Martin Mikeš založil občanské sdružení, aby zachránil lesy v Kamerunu ****************************************************************************************** * ****************************************************************************************** Martin Mikeš studuje 1. ročník navazujícího magisterského studia na katedře ekologie Příro UK. Zkušenosti a zážitky z Kamerunu, kde bádal na své bakalářské práci, ho přivedly k zalo Kedjom-Keku. Jeho prostřednictvím by chtěl získat finance na stavbu školy přímo v horské o léta, aby si místní lidé uvědomili, že získávat úrodnou půdu jde i jinak než soustavným ká Jak jste se do Afriky dostal? V prvním ročníku jsem se při terénním cvičení z ekologie zabýval problematikou ptáků. Téma zajímat, a tak jsem se zeptal vedoucího cvičení, zda by neměl tip na bakalářskou práci. By abych jel bádat do Kamerunu na savcích. Nakonec jsem dostal možnost odjet tam za ptáky, co záměr. V Kamerunu totiž právě probíhal grant na problematiku vlivu kácení a vypalování les populace. Na podzim 2008 jsem tedy vyrazil do Afriky poprvé. V roce 2009 jsem se do Kameru měsíc a výzkum jsem prováděl asi pět kilometrů od stanice, kterou tam vybudovali čeští věd Problémem kácení lesů jste se tedy začal zabývat v rámci výzkumu? Ne tak úplně. Cestou do hor, kde jsem plánoval bádat, jsem potkal náčelníka místní komunit nabídl, že můžu bydlet u něj na farmě. V chatrči jsem žil tři týdny a měl jsem příležitost lidé hospodaří, pasou krávy, koně či pěstují brambory. Do málo výživné půdy farmáři sázejí plodiny, takže po dvou třech letech přestane být ta oblast úrodná a oni začnou kácet další dochází k masivním úbytkům pralesa. Přitom existuje spousta nevyužité půdy. Je potřeba mís hospodářskou půdu efektivněji využívat. Naučit je třeba principům trojpolního systému, pro dostatek dobytka, aby si zajistili dostatek hnoje pole, na němž mohou další rok pěstovat b Místní si zatím rizika masivního kácení lesů neuvědomují? Oni žijí ze dne na den a neuvědomují si, že do deseti let budou bez lesa. Pro ně je deset nepředstavitelný horizont. Proto si myslím, že by bylo dobré vybudovat školu přímo v horác v níž by byly dětem předávány tyto praktické informace. Oni školu sice v deset kilometrů v mají, ale tam děti z hor nechodí, protože musí pracovat na farmě. Tak jsem jim slíbil, že postavím. Jak daleko bylo od nápadu k realizaci? Přede mnou určitě byli v Africe lidé, kteří už ten nápad měli, ale nedotáhli ho do konce. i tací, kterým se to povedlo. Já se rozhodl přidat k té druhé polovině a založil jsem se d z Liberce občanské sdružení Kedjom-Keku, což je název oblasti v severozápadním Kamerunu. V znamená „lidé z lesa“. Nejdřív jsem si chtěl vyzkoušet, jak obtížné je peníze vlastně shánět. V Africe jsem hodně jsem se rozhodl nějaké fotky prodat a z výtěžku zatím podpořit kamerunskou školku, která s neútulné ruině. Prvotním nápadem bylo udělat aukci. Pak jsme si řekli, že by bylo dobré př koncert, aby přišlo více lidí. Pak se k tomu přidalo divadlo, módní přehlídka a další konc konala v květnu v Liberci pod názvem „Na kopečku v Africe chtějí školní lavice“. Za fotky z pravých kamerunských látek se nám podařilo získat 20 000 korun. Podobnou akci bychom cht přelomu září a října v Praze na Střeleckém ostrově. Tady bychom chtěli už získat základní stavbu školy. S organizací podobných akcí jste neměli žádné zkušenosti. Byli jste se třeba někde poradit Skočili jsme do toho rovnýma nohama. Ted už ale tušíme, jaká úskalí nás mohou potkat. Našt seznámili s lidmi, kteří nám mohou poradit. Navíc se k nám přidal Jirka Hlinka, který má z pořádáním velkých akcí a má přístup k různým vymoženostem, které jsou pro festival potřebn Lucie Kettnerová foto: Kedjom-Keku