Odkaz revolučních hnutí z let 1810 a 1910? Mexiko je dnes významnou obchodní a kultur ****************************************************************************************** * ****************************************************************************************** Tento rok slaví kromě Mexika dvousté výročí nezávislosti Chile, Venezuela, Kolumbie a Arge slaví zároveň sté výročí Mexické revoluce – rok 2010 je tedy pro Mexiko velice významný. U tohoto výročí přednesl 3. března J. E. José Luis Bernal, velvyslanec Mexika v ČR, na půdě Karlovy přednášku, ze které vybíráme: Při posuzování všech možných faktorů a souvislostí boje za nezávislost zemí jihoamerického kontinentu v mezinárodním i dobovém kontextu vyvstávají následující otázky: 1) Proč slavíme rok 1810, když víme, že formálně dovršení nezávislosti proběhlo až v roce 1821? 2) Kdo byli osídlenci nových zemí? 3) Jaký cíl sledovali povstalci, kteří bojovali za emancipaci, z pohledu politického a ekonomického a v rámci zastoupení společnosti? 4) Jaké vnitřní a mezinárodní faktory ovlivnily osvobozenecký boj a které další umožnily jeho vyvrcholení? J. E. José Luis Bernal, velvyslanec Mexika v Č 1) Proč 1810? Je zajímavé, že vzbouřenecké nálady se probudily najednou ve stejný rok: v C Buenos Aires (květen), v Mexiku (15. 9.) a v Santiago de Chile (18. 9.) i přes obrovské vz tehdejší omezenou možnost vzájemné informovanosti, neexistoval internet, ani telefony. Při všude stejný – skoncovat se starým koloniálním systémem a vydobýt svobodu pro místní obyva právo vytvořit si vlastní - kreolský národ. 2) Kdo byl osvobozen? Území od San Franciska až po Patagonii obývalo 18 milionů lidí – 8 m 1 milion černochů z Afriky, kteří byli přivezeni jako otroci, 4 miliony bělochů z Evropy, míšenců. 3) Kdo řídil osvobozenecký proces? Převážně kreolové, kteří hájili svá práva před koloniál a na jejichž úkor Evropané řešili své problémy a spláceli své dluhy pomocí stále dalších a poplatků. 4) Jaké faktory hrály roli v osvobozovacím procesu? Rozklad evropského imperiálního systém koloniální nadvlády dosáhly svého vrcholu a místní obyvatelé vyspěli natolik, že byli scho ujmout vlády. Osvobozenecký boj se odehrával v měnícím se mezinárodním kontextu z přelomu 18. a 19. stol se Anglie proměnila v námořní velmoc a začala nahrazovat Holandsko coby obchodní a finančn osvobození 13 kolonií, ze kterých se zformovaly Spojené státy americké v roce 1776, s vysp z roku 1789, probudilo v kreolském obyvatelstvu velké očekávání; dále inspirativní francou z roku 1789; vyhnání jezuitů ze Španělska (Miguel Hidalgo byl také Jezuita); vydání knihy Nového Španělska“ od Alexandra Von Humboldta, které otevřelo oči jak Španělům, tak americk jejich obrovském bohatství; porážka španělské armády u Trafalgaru, čímž se hlavní transpor bohatství uskutečňoval prostřednictvím anglického loďstva, které tak začalo kontrolovat ná ovlivňovat výstavbu infrastruktury pro převoz amerických surovin, ale i kontrolovat předáv osvobozeneckým skupinám. Posledním a definitivním momentem, který odstartoval povstalecké hnutí, byla napoleonská i Španělska v roce 1807, s následnou abdikací španělské královské rodiny, což vzbudilo v kol ohledně vlády: když není král ve Španělsku, jsme tedy volní? Na druhé straně stáli velkost velitelé a církev, kteří v Koloniích chtěli uchovat původní stav věcí. Všechny tyto zájmy a střetávaly, až došlo k vypuknutí opravdové války za nezávislost, která na jihoamerickém probíhala mezi lety 1808 a 1821 (1822 v případě Brazílie).  Hidalgo a Morelos v Mexiku, Bo Martín v Jižní Americe, to jsou nejznámější osobnosti povstaleckého hnutí. Ještě významněj názoru, formování územní organizace nových federálních států. Po obnovení monarchie v roce 1814 se ustanovila konzervativní vláda podporovaná Vídní, kte prohloubila osvobozenecké nálady. Tak se dospělo až do roku 1821, kdy je konečně formálně nezávislost. S tou se představila nová Amerika, tvořená svobodnými svrchovanými státy s no uspořádáním. Samozřejmě byli i tací, kteří chtěli zachovat staré uspořádání, které dříve t jen s tou obměnou, že teď by se síla a centralismus soustředil v jejich rukách. Osvobozene nezpůsobilo přerozdělení majetku a půdy, pouze se změnili vlastníci, což později vyústilo hnutí. Rozpory, tentokrát uvnitř nových států, vznikaly v průběhu celého 19. století při hledání cesty, kterou by se měly nové národy ubírat. Vládu provázely věčné spory mezi konzervativc Další ranou pro mladý svobodný národ byla prohra ve válce s USA, kdy Mexiko ztratilo více svého tehdejšího území, kdy po odtržení Texasu přišlo Mexiko o území dnešní Kalifornie, Ar Nového Mexika, Colorada a Nevady. To bylo za vlády Santa Anny, který soustředil moc do svý Jeho vláda však byla svržena díky reformistovi Benitu Juarezovi (liberál), který chtěl vyt moderní a hrdý národ. Po Juarezovi nastoupil další liberální prezident Porfirio Díaz, kter 1876-1910 a který používal nedemokratické metody, aby dosáhl ekonomických cílů a udržel se přišly zahraniční investice; zemědělské obyvatelstvo začalo pracovat v průmyslu a vzniká n střední třída, ale zároveň se prohlubuje rozdíl mezi nimi a vládnoucí třídou. Zde vznikají revoluce. Ta byla rozdělena dvěma směry – venkovským, který na jihu řídil Emiliano Zapata Pancho Villa, a městským, vedeným intelektuály, průmyslovými dělníky, střední třídou a bur Boj trval až do roku 1917, kdy byla dohodnuta Ústava. Mexická revoluce znamenala v podstat národa, při kterém zemřelo během deseti let střetů milion lidí, bylo silně zasaženo bohats Mexičané začali profilovat novou tvář své země. zleva: Ing. Jan Kopecký, CSc., předseda České iberoamerické společnosti a bývalý velvyslan Peru a Bolívii, J. E. José Luis Bernal, velvyslanec Mexika v ČR, Doc. RNDr. Bohumír Janský fyzické geografie a geoekologie, PřF UK Mexiko současnosti je jedenáctou největší ekonomikou na světě, osmým největším vývozcem a turisty nejvíce přitažlivou zemí. Mexiko je obchodní velmocí, která uzavřela dohody o voln zeměmi, je členem NAFTA a strategickým partnerem EU. Mexiko je státem, který podporuje jed Jižní Ameriky a ze kterého pocházejí 3 držitelé Nobelových cen - za mír, za literaturu a z významným rozměrem revoluce, který přinesla do dnešních dní, je také její kulturní odkaz v hudbě, poezii, ve filosofii i ve výtvarném umění. Lucie Šenkýřová