Projev rektora Univerzity Karlovy v Praze prof. RNDr. Václava Hampla, DrSc., u příležitosti setkání Jeho Svatosti papeže Benedikta XVI. s akademickou obcí ****************************************************************************************** * Projev rektora Univerzity Karlovy v Praze prof. RNDr. Václava Hampla, DrSc., u příležito Svatosti papeže Benedikta XVI. s akademickou obcí ****************************************************************************************** English version [ URL "http://iforum.cuni.cz/IFORUM-7804.html"] Vladislavský sál Pražského hradu, 27. září 2009 Vaše Svatosti, vážený pane prezidente, vážená paní Klausová, Eminence, Excelence, Magnific Spectabiles, Honorabiles, cives academici, vzácní hosté, dámy a pánové! Je pro mě velikou ctí pozdravit Vás jménem Univerzity Karlovy – a jménem akademických obcí vysokých škol České republiky – zde, ve Vladislavském sále Pražského hradu. Je přitom symb pouhým otevřením dveří na jeho východní straně se vizuálně propojuje tento sál – místo sla inaugurací hlavy českého státu – s královskou kaplí Všech svatých, kdysi soukromou kaplí z pražské univerzity, císaře a krále Karla IV. Ostatně až do dnešní doby při ní působí kapit kanonikáty byly tradičně obsazovány z řad těch duchovních, kteří byli též univerzitními pr K tomuto jedinečnému setkání dochází v předvečer svátku svatého Václava, hlavního patrona – svátku, který Česká republika oficiálně oslavuje jako „den české státnosti“. Duchovní tr se pomyslně protínají právě zde, v prostorách Pražského hradu, a v tomto starobylém městě. metrů nás dělí od náhrobků svatých Václava, Ludmily, Vojtěcha a Prokopa – a také od místa odpočinku světského zakladatele naší univerzity. Ve zrychleném tepu všedních dní si často že tato středoevropská akropolis zahrnuje i místa pevně a nerozlučně spjatá s počátky naší vzdělanosti. Renomovaná dómská škola zde působila již dlouhá léta před založením univerzit datujeme 7. dubnem 1348, kdy král a pozdější císař Karel IV. vydává pro pražskou univerzit akt. Není náhodou, že krátce poté poskytl Pražský hrad útočiště prvním studentům, kteří zd souladu s dikcí Karlovy zakládací listiny – „bohatě prostřený stůl poznání“. Ještě před je zahájena výuková činnost ve významných pražských klášterech a v katedrálním chrámu sv. Vít Vojtěcha. I když Pražský hrad již dávno není vnímán jako půda akademická, dnes se jí opět stává – v opětovném, byť symbolickém setkávání světské a duchovní moci, bez jejichž příznivé konstel staletími stěží bylo možné založit nejstarší univerzitu na sever od Alp – a na východ od R předchůdce papež Kliment VI. chtěl, aby „ve zmíněném již městě Praze na věčné budoucí časy učení v kterémkoliv povoleném oboru“. Papežská bula z 26. ledna 1347 tak zaručila, že na n budou moci být zastoupeny všechny tehdy tradované disciplíny – a že promovaní absolventi t budou moci vyučovat i na ostatních evropských univerzitách. Od samého počátku se zde počít tehdy první a nejvyšší, fakultou teologickou. Nejstarší pečetidlo naší univerzity z doby o – dnes běžně používané i jako její  „logo“ – zobrazuje sv. Václava, do jehož rukou předává fundátor – král a pozdější císař Karel IV. – zakládací listinu pražské univerzity. Tím tak vyjádřil, že svatý Václav je nejenom patronem země a státu, nýbrž i patronem pražského vys Motiv tohoto pečetidla  reprezentuje akademickou obec jako celek, připomíná nerozdělnost s magistrů i scholárů, které sice bylo v následujících staletích různě pojímáno a akcentován nezaniklo zcela. Podobně, jako se nikdy nezpřetrhala pouta a komunikace mezi jednotlivými a obory. Formy tohoto sdílení jsou dnes samozřejmě zcela nové a moderní, patří však k jasn vývoje po historickém roce 1989, že univerzita vědomě posiluje svoji identitu, směřování a (= ad universum), ba v určitém ohledu i svoji spiritualitu. Ostatně i znovuzačlenění teolo do svazku pražské univerzity v r. 1990 nechápeme jen jako spravedlivý akt rehabilitace, ný zdůraznění integračního potenciálu tradičních univerzitních disciplín a oborů. Jak již bylo řečeno, Pražský hrad bývá vyhrazen akademickým shromážděním pouze při mimořád historických příležitostech.  V roce 1990  se tak stalo při jmenování   prvních svobodně z českých a slovenských vysokých škol. A stalo se tak v témže roce, kdy se zde papež Jan Pav se zástupci české a slovenské akademické veřejnosti. Jeho státní a pastorační návštěva byl vyjádřením hloubky všech zásadních změn, které tehdy byly u nás započaty – právem ji tehdy prezident označil za zázrak. Většina z nás toto označení nevnímala jako přehnané. Ve svém  projevu dal papež Jan Pavel II.  najevo, že v procesu tehdy začínající společensk vnímá mimořádnou zodpovědnost a význam vědy, školství a akademických elit. Jeho slova jsou i naléhavým otazníkem, zda   tato očekávání  byla či mohla být naplněna – a jak k tomu při nás. Jeden symbolický bod jeho tehdejší řeči, důležitý i pro ekumenický dialog českých cír zhodnocení osobnosti rektora Univerzity Karlovy mistra Jana Husa – byl v následujících let a otevřeně posouzen. Zkušenost z tohoto dialogu nesmířila sice všechny odlišné pohledy, př sblížení všech jeho účastníků. Na půdě naší alma mater je to vyjádřeno v živé a konkrétní tří teologických fakult, které zároveň reprezentují tři základní  české náboženské tradice evangelickou a husitskou. Významné státní svátky, inspirované naší bohatou křesťanskou min i dnes výrazně sekularizovaná česká společnost jako vzájemně se doplňující galerii – den s věrozvěstů sv. Cyrila a Metoděje (5. července), den upálení mistra Jana Husa (6. července) státnosti – svátek sv. Václava (28. září). Témata jako vztah  ratia a náboženství, vztah vědy a víry, respektive vztah myšlení a věře představovala v českých duchovních dějinách důležité motivy filosofického a teologického m dávno předtím, než začaly být tyto pojmy uměle vnímány výhradně v kontradikci.  Ještě po 1 po vzniku nové Československé republiky, ovládala nejenom univerzitní posluchárny či schůz senátů, ale i debaty v parlamentu. Ty byly mnohdy vyostřené, ba i konfrontační, ale bezpoc vnímavost veřejnosti vůči širším společenským horizontům. Dnes takové inspirativní debaty Současná společnost se navrátila „zpátky do Evropy“, aniž však hlouběji reflektovala hodno které s ní chce sdílet. Politické elity rezignují na formulaci dlouhodobějších cílů a vizí křesťanské zvěsti, byť možná nedokonale tlumočená českými církvemi,  je jim spíše lhostejn vědy, ze své podstaty dynamický a otevřený,  je v takové společenské atmosféře často techn redukován na pouhý  „výzkum, vývoj a inovace“. O to více oceňujeme, že na „katedře svatého Petra“ – tedy v učitelském úřadě, který předst se samotnými základy křesťanské kultury a civilizace – působíte, Vaše Svatosti, právě Vy. produktivní prostředí významných univerzit, které Vás inspirovalo k Vašim závažným textům textům, nad nimiž se dnes zamýšlí celý svět. Dnes tedy přicházíte i na akademickou půdu pražskou – a přitom možná ani mnozí v tomto sál jste ji navštívil již v roce 1992 a pronesl na zdejší Katolické teologické fakultě svoji h přednášku na našem území. Již tehdy jsme Vás přivítali nejen jako kardinála římské církve duchovního hodnostáře, nýbrž i jako proslulého, často i zneklidňujícího učence a intelektu slov a Vašeho úsudku ostatně vždy oceňovali i Vaši oponenti. Dnes se tedy opět těšíme na V velkým očekáváním a nadějí. Dvousvazkové dějiny Univerzity Karlovy v červené vazbě v anglickém vydání, dar, který věno prof. Hampl papeži Benediktu XVI. při jeho setkání s akademickou obcí ve Vladislavském sál 27. září 2009