(Ne)snesitelná lehkost filmového bytí ****************************************************************************************** * (Ne)snesitelná lehkost filmového bytí ****************************************************************************************** 44. Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary Čtvrtek devátého Himalaj Režisérka S.Barthes Rozervaná objetí Zdroj Den očekávaných premiérových opusů a průměrných soutěžáků. Kdeže jsou (nedávné) doby, kdy publikum válcovaly expresivní korejské spektákly. Ten letošní soutěžní, s neukecaným názve sám také příliš nenamluvil. Ostatně není divu, že byznysmenovi, který si v baloňáku a polo tak vyšlápl do velehor, není dvakrát do řeči. Jenomže dívat se pětadevadesát minut na to, pinoží po kamenitých srázech v nějakých čtyřtisícových výškách a k tomu poslouchat jen him je spíše opruz nežli filmový zážitek. O něco divácky komfortněji vyzněl americký soutěžní Giamattiho, který medituje na téma, jestli je lepší žít s duší, bez duše nebo s nějakou do Koho tahle řečnická otázka zajímá, mohl si místy užívat. Vzhledem k tomu, že debutující re Barthesovou inspiroval k této spirituální seanci sen a nedávno se jí údajně zdálo, že z ní lze očekávat, že ani její další film nebude podívaná pro většinové publikum. Devátý festivalový den byl rámován třemi hodně očekávanými premiérami. Almodóvarova Rozerv nabídla mistrovo další melodrama o lásce, bolesti, smrti a žárlivosti, které nezklamalo je a potěšilo fan klub Penélope Cruzové. Mendesova komediálně laděná road movie o  hledání mí žít (s nepochopitelně debilním českým titulkem) Všude dobře, proč být doma, přinesla příje a pohlazení po duši (což se mi rozhodně nezdá málo). Nuda jménem Hranice ovládání z tvůrčí Jarmusche jela celých 116 minut na čtvrt plynu, takže spolehlivě uspala valnou část publik Thermalu, a to nejen proto, že končila až hodinu po půlnoci. Pátek desátého Dívka z titulní strany Fish Tank Cesta domů Projekce filmů hlavní soutěže skončily a její porota kdesi v nerušeném ústraní piluje verd závěrečný sobotní večer. Zbytek festivalového světa diskutuje o pravděpodobných favoritech téměř pokaždé (a letos tomu nebylo jinak) dopadne v některých kategoriích hodně nečekaně. Velké ceny mě osobně docela zaskočila. A také dohání resty z dlouhého seznamu neviděného, musí stihnout. Třeba autenticky drsnou, mexickou Cestu domů, kterou absolvují na střeše ná imigranti z Latinské Ameriky, snažící se prodychtit za každou (ale opravdu každou) cenu do koho nezbyl lístek do Velkého sálu začátkem týdne, chvátá na Dívku z titulní strany do „ro Panasonic v Drahovicích (protože jindy už tuhle fantasticky restaurovanou kopii neuvidí) a vsadili na britský snímek Fish Tank, vyhráli zážitek dokumentující, jak může být sociální poetický, dobře napsaný a skvěle odehraný příběh autentický – a Cena poroty z letošních Ca získal) udělena právem. Festival jde do finále. K Johnu Malkovichovi (který tu uvedl v tempu poněkud pokulhávající seshora) se připojil Antonio Banderas (o několik hodin později představující své romantick déšť). A kdo chtěl změnit rytmus a žánr, zašel si večer do Poštovního dvora na Nohavicu. Sobota jedenáctého Cena za režii Cena za nejlepší mužský hereckCena za nejlepší ženský hereck Zatímco na řadě míst se ještě promítá, Velký sál je od rána uzavřený, protože „closing“ je vyžaduje důkladnou přípravu (což se týká nejen jejího tradičního moderátora Marka Ebena, a práce s celofánem). Leští se Křišťálové glóby, připravuje se pódium pro vítěze. A kdože na kategorii vystoupil… Soutěž celovečerních hraných filmů - Velká cena – Křišťálový glóbus (s finanční dotací 30 000 USD) Anděl u moře, r. Frédéric Dumont, Belgie, Kanada, 2009 - Zvláštní cena poroty (s dotací 20 000 USD) Dvacet, r. Abdolreza Kahani, Írán, 2009 - Cena za režii Whisky s vodkou, r. Andrea Dresen, Německo 2009 - Cena za nejlepší ženský herecký výkon Paprika Steenová za roli v dánském filmu Potlesk - Cena za nejlepší mužský herecký výkon (ex-aequo) Olivier Gourmet za roli v belgicko kanadském filmu Anděl u moře Paul Giamatti za roli v americkém filmu Duše Paula Giamattiho - Zvláštní uznání Filip Garbacz za roli ve filmu Sviňky Neděle dvanáctého a dalších téměř 365 dnů = čekání na příští 45. MFF Karlovy Vary, který se uskuteční od 2. 2010. Kdo nemusí, neměl by být u smutného odstrojování festivalového gala hotelu Thermal, z něho vyloupne jeho nehostinný betonový skelet. Je to pohled smutný, šedý a nostalgický, s nímž festivalu odjíždět. Je lepší odejít včas, po červeném koberci vstříc dalšímu (snad požehna roku, se vzpomínkou na skvělý festivalový program, kde bylo z čeho vybírat i o čem přemýšl přisvítily festivalová pódia a převzaly Ceny za mimořádný umělecký přínos světové kinemato Huppertová, John Malkovich, Jan Švankmajer) a Cenu prezidenta MFF KV (Antonio Banderas) – filmem stejně „zasažené“ přátele a kolegy, s nimiž jsme se tu setkali. Skončil festival, který letos nabídl celkem 232 filmů (z nichž 19 mělo světovou premiéru) 464 filmových představení navštívilo 131 293 diváků. Skončil další pohyblivý filmový svátek. Budiž za něj dík všem, kteří ho pro nás přichystal teď nadechují k přípravě toho příštího. Michal Šobr