Kolébkou vysokoškolského studia sester byla Univerzita Karlova ****************************************************************************************** * Kolébkou vysokoškolského studia sester byla Univerzita Karlova ****************************************************************************************** V roce 2010 uplynulo 50 let od vzniku vysokoškolského studia sester na UK. V historii česk - slovenského ošetřovatelství je to velice významná událost, která ovlivnila další vývoj o obou zemích. Kolébkou vysokoškolského studia sester byla Univerzita Karlova. Z historie ošetřovatelská profese Ošetřovatelství jak ho známe dnes, začalo v 19. století reformami, které byly ve své době „new model nurse“ . Změny v ošetřovatelství byly těsně spojeny se rozvojem lékařské profes vědecké medicíny. Nejinak tomu bylo i v naší zemi. Po dlouhá staletí ba tisíciletí nebylo mezi ošetřovatelstvím a jinými formami léčení, dovednost léčit byla založená na empirickýc a hranice mezi ošetřováním, péčí a léčbou nebyly tak striktní. Před počátkem křesťanství s léčit a ošetřovat přenášely z generace na generaci. Při léčení i ošetřování byly využívány voda, vzduch, slunce, ale i léčivé účinky bylin a dodržování určité životosprávy. Jistou m bůžci a zaříkávání zlých nemocí. Kníže Boleslav (935 – 967) nechal vystavět útulek pro nem v Týně. Jde pravděpodobně o první pražský špitál. Ženy zde konaly opatrovnické práce a zpr dvora. Špitál v Týně byl zemský a ženy, které ošetřovaly nemocné či zraněné kupce přijíždě obchodem, jmenoval kníže. V průběhu času, zejména ve středověku vznikaly další útulky, hos pro chudé, sirotky, nemocné, přestárlé, nemohoucí často bez přístřeší, které byly součástí kultury a měly tedy ráz náboženský. V hospicích či špitálech ošetřovatelky ošetřovaly nemo staré osoby, nestaraly se jen o chovance špitální, ale vykonávaly i práce ženám příslušejí že o nemocné duchovní pečovali i muži. Secký (1928, s. 64) píše, že „míval povinnost pečov duchovní v chrámu sv. Vítského oltářník sv. Václava“. Poměrně velkého významu nabyl Vlašsk století), ve kterém byly téměř dvě stě let ošetřování lidé staří, muži i ženy, těhotné žen osiřelé či nalezené. Byla zde i porodnice. Významný byl i Špitál Bohuslavův, o němž je zmí století, později Špitál a nemocnice Milosrdných bratří v Praze na Starém městě, jimž byl p Hlavním úkolem Milosrdných řádových bratří bylo dokonale se vzdělat v ošetřování nemocných dostatek času na vzdělání a podporoval zejména nadané žáky. Z nich se později stali výborn anatomové, operatéři. Činnost nemocnice Milosrdných bratří dobře vystihl básník Jan Neruda starci. Nelehký osud čekal „Alžbětinky“. Hlavní úkol sester řádu sv. Alžběty spočíval v tom, že oš a nemocné ženy. Vláda nejprve kladla překážky ke zřízení tohoto špitálu, o jehož založení jmenovitě hraběnka Markéta Valdštejnová, rozená Černínová. Špitál vznikl roku 1722. V té d v ústavu dvě sestry Marie Magdalena a Marie Augustina. Obě byly ze zámožné Klenkovy rodiny prostředků užily ke zvelebení prostředí špitálu. Nemocnice Alžbětinek se starala o nemocné stě let do roku 1921. Důležitým okamžikem v naší historii bylo otevření Všeobecné nemocnic Všeobecná fakultní nemocnice v Praze) v roce 1790. Ošetřovatelskou péči zde prováděly civi bez předchozího zaškolení. Ošetřující personál bydlil přímo na pokojích nemocných a zde ta i veškerý úklid. Od roku 1844 byly přijímány k ošetřování jen ženy. Praxe prý ukázala, že při této činnosti lépe, než muži. Určitou výjimku měl „blázinec“ při všeobecné nemocnici, ošetřovatelskou péči dva opatrovníci. Emancipační snahy a myšlenky Podobně jako v ostatním světě i u nás se začaly prosazovat během 19. století emancipační s V souvislosti s ošetřovatelskou péčí, kterou poskytovaly tradičně spíše ženy, je to důleži Ženské emancipační hnutí je součástí širšího emancipačního myšlenkového proudu, zpočátku e později i severoamerického. Odrazovým můstkem tzv. první vlny emancipace žen, v západní Ev rokem 1791 až dvacátými léty 20. století, bylo osvícenství a částečně i Velká francouzská Výsledkem bylo právo vlastnit majetek, právo na vzdělání, zaměstnání a volební právo. Česk proud emancipačního hnutí až v době národního obrození. „Chléb a růže“ bylo heslo žen minu prosazovaly své právo na vzdělání, právo volit a být voleny. Do čela emancipačního hnutí s ženské osobnosti, např. Božena Němcová, Magdalena Dobromila Rettigová, Marie Palacká – Rie Podlipská, Karolina Světlá, Eliška Krásnohorská či Tereza Nováková. V roce 1865 vznikl Ame Krédem bylo všeobecné rovné volební právo pro ženy, rovný přístup ke vzdělání, stejná mzda a zlepšení ekonomického postavení žen a jejich uplatnění v občanském životě.  Ženám v klub medicíně Jan Evangelista Purkyně. Karolina Světlá založila v roce 1871 Ženský výrobní spol který mimo jiné aktivity pořádal kurzy pro vychovatelky a ošetřovatelky. V roce 1874 byla ošetřovatelská škola v Praze. Škola otevřela pět běhů a v roce 1881 byla zrušena. Ženský v umožnil výraznější profesní zařazení žen. Lékaři zaměřovali svou pozornost stále více do o lidského těla, nových diagnostických a léčebných postupů. Potřebovali spolehlivého pracovn který by pozoroval pacienta a prováděl lékařovy instrukce, a také vzdělanějšího pomocníka, lékařským předpisům. Profesionalizace ošetřovatelství Česká státní škola pro ošetřování nemocných při c.k. všeobecné nemocnici byla otevřena 1. na základě ministerského nařízení z roku 1914, potom analogicky německá ošetřovatelská ško Propagátoři moderního ošetřovatelství prof. Ladislav Sylaba a doc. Arnold Jirásek lámali p odstraňovali starý systém neškolených služebných děvčat. Z iniciativy prvních absolventek byl v roce 1921 založený Spolek absolventek státní ošetřovatelské školy v Praze. Po vzniku ošetřovatelských škol byl přejmenován na Spolek diplomovaných sester v Československé repu Spolek usiloval o povznesení ošetřovatelského stavu, hájil zájmy členek po stránce sociáln a etické, pečoval o další vzdělávání sester. Spolek navázal mezinárodní spolupráci se sest organizacemi v zahraničí. V roce 1933 byl přijat do Mezinárodní rady sester (ICN). Od roku vydávat odborný časopis Diplomovaná sestra. Dobře se rozvíjející činnost Spolku byla ukonč světovou válkou. České ošetřovatelství na počátku 20. století se rozvíjelo nejen v oblasti ale rozvíjelo i terénní péči (komunitní). V roce 1918 byla založena Vyšší sociální škola v kromě sociálně orientovaných pracovníků, vzdělávala i diplomované sestry pro samostatnou p Sestry vedly poradny pro matky a děti, zdravotní stanice zaměřené na dispenzarizaci osob s a pohlavními nemocemi. V roce 1929 zavedl Československý Červený kříž organizovanou ošetřo a zdravotní službu v rodinách (OZSR) „v rámci sociální péče obce pražské“, ve které pracov samostatně na základě smlouvy se zdravotními pojišťovnami.  Kontinuální rozvoj ošetřovatelství přerušila druhá světová válka. Do té doby dosáhla ošetř určitého pokroku. V klinické praxi se více prosazovaly civilní sestry. Řada nemocnic měla organizační řády a pracovní náplně sester včetně povinností a práv staničních a vrchních s lékaři hodnotili sestru pozitivně. Výuka sester probíhala na školách i přes roky válečné. byly zapojeny do odbojového hnutí. Ošetřovatelství bylo v prvních čtyřech desítkách let mi charakterizované jako odborná péče především o nemohoucí, kteří potřebují pomoc druhé osob jakýmkoli poškozením a dalšími vlivy, zhoršujícími stav nemocného, zajištění duševní pohod vykonávání nařízení lékaře. Důležitá byla jak složka zdravotnická, tak hospodářská, neboť také pracovní schopnost člověka a jeho návrat do každodenního života. Ošetřovatelství se v příležitostného samaritánství a soukromé nebo veřejné dobročinnosti v moderní odbornou čin v ruce s vývojem medicíny. Navíc se očekávalo, že odborná činnost sester bude prodchnuta l k trpícímu. Na cestě k moderní ošetřovatelské péči Po druhé světové válce se ukázala naléhavá potřeba sester. Ministerstvo zdravotnictví 21. schválilo Výnosem č. VIII/2-17/12 45 zřízení jednoleté Vyšší ošetřovatelské školy v ul. Ru Ve škole byly vyučovány tři hlavní okruhy: vedení ošetřovatelských škol, vedení ošetřovate léčebných ústavech, pojišťovnách a ambulancích a sociálně zdravotní služba. Rok 1948 zname společnosti a tedy i ve zdravotnickém školství. Zákon č. 95/1948 Sb., o základní úpravě je (školský zákon) stanovil, že „pro jednotlivá odvětví hospodářského, sociálního nebo umělec se zřizují zvláštní druhy povinných a výběrových škol“ (§35), také pro sociální a zdravotn této chvíle se budoucí sestry vzdělávají na středních zdravotnických školách a studium zah vzdělávací předměty i odborné předměty. V roce 1948 končí existence odborných škol pro žen a rodí se samostatné zdravotnické školství. V dalším roce 1949 pak dochází k zestátnění zd Ve školním roce 1952/53 byla zahájena výuka na Odborné škole pro vzdělávání instruktorek z škol, což byl nový název pro Vyšší školu v ul. Ruská v Praze. Škola poskytovala odborné vz zdravotnických škol a sestrám, které se chtěly věnovat pedagogické dráze. Studium trvalo j v roce 1959 zrušeno. Od školního roku 1959/60 probíhal na této škole Specializační pedagog pro vzdělávání učitelek ošetřovatelské techniky a praktického výcviku na zdravotnických šk bylo osmi měsíční a určené pro zkvalitnění odborné úrovně učitelek zdravotnických škol. Pr vzdělávání sester měl jistě velký význam vznik Ústavu pro další vzdělávání středních zdrav pracovníků v Brně a Bratislavě na počátku 60. let minulého století. V brněnském dnes Národ ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů probíhá dosud specializační vzdělávání odborné kurzy. Sestra pracovala ve všech oblastech a oborech léčebně preventivní péče. Pos ošetřovatelskou péči v zařízeních ambulantních i lůžkových. Byla chápána jako spolupracovn a podle jeho pokynů ošetřovala nemocné, pomáhala při vyšetření a při lékařských zákrocích. lékařem také v závodech, kde měla za úkol šířit zdravotně osvětovou činnost. Dobová litera profesi sestry jako jedno z nejkrásnějších povolání vůbec. V česko-slovenském ošetřovatelství je významným mezníkem vznik vysokoškolského studia sest důvodů, kterým se argumentovalo při jednáních o vzniku vysokoškolského studia sester, byl době přebírá sestra v některých specializovaných činnostech do své kompetence i takové úko před málo léty byly záležitostí lékaře (např. akutní defibrilace, kardiopulmonální resusci se teoretická náročnost na znalosti v ošetřování tzv. kritických stavů, při diagnostických ošetřování pooperačním apod.“ (Neuwirth, Staňková, 1982, s. 46) Další podstatný důvod byl být sestra opravdu dobře připravena pro svoji náročnou práci, musí ji vzdělávat „pouze pln učitelky“ (Neuwirth, Staňková, 1982, s. 47). Studijní program ušitý „na míru“ ošetřovatels vysokoškolského studia sester, pravděpodobně umožnilo poměrně velkému množství sester vsto školu. Vysokoškolské studium sester do počátku 90. let 20. století připravovalo sestry pře pedagogickou dráhu, protože kvalifikaci pro práci sestry získaly již na zdravotnických ško pomohl do života prosadit prof. MUDr. Vladimír Pacovský, DrSc. V roce 1959 založil oddělen III. interní kliniky Všeobecné fakultní nemocnice (VFN) a Fakulty všeobecného lékařství (n fakulta UK v Praze). Pracovníci tohoto oddělení zasvěcovali budoucí lékaře do tajů vybraný ošetřovatelské péči. Mnozí lékaři dodnes vzpomínají, jak se učili aplikovat injekce, cévko úkolem oddělení péče o nemocné bylo vysokoškolské vzdělávání sester ve spolupráci s Filozo UK v Praze, s katedrou psychologie, katedrou pedagogiky a později katedrou andragogiky a p řízení (1987). První studentky vstoupily na akademickou půdu na Filozofické fakultě UK v r zásluhu na zahájení vysokoškolského studia sester má PhDr. Marta Peltrámová. Ve šlépějích pak pokračovali další kolegové a kolegyně, vzpomeňme doc. MUDr. Jiřího Neuwirtha, CSc., do Staňkovou, CSc., prof. PhDr. Zdeňka Koláře, DrSc. či PhDr. Alenu Mellanovou, CSc. Ústav te ošetřovatelství byl pokračovatelem oddělení péče o nemocné na III. interní klinice VFN, a pracovištěm 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze se stal v březnu 1991. Až do za bylo jediné vysokoškolské pracoviště zabývající se ošetřovatelstvím v bývalém Českoslovens se vysokoškolské studium sester přesunulo na 1. lékařskou fakultu UK. A nebylo vůbec jedno s myšlenkou vzdělávání sester na půdě, která byla výsostným územím lékařů. První studenti programu ošetřovatelství začali studovat v akademickém roce 1992/1993. Později se toto vzd prosadilo také na 2., i 3. lékařské fakultě UK v Praze a na Lékařské fakultě v Hradci Král se postupně prosadit a realizovat také navazující magisterské studium pro sestry. Dnes je program ošetřovatelství bakalářského, magisterského i doktorandského stupně na dalších vys např. Jihočeské Univerzitě, Univerzitě Palackého, Masarykově Univerzitě a dalších. První p ošetřovatelství byla v roce 2008 jmenována prof. PhDr. Valérie Tóthová, PhD. A obor má i ř je jistě zárukou dalšího progresivního rozvoje oboru ošetřovatelství. Ošetřovatelská profese prodělávala v průběhu času změny, které sledovaly změny v medicíně. postavení sester ve zdravotnickém týmu, měnily se činnosti sester, zvyšovaly se nároky na při diagnostických a léčebných výkonech. Vznikaly nové specializace, práce sester se také diferencovala. V 80. letech minulého století dochází celosvětově ke změnám v přístupu k pa ošetřovatelského. Komplexní ošetřovatelské péče se zaměřuje na aktivní vyhledávání a uspok zdravého i nemocného člověka v péči o jeho zdraví. Po roce 1989 se změnil systém vzděláván roku 1995 vznikají vyšší odborné školy. Boloňskou deklarací, vstupem naší republiky do Evr přijetím Zákona č. 96/2004 Sb., o nelékařských zdravotnických povolání, se situace změnila pro výkon profese získává sestra na vyšší nebo vysoké škole. Na univerzitách je obor všeob fakultách lékařských a na fakultách se zaměřením zdravotně sociálním. V České republice je také na neuniverzitních vysokých školách. V 90. letech dostává české ošetřovatelství svoji charakterizované jako systém typicky ošetřovatelských činností, týkajících se jednotlivce, který jim pomáhá, aby byli schopni pečovat o své zdraví a pohodu. Ošetřovatelství je zaměř na udržení a podporu zdraví, navrácení zdraví a rozvoj soběstačnosti, zmírňování utrpení n nemocného člověka a zajištění klidného umírání a smrti. Obor ošetřovatelství a s tím i role sestry prochází samozřejmě vývojem. Nejtradičnější rol pečovatelka, ošetřovatelka, která vyvolává asi nejmenší kontroverzi. Panuje shoda, že to j sestry. Další role sestry, role učitele (edukátora) se vztahuje k edukaci pacientů či ke v Role advokáta či obhájce pacienta v sobě nese jistou míru kontroverze. U sester se předpok role, role manažera. Finální rolí je role experta. Ošetřovatelství v České republice na počátku 21. století má svoji koncepci a je zaměřeno z a podporu zdraví, navrácení zdraví a rozvoj soběstačnosti, zmírňování utrpení nevyléčiteln člověka a zajištění klidného umírání a smrti. Významně se podílí na prevenci, diagnostice, rehabilitaci. Sestry pomáhají jednotlivci, rodinám i skupinám, aby byli schopni samostatně fyziologické, psychosociální a duchovní potřeby. Vedou nemocné k sebepéči, edukují jejich poskytování laické ošetřovatelské péče. Nemocným, kteří o sebe nemohou, nechtějí, či neumě zajišťují profesionální ošetřovatelskou péči. Shrneme-li různé definice a charakteristiky a ošetřovatelské péče od jejích reformních počátků na přelomu 19. a 20. století docházíme obrazu vývoje oboru ošetřovatelství a ošetřovatelské profese. Ošetřovatelství se postupně příležitostného samaritánství a soukromé nebo veřejné dobročinnosti v moderní odbornou čin 50. výročí vzniku vysokoškolského studia sester [ URL "http://iforum.cuni.cz/IFORUM-9753.h připomněli na slavnostním shromáždění v aule Karolina 30. září 2010. Jeho hlavní myšlenkou připomenout se zakladateli vysokoškolského vzdělávacího programu začátky studia a setkat s učiteli a spolužáky. Mgr. Eva Marková, RN, PhDr. Allena Mellanová, CSc.         Ústav teorie a praxe ošetřovatelství, 1. LF UK v Praze