Nastává soumrak fotožurnalismu? ****************************************************************************************** * Nastává soumrak fotožurnalismu? ****************************************************************************************** Publikace „Soumrak fotožurnalismu? Manipulace fotografií v digitální éře“ autorů Aleny Láb zachycuje novinářskou fotografii po dvou desetiletích digitální nadvlády, kdy se situace o zobrazení ustálila a  je možné se s mírným odstupem ohlédnout zpět. Autoři knihy PhDr. Alena Lábová a MgA. Filip Láb, Ph.D., působí v Institutu komunikačních žurnalistiky UK FSV a problematice fotožurnalismu se systematicky věnují (nejen) při výuce Knížka „Soumrak fotožurnalismu? Manipulace fotografií v digitální éře“ vyšla v rámci fakul záměru S jakým úmyslem jste ke tvorbě knihy přistupovali? Měla to být primárně skripta pro vaše s mířili rovnou i na širší veřejnost? F. Láb: Obsah knížky je součástí toho, co na fakultě přednášíme. Téma etiky fotožurnalismu problémem už od té doby, co fotografie existuje. S nástupem digitálních fotografií v posle tento problém vygradoval. A my jsme si řekli, že by stálo za to shrnout materiál, který má jenž reflektuje změny, které se udály v novinářské oblasti s přechodem na počítačovou tech pocit, že se situace v oblasti digitální fotografie po prudkém rozvoji na chvíli stabilizo ohlédnout zpátky. A. Lábová: Téma je rovněž součástí našeho fakultního výzkumného záměru. V rámci něj jsme ř znamenaly nové technologie pro mediální oblast, s čímž přechod od klasické k digitální fot souvisí. Právě zde jsou nejvýraznější etické problémy a možnosti manipulace fotografie. Po práce na projektu jsme došli k závěru, že by téma mohlo zajímat i někoho jiného než nás. V už tyto věci berou velmi vážně a každý prohřešek fotoreportéra se hned řeší, zatímco u nás nezabývá. Rekapitulací jsme chtěli ukázat, k čemu u nás pravděpodobně také dojde a že je t ohrožení důvěryhodnosti fotografie uvažovat. Jak vychází v oblasti novinářské etiky česká média ve srovnání s těmi zahraničními? A. Lábová: Jedna kapitola ukazuje etické kodexy významných zahraničních deníků, které stan pravidla pro zacházení s fotografiemi a definují, do jaké míry je možné úpravy fotografií srovnání s našimi periodiky se ukazuje, že my máme velice obecné kodexy, které se týkají s novinářů než obsahových věcí a fotografii neřeší vůbec. Tato publikace by tedy mohla přisp se situace v médiích změnila. Kde je tedy ta etická hranice? Které úpravy jsou u reportážní fotografie, jíž vy jste se p zabývali, ještě přijatelné, a které již únosné nejsou? Jsou třeba přijatelné zásahy provád „uměleckosti“ snímku, kdy vymažu sloup „trčící“ z hlavy? F. Láb: Třetinu knihu jsme věnovali případovým studiím z anglosaské oblasti, jež se zabýva situacemi, které popisujete. Někde jsou kompozičně navíc nohy, tak je reportér vyretušuje. zápasu fotograf nestihne při gólu vyfotit míč, tak ho tam dodělá. Resumé naší knížky je, ž fotografů a novinářů obecně je jejich jedinou hodnotou. Tyto, byť na první pohled banální, nemusejí hrát zdánlivě významnou roli, tuto důvěryhodnost strašným způsobem podkopávají, a přijít o jediný kredit, který mají. My tedy razíme tezi, že není žádná malá lež. Buď se vě jak jsou, nebo jsou nepravdivé. Novinář by se měl vždycky snažit držet toho, byť nedostižn objektivity. A. Lábová: Právě u obrazu je toto velmi důležité. Pokud někdo sleduje zpravodajství, předp slovo je objektivní, ale stojí za ním určitý člověk. A na tuto „hru“ přistoupí. Ale u foto lidé zvyklí, protože už s tímto zařízením mají sami zkušenosti, že obrázek znázorňuje to, objektivem. Proto mají pocit, že to, co vidí na obrázku, přesně znázorňuje realitu. Když n sloup z hlavy nebo přebývající nohy a čtenář se to dozví, tak se představa reality narušuj teoretikové oponují, že k těmto situacím docházelo i za klasické fotografie, jenom se o to jedné kapitole proto rekapitulujeme, jak se v historii fotografie používaly způsoby úpravy skutečnosti. Takže manipulace existovaly, existují a budou existovat. Jaké zásadní změny tedy využívání digitální fotografie přineslo? F. Láb: Fotky se upravovaly od prvního roku vzniku této technologie. Už tehdy došlo k prvn obsahy a významy zobrazené skutečnosti na fotce. Ale od počátku do konce 20. století, kdy fotografická éra, vždy existovala nějaká materiální matrice, která byla důkazem, že snímek existoval negativ, který prokázal, že fotografie je modifikovaná. Digitální technologie zr tohoto důkazu. Dnes nemáte žádnou hmotnou matrici, kterou byste mohla prezentovat jako ori Přispěla k tomu ještě i druhá věc. Dnes je možné fotografii upravovat na úrovni základního prvku, toho jednoho pixelu. Takže je možné úpravu udělat tak dokonale, že ani profesionál schopen ji odhalit. Dříve se tyto úpravy dělaly jen pomocí nůžek, lepidla, retušovacích pe I s tím se dal udělat velmi povedený falzifikát, ale vždy jste velmi rychle skončili s dok autenticity. Dalším problémem je, že cesta úprav fotografií se otevřela široké veřejnosti. tyto úpravy dělat každý, kdo má na svém stole počítač. Dříve musel být člověk velmi zkušen aby překročil technické limity. Mohou ale zaznívat názory, že tento přístup omezuje současný trend zpravodajství. Čtenáři sledovat světové dění v přímém přenosu a k tomu patří i vypovídající fotografický materiál fotografovi nepodaří na jednom snímku zachytit to, co zrovna potřeboval? A. Lábová: Takový nejznámější případ fotografické manipulace ze zpravodajství, navíc váleč zpravodajství, máme zrovna zachycený na obálce knihy. Fotograf, který byl v Iráku, poslal tuto poslední fotografii. Redakce ji publikovala. Editor měl ale v Iráku známé a s lupou z sedících lidí, aby tam zkusil najít své příbuzné. A zjistil, že v davu se některé postavy kontaktovali fotografa a on přiznal, že byl po celém dni velmi unavený, a když si prohlíže zjistil, že nemá tu jednu správnou fotku, kde by byla celá událost obsažená. Takže v počít fotku, na níž měl úžasného vojáka, který ukazuje uprchlíkům, kam si mají sednout, a druhou měl pána, který drží dítě. Byl z toho obrovský skandál, který se dostal do učebnic etiky j nepřípustná manipulace s obsahem fotografií. Přestože on nechtěl záměrně nikoho podvést, a dokonalou fotografii, která by přesně vystihla, co se ten den událo, a byla i vizuálně krá F. Láb: Tam vlastně dochází i k zásadním významovým posunům, co ten snímek říká. Z původní voják lidem něco říká, vznikl snímek, kdy voják puškou míří na otce držící malé dítě. Poku dohledat i další nejzajímavější případy za posledních 15 let a doprovodili jsme je etickým se tyto situace snaží řešit. A. Lábová: Dnes už se naštěstí vyučuje mediální výchova i na středních školách, v rámci ní vysvětluje, že to, co vidí v médiích, si musí nějakým způsobem přebrat. A je potřeba říkat co se vidí nebo píše, ale ani to, co je na obrázcích, nemusí být úplně pravda. Mediální gr měla být doplněna i o vizuální gramotnost. Popisujete v knize i nějaké případy z české mediální scény? A. Lábová: U nás se zatím takto razantní úpravy nevyskytly. Oblíbené je spíše u sportovníc dodělávání puků a míčků. My jsme provedli studii, v rámci níž jsme zjišťovali, co považují fotoreportéři a obrazoví editoři za přípustné úpravy fotografií. Všichni připustili úpravy ve fotokomoře – úpravy kontrastu či barevného ladění. Ale u odstranění nohou a přidání výš shodovali, že toto už by být povoleno nemělo. Lábová, Alena - Láb, Filip: Soumrak fotožurnalismu? Manipulac Karolinum 2009, brož., 156 str., 1. vydání, cena 180 Kč. (Lucie Kettnerová)