Návštěvníkům poradí téměř se vším, ale žáby vyhnat neumějí ****************************************************************************************** * Návštěvníkům poradí téměř se vším, ale žáby vyhnat neumějí ****************************************************************************************** Poradnu pro veřejnost Botanické zahrady Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze úterní dopoledne snadno. Před jejími dveřmi postávají návštěvníci se sáčky a taškami, v ni úlovky nebo nemocné rostliny ke konzultaci. Místnost není kromě polic s botanickými kniham vybavena, poradna totiž funguje přímo v kanceláři zástupkyně ředitele Mgr. Věry Hroudové. První poprázdninový termín, kdy bylo pro veřejnost opět otevřeno, se tu dveře netrhly. Pos přišla již mimo vyhrazené hodiny, přesto ji Mgr. Hroudová neodmítla. „Nemám to srdce říct k nám jezdí z celé republiky a někdy jim to prostě jinak nevyjde,“ vysvětluje svou toleran Jak dlouho už poradna pro veřejnost v Botanické zahradě funguje? Lidé se chodili ptát od nepaměti. Doktor Větvička se snažil dát poradenství určitou formu čas, aby návštěvníci nechodili v průběhu celé naší pracovní doby. I když uznávám, že čas d do 12 hodin nevyhovuje lidem, kteří pracují. Ale i ti si k nám nějak cestu najdou. Třeba i internetu, dotazy lze posílat i e-mailem. Lidé se na nás ze setrvačnosti obracejí i jako na toxikologickou poradnu, kterou tu kdysi Větvička. Tato problematika je ale velice složitá, neboť k ní existuje málo odborné litera dá pouze na základě dlouhodobých zkušeností. Vybavuji si například dotaz, kdy volali stude kamarádce z legrace k narozeninám místo obyčejné cibule cibulku hyacinty. Dívka už jí půlk chtěli vědět, zda se otráví, nebo ne. Druh ořešáku se povedlo určit na základě odborné literatury i dostupné „minisbírky“ uschlý S jakými dotazy k vám lidé nejčastěji chodí? Je to dáno hodně ročním obdobím. Po dovolených přicházejí s rostlinami, na něž narazili bě cest, na jaře více řeší zahrádkářské problémy. Často lidé přicházejí pochopitelně s chorob naše poradna by se však ráda zaměřovala hlavně na determinaci rostlin. Určit nelze samozře zvlášť pokud někdo přinese pouze jeden zelený list a doufá, že mu na jeho základě zázračně tropickou rostlinu, kde je určování obzvláště složité. Můžete zapátrat v paměti a vzpomenout i nějaké netypické otázky, na něž jste odpovídala? Jedna paní telefonovala, že má na zahradě u chalupy ropuchy a bojí se jich. Co prý s nimi jsem jí řekla, že se bude muset asi odstěhovat. Student FAMU zase potřeboval určit některé jedovaté rostliny a zjistit něco o jejich účinc školní práce na ně nechával působit nějaké médium používané při vyvolávání a zjistil zajím kde byly v rostlinách jedovaté látky přítomny nejkoncentrovaněji, byla prosvětlená. Jakoby Jednomu případu jsem se věnovala dlouhodoběji. Přišel tatínek s dospělou dcerou a po rukou puchýře nebo jizvy po nich. Mají to prý každý rok po sekání louky u chaty. Původně ji seka jim ale ukradli, tak používali kosu. Protože louka byla hodně vlhká, sekalo se jim to koso začali používat srp. Nejprve jsme vyloučili, že nepůjde o bolševník velkolepý, ten by s je výšky asi nepřehlédli. Dcera si pak půjčila v knihovně Naše květiny a snažila se určit, co Určila toho docela hodně, rostliny přinesla i vylisované. A mezi nimi jsme našli pryskyřní běžná, ale jedovatá luční kytka. Normálně takové velké problémy nepůsobí, ale ti lidé seka navíc na chatě neměli tekoucí vodu, takže látka na těle působila dlouhou dobu. Tazatel přinesl do poradny část rostliny, kterou si přivezl z jižního Slovenska Na základě jednoho dotazu teď dokonce vzniká knížka. Přišel za mnou mladý muž s kusem tako a chtěl vědět, co to je. Řekla jsem mu, že z toho je nemožné něco přesně určit, dostala js čeledi. A on, že z toho vyfotil plod a s touto fotkou vyhrál fotografickou soutěž. Podobný začal věnovat stále víc, vyžádala si je od něj dokonce i National Geographic. Pak jsem zji s Viktorem Sýkorou spolužáci z fakulty. Viktor si začal u nás půjčovat různá semínka a plo výsledkem je knížka Tajemství rostlin, která jde dnes do tisku a k níž jsem já připsala te Poradna funguje v hodně provizorních podmínkách. Je v plánu nějaké rozšíření prostor? Stávající prostory jsou pro fungování poradny naprosto nevyhovující, zvlášť v zimě, kdy př třeba osm lidí a nemají si kam odložit a kam si sednout. Moje představa je, že bychom měli víceúčelovou místnost s počítači, v níž by se mohlo usadit dvacet lidí. V určené dny by zd poradna pro veřejnost, přemístila bych sem svoje odborné knihy, ale mohli by se tu posadit úvodní prezentaci i žáci, kteří přijdou na exkurzi. Dámy přišly s nemocnými rostlinami ze svých zahrádek Uvažujete, že byste využili také pomoc studentů Přírodovědecké fakulty UK? Co se týče spolupráce se studenty, rádi bychom je vyškolili např. k provádění po venkovníc expozicích, třeba pro školy nebo pro veřejnost o víkendech. Já bych jim připravila své rám o tématu a oni by si pak mohli sami aktivně doplňovat další věci. Studenti pedagogického o mohli pomoci například s vytvářením pracovních listů pro školy. Snažíte se čerpat i ze zkušeností botanických zahrad v zahraničí? Líbí se nám pozice dobrovolníků, které jsou třeba ve Spojených státech nebo Austrálii velm se starší paní, kterým chybí vlastní zahrádka, ujmou kusu záhonu, o který se starají. Mají svou vlastní vlaječkou, takže lze v případě nějakého problému dohledat, kdo ho okopává. Vy nejprve musely právní záležitosti, zejména podoby pracovní smlouvy. Pomoc by byla možná i formou „nefyzické práce“, tedy formou průvodcovství nebo poskytování návštěvníkům. Jsou lidé, kteří nechtějí nechat hlavu spát, mají o naši zahradu zájem a jso nějakou problematiku dostudovat. Ti by mohli třeba dvakrát týdně přijet a nabízet svou odb tápajícím návštěvníkům. Dnes jsem si už vzala kontakt na jednoho našeho pravidelného návšt Botanickou zahradu trápí, že nemá aktuální seznam rostlin. "Vytvoření nového Enumeratia pl nezbytností. Věřím, že se podaří dohodnout spolupráci s katedrou botaniky," přála by si Vě (Lucie Kettnerová)