Tropy v podmínkách praotce Čecha. S botaničkou Věrou Hroudovou na téma rostlin a v ****************************************************************************************** * Tropy v podmínkách praotce Čecha. S botaničkou Věrou Hroudovou na téma rostlin a vánoc ****************************************************************************************** Byla jsem připravena na zimní skleníkový chlad, ale uvnitř se mi hned zapotily brejle. „Ta vždycky každému,“ směje se botanička Mgr. Věra Hroudová, zástupkyně ředitele Botanické zah pracoviště Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, „jsme mezi cykasy, to víte, to jsou je Mgr. Hroudová specialistkou na „pozemní rostliny,“ tedy na exteriéry botanického areálu si luxusu prožít chvíli věnovanou vánočnímu rozmlouvání v atraktivních prostorách tropické Botanické zahrady UK. Jak už to bývá, všichni mají před vánocemi fofr, jen rostliny si klidně podřimují. To nema na práci, třeba že by vykvetly? Jak vůbec prožívají rostliny takovéto zvláštní období roku vždycky doba vegetačního klidu? Ocitly jsme se v tropickém skleníku, takže se jedná o rostliny tropické, které jsou zvyklé celý rok stejné počasí, stejné klima, tudíž i jejich vegetační aktivita by měla být vícemé stejná. Bohužel v podmínkách praotce Čecha, jak já říkám, kdy praotec Čech šel příliš na s taková, jako by byla v jejich původní vlasti. Je samozřejmě mnohem méně světla a my se sna i méně tepla. Ale světlo je opravdu limitující faktor, takže rostliny trošku spí, odpočíva tolik, jako kdyby byly ve své domovině. Pak tu jsou rostliny jižní polokoule, které jsou n zvyklé. Ve většině případů si ho podržují i v dalších generacích i v podmínkách zajetí, ta jako ve své domovině, jak mají, to znamená v zimě. interiér tropického skleníku Rostliny tedy mají o průběhu roku jasno, dělí ho na období dešťů a období sucha. Dočetla j publikaci o kaktusech a sukulentech, že když dlouho nedostanou vláhu, tak prostě usnou. To dokázali! A zejména o vánocích by se to leckomu líbilo. Ano, u nás ve skleníku v botanické zahradě to můžete také vidět. Mnoho kaktusů i některé s období sucha scvrknou na hmotu, která se rostlinám už příliš nepodobá a dávají všemi póry nevegetuji, neaktivuji. Ale na jaře, když začne období dešťů, o kterém jste mluvila, se ro vodou, napnou se všechny buněčné stěny a rostlina znovu začne aktivovat. Jsme mezi krásnými, vysokými palmami. Na svých webových stránkách píšete, že tu máte rostl staré přes 130 let. Rostliny jsou vývojově starší než člověk, člověk regeneruje obnovou ce kdežto rostlina – jedna a táž - vydrží žít 130 let i více, vzpomeňme na Generála Shermanna že rostliny mají zvláštní mechanismus, jakýsi návod na přežití, ne-li přímo elixír mládí. mechanismus, že rostlina dokáže přetrvat pády císařství, nejrůznější vlády, režimy bezohle válečná období i přírodní katastrofy? Pod Grossglocknerem v Rakousku existuje muzeum alpské květeny a tam mají nádherný, multime příklad jednoho trsu ostřice, který pojednává přesně o tom, co jste teď řekla. Na obrázku přímce trs ostřice 3000 let zpátky, kdy začíná jeho životní cyklus. Trs postupně dojede k ke smrti Kristově, mine další události, postavení všech významných evropských katedrál i E nevím, čeho všeho ještě. A těch skoro 3000 let jedna rostlina, trs alpské ostřice, vegetat neuvěřitelnou dobu a pořád je zdánlivě neměnný. On se samozřejmě obnovuje, staré části zan mladé vyrůstají, ale de facto je to jedinec jako takový a žije neuvěřitelnou dobu. A u těc kterými stojíme, já vás musím maličko opravit - tohle nejsou palmy, ty jsou za námi -, se jsou staré minimálně plus mínus 130 let. cykas - semeno Poraďte jednu dvě rostliny, které máte ve skleníku botanické zahrady a které by si lidé ne protože právě v období vánoc jsou ve stádiu svého rozvoje nebo vegetačního cyklu, který se Já bych za všechny rozhodně jmenovala kamélie. Začíná plesová sezóna, musím říct, že už js vyzkoušela a nemá to chybu – kamélie na ples. Kamélie jsou rostliny, které byly objeveny n Jiřím Josefem Kamelem z Brna. Byl to jezuitský mnich a kamélie přivezl ze svých misionářsk počest pak byly Karlem Linném pojmenovány kamélie. Rozkvétají právě kolem vánoc a vydrží t ale jejich nejkrásnější období je právě teď - konec prosince, leden, únor. Máme jich poměr hodně staré, některým určitě už také bude kolem stovky a opravdu stojí za to. Kvetou hlavn růžově, bíle a kombinacemi těchto barev, takže jsou tu i žíhané formy. Kaméliím barevně ve jsou azalky, rostliny pocházející z východu - Čína, Japonsko. Koukám tu na azalku, krásnou taky už hodně starou, pěstovanou v nádobě – azalka je taky takové memento zimy. Určitě teď k dostání, ale rozhodně stojí za to přijít se na ně podívat k nám do botanické zahrady. Kr kvete granátovník, správně marhaník granátový, a na jeho zářivě oranžovočervených květech pozorovat náznaky tvaru budoucích  granátových jablek. kvetoucí kamélie květ granátového jablka (marhaník granátový) Co mě na rostlinách fascinuje, samozřejmě kromě nich samých, protože jsou opravdu krásné, jména. Jakoby i čeština házela výhonky a odnože, nařízkovala všechna možná písmenka a hlás je neuvěřitelným způsobem dohromady, takže vykvetla nová slova - rozmanitá, rozličná, neuv komická. Co vás jako odborníka na rostlinách, ať to jsou stromy nebo jakákoliv jiná forma, fascinuje? Je to jejich rozmanitost, schopnost přežít nebo molekulární stavba, něco, co my ale vy pod mikroskopem ano? To je opravdu obtížná otázka. Rozhodně to, co jste zmínila na prvním místě. Nejvíc mě asi rozmanitost, protože od té se všechno odvíjí. Ještě bych se vrátila k těm jménům, protože kapitola, která mě osobně velice zajímá. Nezabývám se tím nějak systematicky, ale vždycky, nebo zvláštní jméno, tak hledám jeho původ v etymologickém slovníku Václava Machka, který rostlinám dost věnoval. Dále bratři Presslové v obrozeneckém období vymysleli tak neuvěřit se hned tak nevidí. Máme tady jeden takový příklad – ovláčeň - v rohu tropického skleníku, který mimochodem máme jenom my a liberecká botanická zahrada, která má náš odkopek. Pak je lidových názvů, to jsou asi ty, které jste měla na mysli, které vznikají spontánně a mají kouzlo. Ale myslím, že i umělá jména mají nejen pro botanika nebo jazykovědce své kouzlo z strany, když vidíte snahu českých obrozenců je uchopit a jazyk trošku zmanipulovat. A kromě té rozmanitosti? Další svět se vám otevře, když rostlinu dáte pod binokulární lupu neboli stereomikroskop. mikroskop, protože si každý představí tenký řez a školní praktika, většinou ne moc zábavná někoho asi zaujala, když máme dost vystudovaných biologů… Binokulární stereomikroskop je v zvětšující lupa. Čili principem je, že pozorovaný objekt zůstane trojrozměrný, a to je nád tam strčíte semeno, zjistíte, jak vypadá jeho povrchová struktura, jaký je to úžasný útvar cokoli – motýlí křídlo - nemusíme se držet jen rostlin. Vždycky ukazuji studentům tamhletu visící parožnatku, je to vlastně epifytní kapradina. S tou jsem pod lupou zažila asi nejkr divadlo. Na praktika jsme si vzali zrzavé konce listu, protože to jsou soubory výtrusnic. je vlastně takový pytel plný výtrusů, který má na sobě něco jako zip složený z jiného typu tak zvané „U“ buňky, mají opravdu tvar písmene „u“ a mají zvláštní ztlustlé stěny, které v rychlostí než zbytek toho pytle. Při vysychání se začnou stahovat a jak se stahují, pytel se mohou vysypat. My jsme na praktikách chtěli ukázat příklad uložení výtrusnic, protože u výtrusnice velmi zajímavě ukládány, a zrovna to je příklad variability, která mě opravdu f se naučit dvacet osm názvů najednou, ale všimnout si, jak to rostliny dělají, a pak se ptá samozřejmě na odpověď mnohem obtížnější. – Tehdy se na binokly nesvítilo moderním, studený teplou lampičkou, a list parožnatky chvilku ležel a čekal na praktika někde v ledničce, pa pod binokl a než jsme to všechno pokoukali a našli, pražila na něj ta lampička. Tím způsob „U“ buněk ve výtrusnicích, a najednou vám pod binoklem začal ohňostroj, protože výtrusnice z nich vyletovaly přímo před očima výtrusy, což normálně nikdy člověk nemá šanci vidět. By dodneška na to vzpomínám. Fascinuje mě i to, co jste zmiňovala dále. Když člověk vidí suku nedokáže se ubránit obdivu, kde všude rostlina může růst. A pak zase vynalézavost tropický lián, které si dokáží najít místo na slunci i v temném pralese - vyberou si organismus a „ jak se dostat ke slunci, jakým způsobem nezničit svého hostitele, nositele nebo oporu, na je zase příklad těchto parožnatek. Rostou ve 30 metrech a stromu neškodí, strom je drží na dost světla, a jsou králové. Říká se, že člověk se musí zahradníkem – v tomto případě botanikem – narodit. Karel Čapek díle Zahradníkův rok vyslovil jinou teorii – teorii infekce. Jak tomu bylo u vás? Byla jsem asi trošičku predestinovaná, protože moje maminka mě od nejútlejšího dětství ke Sama sice nebyla profesionálním odborníkem, ale odjakživa ji kytičky přitahovaly. Možná je to je predestinace druhá -, že vyrostla pod Řípem. A opravdu - jaro v Českém středohoří by má rád kytky, neměl nechat ujít. Takže věřím tomu, že ji kytky musely poznamenat natolik, zamilovala a pak se do nich čím dál víc nořila. Učila na zemědělské škole a mně lásku k ro dětství předávala. Musela jsem poznat všechno v okolí, to jinak nešlo. Určitě existují v zásadě dvě extrémní polarity, dva vyhraněné typy lidí. Jeden z nich byl který zasadil do země suchý klacek a ten obrazil. Pak je druhý typ, jako třeba já, kdy dos kvetoucí rostlinu, která, ať se snažím, jak chci a rozmazluji si ji, stejně nakonec, chudi své. A když jsem se na to jednou táty ptala, tak říkal: Musíš na ně mluvit. Co si o tom my na rostliny mluvit? Co vůbec víme o jejich citovém životě? Přesně totéž říká moje kolegyně v zahradě, která se 30 let stará o naši nejcennější sbírku flóry. Je to sbírka, která obsahuje kolem tisícovky rostlin s původními lokalitami, takže tady někde vyhynuly, máme genobanku, odkud můžeme brát a můžeme je introdukovat zpátky do kromě této krajní možnosti je to zkrátka krásná, nesmírně cenná genofondová sbírka, a málo zahrada v Evropě se takovou sbírkou může pochlubit. Je evidovaná a kontinuálně udržovaná o mínus sto let od roku 1905, kdy byla založena. A moje kolegyně říká , že se s rostlinami m vždycky, když zasadí rostlinku, řekne jí, že má pěkně růst. Ale v zásadě je lepší to s péč nepřehánět. V botanické poradně se setkávám s lidmi, kteří rostlinu přelijí, těch je asi 9 přílišná péče je zde na škodu. Vždycky říkám, že kromě vodních a bahenních rostlin nemají rády přemokření, je to jako byste měli pořád nohy ve vodě. A citový život rostlin? Tak dal bych tomu věřila, ale když má někdo doma pejska, snaží se všímat si ho, vcítit se do jeho pejsek také někdy štěkne, takže je to o něco málo jednodušší. Ale myslím si, že když se o selský rozum často stačí, aby přišel na to, jak asi. Ale musí se ho právě použít. Lidé čas spíš jako dekoraci, hlavně v dnešní době mám bohužel pocit, že spousta novo-podnikatelů ch koberce trávník, místo sloupu cypřiše, nepovažují je za živé organismy, které potřebují sv životní režim. O vyzrálém vztahu, citlivém přístupu a porozumění rostlinám předchozích generací svědčí li která do těla stromů a rostlin vtiskla podobu lidského těla a tam umístila i sídlo duše. B pověstí a pohádek vypráví o tom, že se životem stromu byl život člověka nejtěsněji spojen procesy moderního, globálně propojeného světa to potvrzují. Je ještě něco důležitého, co b tématu vánoc a rostlin říct? Myslím, že tradice vánočního stromečku je moc pěkná, přináší nám do domovů vůni chvojí a l zejména jako Pražané příliš neužijeme, a že tradice vánočního zdobení, vítání slunovratu a původně pohanské zvyky jsou důležité. Tradic stále ubývá a je dobré udržovat ty, které si Dobře. Měly jsme tady společníka. Nad námi to krákalo – to bylo co, ten zelený fešák? Ježíšmarjá, to nevím. To je náš papoušek, ale druh vám neřeknu, zvířátková jsem jen částeč zároveň se mnou mluví. Já se vám podívám do atlasu… Víte co – já si ho najdu na internetu…. Za rozhovor Mgr. Věře Hroudové z Botanické zahrady Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlo Kohoutová. Callistemon Feioja sellowiana Pachystachys lutea