Největší nepřítel revoluce – čas. O semináři Film a dějiny/Dějiny ve filmu ****************************************************************************************** * ****************************************************************************************** „Mexická revoluce a její obraz na filmovém plátně,“ „Sovětský zábavný film ve dvacátých le století,“ „Afrika snů a skutečnosti - černý kontinent v dokumentárním filmu“ nebo „Rozděle - vietnamská válka a její dopad na americkou společnost ve filmu“ byly čtyři velké tématic které byly připraveny pro návštěvníky sympózia „Film a dějiny – Dějiny ve filmu,“ který se prostorách Filozofické fakulty UK 29. dubna. Organizátorem sympózia byly Ústav světových d iberoamerických studií, Ústav slavistických a východoevropských studií FF UK a Centro de E la Luz, Alicante, Španělsko. V podvečerních hodinách na filmové projekce navazoval další s Amerika v dějinách a dnes – otázka latinskoamerické identity.“ Hlavním řečníkem dopoledního semináře Film a dějiny – Dějiny ve filmu byl Prof. Daniel Car Torregrosa, Ph.D., děkan vysoké školy filmových studií Centro de Estudios Ciudad de la Luz Španělsko „Doufám, že toto bude začátek krásného přátelství, jak se říká ve filmu Casablanca,“ řekl „Naše škola spolupracuje v rámci akademických dohod i programu Erasmus s Univerzitou Karlo že vzájemná výměna bude probíhat co nejintenzivněji.“ Do atmosféry Mexika začátku 20. stol posluchače semináře obrazová prezentace krátkých střihů mexických filmů i dobová hudba vyc tradice. Krátké ukázky z vytypovaných mexických filmů provázely celou, téměř dvouhodinovou Torregrosy. Mexická revoluce byla první revolucí v dějinách, kterou bezprostředně zachytily filmové ka době se film začal používat k propagandistickým účelům jako mocné médium schopné démonizov vyzdvihnout hrdiny. Tyto průkopnické pohyblivé obrázky položily základy mexické kinematogr fikci mexické revoluce. Obsahově je možné je rozdělit do tří velkých námětových skupin: lí Pancho Villa i Emiliano Zapata, úloha ženy – revolucionářky v mexické revoluci a revoluce od počátku měly mexické filmy vysokou profesionální úroveň, do Mexika se stahovali filmoví Evropy, protože renomovaní režiséři, scénáristé, zkrátka lidé od filmu, utíkali před postu a válkou. Hlavní zátěží, kterou trpí dobové filmy o mexické revoluci, je vnucovaná ideolog populismu a propagandy popírající přirozenou etnickou, jazykovou a kulturní různorodost Me celku však jsou pravdivějším obrazem doby, než si tehdejší ideologové sami dokázali připus film sice líčí vůdce revoluce a vojáky-revolucionáře jako zidealizované, charismatické hrd Freudovským představám než skutečnosti; ženy, doprovázející revoluční vojska, z nichž někt „šváby,“ to v případě, kdy jako milenky vojáků stoupaly ve společenské hierarchii, až se p postavení milenky generála, byly zobrazovány jako statečné, pečující, po domově toužící... revoluci, samostatné třetí téma mexické kinematografie, nedaří vykreslit jako úspěšnou a v přijímanou. Měla být jednotícím prvkem mexické společnosti, ale filmové postavy obyčejných filmovém plátně stejně jako ve skutečnosti bezradné, zoufalé, bezútěšné. Podle prof. Torre dodnes nedaří realisticky zachytit skutečné dění a reálnou úlohu mužů a žen té doby. „Do o revoluce totiž vstupuje největší nepřítel – čas. S odstupem času se ukazuje, že revoluce, věc, není bohyně, není totiž ani krásná ani svatá, je to děvka, špinavá a prodejná. Plodem chaos a výsledek je vždycky špatný – mrtvých je nepočítaně. Revolucionář začal být chápán všech nepříjemností, které sužují mexickou společnost dodnes – obchod s drogami, politická a další problémy. Filmy o mexické revoluci vznikají i sto let od jejího zrodu, pro mexicko pro filmaře je stále otevřeným velkým tématem tím spíš, že postava zidealizovaného Zapaty Mexiko stále zneklidňující.“ Pozoruhodnou kapitolou přednášky prof. Torregrosy byla smluvn komickými situacemi provázená spolupráce šéfa mexické revoluce Pancho Villy s filmovým stu filmové ohlasy mexické revoluce v zahraničních filmech zejména amerických. prezentace mexického filmu [ URL "IFORUM-9106.html "] Neotřelým příspěvkem k zobrazení revoluce na filmovém plátně jsou sovětské filmy ze začátk století. Ukázala to přednáška PhDr. Stanislava Tumise, Ph.D. „Zábava a (nebo) osvěta? Sově dvacátých letech 20. století.“ Věcným rozborem dobových pramenů s přihlédnutím k ekonomick počátků sovětské kinematografie, ideologickému podvázání svobodného rozvoje společnosti a sama o sobě tak směšná, že spontánní smích návštěvníků semináře provázel celou přednášku d téma. Celé období porevoluční tvorby provázely vášnivé debaty sovětských politických ideol avantgardních umělců, proč je nezájem obecenstva o původní sovětskou tvorbu tak zřetelný. ve filmových studiích GOSKINO a posléze SOVKINO, jejichž zábavné filmy byly u obecenstva p a obě studia se snažila vymezit se vůči západní zejména americké tvorbě. Vlastní bezradnos filmové komiky, nedostatek silných uměleckých osobností, profesionality, peněz, neustálá h že jejich díla budou prohlášena za „nesovětská“ a koneckonců i absence témat schopných zau způsobily, že tehdejší sovětská filmová kritika hledala především vnější příčiny neúspěchu filmu. „Americký filmový průmysl nabízí lepší únikovou zábavu, než sovětské nudné filmy,“ citoval dr. Tumis. „Mají výrazný happyend, nezkalený optimismus, uvěřitelné postavy na rozdíl od našich schem hrdinů, americký film vytvořil systém hereckých hvězd žijících v přepychu, kontrastem k to chudoba našich sovětských herců, americký filmový průmysl dává desetkrát více peněz za scé dekorace...“ Přesto se ale na základě ekonomických dat ukazuje, že sovětský film byl v pom cena extrémně drahý. Je nesnadným úkolem historiků probrat se dobovými reáliemi a v obrovs nepodstatných informací a bezvýznamných děl, která tehdy vznikala, najít určitý systém a u dobové filmové tvorby. Podle dr. Tumise existují v duchu ideologických debat té doby dvě f školy: sovětská tzv. lidová kinematografie a sovětská montážní škola, obě žánrově rozdělen dobrodružné filmy, kostýmní dramata a melodramata. Na příkladu absurdně bizarního snímku o revolucionářky ke kozáckému atamanovi, převleků do medvědí kůže, fantasmagorických záplete by snad mohl vymyslet jedině pacient psychiatrické léčebny, a závěrečné vyústění tohoto fi jediný dosáhl u sovětského publika zásadního úspěchu, tehdejší sovětští ideologové vyřkli otázku: „Pokud tohle je úspěšné u sovětského publika, byla zde opravdu revoluce?“ Ohlasy sovětského filmu v dobovém tisku [ URL "IFORUM-9107.html "] Výjimečným tématem pro dějiny ve filmu i momentem zrození specifického filmového žánru byl aktivity Jiřího Hanzelky a Miroslava Zikmunda. Jim byla věnována přednáška PhDr. Jaromíra „Afrika snů a skutečnosti. Černý kontinent v dokumentárním filmu Jiřího Hanzelky a Mirosla Jako jediný z čtveřice témat semináře se bezprostředně netýkal revoluce ani války, i když dokumentární, spisovatelské a publicistické tvorby obou cestovatelů revoluce také zasáhla komunistický puč v tehdejším Československu; jejich velká cesta napříč pěti kontinenty trv (1947-1950), takže se vraceli do zcela jiného režimu a jiné republiky, než z jaké odjížděl "Jiří Hanzelka (1922-2003) a Miroslav Zikmund (1919) jako první na světě projeli Afrikou a pouští, zaznamenali zrození sopky v belgickém Kongu a vztyčili československou vlajku na K řekl PhDr. Jaromír Soukup, Ph. D. Nebyli profesionálními filmaři, aby získali podporu silného partnera, stali se obchodními automobilky Tatra a jedním z cílů jejich velkolepé cesty byla propagace Tatry v Africe a J Když 22. dubna 1947 vyjížděli z Československa, netušili, že po návratu do vlasti z nich b Jejich film se dostal do kin v roce 1953 a stal se bezkonkurenčně nejnavštěvovanějším film týdnů bylo zcela vyprodáno a výší tržeb je překonala jedině pohádka Císařův pekař a pekařů dnešního hlediska mají jejich cestopisné dokumenty hodnotu především etnografickou a geogr už historickou. Přesto jsou Jiří Hanzelka a Miroslav Zikmund navždy spojeni s dějinami čes světového filmu. Stali se zakladateli české rozhlasové cestopisné reportáže a průkopníky m filmové i televizní cestopisné reportáže. Ukázky z dokumentárního filmu Jiřího Hanzelky a Miroslava Zikmunda [ URL "IFORUM-9108.html „Rozdělená společnost - vietnamská válka a její dopad na americkou společnost ve filmu“ by také, jak sám později řekl, velkou filmovou láskou Doc. PhDr. Martina Kováře, Ph.D. Historickými traumaty pro Američany nebyly obě světové války, ale světová hospodářská kriz 20. a 30. let 20. století a vietnamská válka. Snímky, které se věnují vietnamské válce, vz vlnách; ve druhé polovině 70. let a v první polovině let osmdesátých. O významu tohoto tém mimo jiné i to, že se mu věnují prakticky všechna velká jména americké kinematografie; osk jako Hal Ashby, Francisco Coppola, Alan Parker, Oliver Stone, Barry Levinson nebo Stanley měli na chápání vietnamské války americkou společností naprosto zásadní význam. Filmy lze dvě velké skupiny. První se věnuje přímo vietnamské válce, druhá jejímu dopadu na americko život Američanů, kteří ve Vietnamu nebyli, ale museli se ve větší či menší míře potýkat s Do první skupiny patří například filmy Apokalypsa (Francisco Coppola), Četa (Oliver Stone) Vietname (Barry Levinson), do druhé skupiny například snímky Návrat domů (Hal Ashby) nebo července (Oliver Stone); obě tyto skupiny spojuje film Michaela Cimina Lovec jelenů. Filmy lidského dospění jedince ve vietnamské válce, vzrůstající pochyby americké společnosti o o okupace Vietnamu a především závažné téma válečných veteránů a jejich začlenění do civilní Důsledkem těchto filmů byla i změna politiky americké vlády vůči veteránům. Tvorba filmů o válce je dosud aktuální, i když před novou generací tvůrců stojí nové závažné téma, se kte muset vyrovnat, a to válka v Iráku. Vyzrál ale i sám film, filmová scénáristika, pojetí té ztvárnění. Pokračovatelem vynikající tradice americké kinematografie s tématem války je do šestinásobný oskarový snímek Smrt čeká všude režisérky Kathryn Bigelow, dle kritiků snad n válečný film, který kdy byl natočen. Apokalypsa – vietnamská válka v americkém filmu [ URL "IFORUM-9109.html "] (Marie Kohoutová)