Přemýšlení v šedé barvě. Složitý svět a život káhirské architektury v rozhovoru s Hano ****************************************************************************************** * Přemýšlení v šedé barvě. Složitý svět a život káhirské architektury v rozhovoru s Hanou ****************************************************************************************** Málokterý obor je pro lidi s náklonností ke studiu historických věd tak přitažlivý a zárov a komplexní jako egyptologie. Jejich zájem a touhu po poznání neustále podněcují samy pamá kultura a dějiny starověkého Egypta ještě nevydaly všechna svá tajemství, pořád mají tajná a tak dopřávají vzrušení a dobrodružství objevování těm, kteří se vydali po jejich stopách který má zkoumání starověkého Egypta přímo v popisu práce, je světově renomovaný Český egy ústav Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, který před nedávnem oslavil 50. výročí založ působení přímo v Káhiře - samozřejmě jak jinak než bádáním a prezentací své práce. Stalo s výstavy "Káhira, skrytý půvab islámské architektury" fotografa Jana Brodského a vydáním kn architektura a umění islámského velkoměsta.“ Kurátorkou výstavy a spoluautorkou knihy je M Benešovská, pracovnice Českého egyptologického ústavu FF UK. Mgr. Hana Benešovská, Český egyptologický ústav, FF UK Pražská výstava spolu s knihou o káhirské architektuře a 50. výročí založení stálého praco egyptologického ústavu v Káhiře. Jak tyto tři věci spolu souvisejí ? Pracoviště Českého egyptologického ústavu v Káhiře bylo otevřeno 20. května 1959. Přemýšle způsobem toto výročí připomenout, protože fakt, že Český egyptologický ústav má pracoviště dlouhodobě může působit, kam odborníci velmi často zajíždějí a kde získávají materiál pro nesmírně významný. Původní pracoviště bylo ve vile na šari´al-Haram, třídě, která vede pří v dnešní době mají egyptologové možnost bydlet v komplexu české ambasády, za což jsme velm je zřejmé, že expedice, které si ubytování a život v Egyptě musí zajišťovat jiným způsobem větší problémy. Naše zázemí v Egyptě i spolupráce s Ministerstvem zahraničních věcí ČR a l je velmi dobrá. Založení Českého egyptologického ústavu v Čechách vloni připomínaly výstav v Asuánu, takže nám způsob připomenutí výstavou v Praze přišel adekvátní. A vzhledem k tom o káhirské pracoviště, tak jsme se posunuli od egyptologického tématu k tématu Káhiry a to Káhiry a otevřeli jsme výstavu černobílých fotografií Jana Brodského, které ukazují káhirs Výstava je propojena s knihou na toto téma, která právě vyšla. Pohled na východní hradby fátimovské Káhiry z Azharského parku, © Jan Brodský Al-Mu’ajjadův komplex (1420) a fátimovská Káhira v pozadí, © Jan Brodský Jaké byly důvody vzniku pracoviště egyptologického ústavu v Káhiře tenkrát před 50 lety a poslání proměnilo teď po půl století? Nebo je pořád stejné? Vždyť vlastně předmět bádání, dějiny a kultura starověkého Egypta, vykopávky a to všechno, co si my laici pod tím předst to samé. Ano, to je pravda, ale hlavním důvodem tenkrát před padesáti lety byla akce UNESCA za zách Dolní Núbie, které měly být zatopeny vodami tehdy stavěné velké Asuánské přehrady, kterou kvůli průmyslu, elektřině, kontrole nilských záplav a tak dále. Byla proto uzavřena smlouv Československem a Egyptem, která tuto spolupráci ošetřovala, a egyptologický ústav a jeho egyptologové, archeologové, antropologové a další – se vypravili do Dolní Núbie. Svojí prá natolik dobře, že egyptská vláda a památková správa jim potom umožnily pokračovat ve výzku široké míře na pyramidových polích u Káhiry v Abúsíru. Abych to upřesnila, práce v Abúsíru dobu probíhaly současně s misí núbijskou. Začalo se s výzkumem Ptahšepsesovy mastaby, kter nekrálovskou hrobkou z V. dynastie, a to samozřejmě přispělo k tomu, že čeští egyptologové Abúsíru zůstat a pokračovat v práci. Když jste se rozhodovali, že toto výročí připomenete v Praze výstavou věnovanou Káhiře, pr zrovna středověkou Káhiru, proč zrovna toto období? Protože ho máme rádi... (smích) To je dostatečný důvod... ... protože jezdíme do Egypta a samozřejmě tím, že život a práce tam jsou relativně náročn chodí relaxovat, odpočinout si nebo se i jen podívat na jiný druh památek právě do středov středu města. Každý z nás, i když v jiné míře, se snaží o těchto památkách zjišťovat víc a zdálo, že nazrála doba oslovit i naše přátele a kolegy arabisty Hanu Novákovou a Štěpána M se podíleli na přípravě publikace Káhira, architektura a umění islámského velkoměsta a kte spolutvůrci celého projektu. Další důvod byl také ten, že výstavu o současné Káhiře, o pro památkách v souvislosti s přelidněností, s dopravou, s památkovou péčí a středověkou Káhir vytvořili jako putovní. Jmenovala se „EGYPT - PROMĚNY“ a od roku 2006 jsme ji otevřeli na České republice a v Egyptě, naposledy před rokem v Pavilonu Anthropos v Brně. Takže tahle výstava je její pokračovatelka? Toto je určitá pokračovatelka a rozšíření do roviny více odborné a tématicky úžeji zaměřen Mešita Ahmada ibn Túlúna (876), nádvoří s Ládžínovou fontánou (1296), © Jan Brodský Qaláwúnův komplex, kupole (1285), © Jan Brodský Výstava je rozdělena do několika celků. Co tady návštěvníci uvidí, jak budou postupovat vý - ne k západu, ale zpátky k východu? Nejdřív se stručně dozvědí o Káhiře jako o městě, jak se Káhira vyvíjela. Mají možnost se fotografie Káhiry ať už se jedná o celky nebo o detaily, které nějakým způsobem vystihují města, a dozvědí se i o fotografu Janovi Brodském, protože jeho osoba, jeho vidění Egypta fotografii je pro výstavu stěžejní. Výstava není členěna chronologicky, to znamená někdy o arabská vojska přišla do Egypta, po vládu Muhammada Alího v 1. polovině 19. století, byť c tabulku tady také máme, aby návštěvníci měli možnost se časově zorientovat. Je dělena téma znamená, že z Káhiry projdou návštěvníci k tématům náboženská architektura, obytná archite stavby a ornament. V sekci ornament je čeká malé překvapení v podobě exponátů velkoryse za galerií v Praze, její orientální sbírkou, která byla uzavřena na Zbraslavi, ale od letošní otevřena v Paláci Kinských na Staroměstském náměstí. Orientální sbírka nám zapůjčila dva k keramickou holbu a bronzové tauzované vykuřovadlo. Ornamentální výzdobu představovanou na může návštěvník vnímat také na trojrozměrných předmětech. Sabíl-kuttáb Chusráwa paši, dekorativní nápis na fasádě (1535), © Jan Brodský Zmínila jste ze středověké Káhiry určité typy obytných budov a civilních a sakrálních stav typy své pokračovatele? Jsou nové moderní stavby inspirované tradičním pojetím funkce nebo káhirské architektury? Jak vůbec vypadá současná káhirská architektura? Část současné káhirské architektury reaguje na určité náboženské symboly a tradiční výzdob to, že ve výzdobě je nějakým způsobem využíváno písmo a ornamenty, nicméně situace je velm Architektonické návrhy nebo zdroj jejich inspirace závisí samozřejmě na tom, kdo je invest vzniká část staveb, která je obecně inspirovaná Orientem nebo arabskou kulturou, nikoli vš Egyptem. To je případ velkých investorů z tak zvaně zálivových zemí, z Kuvajtu, ze Saúdské Největší část architektury v Káhiře, a musím říci bohužel, vzniká jako bezprostřední nutno možné vůbec někam ubytovat obyvatelstvo, protože počet obyvatel Egypta roste nesmírně rych vláda musí tento problém nějak řešit, musí je ubytovat, nasytit a poskytnout jim vzdělání. funkční, nicméně nenápadité a nevzhledné betonové věžáky. Část staveb vzniká dokonce nekon bez stavebních povolení. I proti tomu se snaží egyptská vláda bojovat, výsledky se dostavu pomalu. Také tento typ architektury je maximálně utilitární, jsou to vyzdívané betonové sk bez jakéhokoliv architektonického plánu. Bloky domů se stavějí bez celkové urbanistické ko zajištění infrastruktury služeb a tak dále, takže následně vznikají obrovské problémy. Na někteří egyptští architekti navrhují a realizují nesmírně zajímavé stavební projekty inspi architekturou - snaží se stavět ekologické domy, používat tradiční materiály a tradiční me okolí. Pokud vím, zrovna letos mezinárodní architektonickou soutěž na toto téma vyhrál káh Hamza Associates. Cenu získali za obytné budovy pro chudší obyvatelstvo postavené právě tí Neméně zajímavou kategorií tvůrců jsou cizí architekti, kteří přicházejí do Egypta a zúčas architektonických soutěží. Tady nemohu nezmínit slavnou britskou architektku iráckého půvo která v současnosti v Káhiře realizuje svůj projekt Kamenné věže, dominantu nové káhirské architektů pak Martina Roubíka a ateliér GEM Architects, který nyní vede architektka Regin kteří se před několika lety zúčastnili nejen soutěže na nové Velké egyptské muzeum v Gíze, soutěže na Egyptskou obchodní komoru v Káhiře. A právě v případě posledně zmiňovaného návr že rozvinutím stěžejní myšlenky tradičního uspořádání islámské obytné budovy, tedy orienta centrálního dvora, se stínem a s vodními zdroji, které osvěžují a ochlazují vzduch, a insp ornamentem zjednodušeným a zmodernizovaným pro využití na fasádě, byla stavba mnohem „egyp návrhy samotných egyptských architektů. Návrh byl nádherný, bohužel nevyhrál. Egyptská kom že je na Egypt příliš sofistikovaný; v tomto případě bylo využití tradiční architektury a velmi moderní stavbu myslím geniální. Bajt as-Sihajmí, bývalý rodinný dům, jídelna (1648 a 1796), © Jan Brodský Když se díváme na zde vystavenou kolekci fotografií, zjistíme, že jsou pouze černobílé. Pr výhradně médium černobílé fotografie? My jako laici si představujeme, že Egypt, země Blízk zalitý sluncem s bezchybně modrou oblohou nad zářivě bílými stavbami – a najednou šeď, vše v tónech od světle do tmavě šedé. Výstava funguje dohromady s publikací a publikace je jednoznačně barevná, velmi barevná, z snažili dostat se k tomu druhému extrému. Orient samozřejmě má přízvisko barevný, lidé ho chápou. Turisté a návštěvníci, kteří se dostanou do Káhiry a mají jen omezený čas tam pobý centrem Káhiry a tam je ještě velmi často přitáhne orientální tržiště, nikoli vlastní pamá je samozřejmě barvité, zalité sluncem a spoustou světel, provoněné různými vůněmi a okouzl zboží, takže dojem z Káhiry je pak skutečně velmi barevný. Ale v této barevnosti a orientá také hluku a agresivitě veškeré dopravy se ztrácejí kvality architektury, její skutečné tv přijde do mešity, sedne si na nádvoří a tak jako Egypťané tam chvíli relaxuje, případně od o architektuře, o tom, co je stejné, co je jiné, jak architektura funguje a jak vypadá. Ty mají barevné koberce k modlení, nejsou primárně polychromované, nesou velmi jemné béžové, takže se nám s panem fotografem zdálo, že právě médium černobílé fotografie je to, které m překvapit a přimět ho k přemýšlení proč černobílá, proč šedá, co navíc na těchto fotografi kdyby byly barevné a kdyby jeho vidění více zaujala barevnost než to, o čem jsme chtěli ho chtěli ukázat. Komplex Faradže ibn Barqúqa, interiér kupole jižního mauzolea (1411), © Jan Brodský Mešita Muhammada Alího, interiér (1824–48), © Jan Brodský Šeď tedy vyjímá z barevnosti a poukazuje na jedinečnost staveb? Ano, a na detaily a tvary architektury, její proměny během dne, souhru tvarů, ornamentů, s Velkou roli samozřejmě hraje i vidění fotografa, jehož tématy jsou linie, tvary, horizonty cykly Stezky, Horizonty, Prostory – a obecně rád fotografuje architekturu. A zase bych při Proměny, fotografa Kamila Voděry a již zesnulého amerického paleozoologa D. J. Osborna, kt na architekturu zaměřili na ruch města, lidi a život v Káhiře. Ale i tato výstava byla čer pravda... snad jsme se vždy obraceli k černobílému médiu, když jsme se v Egyptě snažili na obecně rozšířenými klišé o této zemi, co nás oslovovalo a provokovalo, fotografové uměleck kurátor s nimi. Mešita al-Aqmar, průčelí (1125), © Jan Brodský Před námi leží v mnoha směrech jedinečná kniha o Káhiře. Jaká je její struktura a kde se d Kniha je zatím ke koupi výhradně na výstavě za zvýhodněnou cenu, poté by přes nakladatelst měla být v distribuci v hlavních knihkupectvích v Praze. Snažili jsme se o strukturu, kter čtenářům přátelská a postupně je zasvětí do tématu, jež u nás zatím bylo reflektováno vždy jednotlivých kapitol různých publikací. Přestože to byly velmi kvalitní texty sepsané odbo nikdy se nepodařilo dát dohromady text společně s fotografiemi v takové míře jako v této k úvodem, který hovoří o urbanizmu Káhiry, o jejím vzniku, a uvádí čtenáře do problematiky i Další kapitoly se potom týkají křesťanského koptského Egypta, protože to byla země, do kte vojska přišla, a po dobu minimálně tří čtyř století tyto dvě kultury velmi úzce spolupraco se. Minimálně do přelomu tisíciletí je zjevné, že křesťanská koptská kultura hrála stále v roli. Takže potlačit ji a vyjmout z knihy, která chce mluvit nikoli o náboženství, ale o K městě, by bylo velmi nelogické. Kapitoly, které navazují, jsou členěny chronologicky a jso jednotlivých dynastií, které v Egyptě vládly. Byli to místodržící abbásovského chalífátu; nazvány podle Fátimovců, Ajjúbovců, a mamlúků. Publikace končí Osmany, to znamená osmansko Egyptem, a vládou Muhammada Alího v první polovině 19. století, ale v rámci epilogu potom co se v Káhiře dělo na památkové úrovni až téměř do současnosti. Troufám si říct, že je to ukazuje vůbec nejčerstvější a nejpočetnější soubor fotografií káhirské architektury, jaký možné nalézt v publikaci, a to nejen v českém kontextu, protože poslední fotografie vznikl odpoledních hodinách, den před naším odletem z Egypta. Měli jsme velkorysé povolení od egy správy k fotografování objektů, kam se běžní návštěvníci a fotografové vůbec nedostanou, t stránce knihy spatřuji její velikou výhodu. Minimálně na pár let bude v tomto smyslu jedin Mešita al-Azhar, interiér, sloupoví před mihrábem (970), © Jan Brodský Výstava souvisí s touto knihou a tato kniha souvisí s výzkumným grantem, který Český egypt má. Na co konkrétně byl grant zaměřen? Není to grant zaměřený na výzkum islámské káhirské architektury. Je to vědecký výzkumný zá nazývá Výzkum starověkého Egypta. Český egyptologický ústav jej získal od Ministerstva ško a tělovýchovy ČR. Tohoto grantu si velmi vážíme, protože díky němu je možné podnikat v Egy té míře, v jaké momentálně běží. Samozřejmě hlavní jádro výzkumu a práce je staroegyptské umožňuje provádět v Egyptě faktický archeologický výzkum, konzervaci a ochranu památek, pu vědeckých výsledků a umožňuje rovněž velmi úzkou spolupráci s odborníky z jiných oborů ať jako restaurátorství a architektura, ale ještě více z oborů geoinformatiky, biologie, geol Na základě tohoto grantu může být obraz starověkého Egypta, který v mezinárodním měřítku s egyptologický ústav, natolik barvitý a plastický. Součástí výzkumného záměru jsou potom pr základní výzkum rozšiřují. Týkají se koptské kultury, jazyka, umění, staroegyptské vědy, a jednou z těchto součástí byl právě projekt na sepsání publikace, realizaci výstavy a vytvo souboru kvalitních dokumentárních fotografií na téma káhirská islámská architektura, které měly sloužit dál ve vědeckém a univerzitním měřítku, k výuce, k publikování a tak dále. Jaký je zájem o studium egyptologie tady na Filozofické fakultě UK? Je to velmi atraktivní studentů? Je to poměrně atraktivní obor. Počet přijímaných studentů kdysi býval sedm až dvanáct a ob jednou za sedm let, protože studium je relativně náročné a šance na uplatnění nejsou vysok univerzita přijímala jakousi zodpovědnost za studenty a jejich budoucnost. V dnešní době t pravidla jsou nastavena trochu jinak. Egyptologii nebylo a není možné studovat samostatně, v kombinaci s jiným oborem ať už je to archeologie, historie, jazyky, dějiny umění, arabis Nyní se studium egyptologie otevírá jednou za čtyři až pět let, takže v současné době máme studentů, který studia právě dokončil, a většina z nich čerstvě nastoupila na postgraduáln ročník je v běhu, studentů je vždycky kolem deseti. Poslední otázka k výstavě. Karolinum je unikátní prostor a pro tvůrce každé expozice předs oříšek. V případě islámské architektury je to přímo umělecký střet. Jak dosáhnout vzájemné dvou světů? Nechtěla jsem střet, chtěla jsem otevřený dialog. To se týká výstavy, publikace i základní celého projektu. Islámská kultura je nám zvláště v poslední době mediálně prezentována jak nekonečných střetů a násilností, které zcela zakrývají to, co je našim kulturám buď společ pozitivní a hodné poznání a inspirace. Výstava je nainstalovaná v chodbě, která původně sl podloubí domů mincmistra Rotleva ze 14. století, a dalších domů, ze kterých postupně vznik budova Univerzity Karlovy. Snažila jsem se v rámci kurátorství výstavy s celým prostorem p s exponátem, kterému chci porozumět. Samotný prostor i jeho vazba na okolní prostředí, vče podmínek, od počátku patřily k základní představě o podobě výstavy, v podstatě ji vytvářel jednoduchá instalace fotografií nechává plně vyniknout působivou chodbu zaklenutou křížový která se tak stává místem dialogu mezi středověkou architekturou dvou kultur. V Káhiře jso arkády nebo dlouhé chodby obíhající kolem centrálního dvora mešit velmi typické. Návštěvní zprostředkovat propojení dojmu z podobného prostoru tady a v Káhiře. Ústředním místem setk velkoformátová fotografie ríwáqu, arkádového ochozu ibn Túlúnovy mešity z roku 876, umístě chodby, místo, kde návštěvník alespoň pocitově prochází mezi stavbami a kulturami. Všechny fotografiích jsou datovány, což umožňuje často překvapivá a výmluvná srovnání úrovně stavi a českých zemích ve stejném období. Důležitou roli zde hraje i to, že výstavní prostor Kar podloubím, komunikačním prostorem otevřeným do ulice, takže to byl prostor velmi živý, a v moment komunikace, obchodování a pobývání na ulici dodneška nesmírně funguje. Dnes jsou ar pochopitelně zasklené, ale i tak mohou návštěvníci vnímat pohyb a život na ulici a naopak. ráda, že Karolinum a výstavní rada nám umožnila výstavu prezentovat právě tady, protože by velmi těžko představovala někde jinde tak, aby měla právě ten charakter, který jsme si přá Univerzitě Karlově. A já děkuji vám za rozhovor. (Marie Kohoutová) Bajn al-Qasrajn, pohled jižním směrem ulicí al-Mu’izz li-Dinillah, © Jan Brodský ještě o výstavě [ URL "IFORUM-8409.html "]