Taneční kurzy pro vozíčkáře? Proč ne! ****************************************************************************************** * Taneční kurzy pro vozíčkáře? Proč ne! ****************************************************************************************** Evu Chaloupkovou jsem potkala v podolské loděnici, kde má své zázemí Centrum sportovních a postižených studentů UK. Ačkoliv je Eva upoutaná na vozík, velmi aktivně se zapojovala do předvánočního pohoštění. Když někomu řekneš, že studuješ Fakultu tělesné výchovy a sportu, bude asi trochu překvape tomuto oboru od své původní profese zdravotní sestry dostala? Asi čtyři roky po úraze jsem byla s Kontaktem Bb  na týdenním intenzivním kurzu. Toto sdru navracet se do života a ukazuje jim, co všechno je s vozíkem možné. Součástí akce byla i p J. Potměšila z FTVS UK, během níž zaznělo, že na fakultě existuje obor tělesná a pracovní postižených, který mohou studovat sami postižení. Když kurs skončil, začala jsem se zamýšl budu v životě dál dělat. Bylo mi jasné, že k profesi zdravotní sestry u lůžka se nikdy nev Tuto profesi nelze na vozíku v nějaké podobě vykonávat? Po úraze jsem v oboru zdravotnictví působila, a to necelých 5 let na dispečinku záchranné místo odpovídalo mé kvalifikaci, ale ne mému naturelu. Je to velmi náročná práce plná stre je převážně organizovat a řídit. Dispozice mám, ale nechtěla jsem, aby se to stalo náplní mě baví přemýšlet, vymýšlet. Ale samozřejmě jsem za tu příležitost vděčná, i když jsem věd dispečinku do důchodu být nechci. Na oboru tělesná a pracovní výchova zdravotně postiženýc že tam jsou i předměty z medicíny. Navíc jsem už spoustu věcí znala, takže přijímačky pro obtížné. Je vás tam více studentů na vozíku? V ročníku jsem jediná. Na fakultě znám asi pět vozíčkářů, z toho čtyři došli do magistersk tam jsou další studenti se speciálními potřebami, na nichž já handicap ani nepoznám, občas rozhovoru. Eva Chaloupková (uprostřed) na předvánočním setkání v podolské loděnici Proč jsi po ukončení bakaláře studium přerušila? Mám kombinovanou formu studia, po celou dobu k tomu tedy ještě pracuji. Už jsem byla oprav a věděla jsem, že si potřebuji odpočinout a taky si zase srovnat v hlavě, jak dál. Jsem rá se ke studiu vrátila, protože v magisterském programu se konečně po těch povinných základe se zajímavými specializacemi, které se právě nás, handicapovaných, týkají. Už jsem napříkl arteterapii, jachting, sportovní střelbu... Naprosto nadšená jsem z nedávno absolvovaného kurzu zdravotně postižených, kde jsme se seznámili s aplikovanými formami tance, např. jak mentálním handicapem. Navštívili jsme Studio Oáza a viděli jsme ukázky z jejich taneční vy nastudovali s lektory – profesionálními tanečníky baletu z Národního divadla. Byly to nádh Tančí i vozíčkáři? Pamatuji si, že asi před sedmi lety se v divadle Ponec odehrálo představení nastudované pr Ameriky, v němž tančili lidé bez handicapu, vozíčkáři i amputáři. Bylo to moc dobře udělan tanec „nerušil“. Na takových vystoupeních se krásně smazávají rozdíly handicapovaných. A t hlavní smysl integrace – že lidé mohou více pociťovat svou osobnost, tělo, než vnímat zdra Jak jsi na tom se studiem v současné době? Jsem v druhém ročníku magisterského studia. V práci jsem si dala pauzu, nyní se věnuji jen bych chtěla na jaře dokončit. Když jsem přišla z práce domů v šest a měla se teprve začít hodně náročné. Ne že by člověk nechtěl, ale většinou jsem usnula. Biologická příprava do z nás časově náročnější. Po dokončení magisterského studia ještě uvidím. Ale asi bych chtěla doktorandském programu. A potom? O tom nemám ještě úplně jasno. Ale myslím, že bych měla hodně co říct k zaměstnávání handi Prošla jsem několik míst a žádné nebylo v tomto ohledu ideální. Tyto informace by prospěly handicapovaným, tak zaměstnavatelům. Byla jsem na několika workshopech, které pořádala Nad a během nichž jsme dávali rady a vůbec problematiku osvětlovali velkým i malým firmám. Han měli být také například připraveni na to, co je čeká, musí být schopni odhadnout své možno totiž zaskočeni tím, jak je pro ně všechno fyzicky náročné. Nesmějí zapomínat na pravideln a rehabilitaci, jinak je to jednoho krásného dne sejme. V souladu musí být jak rehabilitac tak pracovní a zdravotní. Pokud není člověk napojen na někoho, kdo tomuto rozumí, a jde do narazí. To mluvím z vlastní zkušenosti, protože já jsem několikrát byla nemocná. A zbytečn Studuješ fakultu, která má v názvu sport. Jak je sport blízký tobě? Ačkoliv oba rodiče jsou sportovci, sama jsem nikdy moc nesportovala. Takže moje sportování rozvinulo až na tom vozíku. Sportování určitě přispělo ke zlepšení mé fyzické kondice a k funguje, jak má. Našla jsem si sporty, které mě baví a kterým se rekreačně věnuji. Nejsem vrcholového sportování u vozíčkářů. Myslím si, že to pro ně není vhodné, neboť si tím hunt ještě zbylo. Mne chytil například jachting. V Chorvatsku mám zaparkovaný speciálně upravený trimarán, n získala příspěvek z Konta Bariéry. Vloni jsem se do Chorvatska nedostala, protože je to pr finančně náročné, ale letos bych chtěla vyjet. Jezdím i na kole, tedy přesněji řečeno, k v připojit adaptér. Standardně ujedu tak 20 kilometrů. Co lyže? Centrum sportovních aktivit zdravotně postižených studentů UK vyráží na hory čast Určitě to musí být úžasné zážitky. Ale já mám strach. Bojím se už od dětství, kdy jsem na v nevhodné výbavě s dvoumetrovými lyžemi. Mám ale strach i o svou vlastní tělesnou schránk monoski má člověk nechráněné ruce a ramena. Když mě někdo srazí, tak si možná doma vyčistí nepřelezu ani na postel... (Lucie Kettnerová)