Mezi cukrem a revolucí, idejemi a realitou. Středisko ibero-amerických studií FF UK zahájilo mezinárodní sympózium o Karibské oblasti ****************************************************************************************** * Mezi cukrem a revolucí, idejemi a realitou. Středisko ibero-amerických studií FF UK zahá sympózium o Karibské oblasti ****************************************************************************************** V noblesních prostorách Šporkova paláce včera začalo třídenní mezinárodní sympózium věnova španělsky mluvící Karibské oblasti nazvané „Caribe hispanoparlante. Viajeros y testimonios Střediska ibero-amerických studií přivítal přítomné odborníky z Kuby, Francie, Maďarska, M Spojených států, Velké Británie, Španělska a České republiky proděkan Filozofické fakulty Karlovy prof. PhDr. Ivan Jakubec, CSc.: „Vedení Filozofické fakulty si uvědomuje význam tr výzkumu, a proto podporuje bádání o regionu, který z různých důvodů stále představuje jede evropské iberoamerikanistiky.“ Mezinárodní sympózia věnovaná karibské oblasti na vybrané t konají každé dva roky od 2. poloviny r. 1990. zleva: Prof. PhDr. Ivan Jakubec, CSc., proděkan pro vědu FF UK, Prof. PhDr. Josef Opatrný, Střediska ibero-amerických studií FF UK, Consuelo Naranjo Orovio, Instituto de Historia de Ve svém projevu připomněl kontakty českých zemí s Kubou a posléze s dalšími státy karibské století, které probíhaly paralelně jak v ekonomické, tak politické a kulturní úrovni. „Reg stol. pro Československo značnou přitažlivost, produkoval totiž komoditu, která byla důlež ekonomiku. Třtinový cukr představoval vážnou konkurenci cukru řepnému, ale cukrovarnický p a dalších ostrovech současně nabízel odbytiště kvalitních českých strojů na výrobu cukru. Čechách dost vědělo a tyto znalosti se rozšířily v době španělsko-americké války. Tehdy če sympatizovala s úsilím Kuby dosáhnout nezávislost. Po roce 1918 patřila Kuba k prvním stát Ameriky, které navázaly s Československem diplomatické styky. Během 2. světové války našla velká skupina našich exulantů a po r. 1959 se vztahy z politických důvodů dále posílily. K několik let jedinou španělsky mluvící zemí, kde si mohli praktickou španělštinu vyzkoušet V té době vzniklo na FF UK Středisko ibero-amerických studií (1967), jehož historikové pro prof. Baďura se z pochopitelných důvodů zajímali především o kubánskou problematiku. Možno spolupráce s dalšími zeměmi se otevřely zejména po r. 1990. Výsledky, jichž dosáhli zmíněn inspirují jejich žáky k zájmu o region dodnes.“ Názvy jednotlivých příspěvků mezinárodního sympózia působí na první pohled téměř romantick věnována námořním výpravám, plavbám a objevům v dané oblasti, zprávám a svědectvím cestova ale stejně tak se věnují dějinám Kuby, jak je utvářely události přelomu století a 1. polov revoluce, boj za nezávislost, proměnlivé společenské systémy, míšení kultur, ustalování um v kubánské literatuře a poesii, a především lidé – otrokáři, revolucionáři, exulanti, pěst cukrové třtiny, politikové a umělci. Badatelé tuto pestrou nabídku podrobují kritickému zk veškeré romantiky a sledují dobové prameny v co nejširším kontextu jak pohledem historiků, autentických svědků oněch časů - cestovatelů, revolucionářů, prostých venkovanů a také oso vydavatelství knih, novin a časopisů. Podstatnou část zde nabízeného pohledu na kubánskou/ realitu tehdejší doby tvoří cizinci, kteří o ní psali ve své zemi, ať už to byly Filipíny, Británie, Francie nebo čeští cestovatelé. O volbě tématu pro konferenci a o významu Střediska ibero-amerických studií FF UK hovořil Prof. PhDr. Josef Opatrný, CSc. „Ani naše pracoviště, které se této oblasti speciálně věnu a ani další české vědecké ústavy a instituce, nemohou obsáhnout celou problematiku Latinsk se musí témata vybírat a jedno z těch stálých témat jsou vztahy Latinské Ameriky a českých a v současnosti. Další téma vychází z toho, že jsou privilegované a méně privilegované obl těch privilegovaných je karibská oblast z důvodů, o kterých mluvil už pan proděkan. O Cari víc než o Latinské Americe. Možnosti institucionalizace tohoto zájmu v 60. letech využili Polišenský, Bělič, Dubský a Tichý, kteří toto Středisko založili, protože možnosti kontakt tehdy představovala jedinou možnost, kam mohli jezdit českoslovenští hispanisté za praktic historikové do archivů. Navíc Josef Polišenský a Bohumil Baďura měli mezinárodní znamenito 60. letech, doktor Baďura je evropským, ne-li světovým odborníkem na problematiku Kuby 18. jejich autorita pomohla při navazování mezinárodních kontaktů UK v oblasti iberoamerikanis letech. Tradice je u vědeckého bádání velmi důležitá a navíc je region sám zajímavý politi také kulturně. V roce 1990 se otevřely nové možnosti a okruh mezinárodních kontaktů se pod Jsme například součástí mezinárodní sítě karibských studií se sídlem v Madridu. Navíc máme vynikající pověst také proto, že z našich sympozií se vydávají výstupy formou specializova časopisu, které vydává UK už od 60. let. Byl to první španělsky psaný časopis, který vychá Československu, ale v celém středoevropském regionu včetně Německa, Rakouska, o východní E Vydáváme ta zvláštní čísla velice rychle, takže i proto je zájem o naše akce velký. Schází Mezinárodní asociaci historiků iberoamerikanistů, která pořádá své kongresy jednou za tři se pravidelně hlásíme se svým panelem. A z posledního světového kongresu iberoamerikanistů 2006, což se zase musím pochlubit za Univerzitu Karlovu, pokud vím, jediný dosud publikova to, co jsme vydali my z našeho karibského sympozia, zase jako zvláštní číslo Ibero-America Toto setkání je tedy už šesté, takže má skutečně tradici.“ zleva: Allan Kuethe (Texas Tech University), José Alfredo Uribe Salas (Universidad Michoac Luis Miguel García Mora (Fundación MAPFRE - Madrid), Maria Dolores Ripoll- Navarro (Consej Investigación Científica - Madrid), Jorge Silva Riquer (Universidad Michoacana -Mexiko) Smyslem mezinárodního sympózia „Karibská oblast 19. a 20. století – cestovatelé a svědectv odbornou vědeckou veřejnost i další zájemce s názory a současným stavem poznání lidí, kteř světové špičce v tomto oboru a jejichž výsledky jsou inspirací k dalšímu bádání. Velmi výz prof. Opatrného to, že tito badatelé přivážejí do Prahy své doktorandy, z nichž někteří tu čerpají z českých pramenů materiály pro svou další vědeckou práci. Mezinárodní sympózium j studentům. Při pohledu na přednášená témata se nabízí otázka, proč se badatelé věnují víc historickým problémům Kuby a celé Karibské oblasti. Prof. Opatrný k tomu říká: „To je velký problém z historika. To, co se dá zkoumat klasickými historickými metodami, jsou věci, kde jsou otev další problémy lze přirozeně zkoumat metodami dalších společenských věd. Máme zde dvě sekc literární, kde jsou především Francouzi, kteří se zajímají o nejnovější tvorbu. Jinak velk je skutečně věnována 19. a 1. polovině 20. století.“ Je tedy historie bezpečnější? „Ne, je odpovídá prof. Opatrný. „V mnoha případech to, co víme o současné Kubě, jsou pouhé odhady. pramenům k moderní historii je problematický všude, ale na Kubě obzvláště. Statistické mat považované za tajné a to, co se publikuje, neodpovídá realitě, takže když mluvíme o součas Kuby, jsou to samé otazníky. Můžeme sice mluvit v samých otaznících, ale je třeba mít také tu jistotu poskytuje historie, byť samozřejmě také s jistými otazníky. Z nejnovější histor zkoumat, s jistými mezerami, 60. léta, 70. léta jsou už problematičtější a pak už jsou to Pražská konference patří s účastí 36 historiků mezi komorní, exkluzivní akce, ale poukazuj na to, že Karibská oblast a celá Latinská Amerika je pro badatele svým způsobem rizikovou Region má přitom velký význam a problémům latinskoamerického světa jsou věnovány světové k politologů, demografů nebo ekologů za účasti stovek delegátů. Jaký je tedy největší problé světa? „Ten, který je společný celé Latinské Americe,“ odpovídá prof. Opatrný, „že tento e region jde z jedné krize do druhé. Teď se mluví o světové krizi, která bývá často přirovná 30. let minulého století. Já si nemyslím, že je to obdoba krize ve 30. letech, ta byla pod a zasáhla svět hůř. Ta současná je do jisté míry dílem politiků, kteří tu krizi sice vidí, hloubce, ale prohlubují její důsledky, a až krize pomine, nebudou mít na tom žádnou zásluh jí přičítat. Ale permanentní krize v Latinské Americe se pohybuje po podivné křivce: pokus v polovině 20. století, potom kubánský režim, který změnil celé paradigma latinskoamerické kubánské, a potom vojenské režimy, které žalostně ztroskotaly a které, s jedinou výjimkou, latinskoamerické země svým nástupcům v daleko horším stavu, zkrátka přivedly ekonomiku na skutečně demokratické režimy, bohužel všechna zlepšení přicházela strašně pomalu a nespoko zvolil populisty, kteří jsou u moci dneska, a vidíme, že to vedou stejně špatně jako ti vo to v karibské oblasti jako integrální součásti Latinské Ameriky. Část Latinské Ameriky je doufá, že ty sliby budou naplněny. A jak se ukazuje, nejsou naplněny ani tam, kde režimy m Exemplárním příkladem je Chávez. Obrovské bohatství v podobě ropy a zemního plynu jsou pen neinvestují, ale projídají a rozdávají, a samozřejmě že etatizace režimu se projevila enor korupce. Ta tam sice vždycky existovala, ale v současnosti dosahuje takových měřítek, že i sympatizanti z nejchudších vrstev začínají pochybovat o správnosti své volby. Dalším obrov je řádově zvýšená kriminalita, takže i ti, kteří mají hmotný prospěch z těchto režimů, jso bude dál? Přijdou ještě větší populisté? Já nevím…“ Mezinárodní sympózium „Caribe hispanoparlante. Viajeros y testimonios“ potrvá do 9. září. (Marie Kohoutová)