CLIOHRES: nová agenda historického výzkumu pro občany rozrůstající se Evropy ****************************************************************************************** * CLIOHRES: nová agenda historického výzkumu pro občany rozrůstající se Evropy ****************************************************************************************** Jak  končí jeden velký evropský projekt Vědecké projekty začínají a končí, výstupy jsou odevzdány a spěcháme k dalšímu projektu. K CLIOHRES bychom chtěli čtenářům připomenout a poukázat na zkušenosti, které mohou být užit účastníky dalších projektů, ač jsou svým způsobem jedinečné, neboť i tento projekt byl neo Jen jednou a to v rámci Šestého rámcového programu Evropská komise vyzvala evropskou akade vytváření velkých tzv. Excelentních badatelských sítí, které se rozhodla finančně podpořit let trvání projektu. Z definice výzvy, měly naději na úspěch skutečně velké projekty, kter integrace vědy a výzkumu měly svým způsobem  předjímat vývoj integrace a další kroky v  ro Evropské unie i její otevřenost globálním výměnám. Projekt CLIOHRES nabídl, že vytvoří síť 180 badatelů ze 45  universitních a vědeckých inst se zúčastnili vědci z třiceti jedna zemí zastupujících “staré země” Evropské unie, nově př které o připojení vyjednávají i země mimo geografické hranice Evropy. Projekt byl navíc ko vyváženě mezigenerační, tím že sdružoval z poloviny etablované badatele a z poloviny dokto byl i tým z Karlovy univerzity, z Filozofické fakulty. Touto koncepcí CLIOHRES dokonale vy v soutěži obstál a dostal příslib finanční podpory až do výše 4,5 miliónu Eur na pět let, každý rok předložit výsledky a projít akademickým a finančním auditem, aby mohl obdržet po rok. Autoři dali projektu do vínku jasný program orientovaný na pravidelné zveřejňování vý který projde diskusním kritickým fórem tématických pracovních skupin. Problematika, jíž se věnovat byla na jedné straně ovlivněna hlavním tématem výzvy, měla reflektovat hlavní stra unie, ale současně projekt dával prostor vědcům pro samostatnou formulaci výzkumných otáze CLIOHRES.net (“Creating Links and Innovative Overviews for a New History Research Agenda f of a Growing Europe”) jako excelentní síť 6. rámcového programu (č. projektu 006164) obstá z pěti let a 31.5. 2010 skončí. Tým CLIOHRES.net na závěr získal od Evropské komise jako o a úspěšnosti dodatečných šest měsíců na dokončení tisku publikací, na jejich rozeslání a n výsledků projektu.  V pátek 19. a v sobotu 20. března 2010 se účastníci projektu sešli na závěrečné plenární k Bruselu v historických prostorách Královské vlámské akademie věd a umění, které vskutku dů tuto pozoruhodnou událost – potvrzení vzniku fungující mezi kulturní, mezigenerační, mezin sítě, která je v dané situaci schopna přežít konec projektu jako fungující sociální síť ex smyslu, že jsme nadále schopni komunikovat ve vědě: diskutovat, konzultovat a recipročně p kritickou expertízu sobě navzájem a intelektuální podporu našim studentům. Poslední zasedání bylo pro nás nejen velkou společenskou událostí s jistou dávkou nostalgi vědeckého života není málo, ale bylo hlavně příležitostí předvést veřejnosti a zejména pře Evropské komise výsledky projektu. Jednak ty hmatatelné, které u humanitních a společenský představují především knihy, jichž jsme zatím 30 vydali a další desítka je na vydání připr Jednak výsledky sociální, cenné mezi lidské kontakty. Knihy mají, kromě klasické podoby, t elektronickou a v ní jsou nabízeny ke stažení zdarma na internetových stránkách projektu ( "http://www.cliohres.net/"] ). Používání elektronických knih se již v akademické obci zaby knihy si stahují lidé na celém světě. Někteří se na nás obrátili osobně. Víme také, že se úspěchem ve výuce a že se z nich sestavují další tématické čítanky. Vezměme také v úvahu, se sešli  v podstatě s již druhou skupinou studentů, kteří díky podpoře projektu mohli zís mezinárodní zkušenosti a možnost si vytvořit vlastní odborné a lidské mezinárodní kontakty badatelé zůstávali, ale studenti dokončovali doktorská studia a přicházeli noví. V průběhu zkušenost zájem další kolegové a my jsme s nimi také navázali pracovní kontakty. Účastnili přispěli do našich knih. Ve skutečnosti tedy má naše síť expertů ne 180, ale pravděpodobně Plenární zasedání v Mramorovém sále Královské vlámské akademie věd a umění. Na zasedání jsme se sešli se svými kolegy, kteří náš projekt sledovali, byli u jeho zrodu, patří do jiných projektů, hodnotili nás či analyzovali naše výsledky. Sešli jsme se i s př EK, kteří projekty spravují a řídí. Ať již to byl  Andreas Obermaier za DG pro vědu (souča projektu, tj. Project Officer přidělený Evropskou komisí), či Pascal Dissard (bývalý správ Peteris Zilgalvis, pracovník Evropské komise, Vedoucí oddělení pro řízení a etiku (Governa Direktorátu vzdělávání, či Peter van der Hijden, pracovník Evropské komise, Direktorátu pr vyjádřili spokojenost a svým způsobem i překvapení, že tak velká síť dokázala být v pohybu produkovat užitečné a dokonce inovativní výsledky. Ještě cennější jsou pro nás, jako účast komentáře kolegů, kteří stáli u zrodu a posléze trochu stranou projektu a jsou schopni jin reflexe než úředníci a než samotní účastníci: Robert Wagenaar (z Univerzity v Groningen), Univerzity v Ghentu). V neposlední řadě  byl pro nás zajímavý a v mnoha ohledech objevný L Univerzity ve Vilniusu), který byl naším komentátorem a kritikem. Ann Katherine Isaacs, Andreas Obermaier a Gudmundur Hálfdanarson Zasedání mělo svoji veřejnou část, svoje pracovní zasedání a svoji část společenskou – výs let spolupráce, společné  povídání u kávy, oběda či večeře, které vytvářely z vědeckého fó lidský zážitek, komunitu kolegů i přátel. Veřejná část měla tři hlavní adresáty, Evropskou komisi, jíž skládáme účty, akademickou a a nás, účastníky projektu samotné. I my sami jsme si potřebovali shrnout a ujasnit k jakým dospěli v rovině vědeckých výsledků, jaké jsme získali zkušeností a co představuje v dnešn síť.  Kathy a Gudmundur, jejich představivost a energie byla klíčová pro založení sítě a pro je polovině trvání projektu. Ann Katherine Isaacs, (z Univerzity v Pise) a Gudmundur Hálfdanarson, (z Islandské Univerz toto podivuhodné těleso vedli, zdůraznili zvláštnost a jedinečnost naší badatelské sítě, j prokazuje, že všechna historie je důležitá, velmi stará i nedávná, že historie jsou velmi vnímané. Zkusili si, spolu s týmem 6 manažerů a 6 vedoucích pracovních skupin jak velmi ob organizovat akademiky, historiky – individuality s vlastními představami.. To, že úsilí by úspěchem, je výsledkem nasazení celého týmu, nejen hlavních koordinátorů, ale i vedení pra a díky zázemí, které poskytla univerzita v Pise. Práce týmu se vyvíjela, postupovala od po ohledávání – mapování badatelského terénu, k propojování problémů spíš než k jejich porovn ke kritické reflexi vlastní produkce, vlastních přístupů. CLIOHRES nebyl obvyklý mezinárod Síť byla a je transgenerační a transnacionální. Jednotliví účastníci představovali univerz je vyslaly, nikoliv své národní historiografie k nimž by se mohli počítat kulturně. Naše k Galway, Neval Berber pocházela z Bosny a žije v Itálii, univerzitu v Sussexu reprezentoval Postupimi přijížděla Angličanka, v madridském týmu byli Španělé, Američan a Češka. Jejich životní zkušenost je jako historiky kulturně začleňuje víc než do národních historiografií metodologických skupin a proudů mezi historiky urbánní, sociální, stoupence genderových st Optika národních dějin tolik obvyklá ve výuce historie i ve výzkumu byla  postupně překrač k transnacionálnímu přístupu a k systematické komparaci. CLIOHRES nebyl normální projekt, konferencemi, kde bychom si vyprávěli stále stejné příběhy. Naše jednání byla velmi pracov třikrát do roka měla podobu kontinuální debaty. Odpadalo seznamování a loučení. Velmi snad nit přerušeného rozhovoru. Spolupráce s mladými doktorandy oživovala diskuse, přinášela st také proto, že po dokončení disertací přicházeli doktorandi noví. Vedení pracovních skupin: stojící zleva Csaba Levai, Juan-Luis Pan-Montojo, Mary Harris, J Ausma Cimdina, Siegfried Beer, Steven Ellis, Berteke Waaldijk, Luďa Klusáková, Carla Salva Carvalho Věčným a vděčným tématem diskusí vědců a různých vládních reformátorů o organizaci vědy je výzkumu a výuky. CLIOHRES v tomto směru představuje unikátní a velmi pozitivní zkušenost. mnoho mezinárodních projektů, v čem se cítíme jedineční, je autenticita vytvořené sítě. Je a styl fungování byl  náš originální výtvor. Docílili jsme propojení s vlastními akademick s dalšími sítěmi. Máme-li hledat metaforu pro naše dílo, asi se nejvíce podobá stromu bany bengálskému, který zapouští další a další kořeny ze svých větví a tak nemá jeden hlavní km kořen, ale kmenů a kořenů mnoho. CLIOHRES končí, ale něco z něj by mělo přežít v naší dalš oba hlavní koordinátoři. Všechno začalo před 21 lety a rozvíjelo se spolu s integrací Evro jsme tolik co se stalo v minulosti, ale změnu. Proces integrace je  změna a my jsme součás náš projekt nám dával do jisté míry privilegovanou pozici, protože jsme v akademickém pros proces formovat. 30 knih a 700 kapitol za čtyři roky, pátý rok přinese další desítku publikací. Mezi nimi j doktorských disertací našich studentů. Darina a Joaquim Joaquim Carvalho (z Univerzity v Coimbře) a Darina Martykánová (z Autonomní Univerzity v M pohled zevnitř tím, že shrnuli zkušenost vytváření sítě z pohledu týmu koordinátorů a vedo skupin. Vidí ji ve třech rovinách, především to je velmi specifické atypické prostředí sít velmi široký tématický okruh problémů, různé akademické tradice, demokratické zapojení dok orientace na výstupy.  a druhé to je proces, která k výstupu vede. Projektem byl dán obecn strategie jsme si museli vymyslet. Postupovali jsme s pomocí strukturované induktivní krea na dosažení výsledku v daném termínu intenzifikoval proces učení se strategii, nutil nás h Každá pracovní skupina měla svůj vlastní způsob, svoje vlastní cesty, jimiž se dostávala d tomto velmi košatém a roztodivně formovaném badatelském prostředí se tradiční způsoby orga a zveřejňování výsledků nemohly uplatnit. Museli jsme si vytvořit svoji zvláštní technolog infrastrukturu, či sociální software specielně sestavený pro naše pracovní skupiny. Výsled projektu je 700 kapitol v našich knihách, které odrážejí prostředí a proces tvorby. Knihy stále více charakter kolaborativní s tím jak jsme si na tuto technologii psaní zvykali a z stále více koherentní charakter. To co jsme ve své síti vytvořili a co zůstane zachováno d prostředí výzkumu a předávání zkušeností a sociální infrastruktura. (soft infrastructure). Robert Wagenaar (z Univerzity v Groningenu), představil pohled zvenčí, pohled uživatele vý když poukázal na přínos projektu CLIOHRES v rozvoji interdisciplinarity. Zdůraznil, že nej ale i výuka se proměnila a namísto klasické historie se studentům nabízí interdisciplinárn orientované programy, mezinárodní magisterské programy – Erasmus mundus. Tyto programy dok zájmu. Nové obory ve svém souhrnu, zdá se, udělují více magisterských diplomů, než tradičn finálním důsledku tyto nové studijní programy ovlivňují směřování základního výzkumu a nao z oboru historie se stále dobře prodávají, možná i lépe než dříve, tvrdí Wagenaar. Histori hrát důležitou roli v překonávání nedorozumění, při sociální integraci, ale na druhé stran nedorozumění také vytváří. Peter van der Hijnden za  Evropskou komisi zdůraznil význam propojení výzkumu, výuky s evr které formulují témata pro projekty, které jsou politicky relevantní s ohledem na hlavní e a reflektují zájmy Evropské unie. Z naší akademické perspektivy vidíme, že na politickou o akademická obec většinou nereaguje s nadšením a dává přednost problémům generovaným ze zák Nicméně jak prokázal projekt CLIOHRES, někdy lze oba základní přístupy bez újmy na kvalitě propojovat. V neposlední řadě do diskuse o přínosu rozsáhlého projektu přispěl Linas Eriksonas (z Inte Business School a z Univerzity ve Vilniusu) příspěvkem postaveným na analýze fungování sít struktury a badatelské praxe. Zajímalo jej zejména jak se vyvinul způsob komunikace, jak b moderovaná a co jí činí dlouhodobě udržitelnou. Linas Eriksonas podrobil CLIOHRES po dobu třikrát analýze, když s pomocí metody, již zjišťoval úroveň propojení a dynamiku komunikac řadí experiment CLIOHRESu do řady snah o intelektuální spolupráci a propojení, jejichž poč v tzv. république des lettres či invisible college 17. – 18. století a která pokračovala z tradice kongresů historických věd roku 1913. Od druhé světové války je vidět, říká Linas E historikové uvědomili, že nestačí psát knihy (Lewin 1948). Tento zlom spojuje s novou hist iniciovaly diskuse historiků okolo tzv. školy Annales o metodologii, teorii a jejich aplik promýšlením literární historie, které datuje do let 1993 – 2007. Mohli bychom dodat odkaz projekt komparativního studia evropské buržoazie (vedený Jürgenem Kockou na přelomu 80. a universitě v Bielefeldu) či evropských malých měst a posléze hlavních měst (redigované Pet a Bernardem Lepetitem). Ve všech zmíněných případech objevujeme vyjádřenou potřebu pozvedn vědeckých poznatků na vyšší úroveň v zájmu dosažení větší citlivosti v analýze a plastičtě výsledků. Kroky v evropské vědě, výzkumu  a vzdělávání jako je ECTS, ale i CLIOH.net a CLI projekty, reagující právě na tyto potřeby (tendence ve vědě a vysokoškolském vzdělávání). vidí jako inovující v důrazu na presentaci. V centru pozornosti je problematika. Sdílené p projektu CLIOHRES poskytuje strukturu a cíl. Svoje potom je kultura dělby práce a praxe „n niž nemáme české slovo. Síťování zní legračně. Výrazem této změny je i  zaměření účastníků 25% badatelů politické historie, 28% sociálních historiků a 40% deklaruje kulturně histori Ti také vyjadřují největší potřebu kooperace a síťového propojení. Tato analýza potvrdila, existuje jako sociální síť a že není již hierarchická s dominantním postavením centra, tj. koordinátorů, ale že jsou zde další vnitřní centra komunikace okolo vedoucích šesti pracov tematicky definovaných struktur. Můžeme dodat, že se pražský tým v této struktuře vůbec ne velmi rádi, že absolventi Karlovy univerzity vstoupili do projektu také jako zástupci jiný Hranice a Identity – v této pracovní skupině působil pražský tým. V Konírně, která je součástí komplexu Královské akademie byla v průběhu zasedání odhalena stála poprvé v listopadu 2008 v pařížském Grand Palais na Veletrhu vědy. V Bruselu již roz výsledků čtvrtého a pátého roku. Komentáře projektu našich mentorů, pozorovatelů či kritik vlastní reflexe výsledků v pohledu zevnitř nepochybně bude mít brzy i nostalgickou dimenzi výstavu, která poputuje do Ghentu, kde bude vystavena v 1. – 4.9. 2010 při konferenci Evro urbánní historii, ji bude jistě podporovat. Ann Katherine Isaacs s Andreasem Obermaierem a Pascalem Dissardem Zatím není na nostalgii čas, protože je nutné dokončit redakci připravených publikací. S n spojeny rozporné pocity – hrdosti a hořkosti. Na jedné straně vědomí, že jsme připravili v doktorandy, kteří se v mezinárodní soutěži prosadí svými jazykovými a organizačními dovedn připraveností. Vytvořili jsme zajímavé knihy, dosáhli vysokého stupně integrace a dokázali technologii produkce kolaborativních vědeckých knih, které nejsou sbírkou náhodných konfer příspěvků, ale tématickými, koherentními knihami. Akademické audity na tuto kvalitu vždyck a my jsme tomuto požadavku dokázali vyhovět. Na druhé straně evaluační pravidla našich vla a národní evaluační systém (u nás RIV) kolaborativní produkci hodnotí velmi nízko a její v v úvahu vůbec, tudíž ji penalizuje. Z tohoto pohledu pět let ve velkém evropském projektu zúčastněné velkou zkušeností, ale pomyslných hodnotících bodů za velmi náročnou práci jsme velmi málo. Zasedání pokračovalo neveřejným pracovním programem, kdy jsme diskutovali o posledních kni celkový vědecký efekt projektu. Průběžně mezi námi procházel Francesco a natáčel průběh di příspěvek do archivu projektu a jednou i do kolekce vzpomínek s jistou dávkou nostalgie. N zasedání povětšinou navštěvovali externí spolupracovníci, kolegové a naši studenti. Také p mělo své hosty, jejich neutuchající zájem prokazuje objevnost a užitečnost projektu. Diskusní ruch v Konírně Berteke Waaldijk (Utrecht)  a Carla Salvaterra (Bologna) vedly skupinu Work, Gender and So Skupina doktorandů, zleva Joanna Komperda (Krakov), Mihai  Nicoară (Cluj-Napoca), Jaroslav Kalivodová (oba Praha) a Dušan Labuda (Bratislava). Katja Rosenbaum a Miloš Řezník z TU Chemnitz Poslední přípravy koordinátorů před plenárním zasedání v Bruselu Mramorový sál ve stavu příprav. Vlevo Laura Burgisano, administrátorka projektu v Pise. Be trpělivosti a dlouhých dnů, kdy pečlivě dozírala na naši administrativu by projekt nemohl Franciosi, Tommaso Salamone a Adrian Marinescu, kteří na fotografii schází,. vytvářeli spo zázemí projektu. Prof. PhDr. Luďa Klusáková, CSc. vedoucí tématické pracovní skupiny Hranice a Identity