Nejvyšší oběť Jana Palacha ****************************************************************************************** * Nejvyšší oběť Jana Palacha ****************************************************************************************** Jiří Hoppe Kdyby se dnes nějaká agentura pro výzkum veřejného mínění rozhodla položit respondentům su kterého českého muže či ženu považují za novodobého národního hrdinu, jistě by jméno Jana k nejčastěji zmiňovaným. Příčinám Palachovy absolutní oběti rozuměli v lednu 1969 všichni občané a třídenní bolestivé umírání mladého, pohledného studenta se jako ostří nože zarýva jednotlivce. I když už od oněch událostí uběhlo pětatřicet let, zůstává Palachův čin v pam jako hodnota, která se předává z generace na generaci a jíž nelze vykořenit ani uvrhnout n Hlouběji pochopený smysl Palachovy smrti může v určitém okamžiku zapůsobit i na náš součas Jan Palach vstoupil do historie v době, kdy byl již v plném proudu proces tzv. normalizace nikdo z politiků blíže nespecifikoval, přece všichni občané věděli, o co jde: pokračování reformního experimentu zvaného Pražské jaro nepřichází v úvahu a jediným možným řešením pr je, řečeno slovy Milana Šimečky, „obnovení pořádku“. Československo se znovu mělo stát pos satelitem. Moskva neponechala nic náhodě a svoje argumenty podepřela silným vojenským kont 75 tisíc mužů). Aby dosáhla svého, neváhala hrozit „občanskou válkou“, jinými slovy masakr obyvatelstva, který se mohl odehrát kdykoliv, kdekoliv a v jakémkoliv rozsahu. Českosloven reprezentace záhy pochopila, co se od ní žádá, a zpočátku v dobré víře a v naději na záchr výsledků Pražského jara, čím dál víc kolaborovala s okupanty. Velmi výstižně charakterizov Havel: „Vedení státu dělalo ústupek za ústupkem v naději, že tím něco zachrání, ve skutečn podřezávalo samo pod sebou větev. Zvolna, ale nezadržitelně se rekonstituovaly staré pořád ještě možné svobodně mluvit a psát. To dávalo celé tehdejší atmosféře její drásavost: mluv tvrdě - a přitom se dalo mluvit de facto jen o vlastní bezmoci; Důrazně se protestovalo - dalo protestovat jen proti tomu, že na protesty není brán zřetel. Byla to doba velkých stu nekončících schůzí, petic, jednání demonstrací, vzrušených debat. Loď se zvolna potápěla, dovoleno křičet, že se potápí.“ Během podzimu a zimy 1968 si občané museli pomalu zvykat na soužití se sovětskou vojenskou Počáteční šok vystřídala realita všedního dne. Okupanti se sice stáhli z větších měst do o a polí, svoji existenci však připomínali časopisem Zprávy (do května 1969 vyšlo 61 čísel) vysíláním stanice Vltava (vysílání zajišťovali východní Němci z okolí Drážďan). Ale stále československých politiků s okupanty vedla k otevřeným občanským protestům. Nejbouřlivější demonstrace, o nichž se zmiňuje Havel, se odehrály 28. října a 6. a 7. listopadu 1968, kdy ministerstva vnitra počet demonstrantů odhadoval na 8 000. Poprvé od tzv. strahovských udá 1967) zasáhla proti studentům policie, nepostupovala však až na vyjímky brutálně. Těchto p i Jan Palach. Ani tyto protiokupační aktivity nevedly ke kýženému zvratu. Naopak. Na nejvy se stále více a více prosazovala promoskevská garnitura ochotná okleštit zbytky občanských především právo shromažďovací a spolčovací, a rovněž zavést nekompromisní cenzuru médií. D přicházeli i noví „realističtí“ (tedy promoskevští) politici jako byl Gustáv Husák. Devótn reprezentace znovu a znovu burcovala občany k odporu. Studenti na všech československých v listopadu 1968 tři dny stávkovali. Bouřila se také kulturní a umělecká fronta, jež byla or Koordinačním výboru tvůrčích svazů. Stranou nezůstali ani odborově organizovaní dělníci, k podporu „tribuna lidu“ Josefa Smrkovského, tehdejšího předsedy Národního shromáždění. Ačko kulturní inteligence i dělníků vyjadřovaly celospolečenské požadavky a tudíž je podle průz mínění podporovalo až 90% občanů, skončily bezvýsledně. Do této atmosféry, plné společenských zvratů a osobních rezignací, náhle vstoupil dosud be 16. ledna 1969 ve 14, 30 se u Národního muzea v Praze polil benzínem a zapálil Jan Palach. drastičnost jeho činu šokovala celou veřejnost a znovu rozdmýchala oheň nekapitulantských Občané správně pochopili, že se Jan Palach pokusil zastavit politiku ústupků a kolaborace. byl nalezen dopis tohoto znění: „Vzhledem k tomu, že se naše národy octly na okraji beznaděje, rozhodli jsme se vyjádřit s probudit lid této země následujícím způsobem. Naše skupina se skládá z dobrovolníků, kteří jsou odhodláni se dát pro naši věc upálit. Já jsem měl tu čest vylosovat si jednotku, a tak jsem získal právo napsat první dopisy a n první pochodeň. Naše požadavky jsou: 1. okamžité zrušení cenzury 2. zákaz rozšiřování Zpráv Jestliže naše požadavky nebudou splněny do pěti dnů, tj. do 21. ledna 1969, a nevystoupí-l podporou (tj. časově neomezenou stávkou), vzplanou další pochodně. Pochodeň č. 1 P. S. Vzpomeňte na srpen. V mezinárodní politice se uvolnil prostor pro ČSSR, využijme jej Reakce veřejnosti na Palachovo sebeupálení byla jednoznačná. Už druhý den ráno začali na V držet hladovku dva mladí lidé a záhy se k nim připojilo dalších čtrnáct, jimž okolojdoucí sympatie a podporu. I v dalších místech republiky se lidé k akci spontánně připojovali, a počet hladovkářů na sedmdesát osob. Každý den se na Václavském a Staroměstském náměstí kon mítinky. Na soše svatého Václava se objevily nápisy: „Jan Hus - Jan Palach“, „Zrušte cenzu Rusové domů, Brežněv na větev, Husák na větev, Hip-hip Bundeswehr“, ad.Velké pozornosti se vědecké rady Filozofické fakulty UK, v němž zazněl apel na politiky, „aby si uvědomili, na stojí nejen oni, ale všechen lid“. I další zástupci studentů a občanských organizací vyjad lítost, ale i pochopení pro tak zoufalou formu protestu. Naopak vláda a komunistické veden vlny občanského odporu a rozhodlo se Palachův dopis nepublikovat. Je ale přirozené, že obs dlouho utajen. V rozhovorech se studenty se vládní zástupci jali bagatelizovat vliv cenzur prostředky a co se týče Zpráv, argumentovali tím, že vycházejí nelegálně a že se právě ved rozhovory o jejich zastavení. Ale ani příslušníci vládnoucí garnitury nemohli vyloučit, že v dalších dnech budou stejně další mladé životy. Toho se ostatně obávali všichni. V Televizních novinách proto vystoupi Seifert a promlouval k možným následujícím „pochodním“: „Vám chlapci, kteří jste se odhodl žít v nesvobodě a proto v nesvobodě žít nebudeme. To je vůle nás všech, všech lidí kteří z národní a svobodu vlasti. Nikdo nesmí zůstat sám, ani vy studenti, kteří jste se rozhodli činu, nesmíte mít pocit, že není jiná cesta, než kterou jste sami zvolili. Prosím vás, nem zoufalství, že naše věci se dají vyřešit jenom hned a že se řeší jenom tady. Máte právo ud co chcete. Nechcete-li však, abychom se zabili všichni, nezabíjejte se!“ Do hry o životy přátel Jana Palacha se rovněž zapojil Luděk Pachman, tehdy velmi populární Pachman, kterého o zákrok požádal prezident Svoboda, vyzval z televizní obrazovky všechny jít ve šlépějích Jana Palacha k tomu, aby se s ním telefonicky spojili a poskytl k tomu úč telefonní číslo. Tři dny pak Pachman prožil u telefonní linky, na jejímž druhém konci se v pravděpodobně všichni psychopati tehdejšího Československa. A jak už to bývá, každý dobrý potrestán: po vyčerpávajícím telefonickém maratonu Pachmana Státní bezpečnost obvinila z t Emilem Zátopkem, Pavlem Kohoutem, Lubošem Holečkem a Vladimírem Škutinou vlastně Jana Pala že mu prý místo tekutiny vyvolávající „studený oheň“, předal obyčejný benzin. Tuto nehoráz poslanec Vilém Nový i ve Federálním shromáždění. Dezinformace Státní bezpečnosti už přišla byl Jan Palach mrtev. Už od okamžiku, kdy se po Praze rozkřikla zpráva o drastickém činu studenta u Národního mu zajímali, kdo je Jan Palach a jak se mu momentálně daří. Kamarádi a kolegové ze semináře i že Palach se narodil v Praze, žije s maminkou ve Všetatech a studuje Filozofickou fakultu - politická ekonomie. Novináři brzy zjistili, že Palach leží na klinice v Legerově ulici a byla budova kliniky jako v obležení. První samozřejmě přispěchala Státní bezpečnost, která umístila magnetofon. Vedení kliniky pak dvakrát denně aktualizovalo údaje o pacientově zdr Jan Palach utrpěl těžké popáleniny na 85% povrchu těla a tento stav považují lékaři za smr přivezli na kliniku, byl při vědomí a bystře reagoval na vše, co se okolo něj dělo. Na otá úrazu uvedl: „Zapálil jsem se sám, jako to dělali budhisté ve Vietnamu. Na protest proti v děje, proti nesvobodě slova, tisku a všeho ostatního. Říkejte to všem.“ Podle svědectví zd která s Janem Palachem mluvila den před smrtí, snášel všechny obtíže s velkou statečností. se mu ulevilo, nechal vzkázat kolegům ze studií i veřejnosti, „aby to nedělali“, a pokračo historii jsou určité okamžiky, kdy je zapotřebí něco udělat. Teď je na to čas. Za půl roku navždy pozdě. Ve Vietnamu to také pomohlo. Je nás víc, budeme pokračovat, dokud vláda něco V nemocnici Jana Palacha navštívila maminka s bratrem, spolužačka Eva Bednáriková a pozděj Luboš Holeček. Bylo s ním také natočeno interview, v němž zhruba zopakoval to, co již řekl K Janu Palachovi se dokonce dostali také filmaři, kteří později záběry z Palachova pokoje působivém filmi Ticho. Když Jan Palach 19. ledna 1969 kvečeru zemřel, zabalili jej jeho kolegové do československ Petr Kopta položil na jeho hruď vlastní báseň a později, po převozu těla do Ústavu soudníh sochař Olbram Zoubek jeho posmrtnou masku. Sádrový odlitek masky byl okamžitě umístěna na muzeem. Na pomníku svatého Václave se objevil nový nápis: „Žádáne, aby Jan Palach byl pohř Ještě večer devatenáctého vystoupil v televizi předseda České národní rady (parlamentu) Če spoluobčany vyzýval ke „klidu a rozvaze“ a tvrdil, že pro neustálé napětí a zmatky nelze p a vedení KSČ. Hned na druhý den se na Václavském náměstí sešli mladí lidé, aby vyjádřili s nad skonem Jana Palacha a také aby dali najevo svoji solidaritu s důvody, které palacha ve Shromáždění, v jehož čele nesli studenti transparent s heslem „Věrni zůstaneme“, se vydalo městem. Závěr smuteční slavnosti se odehrál na dnešním náměstí Jana Palacha před budovou F Ještě v jejím průběhu se delegace studentů sešla se zástupci vlády, kteří se obávali otevř demonstrace, zároveň ale byli bezradní, a proto zapřísahali účastníky diskuse, aby zachova přirozené, že z toho mezi mladými lidmi panovalo velké rozčarování. Pohřeb Jana Palacha by určen na 25. ledna 1969. Rakev s ostatky spočívala od rána na nádvo se Palachově památce přišel poklonit mnohatisícový zástup lidí. Podle odhadů ministerstva jen v Praze zúčastnilo na 200 000 lidí. Smuteční obřad započal ve 12, 45 a pak následoval Městem až k budově FF UK. Odpoledne se s Janem na Olšanských hřbitovech rozloučila rodina Evangelický farář Jakub Trojan z Libiše nad hrobem řekl: „V tomto cynickém století, v němž druzí a my opět děsíme je, a v němž se mnohdy lekáme, jak jsme vnitřně malí - on nás přive se ptali otázkou, která z nás může učinit velké lidi: co jsem udělal já pro pro druhé, jak čím jdu, čemu sloužím, co je pro mne nejvyšší životní hodnotou? Po smrti Jana Palacha bude těžší zůstat tváří v tvář této výzvě lhostejným a stane se takřka nemožné vrátit se k denn K činu Jana Palacha se ve dnech před pohřbem i po něm vyslovilo několik členů mocenské gar Palacha se bezezbytku přihlásil ministr školství Vilibald Bezdíček, zatímco šéf slovenskýc Husák cynicky mluvil o zneužití protestu „antisocialistickými silami“. Alexander Dubček, j jeho zvykem, hovořil o bolestném nedorozumění a doprovodil svá slova působivou dikcí. To a již byli z neustálého lavírování mocenské špičky otráveni. Náznak oživení občanské jednoty Nevyužita zůstala i oběť šumperského studenta Jana Zajíce, který následoval Jana Palacha a Václavském náměstí před domem číslo 39 pětadvacátého února 1969. Zajíc zemřel namístě a je nesměl odehrát v Praze. Pochován byl 2. března ve Vítkově. Pro širší veřejnost zcela neznámý byl Evžen Plocek, jenž se rovněž na protest proti politi dubna 1969 v Jihlavě. Zemřel o pět dnů později. Ačkoli se Státní bezpečnost velmi snažila, aby Palachův odkaz zmizel z paměti národa, nikd O tom, jaký strach měla nová normalizační garnitura z mrtvého Palacha, svědčí bezpříkladný Po hrubém nátlaku Státní bezpečnosti dala maminka s bratrem Jiřím souhlas ke zrušení Janov 25. října 1973 ve čtyři hodiny ráno vykopalo několik příslušníků Bezpečnosti hrob a rakev do strašnického krematoria. Tam tělo spálili. Urnu s popelem pak odvezli do Všetat. Za dva hrobu pohřbili stařenku z domova důchodců... Do původního hrobu se popel Jana Palacha vrát Odkaz Jana Palacha ještě jednou dramaticky zasáhl do dějin celé země. Stalo se tak přesně činu, kdy se lidé na Václavském náměstí v Praze pět dní scházeli na demonstracích proti re na Palachovu nejvyšší oběť a rovněž ideály, za něž položil život, významně napomohly návra do Československa. *========================================================================================= * POUŽITÁ LITERATURA A PRAMENY: *========================================================================================= Culek, Josef: Jan Palach. Praha 1990 Nádvorník, Pavel: Jan Palach. Praha 1990 Němcová, Ilona: Jan Palach. Umístěno na webové stránce: www.totalita.cz Lederer, Jiří - Procházková, Lenka: Jan Palach, Praha 1990 Sádecký, Josef: Živé pochodně. Curych 1980 Zborník, Dobroslav: Pochodeň. Dokumentárnímu film o Janu Palachovi, Česká televize 1993 Článek vyšel v prosinci 2003 v rozšířené verzi ve Společenskovědních předmětech (Čtvrtletn základních a středních škol).