České vysoké školství se hodně změnilo, ****************************************************************************************** * České vysoké školství se hodně změnilo, ****************************************************************************************** říká prof. Marie-Elizabeth Ducreux v rozhovoru pro i-Forum. Historička Marie-Elizabeth Duc minulý týden na půdě UK čestnou vědeckou hodnost doktora honoris causa historických věd. Jakou máte zkušenost s českými studenty od sedmdesátých let do dneška?  V 70. letech jsem sama byla studentkou – doktorandkou. Na UK jsem se tehdy se studenty nes konci svého pobytu jsem chodila na seminář jednoho historika, který se odvážil mě pozvat, bližších kontaktů s jeho studenty. Kamarádila jsem se spíše se studenty jiných oborů, s ci spíše z uměleckých oborů. V 80. letech – již po obhajobě disertace a jako začínající vědecká pracovnice francouzskéh navázala kontakty a přátelské vztahy s českými doktorandy. V 90.  letech (1990-1991) jsem Prahy, abych tady uvedla do života a potom řídila novou francouzskou instituci, Francouzsk výzkum ve společenských vědách (CEFRES, dodnes sídlící na Emauzích, Vyšehradská 49, Praha to spoustou kontaktů se studenty, spíše na úrovni diplomové práce a doktorátu tady v Praze venkovských univerzitách, které nově  vznikaly nebo se přeorientovaly. Jejich profesoři mě přednášky nebo mi posílali studenty na konzultaci apod. Také jsme spolu organizovali semin na UK a někdy i na jiných mimopražských univerzitách. Po návratu do Paříže jsem přijímala a doktorandy se stipendiem, kteří se ucházeli o radu a o pomoc. Pak jsem některé vedla – d jako školitelka doktorandů společně s EHESS a českými univerzitami. Nebo jsem byla někdy p jinou univerzitu jako členka komise pro obhajobu doktorské disertace. S některými dnes býv studenty mám dodnes kontakty, vážím si jich a udržujeme přátelské styky. Mohla byste porovnat, zda a jakou cestu studenti, případně vysoké školství u nás urazilo? Hodně se změnilo. Nabídka přednášek, seminářů a studijních programů je dnes nesrovnatelná a rozmanitosti. Počet studentů se velmi zvýšil, tabuizovaná témata neexistují, soudobé děj rozvinuly, dějiny raného novověku mají teď jiný obzor než pouhý rámec českých dějin (zařaz Habsburského soustátí nebo Evropy apod.). Sociologie, politologie i filozofie se úplně neb obnovily, vznikly nové obory (Evropská studia; antropologie...). Otevřely se hranice duševní a geografické. Studenti mají nyní možnost studovat v cizině, r cizích stipendii – i když zůstává nedostatečný. Studenti jsou dnes náročnější a sebevědomě Mají také mnohdy odlišné zájmy. Umí více cizích jazyků. Nacházíte nějaké rozdíly mezi studenty historie ve Francii a v ČR? Učím a vedu studenty ve Francii na úrovni magisterského programu a doktorátu na vysoké ško Cizinci, se kterými pracuji ve Francii, jsou spíše doktorandi (souvisí to snad také s možn stipendium). Velké rozdíly na této úrovni nevidím; ale Češi jsou ovšem nesrovnatelně lépe oboru Českých dějin... Ty se pořád moc nevyučují na francouzských univerzitách. Také jejic je jiné. Co vás vlastně přitáhlo k Česku a k bohemistice? Moje « česká dráha » začala prožitkem a ne pouhým intelektem. Prožitek z náhlého ukončení době mého dospívání – ten vlastně rozhodl o tom, že já, v té době ještě mladá Francouzka b co je vlastně Československo, a bez rodinných zkušeností se Střední Evropou, jsem se začal učit českému jazyku v Paříži. Pak přišel prožitek z rozpolceného a chmurného období normal Kdy a jak dlouho jste se učila česky? V Paříži od listopadu r. 1969 do června roku 1972, tedy 3 roky na vysoké škole (dnešní INA se od dob mých studií změnil). Na jakých projektech aktuálně pracujete? Na různých. Vedu program historie Střední Evropy od r. 1650 do 21. století společně se dvě historiky. S francouzskými a německými historiky máme společný tříletý projekt o nábožensk a o zacházení s knihami náboženského obsahu v 16., 17. a 18. století ve Francii a v Říši a Evropě. Píšu knihu o vztazích panovníků Habsburského rodu s jejich královstvími – českým a století. (Věra Voňavková)