměnily nepříznivé ukazatele a vedly ke konkurenceschopnosti atd. atp. Některé postupy navrhované v Bílé knize lze v tomto směru a se nabízejí k podrobné diskusi, protože jsou rozporuplné; mnohde si protiřečí i jednotlivé knihy. Stanovisko ČKR si všímá především těch tvrzení, návrhů a doporučení, která vzbuzují obavy vysokých škol a k nimž mají vysoké školy jiný názor. Pozitivní je trend k posílení autonomie vysokých škol i odpovědnosti za jejich vlastní roz kniha deklaruje jako jeden ze svých „generálních motivů“ (viz např. s. 4 aj.); tento trend prosazován ve všech dílčích závěrech a doporučených řešeních. Některá opatření směřují nao autonomie a k vytváření závislostí různého typu. Jako příklad této skutečnosti i příklad nedomyšlenosti a nevyváženosti všech souvislostí l oblast řízení a samosprávy vysokých škol (V. kapitola). Nejsou zde vyjasněny kompetence a vztahy akademických orgánů (akademický senát, vědecká/umělecká rada, správní rada). Navrho proměna kompetencí správních rad je značně iluzorní a hrozí otevřít cestu k přímé závislos škol na proměnlivé vůli politických subjektů a na zájmech podnikatelské sféry. Správní rad jak je navrhováno, naprosto není kvalifikována k vysoce sofistikovaným činnostem, jež jsou – mj. ovlivňování základních strategických kroků školy, kontrolní a hodnoticí činnosti, vý akademických funkcionářů aj. (viz odst. 81, 84).  Způsob a směr proměny funkce akademickýc krokem k výraznému oslabení principu akademické samosprávy; zda a v čem je vliv akademické brzdou a v čem naopak eventuální cennou pojistkou, je třeba komplexně vyhodnotit (chybějí modelů). Stejně tak je třeba konkrétně zhodnotit rozložení pravomocí a odpovědnosti akadem Snaha vymyslet pro akademické senáty jakýsi „náhradní program“  přidělením funkce hodnocen vzdělávacích činností (odst. 83) nebo je proměnit v kontrolní mechanismy není zcela domyšl Vnitřní uspořádání i regulační mechanismy by měly být v maximální možné míře ponechány na předpisech vysokých škol. Je omezením akademických svobod, jestliže např. statuty vysokých schvalovat správní rady jmenované MŠMT (tato teze je v přímém rozporu s jinými ustanovením Trend schvalování vnitřních předpisů vysokých škol centrálním orgánem – místo dosavadní re vysoké školy nepřijatelný. Úroveň habilitačních a jmenovacích řízení je na vysokých školách různá a jejich praxe odli problémů této oblasti není ani zřízení míst docentů a profesorů pro odborníky z praxe, ani profesorských míst do kompetence vysoké školy, ani zavedení jakýchsi „státních profesur“. úrovni habilitací a profesur nelze navíc v žádném případě paušalizovat. Nejde ani tak o ne současných pravidel, jako spíš u některých vysokých škol o jejich formální či jen velmi př dodržování a naplňování. Realizace představ Bílé knihy by vedla téměř jistě k nekontrolova akademických titulů, které by tím definitivně ztratily smysl. Bílá kniha jako by předpokládala existenci nějakých oborově homogenních vysokých škol s vy potenciálem a počítala ve svých plánech jedině s nimi. V jednotlivých konkrétních souvislo nedostatečně reflektována specifika jednotlivých oblastí – jednou jsou to např. specifické technických a přírodovědných oborů, kde zájem uchazečů o studium a jejich kvalita nepostač společenské potřeby absolventů, jindy je zapomenuta specifičnost humanitních oborů s nemož se výrazněji na aplikovaném výzkumu a přímých vazbách do výrobní sféry a ještě jindy speci oborů, jejichž existence není Bílou knihou vůbec zaznamenána a ?u nichž se třeba pro oblas či kategorizace vůbec nepočítá s tím, že vedle tvůrčí činnosti vědecké a výzkumné může exi rovnocenná tvůrčí činnost umělecká. Nerozlišují se ani školy velké a malé. Naopak silně je funkce tzv. profesních bakalářských studijních programů, které mají být orientovány směrem mají eventuálně souviset s transformací (některých) vyšších odborných škol. To vyžaduje po neboť VOŠ nelze chápat jako celek, který je možno automaticky zařadit do terciárního sekto vysokoškolských studentů touto cestou je sporné jednak z hlediska kvality, jednak z hledis protože při současném finančním zabezpečení je možný jen nulový nárůst počtu studentů. ČKR že v Bílé knize je příliš zdůrazňována vazba na jednu z odběrních sfér (průmysl) a této sk podřízena koncepce řady cílů, názorů i formulací. ČKR je si vědoma, že tzv. „profesní“ bak z hlediska společnosti skupinou hodnou zvláštního zřetele. Problém však nelze řešit mechan vidět souvislost i s transformací sekundárního sektoru vzdělávání (např. návaznost na SOŠ) Financování vysokých škol (kapitola VI) není řešeno jako celek. Základní slabinou celého s výrazné podfinancování českého vysokého školství. Uvažovaný způsob kontrahovaného financov jsou ve střednědobém horizontu jasné podmínky a kde se počítá s nutností, aby školy hledal řešení, je sice motivační a správný, ale ve všech ostatních souvislostech se nejeví jako v Důležitá oblast „čtyřpilířového“ způsobu financování není v Bílé knize podrobněji rozveden soukromých zdrojů jako součást vícezdrojového financování (viz bod b odst. 102); to je nes českého systému, proto by bylo důležité věnovat mu pozornost. Jako jediný zdroj soukromých v Bílé knize navrhováno odložené školné. Navíc není pravda, že by veřejné vysoké školy byl financovány jen z veřejných prostředků – podle zdrojů MŠMT tvořily vlastní příjmy vysokých roku 2007 téměř jednu čtvrtinu. Je politováníhodné, že aktuální skutečnost při přípravě rozpočtu 2009 nesleduje ani důraz financování podle kvality, ani se nepřibližuje modelu kontrahovaného financování – nerefle uvažováno v Bílé knize. Současný stav návrhu rozpočtu dokonce znamená reálný pokles finanč a klesající tendenci podílu finančních prostředků přidělených vysokým školám na HDP. ČKR p paradoxní a nevěrohodné, že v takové situaci se paralelně diskutuje plán jak reformovat vy Odložené školné je v Bílé knize rozvedeno velmi podrobně, zároveň však bylo ze strany před (premiér, ministr) jednoznačně řečeno, že v dohledné době nebude v žádném případě zavedeno velmi rozporuplnou kapitolu Bílé knihy. Připravovat změnu, o níž se ví, že v dohledné době absurdní – nelze ji totiž připravit do nějakého blíže neurčeného budoucna, jehož situaci v neznáme!? Vysoké školy spojují otázku zavedení školného s několika podmínkami – především v důsledku školného nesmí být kráceny ani příspěvek, ani dotace z veřejných prostředků a dále školné sociální bariérou pro možnost vysokoškolského studia u žádné sociální skupiny. Pokud nebud aspoň tyto dvě podmínky, zavedení školného by postrádalo smysl. Vysoké školy se dále obáva administrativních činností spojených se školným, odstrašujícího efektu pro uchazeče, probl či problémů v případě nedokončení studia, a to jak pro studenty, tak pro školy. V diskusíc např. vůbec věnována pozornost technickým problémům (vymáhání, ručení apod.), které jsou p funkčnosti a účinnosti systému i pro rozhodování „ano-ne“ relevantní. Pokud škola dostane školného až v době dosažení určitého příjmu absolventa a pokud budou moci být platby odlož důvodů (nemoc, mateřská dovolená atp.), nebude škola moci strategicky plánovat a hospodaři prostředky. Poskytování státního příspěvku či dotace soukromým vysokým školám by bylo možné pouze za p navýšení celkových prostředků pro vysoké školy v rámci státního rozpočtu a při současném u školného veřejným vysokým školám, jinak by došlo k dalšímu faktickému poklesu finančních p tím i k výraznému znevýhodnění veřejných vysokých škol (např. otázka stanovení stropu škol nezměněných podmínkách je takový návrh pro veřejné vysoké školy diskriminační, a tedy nepř  Zjišťování a hodnocení kvality činností vysokých škol je důležitou oblastí, kterou je nut Hodnocení kvality je poměrně jasně definovaná činnost – viz k tomu závěry setkání ministrů Praze, Bergenu i Londýně, viz činnost ENQA (Evropská síť pro hodnocení kvality) aj. Mnohé v Bílé knize jsou však vágní; mnohdy to plyne z nejasných formulací a floskulí. V oblasti řízení kvality se v České republice učinilo poměrně dost a v současné chvíli existují už i jisté míry metody, jak na různých typech škol evaluovat jejich vzdělávací i tvůrčí aktivit dosažených výsledků i zkušeností lze snadno využít nebo z nich vyjít. V Bílé knize to není reflektováno, jako bychom byli na zelené louce, a tak se zde pracuje pouze s úzkou škálou kritérií při nevyjasněné metodice. Jedním z drobných dokladů toho je příklad kritéria kval   se uvádí jako nesporný důkaz kvality možnost získání mezinárodních patentů; je přitom zn patent lze získat prakticky za cokoli, pokud je instituce ochotna a schopna za to zaplatit Bílá kniha usiluje o sumář problematiky a v desítkách oblastí doporučuje desítky „správnýc řešení si však namnoze odporují. Je to jakýsi „široký běh na dlouhou trať“. Na různých mís se např. prosazuje teze, že studium má být umožněno všem uchazečům, kteří o ně mají zájem. platit zásada zvyšování kvality na výstupech – hodnotit se má tedy podle absolventů, vysok minimalizovat neúspěšná zakončení, tedy ty, kdo nedostudují... Všechno tohle najednou ovše na různých školách půjde o různé procesy. Neměla by být směšována rovnost šancí všech možn uchazečů (a každého jednotlivce) se schopností studovat a dostudovat takový či onaký progr schopnost nemá 100 % populace, proto na vstupu musí existovat určitý selekční mechanismus, škola zaručit zvyšování kvality studia. Jedním z velkých témat Bílé knihy a proponované reformy je strukturované studium – jak byl realizováno a jak by se mělo dále rozvíjet. Na adresu vysokých škol se v Bílé knize objevu kritických připomínek, mj. to, že všechny školy usilují být výzkumnými univerzitami, že za kategorie vzdělávacích škol je chápáno jako označení nižší kvality a že bakalářské program jako nutné zlo (viz mj. odst. 21). Takové chování škol je odsuzováno a pro budoucnost ozna nepřijatelné. Vysokým školám se však zase nelze tak moc divit, protože na vzdělávání se pr nebudou – viz k tomu např. odst. 96 v Bílé knize: „V České republice ... nelze ve středněd v dlouhodobém horizontu realisticky očekávat masivní veřejnou finanční podporu terciárního Jak za těchto okolností přesvědčit vysoké školy a veřejnost o patřičné prestiži absolventů když v praxi se zatím nijak významně neprojevuje zvýšená poptávka po absolventech bakalářs programů? Představitelé průmyslu např. trvale zdůrazňují nedostatek inženýrů, tj. absolven programů. Paradoxním negativním příkladem „uplatnitelnosti“ bakalářského studia je školský zákon ve stejném resortu, kam patří i vysoké školy –, který neumožňuje bakalářům pedagogic programů vyučovat, tzn. působit v oblasti, pro niž byli vzděláváni. Jak pak nechtít být ma měly bakaláře zaměstnávat firmy, když to nechce dělat stát? A proč by měli po bakalářském bažit za těchto okolností studenti? Je nutno mj. změnit i řadu zákonů, vyhlášek a předpisů bakaláři vůbec nepočítají (např. lesní zákon, zákony týkající si justice a mnoho jiných, k dosud vůbec neoperuje; totéž se týká platových stupnic). Zavedení krátkých profesních bakalářských programů je možné podporovat, ale je nutné uvědo velmi pravděpodobným důsledkem bude zrušení většiny středních odborných škol, které mají v či vynikající úroveň; s tím je třeba počítat při koncepci vzdělávacích procesů předcházejí vzdělávání. Při zpracovaní Bílé knihy se u koncipování krátkých, prakticky orientovaných p jednoznačně vycházelo ze zadání a orientace na průmyslovou sféru či soukromý sektor. Je př paměti skutečnost, že existuje řada studijních programů, kde je taková vazba a orientace v (např. humanitní a umělecké obory atp.). V žádném případě by u těchto studijních programů likvidačním trendům, protože sice nemají výsledky, které lze aplikovat do výroby a zvyšova rozvoj, ale zaručují ve společnosti určitou úroveň a způsob myšlení a hájení základních hu principů, tedy to, co odjakživa patřilo k samozřejmé součásti působení každé vysoké školy orientace. Vždy šlo a mělo by jít i nyní nejen o zvyšování aplikovatelnosti a zefektivnění také, samozřejmě!), ale i o působení na celou společnost a o její kultivaci a zušlechťován Objevuje se celá řada spekulativních tvrzení, kde některá specifická pozorování jsou neopr na všechny vysoké školy, jinde se zase hovoří o potřebě zavést opatření, která již na řadě fungují... Jako příklad takového postupu lze uvést třeba odst. 14 a odst. 15, kde se kriti mizerná úroveň výuky, nedostatečná kvalifikace pedagogů, úroveň studijní literatury, absen a povinnosti pracovat se zahraniční literaturou, existence skript atd. Jde o účelovou pauš konstrukci, která není doložena a která uráží ty, kdo pracují kvalitně a odpovědně. K odst jevů tam, kde snad existují, není zapotřebí komplikované reformní snahy, ale elementárního kvality ze strany existujících řídicích a kontrolních struktur. Podstatnou okolností zamýšlených změn je, že se má z gruntu proměnit řada věcí ve vztahu k školství mládeže a tělovýchovy, že významným prvkem bude hodnocení kvality, změní se finan Bílé knize je poměrně podrobně popsáno, co se v této situaci očekává od vysokých škol, nik naznačeno, jak se ve svých funkcích promění např. ministerstvo, jak bude plnit nová zadání vztahu k vysokým školám a bude-li podrobeno přísnému hodnocení kvality. Existuje samozřejmě celá řada dalších okruhů, jimž by bylo třeba věnovat pozornost. V rámc stanoviska byly zmíněny jen ty v jistém smyslu nejdůležitější či nejpalčivější. Jednotlivé mají prostor pro vyjádření svých podrobnějších či specifikovaných stanovisek prostřednictv aktivity v diskusi probíhající v Bílé knize. Z dalších problémů chce ČKR zmínit ještě alespoň bodově následující: ·          jako velmi diskutabilní se jeví tlak na další zvyšování počtu studentů při vědo vývoje, možností financování a současném procentu devatenáctiletých maturantů vstupujících školy a při snaze udržet aspoň elementární kritérium kvality; ·          jako vhodné by se jevilo formulovat priority terciárního vzdělávání pro uvažova Bílé knize nelze sumárně nalézt; ·          klasifikace či kategorizace vysokých škol je správný trend, zatím však není roz na mechanismy akreditace, hodnocení kvality a financování a určité nebezpečí spočívá také Bílé knihy rozlišit různé typy škol podle různých kritérií, tedy ve sklonu k paušalizaci, zobecňování (viz výše); ·          možnost vstupu do magisterského studia jak z teoretického, tak profesního bakal by byla ideální, avšak rozdíly ve výstupních znalostech profesních a teoretických bakalářů neumožňují – rozdíly mezi nimi jsou značné, zvláště na některých školách; ·          vědecké/umělecké rady vysokých škol mají důležitou funkci schvalování studijníc akreditaci a při jejich transformaci (event. zrušení) se zcela ztrácí (na nikoho nepřecház důležitá pravomoc; ·          třetí role univerzit je podrobně popsána ve vztahu k vysokým školám, ale ve vzt (firmy, instituce, občanská sdružení atp.) jen jedinou větou; ·          třetí role je chápána velmi úzce, jako „inovační transfer“, nikoli jako služba ·          třetí role vůbec opomíjí resort školství a odpovědnost vysokých škol za obecnou vysoké školy musí mít vliv na sektory vzdělávání pod sektorem terciárním; ·          v malé míře se využívá existujících relevantních domácích analýz, které ukazují věnovat se více problematice celoživotního učení; ·          klasifikace či kategorizace vysokých škol je správný trend, zatím však není roz na mechanismy akreditace, hodnocení kvality a financování a určité nebezpečí spočívá také Bílé knihy rozlišit různé typy škol podle různých kritérií, tedy ve sklonu k paušalizaci, zobecňování (viz výše); ·          je třeba pracovat na metodách hodnocení kvality, které by zaručovaly spolehlivé neadministrativní měření kvality v různých typech škol; ·          navrhovaný model akreditace postrádá přesnější popis kompetenčních vztahů mezi komisí, státem a institucí terciárního vzdělávání. Úhrnem je třeba konstatovat, že první verze Bílé knihy nemá zatím kvality dokumentu, který označován. Není v tuto chvíli kompaktním materiálem, který by dokázal jasně formulovat pře a směru reformy terciárního vzdělávání. Bílá kniha má řadu různorodých, mnohdy kusých a na inspiračních zdrojů, což vedlo na mnoha místech k zmatečnosti formulací, jednostrannosti, Jednotlivé části se nepodařilo integrovat v jednolitý celek, což je deklarovaný cíl Bílé k koncepčnost, provázanost některých úseků, řada zásahů do současné podoby českého vysokého rádoby radikální, zatímco je mnohde nedomyšlená a nedůsledná, snaží se být „reformou za ka místo toho, aby při respektování silné a pozitivní tradice českého vysokého školství vtěli jednak českou zkušenost posledních téměř dvaceti let, jednak podobu současné české situace a ekonomice s výhledem na cca 10 let, jednak moderní poznatky a trendy současného evropské je mimochodem ponechán do značné míry mimo kontext (budování Evropského vysokoškolského pr Slabinou jsou např. nedoložená tvrzení ve východiscích některých SWOT analýz; často jde sp jakýchsi dojmů a domnělých skutečností než o věcnou a konkrétní argumentaci. Tato přibližn nemohou být seriózním základem pro relevantní závěry. Bílá kniha v sobě obsahuje také para které jí odnímají celkovou důvěryhodnost. Nelze chtít reformu vyžadující finance, a nemít vytvářet konstrukce v oblasti řízení a samosprávy, a ignorovat reálnou situaci českého pro analyzovat zavedení školného, a vědět že nebude zavedeno – atd. atp. Závěr Podle názoru ČKR může být první verze Bílé knihy směrem k formulaci věcného záměru zákona vzdělávání jen dílčím zdrojem inspirace. Základní koncepce tohoto zákona musí být promyšle celek, jednodušší, integrovanější, reálnější a realizovatelný. ČKR předkládá v tomto stanovisku svoje kritické připomínky k některým okruhům Bílé knihy j probíhající veřejné diskuse. České vysoké školy jsou připraveny  účastnit se dalších aktiv ke zdokonalení systému terciárního vzdělávání v České republice s ohledem na mezinárodní k specifické české problémy. Za Českou konferenci rektorů Prof. Ing. Jan Hron, DrSc. předseda ČKR