Mazurka Českého středohoří. O výstavě v Botanické zahradě PřF UK ****************************************************************************************** * ****************************************************************************************** České středohoří viděné uměleckým pohledem dvou osobností nabízí výstava obrazů a fotograf 1. srpna k vidění v horním skleníku Botanické zahrady PřF UK v Praze 2, Na Slupi 16. Velký a Malý Lovoš, Oblík, Velemín, Milešovka, Paškapole, Opárenské údolí, Panská skála, G Házmburk, Vršetín, Třešňovka, Plešivec, Oltářík, Lipská hora, Rohatec, Křížové vrchy... Ob štětcem a objektivem místopisné reálie Českého středohoří a jejich půvab jsou pobídkou, ab výstavy pohlédli do jedinečného světa kousku české přírody, jak jim ho zprostředkovali fot Hrouda a malířka Jana Haasová. Vidění obou autorů je především láskyplné a poetické; obrazy a fotografie jsou ozvěnou pří proměnách – zimní zátiší s potokem, jinovatka brousící ostří trav, melancholické kapky vod dramaticky hrozící krajině deštěm, letní podvečer lehký a sladký jako vánek ve výhni slunc Kamýkem ztracené v radostné žluti vyvolávající vzpomínky na bezstarostnost dětství. Skalní místa, do široka rozprostřená kostkovaná zástěra políček a luk, horské vrcholy zlehčené st detaily květin a zvrásněné kůry stromů, ale i samotná jména hor, míst a potoků inspirují k v „názvosloví“ fotografií: „Zašlá sláva milešovského baroka: kdypak tudy šla babi naposled „Vojtěška a Košťálov se chystají na podzimní mazurku,“ „Je libo určovat trávy nebo kopce: ovsík anebo Ovčín, Boreč, Sutomský vrch...“ A tak se samo od sebe stane, že botanické názv přírodovědecká erudice obohatí svět umění. Tvůrci ve svém komentáři k výstavě nazvali České středohoří Zemí zaslíbenou: „... členitá ubránila své meze, remízky a sady a velké kolektivizované lány si na úpatí Středohoří vylá se odnepaměti mísili potomci praotce Čecha se Sasíky, nebyly to ty ausgerechnet nejpravějš ke hromové hoře, ať už Milešovce či Donnersbergu, tu vzhlíželi všichni...“ A končí své vyz nás umí něco, co ten druhý ne. Spojuje nás (možná trochu melancholická) láska i úcta k tom se v Evropě jen tak někde neopakuje.“ Tvrzení o jedinečnosti této oblasti v celoevropském kontextu je třeba brát nanejvýš vážně, výstavy ví, o čem mluví. Fotograf a botanik Lubomír Hrouda působil na Akademii věd v Průho 1991 přednáší na Katedře botaniky Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, vede domácí i exkurze a vědecké expedice, jako člen editorského týmu se podílel na publikaci „Klíč ke kv republiky“ vydané po 42 letech v roce 2002. České středohoří je jeho láskou od 90. let, fo dle svých slov až v pozdějším věku. Naopak od dětství lnula k malování, stejně jako k přírodě, Jana Haasová. Chtěla studovat g osud to zařídil jinak, tak jí studium přírody, především vulkanologie a botaniky, zůstalo I v malování je samouk. Detailně vypracované akvarely, jejich promyšlená kompozice, jemné převaha pastelových barev vypovídají o mimořádné až básnické citlivosti spojené s pozorova v těchto obrazech nenajdeme robustní linie, vášnivé kontrasty barev, velkorysost ploch ani duše, její obrazy zaujmou moudrým souladem s přírodou a řádem světa. Jana Haasová píše tak věnované Českému středohoří. Výběr z její tvorby vyšel knižně v roce 2007 pod názvem Z naš Českém středohoří. Výstava maloformátových akvarelů Jany Haasové a fotografií Lubomíra Hroudy je přehledně us panelů, vždy po čtveřicích, kdy dva obrazy odpovídají dvěma fotografiím. Je proto snadné j nesnadné je zbavit se touhy po krajině Českého středohoří, kterou si návštěvník výstavy za sebou. České středohoří, fotografie, Lubomír Hrouda, výstava v Botanické zahradě PřF UK, červenec Výstava je otevřena denně do 1. srpna 2010 od 10 do 18 hodin. (Marie Kohoutová)