Přenos poznatků do praxe – INOVAČNÍ POLITIKA UK ****************************************************************************************** * Přenos poznatků do praxe – inovační politika UK (rozhovor s prorektorem pro rozvoj Doc. Štechem, CSc.) ****************************************************************************************** V posledních desetiletích se ve světě v souvislosti se špičkovými vysokými školami skloňuj jako ”technologický transfer”, ”inovační centra”, ”podnikatelské inkubátory” ad. Co si pod představit ? Obecně jde o přenos výsledků vědy, výzkumu a vývoje do praxe a o účinnější zhodnocování in potenciálu vysokých škol. Důraz na tyto procesy souvisí se snahou evropských zemí zvyšovat konkurenceschopnost, přičemž její růst je rozhodující měrou podmíněn investicemi do vzdělá výzkumu a do rozvoje tzv. inovačního systému. Jaké postavení má v tomto směru Česká republika? V různých srovnávacích šetřeních Světové banky, OECD nebo EU se ukazuje, že ČR dopadá nejh inovací (dosud také nemáme formulovánu státní Inovační politiku). Základní indikátory kval systému země představují známé ukazatele, jako je např. celkový počet pracovníků ve vědě a celkové výdaje na VaV vyjádřené podílem na HDP, celkový počet VŠ studentů technických a př Stále více však o účinnosti inovačního systému rozhodují takové ukazatele, jako je počet p licencí na milión obyvatel, podíl zahraničních investic do aplikovaného VaV, podíl výdajů na VaV, možnosti získávání tzv. rizikového kapitálu, atd. Hlavní překážkou rozvoje inovací je v ČR zejména nedostatečné spojení akademických obcí s (zejména s průmyslem), relativně nízká úroveň přidělování patentů, pokles kapacit VaV nasm potřebám výrobní sféry a nedostatečná orientace na kritéria užití výsledků výzkumu a návra do něj vložených. Jak lze charakterizovat základní podmínky inovačního systému? Vyspělé země v Evropě formulují jako významnou součást inovační politiky podporu spoluprác a podniků. Je to nejlépe vyjádřeno v projektu Evropské komise Trend Chart – evropský trend informační databázi na webovské stránce www.cordis.lu/trendchart [ URL "http://trendchart. Vedle důležitých přímých i nepřímých opatření státu (státní dotace, daňová politika, úprav hraje rozhodující roli aktivita univerzit a změna přístupu jejích pracovníků. Motivace věd pracovníků univerzit k přenosu a využití poznatků jejich výzkumu do praxe je totiž nízká a snižuje, když narazí na náročné podnikatelské prostředí. Co konkrétně považujete za hlavní problémy této oblasti u nás? Při formulování i hodnocení projektů výzkumu se nebere zřetel na potenciální užití výsledk praxi. Součástí vyžadovaných kompetencí řešitelů nejsou přihlášené patenty, prodané licenc spolupráce s praxí. Neexistuje diferencované financování institucí (kateder, ústavů) ani diferencované odměňov podle úspěšnosti v aplikacích. Na univerzitách se dostatečně nepodporuje orientovaný výzkum. Již při výběru výzkumných té šance výsledků na případné budoucí užití nebo dokonce komercializaci. Univerzity nemají specialisty či speciální instituce schopné iniciovat vznik inovačních pr zájemcům o zhodnocení výsledků své výzkumné práce. Existuje malá ochota jít do rizika. Inovační projekty, např. podnikatelské inkubátory umož nových firem, představují vždy riziko. Proto se také kapitál, který je sem investován nazý Může stát pomoci při rozvoji inovačních procesů? Stát by měl samozřejmě také pomáhat, např. založením fondu rizikového kapitálu. Pokud do i univerzita vloží x miliónů, stát vloží stejnou sumu. Je-li projekt úspěšný, funguje vklad je-li neúspěšný, chová se státní vklad jako investice a nic se nemusí vracet. To pak přita kapitál, protože státní investice pro něj znamená snížení rizika. Odvaha zakládat dceřiné firmy a vkládat do nich hmotný i nehmotný majetek ovšem naráží na legislativou. Potřebovali bychom legislativní opatření umožňující daňové úlevy pro ty, kte z vlastních zdrojů a zisk ze své činnosti investují znovu do vědy. Co si lze konkrétně pod inovačními procesy představit ? Ve vstupní fázi celého procesu (produkce výsledků zhodnotitelných v praxi) je to podpora p výzkumných projektů, kdy specialisté - poradci na univerzitě pomáhají vyhledávat potenciál výzkumu a získávat také další zdroje jeho financování (např. z Evropských strukturálních f regionech, z fondů koheze, případně ze soukromých zdrojů); významnou součástí těchto aktiv je ochrana duševního vlastnictví (patenty). Podávání přihlášek jednak vyžaduje poplatek, j potřebné zabezpečení (kontrola používání patentu) např. elektronickou cestou prostřednictv databanky. Obdobná je situace při prodeji licencí, který také vyžaduje základní ekonomicko a právní podporu; konzultační a expertská činnost pro praxi představuje poměrně běžné zhod získaného bádáním na vysoké škole. Výzkum zde je výrazně financován z veřejných prostředků prostředků samotné VŠ. Špičkové univerzity pak řeší tyto aktivity tak, že podporují vyhled praxe. Podobně přínosnou činnost představují analýzy projektů a příprava podnikatelských p podniky, kdy inovační centra univerzit postupují podobně; vrcholnou formu inovačních procesů zhodnocujících výzkumné poznatky představuje zakládání spin-offs) nebo vytváření odborného, materiálního a prostorového zázemí pro jejich rozjezd Příkladem je v zahraničí řada malých firem v oblasti informačních technologií založených n (s často také studenty doktorského studia) podporovaných v období rozjezdu vysokou školou, ekonomicky osamostatní. V konečném efektu představují úspěšné inovační projekty zajímavý přínos pro financování pr odměňování jednotlivců. Objevuje se tak další zdroj financování univerzity. Kde se v těchto procesech nachází UK a čeho chce v nejbližším období dosáhnout ? Jeden z argumentů pro velkou opatrnost při zavádění inovací obvykle zní, že úspěšné příkla univerzitních center nacházíme většinou na školách technických či výrazně přírodovědně ori si však uvědomit, že naše univerzita má celou řadu oborů od medicínských a přírodovědných, až po humanitní, které také skýtají zajímavé možnosti aplikace. Univerzita Karlova by měla informace o různých modelech zapojení do inovačních procesů, analyzovat své možnosti a mot k zapojení do inovačních projektů. Ze střednědobého hlediska je naším cílem formulovat Inovační politiku UK, stanovit její ko postupné kroky, jak jich dosáhnout. Podstatným úkolem je vymezení pravidel fungování sítě týmy – fakulta – univerzita – vnější partner. K tomu je třeba vypracovat analytickou studii proveditelnosti, která na základě zjištěného ukáže na obory či témata perspektivní z hlediska inovací, na možné slabiny či překážky roz procesu a odpoví na otázku: jaká má být podoba jeho podpůrné infrastruktury na UK. Právě proto jsme připravili cyklus seminářů, na kterých chceme jednak poskytnout informace (i neúspěšných) inovačních procesech v ČR i v zahraničí, jednak zjistit názory, zájem a př pracovníků, včetně jimi vnímaných rizik a bariér. Struktura seminářů je vlastně dvojí: (a) sledují vybrané tématické (vědní) okruhy či oblas příkladech “success stories” motivovat výzkumníky z UK, (b) sledují formálně řídící a info inovačního procesu nezbytnou pro realizaci inovační politiky univerzity. Chceme nalézt pro UK optimální model zhodnocení výsledků našich výzkumných činností a prot analyzovat všechny varianty kooperace s praxí, od metodického a poradenského střediska UK vlastního inovačního centra. Děkuji za rozhovor Petra Köpplová