Projev rektora Univerzity Karlovy prof. Václava Hampla k výročí 17. listopadu ****************************************************************************************** * Projev rektora Univerzity Karlovy prof. Václava Hampla k výročí 17. listopadu ****************************************************************************************** Universita Karlova je obcí profesorů a studentů. Tato skutečnost, evidentní už na původní mater, ovlivňuje již po 660 let  život, výuku i vědecké a společenské vyzařování naší univ Dohlíží na to císař a král Karel IV. spolu s patronem české země i její university, svatým Na Karlově universitě patří od jejího založení až do dnes k jejím podstatným  charakterist odborného rozhovoru nebo přímo v podobě spolupráce nad tématy, k nimž se scházejí zaintere partneři s mladšími kolegy a kdy cílem není jen rozšíření kompetence oněch mladších, nýbrž zisk celého společenství a tedy také těch starších. Student –samozřejmě především diploman - je a principiálně musí být záminkou, inspirací a pomocníkem při formulování, ověření neb našich badatelských tezí či interpretací, při koncipování experimentů nebo výzkumných proj na Karlově universitě by měla být jakousi permanentní vědeckou konferencí o závažných téma chceme lišit a lišíme od vysokých škol, které jen sdělují pravdy: my vědecké poznatky hled ve společném úsilí s těmi studenty, kteří k nám přišli s vyšším cílem než jen co nejrychle barevnou rouru s diplomem a hned prchat pryč k dalším kariérním metám. Disertace a stále více i dobré magisterské práce celosvětově patří k badatelským výkonům s inovačním potenciálem, s nejvyšší přidanou hodnotou intelektuální práce. Není to jen tím, zrcadlí studentská genialita, neopotřebovaná denním shonem universitního provozu a že úspě podmínkou přežití adepta. Je to přece zároveň výraz produktivity takovéto kooperace zkušen badatelů s invencí a energií nastupující generace. Universita ovšem není jen útočištěm vědy, ale také polem sociální zkušenosti, platformou v akademické obce i stálého obhajování jejích postojů a posic vůči občanské i politické veře i šíře Evropy a globálního a stále více globalizovaného světa. Studenti u nás dnes vládnou hlasů v akademických senátech. Mají tedy velikou rozhodovací pravomoc a tím spíše i zodpov další vývoj university. Ve světovém srovnání i v porovnání s ohlédnutím se zpět do našich je to unikátní postavení. Snad nikdy nebyla na Karlově universitě posice studentů tak siln desetiletích od konce komunistické epochy. Stále rostoucí mezinárodní prestiž univerzity, ze sílícího zájmu o spolupráci ze strany nejvěhlasnějších evropských a světových univerzit lepšící se pozicí v mezinárodních srovnávacích žebříčcích univerzit, je svědectvím, že tat nejkreativnější a nejenergičtější části populace do řízení je životaschopným modelem. Jistě, studenti coby dynamický, rozevlátý, pro novoty snadno zahořivší živel, který nejde striktně akademické půdy a vědecké řehole, mnohdy hráli ve vnitřních dějinách university v roli – někdy kladnou, někdy z dnešního hlediska ale i zápornou. Připomeňme studentské radi husitské reformace a revoluce, revolucionáře z roku 1848, ale i bojovné české i německé de nacionálních střetech konce 19. století nebo později nadšené agitátory nových zítřků po ro po roce 1948. I ti však většinou později vystřízlivěli z opojení a splatili universitě to, zůstávali dlužni. Právě proto, že studenti představují onu živější a mnohdy i výbušnější část akademické obc nechci prohlásit profesory a docenty za veřejně nezainteresované flegmatiky), trvale zůstá poutem, které spojuje někdy až příliš tichý svět universitních laboratoří, klášterní ticho knihoven či šumu tržišť vzdálený diskurs teoretických seminářů s každodenním vřením české se zájmy široké veřejnosti. Nemusíme se při této úvaze omezovat na jubilea, která si dnes slavnostně připomínáme: Bylo odhodlané demonstrativní vystoupení českých studentů v říjnu 1939, kdy právě studenti nejs české společnosti, že nacistickou okupaci nelze jen trpně snášet. A hned za to také trpce to pak obdobně nadšené vystoupení pražských studentů k padesátému výročí 17. listopadu, kt české společnosti, že režim, který tehdy vládl, není mravný, nýbrž že jde o násilnickou a práva dupající diktaturu. Studenti tehdy byli tím prvkem, který rozpohyboval spící společn socialismu k vystoupení, které do základů změnilo situaci v celé zemi. Strana, zodpovědná marasmus, má dnes přímou pokračovatelku, a ta se po dvou dekádách znovu dostává k exekutiv zatím „jen“ na krajské úrovni. V tomto kontextu je skoro ironií, že ve stejné době jsou vá návrhy razantně omezit roli studentů v řízení univerzit právě ve prospěch – kromě jiného – politických představitelů. Studenti byli vždy schopni pružně reagovat na témata doby a vyjadřovat se k nim způsoby, k českou veřejnost nejen v mezích obvyklé politické dikce, nýbrž i pestrou obrazností napřík průvodů nebo happeningů. To byl případ roku 1956, kdy studenti naší university reagovali n přiznání existence kultu osobnosti tím, že kult vzpomínali a ironisovali v majálesovém prů případ i majálesů 60. let, které za konfliktů se státní mocí postupně přerostly do silného košatého studentského hnutí roku 1968. Tehdy studenti ukázali, že jim jde o demokratickou universitu v demokratické a moderní společnosti. Byl to poukaz místy recesistický, místy u místy bezmezně sebeobětavý. To všechno patří k tradici studentského angažmá na Universitě Studenti naší university dnes velmi dobře vědí, co potřebují: zajímavé, komunikativní a ko prostředí pro studium a pro prvá vykročení na pole výzkumu a vzdělané kreativní práce. Cht cestu k moderní vědě a k profesionální kvalifikaci, která je postaví tam, kde v mezinárodn stojí celá naše universita: na čelné posice světové vědy, na špičku české vědecké a vzdělá na cestu, vedoucí pro ty nadané, pracovité a vytrvalé k nejzajímavějším kariérám a pracovi doby: od vědeckých ústavů přes politické a diplomatické posty až po ty nejatraktivnější kl po nejnáročnější mise pomoci a dobré vůle ve vzdálených koutech světa – i tam nacházíme na Proto se letos tak jednoznačně postavili za zachování našich universitních nemocnic, proto rok vyrážejí na zkušenou do celého světa a přinášejí pak doklady o tom, že se neztratili, uspěli, a zpětně přispívají k rozvíjení mezinárodního charakteru naší Alma mater. Student Karlovy university, skutečný student naší alma mater, vždy byl - a je i dnes - člo kultivovaným odborným zájmem a se schopností svoji vizi uskutečnit. Naše akademická obec k vytváří nosné prostředí, kvalifikované zázemí i zkušený korektiv. 660 let společného úsilí a cenných, často tvrdě zaplacených odborných i občanských zkušeností našich předchůdců nás kvality dále kultivovat:„…non sordidi lucri causa, sed ad veritas propagetur“!