Ovládnout světlo. Český scénograf Josef Svoboda v přednášce Heleny Albertové ****************************************************************************************** * ****************************************************************************************** Přitažlivým pohledem do světa divadelního umění, ovšem propleteného s exkurzy do komplikov Československa posledních 50 let, byla přednáška pracovnice Divadelního ústavu Heleny Albe kterou věnovala své celoživotní scénografické lásce – Josefu Svobodovy. Zahraniční student slovanských studií se tak mohli zaposlouchat do mimořádně angažovaného projevu lektorky, k dílem tohoto scénografa světového jména a průkopníka nových cest v chápání moderního divad způsoby - jako přímá pamětnice Svobodových scénografických kreací, jako divadelní technick letech kritických pro svobodný rozvoj umění u nás a posléze jako divadelní badatelka a nad Svobodových prací. S využitím bohatého fondu obrazového archivu Divadelního ústavu seznámila studenty s dílem (10.5.1920-8.4.2002) od prvních kontaktů s divadelní scénou po jeho vrcholná, světově pros I když byl amatér, scénografii Svoboda nikdy nestudoval, bylo od prvních inscenací zřejmé, výrazná, neobyčejně talentovaná osobnost. Vyučený tesař, interiérový designér, divadelní n bez zkušeností z oboru scénografie a člen tvůrčí skupiny mladých lidí zapálených pro divad hned po skončení 2. světové války zakládá Velké divadlo 5. května. Jeho odvážná, velkolepá pro operu Kunalovy oči ihned zaujala kritiku a přinesla další nabídky. Na jeho téměř 60let cestě ho provázely neméně výrazné osobnosti režisérské, činoherní i operní - Alfréd Radok, Václav Kašlík, Jan Kačer, Jaromír Pleskot, Miroslav Macháček – a nedaly na sebe dlouho ček samostatné výtvarné projekty; Svobodova účast na EXPO 58 v Bruselu a poté na EXPO 67 v Mon výrazný podíl na fenomenálním úspěchu českých expozic. I zde stejně jako na divadle se jeh hravá, velkorysá mysl profesionálně nespokojila jen tak s něčím. Výtvarné instalace a čern vytvořené pro tyto příležitosti, dobyly světovou slávu. Josef Svoboda, výtvarný, technický a technologický talent, je autorem do té doby neznámých a optických tvůrčích postupů a efektů – spojil světelnou, posléze filmovou projekci na plá akcí na scéně, odvážně ve svých pozdějších pracích propojil aktuální snímání dění na ulici včlenil ho do právě probíhajícího představení, používal složité obrazové koláže, vizualitu přední i zadní projekcí na soustavu pohyblivých pláten (polyecran) a zrcadel (plexi+fólie) horizont-panorama´ otvíralo prostor pro volný pohyb herců na jevišti, pomocí speciálně upr světelných ramp dosahoval odhmotněného snového prostoru, neváhal experimentovat s televizn laserem. „Rozpor mezi návrhem a realizací, který můžeme často vidět, u Josefa Svobody nebyl,“ přiblížila ošemetnou fázi práce i pro renomované scénografy Helena Albertová, „jeho návrh i realizace vždy odpovídaly myšlence díla a režisérskému záměru. Sám také vždycky říkal, že scénografie musí vyjít z dramaturgie a vnitřního smyslu hry. Jeho ´psychoplastický prostor,´ jak ho nazýval, šel s vnitřním životem postavy. Originální tvůrčí postupy Svoboda neustále rozvíjel, propracovával a zdokonaloval řadou dalších výtvarných a technicko-technologických finesů. Jeho představení byla tak neuvěřitelná a nádherná, že jsem některá z nich viděla i desetkrát." Prostřednictvím scénografických návrhů, modelů, maket a fotografií hotových inscenací spol komentářem obohaceným o osobní vzpomínky a pocity mohli zahraniční studenti nahlédnout ale desítek z celkem 700 Svobodových činoherních, operních a baletních scénografií, 20 výstav inscenací. Autorka přednášky ukázala, jak Josef Svoboda svými mistrovskými scénografiemi ř filozofické i scénografické problémy českých i světových her a oper (Hamlet, Racek, Tosca, povídky, Fidelio, Čertova stěna, Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou, Ze života hmyzu, Oidipus Rex, Kouzelná flétna, Káťa Kabanová...). „Důležité je, že tento geniální scénograf, neuvěřitelně pracovitý, doslova posedlý divadle studoval nejen divadlo, ale také fyziku, optiku, sledoval nejnovější vynálezy, které by mu uskutečnit ´rychlou, lehkou scénografii,´ která byla jeho metou, stejně tak ale neváhal vy barokního divadla či výrazových prvků meziválečné výtvarné avantgardy – surrealizmu, expre konstruktivizmu, futurizmu. Jeho scénografické dílo a to, co ve scénografii nazýváme ´styl tak geniálně skloubeno, že ho dnes vnímáme jako postmoderní.“ (Marie Kohoutová)