Když je člověk zdravý, tak má velké radosti. My máme takové drobné radosti. ****************************************************************************************** * Když je člověk zdravý, tak má velké radosti. My máme takové drobné radosti. ****************************************************************************************** „Když je člověk zdravý, tak má velké radosti. My máme takové drobné radosti: dneska jsem d a nespadla jsem, dneska jsem mohla sedět. Každý má svoji radost někde jinde, překonal něco včera. Člověk si musí vážit toho, co dokáže udělat. Člověk se musí radovat, že něco dokáza se zbláznil,“ říká Marcela Řasová, držitelka Mimořádné ceny rektora UK za publikační činno a příkladný přístup k životu. Marcela Řasová vede kurzy tanečně-pohybové terapie pro lidi sklerózou mozkomíšní, totéž téma zpracovávala v dizertační práci. Ji samotnou nemoc překva letech. Psala jste dizertační práci o taneční terapii pro lidi s roztroušenou sklerózou. Proč? Moje dizertační práce rozvíjí téma diplomové práce, kterou jsem psala na závěr magisterské oboru speciální pedagogika zdravotně postižených, specializace taneční a umělecká výchova. přístup k terapii skrze tanec, pohyb a hudbu. Protože mám sama roztroušenou sklerózu (RS), zkoušet sama na sobě a zjistila, že při jistém uzpůsobení je kombinace hudby a pohybu pro užitečná. Zkombinovala jsem různé poznatky a přístupy a vytvořila terapii, která vychází z neurorehabilitace, tanečně-pohybové terapie, zdravotní tělesné výchovy a poznatků ze stáže Lidé s RS trpí díky postižení určitých nervových drah poruchami hybnosti, rovnováhy, koord disbalancí, tedy oslabenými či zkrácenými svaly, k tomu se přidávají dechové problémy a mn Na mé terapeutické kurzy chodí různě postižení lidé a já tedy přizpůsobuji obsah terapie j možnostem. Jednotlivá cvičení se pak mohou dle stupně postižení provádět v sedě nebo vleže aby lidé dělali, co jim vyhovuje, a aby jim to pomáhalo. Přitom využívám hodně hudbu – hud pomáhá jim dělat jednotlivé pohyby lépe. Vy jste u nás s tanečně-pohybovou terapií pro lidi s RS začala? Tanečně-pohybová terapie tu probíhají. Jde ovšem spíše o taneční improvizaci, která má úči psychologické – člověk se uvolní, pohybem prožije a vyjádří své emoce apod. Já jsem se vša především na fyzické problémy a využívat k tomu rytmické podněty hudby. Má terapie je tane terapie – pohyb s hudbou. Taneční improvizace používám občas také.Lidem v kurzu ale tento příliš nevyhovuje. Mnohem lépe se cítí při vedeném nácviku pohybu. Někdy mám dokonce probl Cvičební hodina by měla trvat tři čtvrtě hodiny, ale často lidé chtějí ještě přidat, ještě Jak taková cvičební hodina vypadá? Kombinuji různé rehabilitační techniky. Na začátku je vždy rozcvičení, kdy se zaměřuji na disbalanci, stabilitu a dechové funkce. Pak děláme třeba nácvik sedů. Techniku jsem převza která provádí neurorehabilitaci. Jde o nácvik aktivace správného svalstva, které napomůže Normálně se správný sed neudrží, protože svaly nefungují. Díky neurorehabilitaci se nacház mechanizmy pro správný sed. Od sedu se přechází k správnému, stabilnímu stoji. Poté k stab Pak přikračujeme k nácviku chůze, která spočívá v  přechodu z jedné stabilní pozice do dru lidé dostanou do podvědomí, můžeme začít pracovat s hudbou. Po nácviku správné a stabilní chůze přistupujeme ke krokovým variacím, k nimž jsem načerpa walking school v Kanadě. Na poslední hodině si jedna paní dokonce vyskočila. Normálně chodí o dvou holích, s chůzí hudba ji tak chytla, že ji to zvedlo do výskoku. Hned potom se svalila na zem, chvíli jsme to není bolestí, ale ona se hrozně smála. Byla v šoku, jak ji ta hudba donutila udělat si Tahle paní normálně samostatný krok neudělá? Samostatný krok zvládne, ale problém u RS je v tom, že naše chůze je většinou spasmicko-at znamená takový ten trhavý pohyb a spasma, to je stažený sval. Většina lidí s RS chodí jako svým způsobem trhaně a vláčíme nohy za sebou. Jsme ale vděčni, že vůbec chodíme. Vy tedy jste schopna naučit své pacienty třeba chodit bez berlí? Soustavným cvičením se to naučit dá. Lidé přijdou na hodinu s francouzskými berlemi, ale j odejít na autobus bez nich. Problém je, že za týden přijdou zase s berlemi. I když si to d to najednou nejde. Trvá to třeba rok, než jsou schopni se zlepšit natolik, že se mohou vyd berlí nebo úplně bez nich. Problém nám dělají prázdniny, ta pauza je hodně dlouhá, takže s zvládnutých věcí znovu nacvičuje. Ale nikdy se nemusí začínat už úplně od začátku, tělo si U RSky je hrozně podstatná neustálá práce na sobě. Když si člověk řekne, že se sebou nic d je možné, že už třeba nebude vůbec chodit. Cvičení může hodně pomoct. Samozřejmě taky ublí špatně.   Vaše cvičení tedy nemocným umožňuje, aby se výrazně zlepšili v běžném pohybu? To jsem přesně zkoumala v diplomové a poté také dizertační práci. Ukázalo se, že cvičení m účinky na fyzické schopnosti pacientů, jejich psychiku a zlepšuje i dechové funkce. Věděla mi lidé říkali, že jim to pomáhá. Ale když ukázala pozitivní výsledky i vyšetření, moc mě otázka, jak moc jsou studie týkající se RS hodnověrné. Abych skutečně prokázala účinky tét by se jí účastnit hodně lidí. To samozřejmě není v mých silách. Navíc každý člověk s RS má dva stejné pacienty nikdy nenajdete. Účastníci terapie každý rok před prázdninami vystupují společně s folklorním souborem Motá Jakým způsobem jste výzkum prováděla? Vyšetřovali jsme každého pacienta samostatně, a to celkem třikrát. Nejdříve po třech měsíc necvičil, pak po třech měsících cvičení a pak opět po třech měsících klidu. Ukázalo se, že měsíce, kdy pacienti necvičili, způsobily, že se jejich stav zase o něco zhoršil, ale už n hodnoty. Jak často se vaše kurzy konají? Scházíme se každý týden, začínáme po prázdninách. Každý rok je otázkou, zda seženeme prost Jací lidé se vám tam hlásí? Už několik let cvičím se stejnou skupinou, po prázdninách obvykle přibude někdo nový, kdo možnosti doví. A opustil vás někdo, komu třeba cvičení už nepřišlo smysluplné? Zatím kdo přišel, tak  zůstal, navzdory tomu, že pro nemocné roztroušenou sklerózou je vel pohyb po městě. Musí v sobě zmobilizovat síly, najít v sobě chuť překonat problémy s cesto zacvičit. Jednodušší je jít na masáž a nechat sebou hýbat. "Chceme svým příbuzným a známým ukázat, co jsme schopni se naučit." Vybíráte nějaké kurzovné? Kurz je zdarma. Naštěstí se nám vždycky podařilo najít prostory, za které jsme nemuseli pl sehnali grant. Vy sama tedy kurzy vedete bezplatně? Ano. Já to dělám, protože mě to baví, protože vidím, že to lidem pomáhá, a navíc mě to don lekci se musím doma připravit, zacvičit si ji, promyslet, jak to upravit pro jednotlivé li znovu s lidmi na hodině a vidím, jak je to baví. Stejnou metodou jste učila znovu chodit i sebe? Se mnou začala cvičit moje sestra. Já už skoro nechodila, ale ono prostřednictvím neuroreh různými metodami mi nahodila ty náhradní mechanismy. Takže chodím jako „ožralej golem“, al "Diváky, kteří nás znají, často dojmou naše pokroky. Každý rok je vidět, že se zlepšujeme. Musíte na to myslet? Na každý krok ne. Ale když začnu zakopávat, musím se zastavit, srovnat nohy, srovnat si to první krok, přesně jako při nácviku stabilního kroku. A pak už zase chodím. V okamžiku, kd problém, tak zastavím. Při chůzi si tedy můžu s někým povídat a koukat se kolem, ale snadn se nedívám do výloh, tak jsem se sebou spokojená, mám pocit, jak krásně jdu. Pak se vidím dobrý pocit to trochu uzemní. Když nastane velký problém a nechci říkat o pomoc kolemjdouc hlavě pustím nějakou hudbu a jdu podle té hudby. Když byste cvičit přestala, tak by se vám zdravotní stav zase zhoršil? Tahle nemoc se nedá vyléčit, jenom přibrzdit nebo relativně zastavit. Existují lidé, kteří ataku a pak už nic. Ale stejně by měli na sobě pracovat. Bez toho úsilí to nejde, znám spo se rozhodli necvičit, a ti šli skutečně velmi dolů po fyzické stránce.  Šance na zlepšení když člověk chce. Já sama na tom neurologicky nejsem moc dobře. Ale když vím, jak jsem na špatně“, tak jsem na tom „jenom špatně“. Dozvídají se lidé od doktorů, jak je cvičení důležité? Tohle bohužel moc nefunguje. My se snažili iniciovat propojení lékařů – neurologa, psychol fyzioterapeuta. Když narazíte na dobrého neurologa, ten vám tu rehabilitaci obvykle doporu lidí o tom neví. Naštěstí existují společnosti jako Ceros a  Roska, která sdružuje lidi po tu se dříve či později většina pacientů obrátí. Také z internetu mají šanci se dovědět, že jak. Rizikem při cvičení je přílišná únava. Říká se, že se má cvičit do únavy. Jenže u RS je pr je unaven neustále. Člověk tedy potřebuje najít správnou míru, zjistit, kdy ta jeho únava patologická. Když se člověk s RS přetíží, může dostat ataku, což často velmi zhorší jeho s „správné“ únavy lze najít. Dělají se zátěžová vyšetření, prostřednictvím kterých lze najít zátěže konkrétní člověk snese. Problém je, že v Čechách tohle lékaři moc nevědí. Raději li necvičili vůbec. I když poslední dobou se to již zlepšuje. Zmínila jste stáž v Kanadě. Jak jste se tam dostala a co jste si přivezla za poznatky? Zúčastnila jsem se kurzu pro lidi s roztroušenou sklerózou na univerzitě v Sherbrooku. Sou byla například walking shool nebo circuit training, tedy různá cvičení v kruhu. Tam jsem s je důležité únavu mírně překročit. Tím se hranice  únavy posouvá a člověk je pomalu schope výkony. Na kurz profesora Abele jsem se dostala díky své školitelce doc. Bartůňkové. Zaujalo mě, j kanadský přístup k RS liší. Neznají mnoho zde běžných metod – např. Vojtovu, Bobathovu, ma metody, které fungují. Se svou cvičební skupinou míváte také taneční vystoupení… Ano. Během roku nacvičujeme a před prázdninami vystupujeme společně s tanečníky z folklorn Moták. Díky pomocné ruce tanečníků, která často slouží jako berle,  jsme schopni odtančit Chodí tam hlavně příbuzní, které to obvykle hrozně dojímá. Loni se tam sestra jedné z dívk rozplakala dojetím. Ví, že sestra sotva chodí, a najednou ji vidí tančit. Proto také ta př Chceme ukázat druhým, že něco dokážeme, že se zlepšujeme. Na konci je tedy taneční vystoupení, co je na začátku?   Vždy se musí začít úplně od prvopohybu. Například se nejprve začne se hýbat jenom prsty. P přenáší na větší a větší části těla. Zvedat střídavě špičku a patu na obou nohách, to je s Když necítíte, co ta noha dělá a nekoukáte na to, je to těžké. Navrch když k tomu chcete p ruce. Takže se začíná jednou nohou a postupně se to komplikuje. Při nácviku na vystoupení jednotlivé části choreografií bez hudby a později s hudbou. Teprve po poskládání jednotliv nacvičujeme s folklorním souborem. "Spolupráce s Motákem je výborná. Jediný problém je sehnat levně zapůjčení sálu." Vy necítíte nohy? Já ani netuším, kde ta noha je. Mám porušené čití, ale podle bolesti vím že je.. Jsem ale dělat, i když ji necítím. Porucha čití má i své výhody. Já si při vaření často sáhnu do ho o tom nevím a když se po pádu zraním, alespoň se mohu v klidu ošetřit. Při chůzi musím kou nemůžu mít vysoké podrážky, abych tušila, kde chodím. Teď jsem učila chodit paní správně s francouzskými holemi. Během terapie jí to šlo a nemoh zastavit jak byla nadšená. Pak šla ven do terénu a hole jí spíš překážely, než aby pomáhal nejprve pohyb pochopit – to je smysl těch terapií. Pochopit, jak pomoct svému tělu, aby fu Naučit ho, jak to udělat jinak, když to „normálně“ nejde? U té RS já tomu říkám, že původní „nervy nevedou“. Musí se najít jiný nerv, který ten pohy původního. Musíte mozek donutit, aby nervový impuls začal posílat novou cestou. Tím, že to dokola, mozek si nakonec cestu najde. Když mu ji pomůžete najít, tak si ji zapamatuje a bu Nebude zkoušet staré slepé cesty. Naučit se zapojit náhradní mechanizmy, to je cíl. Otec Marcely Řasové přebírá z rukou rektora Mimořádnou cenu. (Věra Voňavková)