Příběh posmrtné masky ****************************************************************************************** * Příběh posmrtné masky ****************************************************************************************** 15.1.2009, strana: 45, autor: PAVEL KOVÁŘ „LEŽEL V CHODBĚ přikrytý státní vlajkou a obklopen květinami. Měl klidný výraz, ale jeho t velká podlitina. Proto v jeho posmrtné masce nelze hledat podobu, jde vlastně o dokument,“ akademický sochař OLBRAM ZOUBEK (82) na pozdní nedělní večer 19. ledna 1969. K Ústavu soudního lékařství na Albertově přišla tehdy trojice – sochař, lékař z kliniky po Matějíček a jeho paní. „Zavolal jsem Vladimírovi, spolužáku z gymnázia, že chci udělat pos Jana Palacha. Do ústavu byl zákaz vstupu, ale Vladimír tam často docházel pracovně, takže pracovník nás i přes zákaz pustil dovnitř, do ztichlé a ve tmě tonoucí budovy. Paní Matějí námi, aby případně předstírala před esenbáky, že je Palachova příbuzná.“ Oba muži odhrnuli vlajku a sochař se pustil do práce. Posmrtnou masku nikdy předtím nesnímal, ale věděl, jak „V pětačtyřicátém roce jsem dělal maturitní tablo naší třídy právě z obličejových masek, s lidí. Jak zvláštní to byla vzpomínka. Zpočátku jsem byl nervózní, přítomnost mrtvých kolem působila depresívně. Myslel jsem hlav masku nezkazil. Ale když po rozdělání sádry následovaly další úkony, technická stránka vyt obavy i emoce.“ Trojice opouštěla ústav pro jistotu postranním vchodem. Sochař spěchal do svého nedalekého ateliéru v Salmovské ulici, kde vyhotovil pět sádrových kopií masky, z nichž jednu připevněnou na dřevěné černé desce donesl ještě tu noc dlouhodo studentům na Václavské náměstí. Odtud ji za pár dní tajně přenášel student filozofi cké fakulty Tomáš Halík na zádušní mši svatého Tomáše na Malé Straně a poté na filozofi ckou fakultu. „Jan Palach byl stejně star ačkoliv jsem ho osobně neznal, musel jsem ho na fakultních chodbách potkávat. Tu noční ces Palachovou posmrtnou maskou pod zimníkem nikdy nezapomenu. Byla to pro mě příležitost k ja dialogu s ním. Prožíval jsem jeho čin jako ostatní, tedy jako protest proti tomu, že národ a smiřovat se s okupací,“ vzpomíná profesor Halík v knize Ptal jsem se cest (1997). Další cesta masky vedla tehdy na filozofi ckou fakultu. Tady ji studenti umístili do výkle místo odstraněné Leninovy bysty. Komunistickým nahlížením šlo o neuvěřitelnou opovážlivost Zbývající masky dostali od Olbrama Zoubka například Palachova matka, básník Jiří Kolář či ve Všetatech. Státní bezpečnost brzy zjistila, jak k sejmutí posmrtné masky došlo. Doktor Matějíček byl týdnech odejit ze svého místa na klinice a pracoval v celní správě. Výslechů nemohl zůstat Olbram Zoubek: „Vyšetřovatele hlavně zajímalo, kdo si posmrtnou masku objednal. Odpovídal jsem po pravdě, že šlo o mé rozhodnutí. Následky se brzy dostavily. Svaz výtvarn mi neumožnil žádné výstavy, prodeje či cestování. Tak jsem se dvacet let živil restaurován Litomyšli. Celou dobu normalizace jsem měl Palachovu masku vyvěšenou v ateliéru, ale v roc při Palachově týdnu přišli estébáci a přes mé protesty ji zabavili. I když jsem měl ještě ve sklepě, hrozil jsem žalobou, protože šlo o zcizení. Byl jsem neodbytný, takže mi ji est měsících vrátili.“ Sádrovou kopii posmrtné masky daroval sochař Zoubek symbolicky studentům filozofi cké faku Karlovy v revolučních listopadových dnech 1989. Zanedlouho byla odlita z bronzu a v lednu budově školy. Originál je součástí sbírky posmrtných masek významných osobností v antropologickém odděle muzea.