Proměny vztahu státu a university ****************************************************************************************** * Proměny vztahu státu a university ****************************************************************************************** Projev prof. Jiřího Peška u příležitosti 662. výročí založení Univerzity Karlovy Vaše Magnificence, honorabiles, dámy a pánové,            mým úkolem je pohovořit tu o vztahu university a státu. Je to v dnešní Evropě č celém světě téma bytostně aktuální. Je to ale také téma, průběžně provázející university s již od chvíle jejich založení. University jsou jedním z významných atributů a sloupů speci evropského duchovního i politického vývoje. Byly a jsou zosobněním schopnosti evropské spo a dlouhodobě tolerovat samosprávná autonomní prostředí, v nichž je - přinejmenším občas a běžného denního provozu - dovoleno vytvářet a volně diskutovat alternativní koncepty filos teologické, politické, sociální či právní povahy. Oporu pro toto postavení však universitá musel zajišťovat. Bylo to středověké, universalistické papežství, byly to italské městské byli to panovníci středověkých států západní a střední Evropy - zakladatelé, mecenáši, ale profitéři založení těchto vynikajících a pro stát nesmírně prospěšných institucionalisovan ducha.               Vztah států a universit ovšem nemohl být vždy zcela harmonický. Čas od času na drsně narážet odlišné představy o nárocích a rovnováze tohoto partnerství: Na jedné straně co nejširší státní podpory a ochrany universit a na druhé straně nemalé pragmatické nároky na profesionální přípravu bohatého spektra vysoce kvalifikovaných odborníků pro bezprostře koncipovanou státní službu, ale i na přímou universitní podporu obsáhlé škály politických státních zájmů.             Před 600 lety, v zimním semestru 1409/10 vykonával úřad rektora naší universit artistické fakulty Jan Hus. Co všechno spojujeme s tímto významným členem galerie velkých alma mater? V oblasti myšlenkové po něm celá staletí přežila řada kritických děl o církvi, práce filosofické, moralistní, pedagogické i lingvistické. V kontextu universitních dějin jeho velký výkon připomínáno především k  roku 1409 "vítězství" české proreformní skupiny, artistické fakultě. Reformně naladění universitní mistři se tehdy spojili s králem Václave provedenou reformou  universitních statut získali na universitě pro sebe, pro universitní a tedy i pro své filosoficko- teologické učení dominantní postavení. Jejich protivníci odp a opustili Prahu ve prospěch nově založené university v saském Lipsku. Historická literatu nebo haněla tento dějinný okamžik buď jako prvé vítězství reformační ideologie, případně j národní myšlenky na universitě, a nebo interpretovala události z prvé poloviny roku 1409 n katastrofu, jako sektářsko-nacionalistické zničení celoevropsky významné pražské universit případě stál Hus v centru dění i pozdějšího historického zájmu.              Obě tradiční interpretační varianty universitního převratu roku 1409, kladná jsou aktuálním výzkumem postaveny do pozadí: Jako významnější se dnes jeví královské prolo respektovaných autonomních privilegií universitní samosprávy a panovníkův drsný, mocensky bezohledně provedený zásah do života a regulí universitní obce. Právě tím a méně již konkr jen dočasnou podporou českého reformačního hnutí se však vztah panovníka a university posu o sto let později zastihla evropské university reformace: z přinejmenším teoreticky univer nadstátních institucí, vztažených k obecné, autoritě katolické církve se staly vzdělávací církevně i politicko-ideologicky zaměřené ústavy ve službě, pod ochranou, ale také v podru raně moderního teritoriálního státu. Jejich velkolepost mohla pak zakrývat jejich poddansk             Míra duchovní nezávislosti universit v různých částech raně novověké Evropy se lišila a především se dramaticky proměňovala - tak jak se měnily i představy o roli a funk Platí to o protestantských akademiích či kolejích stejně jako o universitách, které setrva vznikly v rámci vnitřně zreformované katolické církve. Otázka vnitřní myšlenkové svobody, práva na nezávislý, neřku-li vůči dobovým mocenským standardům alternativní názor, se samo proměňovala - ostatně podobně jako ochota mocných patronů garantovat hmotný rozkvět univer             Z ničivých napoleonských válek, jejichž hrůznost si v atomovém věku prostě ned představit, vyšly evropské university v desolátním stavu a stát byl většinou jediným stabi faktorem, který mohl rozvrácené akademické školství byť i jen udržet při životě. Neidealis tehdejší university nad míru, ale nebuďme přespříliš přísní ani k radikálně se proměňující státu ve století revolucí, páry a železa: nezřídka tehdy působili na ministerstvech, titul pro vyučování a pro věci církevní, lidé rozvážní a přející intelektuální a vědecké moderni university, ponechané samy sobě a nevystavené nutnosti vyrovnávat se s nároky státu, mají tendenci zakopat se ve své úctyhodné rutině, uzavřít se před zlobou světa a zapomínat, že vysíláme naše absolventy a kam vrháme naše publikace, se společenské podnebí mění někdy až tempem. Byl to také stát, respektive jeho zákonodárné sbory, kdo v 19. století postupně vn například jejich židovské, krok za krokem zrovnoprávňované spoluobčany - jako studenty, ja velmi záhy jako skutečné guru řady moderních oborů. A byl to stát, kdo přes odpor universi zákonem vnutil do poslucháren, laboratoří a klinik ženy. Na naší universitě se tak stalo a 19. století. Kde bychom dnes byli bez ženského působení ve výzkumu i výuce prakticky všech oborů?                          A kde by byl stát -ve své zákonodárné, výkonné i soudcovské složce - bez  abso   i významných učitelů university? Co by - konkretisujme si to na náš vlastní  - stát doká kompetence osobností z akademické sféry, ale také bez jejich schopnosti myšlení v řádu met fantasie, bez myšlení, které klade nestandardní otázky, zpochybňuje axiomy a hledá cesty i neexistují? Vzniklo by bez takovýchto schopností jednoho profesora filosofie, jednoho doce a jednoho aeronautice propadnuvšího astronoma vůbec Československo? A kdo by bez absolvent alma mater pak obsadil ministerstva a parlament nového státu?             Ale opět: vztah university, resp. universit a státu nemohl být dlouhodobě ideá československé republiky. Tak jak byly university slavně zakládány a velebeny, byly také j závanu ekonomické fujavice ihned podávány ministerské návrhy na jejich slučování, rušení č ekonomické krize byly drasticky seškrtávány rozpočty, omezováno obsazování uvolněných prof i asistentských stoliček, byly drasticky kráceny výdaje na výuku, na výzkum i na publikace stojí,  co to stojí... Profesor byl pro státní správu najednou především úředník. Jeho věd učitelská kompetence přestávala hrát roli. Zdá se obecněji, že moderní stát - když má za t právě zoufale nepotřebuje - chová se k nim s přezíravou arogancí délesloužícího poddůstojn stejně jako v Německu, ve Francii nebo v Británii, o východní Evropě nemluvě. Jako by v pr stále plebejštější demokracie mas začínala vážně nerozumět tomu, co vlastně university v b funkcí a rolí pro společnost znamenají.             A evropské university - opakovaně vystavené tlakům diktatur, hrůzám válek i st   přicházejícím, v daných podmínkách prakticky nezvládnutelným přílivovým vlnám studentský většinu 20. století příliš neprokazovaly vnitřní integritu svobodného ducha, negenerovaly svých složitých a těžkých situací, nenabízely praktikovatelné recepty, jak se adaptovat na podmínky a přitom neztratit onu tradiční roli a hodnotu: být samosprávným, autonomním, duc prostředím, které společnosti, státu, ale i sama sobě nabízí neotřelá a nosná řešení závaž Platí to pro university všech států Evropy, ale samozřejmě i pro naši alma mater.             V tomto kontextu je významným a českou společností stejně jako členy naší vlas obce často nedoceňovaným specifikem posledních dvaceti let, že naše universita neočekávaně vysokou, historicky jedinečnou míru takové životadárné intelektuální nezávislosti a kreati nejen ve svůj prospěch, ale hned od revoluce roku 1989  ku prospěchu celého českého akadem Měli bychom si to připomenout, až letos budeme slavit dvacet let existence akademických se dvacet let existence v řadě úrovní bohatě strukturované akademické samosprávné struktury č školství.             Snad to souvisí s velkou mírou prosazení se občanského principu na universitě, skloubením s principy akademického občanství, vázaného na loajalitu k universitní obci a n odborné kompetenci - učitelů, žáků i kolegů každého z nás. Princip občanství a obce zainte akademických zvědavců by se snad mohl stát i tím klíčem k harmonisaci koexistence státu a Bylo by ale nutno popojít kamsi dál od dosud kramářsky navažovaných podpor a kontrol unive podle ověřitelného počtu řádně se zařadivších, terciálně vycvičených provozních odborníků a odhadované finanční návratnosti pokud možno průmyslově uplatitelných patentů. To je způs hodnocení užitečnosti na bázi peněz a operativní moci. Při velkých vývojových převratech n však obé může ukázat být málo lukrativním vkladem. To, co by mohlo být v dnešním světě daleko cennější a zajímavější, je skutečnost, že unive prostředí se zažitou kulturou hledání cest od postupně objasňovaných předpokladů k zatím n možnostem. Je to prostředí trvale kultivované vnitřní i mezinárodní komunikace, prostředí, sdílení témat, problémů a zvažování o způsobech jejich řešení připravuje vždy novou, další aby dokázala zvládat problémy, které zatím v příručkách a učebnicích nejsou ani katalogiso vysvětleny. To ale nelze dělat v akordu a na rozkaz.             Universita potřebuje od státu, coby organisační a sebekontrolní struktury spol podněty, velké výzvy, tematisující problémové sféry. Přitom se neobejde bez jisté stabilit a jisté míry klidu k soustředění na ta velká témata, k nalezení cest jejich řešení, ke zvá důsledků. Velké podněty, a ovšem také čas, klid a respekt k výsledkům naší práce, je to, c stejně jako prostředky na výzkum a na výuku hodnou toho názvu.             Na začátku 60. let, po tzv. sputnikovém šoku a po otřesu ze strategické skuteč Sovětský svaz poslal do kosmu pilotovanou loď, dokázala Kennedyho administrativa vygenerov Apollo. Postavila před americkou společnost konkrétní a časově dohlednou vizi expedice na iniciativa, do které se v té či oné míře a pro ten či onen segment problematiky zapojily t fakult, ústavů i center. Impuls, který udělila americké vědě a společnosti, byl ohromný. B motivace, fascinující vzbuzení zájmu nastupující generace o přírodní a technické vědy a se byl podnět i pro obory sociální a humanitní. Veliký posun v přírodní a technické oblasti t systémově viděno, zůstat bez odezvy v oblasti věd o člověku a společnosti. Tím spíše, že s dařilo aplikačně vracet unikátní vynálezy do každodenní praxe i do - na vlastním projektu nenavěšeného -  výzkumu. Ten moment, kdy kamera měsíčního modulu ukázala, jak Armstrong vs půdu, asi nikdo z nás, kdo to tehdy viděl v přímém - u nás nočním - televizním přenosu,  n Možná jsme už ale pozapomněli, že po něm vstoupil na Měsíc ještě tucet  badatelů z NASA a velký a užitečný kus práce pro světovou vědu.             Velkých témat, autenticky, nejen mediálně závažných společenských a vědeckých nadále k disposici celá řada. To, co chybí, je ochota a schopnost států definovat je a par vrchnostensky, je nabídnout akademické sféře. Provozní každodennost výroby tabulkových abs in time uzavřených projektů, pokud možno ústících do průmyslové aplikace, boj s neustále s pravidly bodovacích her a provozních předpisů, to vše  nutně pohlcuje čas i energii, potře vědecké objevy, pro vyhýčkání příští akademické generace, kterou k nám ony objevy přilákaj posledním místě je té energie třeba i pro udržení mladých vědců v pražských klinikách, lab seminářích. Velkým evropským tématem je dnes totiž také odliv mladých mozků přes oceán a j Asie. Bez harmonisace vztahu mezi universitou a státem ho ale nelze zastavit.             Věda, velká věda, může naplno vznikat a být sdílena jen v demokratické obci. V zároveň svým charakterem nedemokratická. Nikdy ji nelze spravedlivě přerozdělit. Vždy budo kdo snáze než jiní a k tomu přesněji dokáží překlenovat mezery ve starých a porušených hie textech, kdo hlouběji pochopí komplexnost funkcí hypotalamu nebo přesněji než kdo jiný dok své žáky na cesty, vedoucí snad jednou k vyřešení Fermatovy věty. Až na výjimky nemají tit schopnost gratis od Pánaboha, většinou se pojí s enormní schopností pracovního výkonu, sou výdrže. Skutečnost, že naše universita má takovýchto osobností celou řadu a ve většině obo pěstuje, že nadto u nás dokážeme o takto špičkové vědě produktivně komunikovat s mladou ge pro ni na dvě stovky partnerských universit celého světa, to by mělo český stát motivovat partnerem university. Snad by stát - v pestré paletě jeho složek - mohl připustit, že Univ v naší, vzdělanostně extendující a při tom co do vzdělanostní úrovně a kompetence kvalitat společnosti významným ostrovem positivní deviace, jednou z matečných buněk občanské, spole výsledku i státní stabilisace v poněkud zamořeném toku naší každodennosti.             Potřebujeme se navzájem. Stát a universita. Pojetí společnosti jako funkčního sdílených témat, problémů i jejich možných řešení lze jen těžko zakotvit bez účasti univer století, která nás dělí od Husova rektorátu, ukázala, že snahy o krátkodobý profit, o pouz akademické obce a státu, o zjevné i skryté dominance a profity jedné či druhé strany našem pouze škodí. Naše - pokud možno rovnoprávné - střetání a potýkání, abych si vypůjčil obrat dlouhodobě produktivní, inspirativní a nosné. Je ho ale třeba z obou stran pěstovat a kult životodárné, oscilující rovnováhy.