Model otevřeného přístupu a jeho vliv na míru citovanosti publikovaných vědeckých ****************************************************************************************** * Model otevřeného přístupu a jeho vliv na míru citovanosti publikovaných vědeckých prací ****************************************************************************************** Mgr. Pavla Rygelová, Ústřední knihovna VŠB-TU Ostrava Mgr. Petr Novák, Univerzita Karlova v Praze, ÚVT Celý článek ke stažení [ URL "IFORUM-6720-version1-otevren.doc"] ****************************************************************************************** * Úvod ****************************************************************************************** Rozvoj internetu, informačních technologií a elektronického způsobu publikování vědeckých přispěl k etablování modelu otevřeného přístupu („open access“) jako alternativní cesty k šíření vědeckých poznatků prostřednictvím publikování ve vědeckých časopisech. Zastánci ot přicházejí s názorem, že podpora otevřeného přístupu má svůj etický rozměr, neboť se domní výzkumu a vývoje podporovaného z veřejných zdrojů by měly být všeobecně dostupné komukoliv bariér. Ty spočívají zejména ve vysokých cenách předplatného vědeckých časopisů a elektron ****************************************************************************************** * Princip fungování otevřeného přístupu ****************************************************************************************** Model otevřeného přístupu počítá s určitou formou komunitní solidarity, kdy z volné dostup informačních zdrojů těží jak jejich původci (autoři vědeckých publikací), tak cílová skupi (čtenářská obec). Průkopníky modelu otevřeného přístupu se stali vědci z oboru fyziky, mat počítačových věd, kteří začali na počátku 90. let 20. století využívat internetu jako pros rychlejší výměnu poznatků. Pro své potřeby vybudovali digitální úložiště arXiv, do kterého téměř všechny preprinty článků, později vydaných v tradičních vědeckých časopisech. ArXiv efektivním komunikačním kanálem pro neformální šíření výsledků vědeckého výzkumu, který vě rychlejší zpětnou vazbu od ostatních kolegů a umožňuje tím rychlejší vývoj daného oboru.  informací je právě pro vědce z některých vědních oborů důležitější, než validita tradičně informací, kterou zaručují vědecké časopisy prostřednictvím recenzního řízení. Dlouhý časo mezi přijetím článku a jeho publikováním nevyhovuje potřebě rychlé elektronické komunikace akcentují obory jako fyzika, astronomie, biomedicína, matematika, počítačové vědy a další. disciplín podporují šíření výsledků svého výzkumu tím, že aktivně přispívají do oborově or digitálních repozitářů (subject repositories). Vedle arXivu (s počtem záznamů vyšším než 5 nejvyužívanějším oborovým repozitářům řadí RePEc (Research Papers in Economics – téměř 700 a PubMedCentral (s téměř 1, 5 milionem záznamů).  Do RePEcu přispívají vědci z 35 českých Karlovy univerzity v Praze, prostřednictvím CERGE-EI a Institutu ekonomických studií Fakul věd.[1] V zásadě existují dvě cesty realizace otevřeného přístupu. Přispívání do oborových nebo in repozitářů představuje zelenou cestu (green open access). Přispívání do repozitářů samotný označováno jako autoarchivace (self-archiving), proto se také mluví o zelené cestě jako o self-archiving“. Druhou možností je zlatá cesta (gold open access), kdy autoři své články časopisech s otevřeným přístupem (open access journals). Tyto časopisy zajišťují klasický s recenzním řízením jako tradiční časopisy. Zlatá cesta je označována jako „open access pu oproti tradičním časopisům spočívá zejména v tom, že náklady spojené s publikováním a rece hradí přímo autor, většinou prostřednictvím grantů a dalších forem finanční podpory. ****************************************************************************************** * Vyšší míra citovanosti jako jeden z přínosů otevřeného přístupu ****************************************************************************************** Model otevřeného přístupu přinesl autorům vědeckých publikací další kanál pro šíření výsle vědecké práce, která reflektuje proměnu informačního prostředí, v němž se vědci, výzkumní pedagogové pohybují. Publikováním ve vědeckých časopisech autoři usilují především o získá a ocenění jejich vědecké práce. Měřítkem pro hodnocení úspěšnosti vědecké práce se stalo p prestižních vědeckých časopisech s vysokým impakt faktorem. Míra citovanosti konkrétního t právě impakt faktorem, je obecně přijímaným vyjádřením kvality vědeckého časopisu. Impakt bývá používán i při evaluaci vědeckých pracovišť a jejich pracovníků, což může mít mimo ji na přidělování prostředků z veřejných zdrojů. Autoři vědeckých článků usilují o to, aby pu časopisech s vysokým impakt faktorem, protože tak se zvětšuje pravděpodobnost, že konkrétn bude častěji citován a že získá potřebný impakt (ohlas). Četné studie[2]  dokazují, že ote může pozitivně ovlivnit růst citačního impaktu. Míra pozitivního vlivu otevřeného přístupu vědního oboru a pohybuje se zhruba od 40 až do 250 procentního nárůstu u článků s otevřený (Obr. 1) Obr. 1 Míra citací u článků ze stejného časopisu a za stejný rok, které byly vydány v před časopisech a zároveň byly volně dostupné v repozitářích[3] Z otevřeného přístupu těží zejména fyzikální obory a příbuzné disciplíny. U článků z oboru snižuje tzv. „citation latency“ [4], tedy časový úsek mezi vydáním článku a začátkem jeho uložené jako preprinty v arXivu bývají dokonce citovány dříve, než jsou oficiálně vydány. ****************************************************************************************** * Autoarchivace ****************************************************************************************** Autoři vědeckých článků mají možnost uložit elektronické tisky (eprinty) svých článků do i nebo oborového repozitáře. Komerční vydavatelé mnohých vědeckých časopisů (např. Elsevier, aj.) nebrání autorům, aby eprinty publikovaných článků ukládali na osobní webové stránky, jejich institucí nebo do repozitářů. Cílem projektu SHERPA/RoMEO [5] je evidence přístupu k autoarchivaci ze strany autorů. Pokud se vydavatel nestaví restriktivně k autoarchivaci nebrání autorům, aby tak učinili. Dobře připravený vkládací a schvalovací proces v repozit aby autoarchivace nebyla příliš časově náročná. Eprinty jsou v repozitáře uloženy, opatřen metadatovým popisem a následně zpřístupňovány potenciálním uživatelům. Autoři mohou v repo využívanost svých prací a zároveň si mohou v repozitáři evidovat veškerou publikační činno k evaluaci jejich práce. Úsilí věnované autoarchivaci přináší své ovoce v podobě zviditeln šance na získání nových čtenářů a tím zvýšení vědeckého dopadu vlastní práce. Kromě časové autoarchivace nic nestojí, ale přinést může mnoho užitečného. ****************************************************************************************** * Závěr ****************************************************************************************** V České republice není využívání otevřeného přístupu příliš rozšířené, nicméně knihovníci specialisté jsou technologicky i metodologicky připraveni na budování repozitářů na českýc a vědeckých institucích (například na UK je repozitář v provozu od  roku 2007). Právě fakt nárůstu citovanosti může být impulsem, který vyvolá poptávku po nasazení , rozšíření a vyu důležitých komponent v procesu šíření výsledků vědecké činnosti. [1] ZIMMERMANN, Christian. Economics Departments, Institutes and Research Centers in the W Republic [online]. University of Connecticut. Department of Economics, 1995-2008 [cit. 200 Dostupný z WWW: . [2] The effect of open access and downloads ('hits') on citation impact: a bibliography of [online]. Last updated  2008-11-24. [cit. 2008-12-12]. Dostupný na WWW: . [3] HARNAD, Stevan, et al. The Access/Impact Problem and the Green and Gold Roads to Open Update. Serials Review [online]. 2004, vol. 30, is. 4 [cit. 2008-12-15], s. 310-314. Plný též dostupný v repozitáři University of Southampton na URL: . ISSN 0098-7913. [4] KURTZ, Michael, BRODY, Tim. Open Access : key strategic, technical and economic aspect Oxford : Chandors Publishing, 2006. ISBN 1 84334 203-0. The impact loss to authors and res [5] University of Nottingham. SHERPA/RoMEO : Publisher copyright policies & self-archiving c2006-2008, poslední aktualizace 03-Dec-2008 [cit. 2008-12-15]. Dostupný z WWW: .