Naděje trpkých zkušeností. Rozhovor s Janem Řeřichou, ředitelem mezinárodního festivalu proti totalitě Mene Tekel ****************************************************************************************** * Naděje trpkých zkušeností. Rozhovor s Janem Řeřichou, ředitelem mezinárodního festivalu Mene Tekel ****************************************************************************************** Je to paradox. Výstava, jejíž téma dokumentující nezměrnou hloubkou lidského utrpení a bez drastické jako osudy těch, o kterých vydává svědectví, je umístěna v noblesních interiérec Karolina. Snad jeho nádherné klenby - možná představující další, ten ušlechtilejší rozměr a schopností - přinesou útěchu duším všech muklů, politických vězňů nebo šikanovaných sedl svého života takový luxus vinou komunistického režimu zřejmě nikdy nepoznali. Tváří v tvář skutečnostem se opravdu chce a musí věřit, že existuje něco vyššího a že i zlo snad nějaký způsobem ve svém úplném konci slouží dobru. Výstava Arogance moci je unikátním projektem. jeho shlédnutí může být i rozhovor s Janem Řeřichou, ředitelem mezinárodního festivalu pro Tekel. Gratuluji k festivalu a zeptám se rovnou: proč jste váš kulturně politický angažovaný proj jak jste ho nazvali? Nemyslím tím ono Mene Tekel, ale myslím slovo festival, protože slovo radostnou událost. A tady se zobrazují události velmi truchlivé, které se bohužel staly. Máte pravdu, festival znamená radostnou událost, ale já si myslím, že i přes tíživé téma n pro nás svým způsobem radostná událost to, že konečně můžeme předávat zkušenosti a odkaz p a dalších lidí, kteří vykupovali naši svobodu a v jejichž utrpení vidím pokračování oběti že je můžeme představovat naší nejmladší generaci, byť to jsou zkušenosti trpké. Ale je to neopakovaly. Pro nás je to tedy radostná zvěst. Zmínil jste mladou generaci. Kromě žáků a studentů, kteří se zúčastnili výtvarné soutěže, není. Je to určitě dáno tím, že vernisáž je pro zvané hosty a vy jste samozřejmě upřednost nebo politické vězně, kteří přímo na sobě zakusili zub totality. Myslíte si, že mladou gen stylem života podporovaným reklamou a televizní povrchností může festival totality oslovit Rozhodně ano, protože jak víme ze Starého Zákona a z Bible, je to záležitost, která bohuže odnepaměti, boj dobra a zla je asi v každém z nás. Vy jste zmínila reklamu – myslím si, že reklamy se může změnit v jakousi totalitu, v omezování vnímání světa a našeho vnitřního ži totality se neustále proměňují a to, že to v posledním století byly dvě hrozné totality, k doslova celé národy, nacistická a posléze totalita komunistická, budiž pro nás varováním, dospět. Jinak mladí lidé se našeho projektu letos zúčastňují velmi aktivně. Máme úzkou spo Univerzity Karlovy - nejen na této výstavě a pod záštitou pana rektora, za kterou mu moc d třeba se studenty Právnické fakulty, kteří nastudovali a připravili rekonstrukci politické který mohl potkat každého z nás, kdybychom v té době žili. Je to politický proces s jednou zvaně „kulačkou,“ jak komunisti nazývali paní Marii Švejdovou. Studenti do toho šli s velk a zaujetím a je to pro ně velice dobrá zkušenost. A dále jsme se domluvili s rokovými kape těmi, co zažily totalitu, tak i s těmi nejmladšími, je mezi nimi třeba kapela s krásným ná kartách. Muzikanti sami přišli za mnou a řekli: „Vy děláte festival o totalitě a my máme j jmenuje se Milada.“ S překvapením jsem se na ně podíval: „To je o...?“ A oni řekli: „Ano, paní Milady Horákové.“ Tak to mě dostalo, že si mladí všímají takových věcí. A tak jsme se ve Vagonu budou denně hrát různé kapely a jejich vystoupení budou věnována těm, jak sami ř nevrátili, těm, kteří přežili, ale i kamarádům, aby nezapomněli.“ Při vernisáži stejně často jako slova totalita a násilí padala slova o radosti a naději. J tom naděje, když 20 let po pádu totality má Komunistická strana Čech a Moravy 14ti procent veřejnosti? Veřejnost, zdá se, násilí dosud plně neodmítla. Myslím si, že vždycky, když se pojmenuje věc pravým jménem, a zase se vracím ke křesťanstv dokáže reflektovat sám sebe, je to první krůček k naději, první krůček k nápravě. Jako u z sebe smýt hříchy, nikdo nedokáže žít bez viny, člověk je člověkem nedokonalým, ale právě s zapotřebí. A to v naší společnosti bohužel zatím ještě není, jaké by mělo být. Je to opět Informací je dost, dovolím si nesouhlasit. Každý, kdo chce, může si nastudovat, přečíst, j noviny, rozhlas atd. Ten, kdo chce, ano, ale zeptejte se dětí ve školách nebo studentů na středních školách, ja informováni, to je jedna věc. Druhá věc: víme, že za totality bylo ve společnosti asi 10 p Těch 10 procent ovládalo celý národ, ale nezapomeňme, že každý z nich měl svoje rodiny a t jádro těch, kterým se stýská po tom, že mohli někoho ovládat, protože mít moc mohlo být ve A proces, který rekonstruujeme, je o jedné malé totalitě na jedné malé vesnici, kde předse poskok šikanovali strašným způsobem obyčejnou selku, která celý život neznala nic jiného n až jí dohnali do vězení a málem k sebevraždě, jak ona ve svém deníku píše. Takže důležité to a informovat lidi, aby opět nesedali na lep populistickým řečem. Vždyť víme, že i Hitle prosím, s rezervou, nerad to říkám - dostal spoustu hlasů a byl lidmi volen, protože je oh způsobem, že jim tak zvaně „dal práci“ ve zbrojním průmyslu a že měl populistické řeči. Ty dnes a bohužel nejen od komunistů. Myslíte, že je v lidské povaze něco, co potřebuje totalitu? Co chce být ovládáno takovým t Víte, ono je to mnohem pohodlnější, když za vás někdo rozhoduje, než když se musíte rozhod myslím je síla populistické politiky. Dobře. Kdybyste měl namíchat účinnou, dlouhodobou vakcínu proti totalitě, z čeho by byla s Zdaleka si netroufnu dávat jakékoliv recepty, ale podle mě je to skutečně o tom, že každý aby se mohl podívat do očí svým dětem a svým vnoučatům. Máme tady krásnou část výstavy, kt výzvu České televize „Jsme hrdi na své babičky a dědečky.“ Ozvali se nám nejen vnuci, dcer příbuzenstva, ale i další lidé, kteří jsou hrdi na své předky, protože se nedali a protože svobodu a demokracii. Čili já bych přál všem dětem, aby se nikdy nemuseli za své rodiče st Děkuji za rozhovor. (Marie Kohoutová)