Evropské univerzitní společenství: Osm století svobodné kultivace intelektu a služby ****************************************************************************************** * "Evropské univerzitní společenství: Osm století svobodné kultivace intelektu a služby sp ****************************************************************************************** Prof. Václav Hampl, rektor Univerzity Karlovy, přednesl při příležitosti zahájení oslav 60 století svobodné kultivace intelektu a služby společnosti“. Čtěte jeho plné znění: Vaše magnificence, vážený pane rektore, vážený pane ministerský předsedo, setkáváme se na roce celoněmecky význačného kulturního jubilea: uplynulo 600 let od jejího založení. Jiným akademické výuky, šest století vědecké excelence, šest století závažných impulsů saské i š také šest století středoevropských debat o tom, co je vlastně účelem university a co je cí historické, ale mimořádně aktuální otázky: jak to vlastně, že na ně za tak dlouhou dobu je to tím, že otázky se po staletí nemění, vždy znovu se však proměňuje společnost, v níž uni obhajuje svoji akademickou nezávislost, pracně obnovuje obecné vědomí o svém enormním duch i společnost. Diskuse o roli a úkolech university není saská nebo snad německá, byl a je t posledních dvou staletích vlastně celosvětový. Universita, tak jak se před osmi sty lety ustavila ve středověkých centrech evropského nez teoretického myšlení – v Bologni, Oxfordu, Paříži, ale od poloviny 14. století i v Praze a 1409 v Lipsku – je samosprávnou obcí těch, kdo touží po svobodném a otevřeném, co nejšíře nejkomplexnějším vzdělání. Jeho předpokladem je porozumění širokým teoretickým předpokladů oblasti a nadto pochopení skutečnosti, že lidské rozhodování a konání má i své důsledky, k značně klikatými cestami, vracejí ke svým původcům. Odborná erudice se tu snoubí nebo ales tradic má snoubit s kultivací sociální kompetence. Universita je obec, která se od samého existence snažila a vždy znovu snaží obhájit své právo na svobodné tematisování věcí tabui účelovými hledisky neomezené hledání a promýšlení pravdy prostřednictvím akademické diskus To není malý nárok. Vládci ovšem zakládali a podporovali university s pragmatickým přesvěd toto je jejich vládě a státu zapotřebí. Někdy však není stát či moderní společnost ochotna něco tak výjimečného, jindy ani sama universita není práva slavné tradici a ve jménu tak č pragmatismu omezí nároky na svoji duchovní nezávislost, na právo rozhovoru profesorů a stu či na své oprávnění zkoumat problémy v akademické a ne pouze v prakticky nutné šíři a komp takové omezení se vždy ex post vymstilo: universitě i společnosti, která si ho vynutila. U není pouhé vysoce odborné učiliště, připravující mladé ženy a muže pro denní praxi a při t produkující obchodně atraktivní soustečka aplikovaných výzkumů v oborech, které má přiděle K dennímu životu universit samozřejmě mimo jiné patří: připravovat vědecky erudovanou, s a bohaté škály oborů dobře obeznámenou, intelektuálně samostatnou, studia i vědeckého výzkum generaci mladé inteligence. Lidé, vychovaní universitou, by měli – ať již jde o chemiky a lingvisty, politology nebo teology – chápat cenu svobody názoru, hodnotu nepředpojaté věde a něco vědět o pravdě jako předpokladu skutečné excelence. Měli by – a my víme, že mezi ab našich universit takoví lidé vždy byli a jsou – analysovat a s předstihem řešit problémy, a nespokojovat se s možná lukrativním pouhým  rozpracováváním principů, které zítra již mo ekonomické, sociální nebo ekologické minulosti. Každá společnost velmi nutně potřebuje dobré zámečníky i malíře pokojů, neobejde se bez ko techniků ani bez zdatných obchodníků. Každá společnost, která chce v 21. století přežít me elitou rozvinutých států a společností, potřebuje ale také excelentní prostředí a mimořádn schopné myslet v šíři globálního horizontu a s náskokem několika let dopředu. Nestačí jen bojovat proti nemocem minulosti, i když i to je veliký a nesnadný sociální úkol, ale je tř stavět cesty boje s nemocemi, které se teprve hlásí, formulovat problémy, které se možná z zkomplikovat život naší stále komplikovanější, zranitelnější a zhýčkanější společnosti. Příměr nemocí jsem tu použil proto, že jsem profesí lékař a fysiolog. Pod pojmem „nemoc“ s představit i závažné a nadregionální problémy životního prostředí, celé populace blokující nedostatku energie a pitné vody, stejně tak mnohé světadíly ochromující problémy mezinárod či globální problém volného a svobodného přístupu k aktuálním informacím a technologiím. T nebylo by obtížné vymyslet hrst dalších velmi komplikovaných výzev, které musí naše globál v současnosti společně řešit - nelze tematisovat na pouhé úzce odbornické úrovni. Toto jso komplexy, s nimiž se mohou úspěšně vyrovnat jen lidé s široce založeným myšlením, lidé teo a vycvičení k samostatnému, přitom sociálně vnímavému řešení komplexních problémů. Takové vychovávat jen university, protože jen jim je tradicí vštípen onen nárok na myšlení v širo na vnímání problémů v komplexnosti jejich zpětných - a to i sociálních - vazeb. Co se stane, propadne-li společnost nekritickému technokratickému nadšení z báječných nový případě finančních, produktů a zároveň podlehne vizi vývoje, směřujícího k trvalému úspěch zažíváme právě nyní. A nikdo se jaksi nechce znát k duchovnímu otcovství finanční katastro bojuje celý svět. Je to ale jen další z řady nemocí, na níž je třeba najít léky, které - d a při rozumném chování globálního pacienta snad i zamezí těžkým recidivám. Podobných „nemo nabízí lidstvu hned několik. Bez samostatných, svým způsobem nepragmatických, ale daleko d a zároveň nad vzdálenými důsledky svých návrhů a konceptů uvažujících akademických intelek však tyto problémy moci být vyřešeny. Předpokladem nalezení společensky únosných a přitom je totiž právě ten universitní respekt k svobodné diskusi, k nezávislému hledání a ohledáv třeba i bolí a ať doporučená řešení nejsou levná, líbivá ani populární. Universita je – jak říká nápis na nejstarší pražské universitní pečeti - společenstvím těc a těch, kdo se učí. Je to společenství zaujatých. A není to jen společenství jedné jediné nýbrž – nejpozději od počátku Bolognského procesu – společenství universit 46 zúčastněných Bologny je možno slýchat četná kritická vyjádření. Vím však také, že se za Bolognským proc řada opatření a národních zbytečných reforem, které s ním nemají nic společného a které za Evropy jen komplikují universitám život. Jsem přesvědčen, že by zvládání problémů budoucno universitních problémů příštích let a desetiletí, bylo vyloučené bez intensivní spolupráce resp. všech evropských a výhledově světových universit, jejich fakult a týmů. Rozsáhlá a f pragmatická spolupráce je od konce studené války možná a ve většině rozsáhlých projektů i nutná napříč celou Evropou. Universita Karlova vyšla z desetiletí komunismu pošramocena a oslabena. Dvě desetiletí jej kvantitativních i kvalitativních ohledech pozoruhodného - porevolučního rozvoje jsou prová intensivní expansí její mezinárodní spolupráce v Evropě i celém světě. Dnešní dvě stovky j partnerských smluv mají zázemí v tisících společných výzkumných projektů a kooperací, ve v hostování profesorů i studentů a ve společných akcích výukového charakteru. Universita Kar vědeckou produkcí excelentní centrum republiky, není universitou státně hýčkanou: polovinu si musí získat sama výzkumnými a šíře projektovými aktivitami. Bez rozsáhlé sítě partnerů mezinárodních kooperací by to ndokázala. Pokládáme tuto 800 let trvající celoevropskou spolupráci za samozřejmé životní prostředí u za živnou půdu naší práce a žádáme od našich pokročilých studentů, aby tento předpoklad vs základ svého vzdělání. Karlovo vysoké učení sehrálo v druhé polovině 14. a na počátku 15. matky, která vysílá své „děti“, skupiny profeosrů a studentů, do okolních zemí, aby tam v a ducha zakládali nové university. V Erfurtu Vídni, Heidelbergu, Krakově či Lipsku vznikal svobodné akademické učenosti, která dále vyzařovala universitní ideály a spojovala střední učené sounáležitosti. Vztahy Prahy a obecněji české akademické obce k lipské universitě by opakovaně silné a významné. Jsem přesvědčen, že v produktivní spolupráci i v budoucnu zvlá před které nás staví rychlý vývoj globalisovaného světa. 10. května 2009