FHS_UK_projev_dekana ****************************************************************************************** * ****************************************************************************************** Vaše magnificence, pane rektore, spectabiles, cives academici, milí hosté, Fakulta humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze slaví tento rok desáté výročí svého        Deset let neznamená v životě fakulty mnoho a můžeme si klást otázku, zda se za oněc existence ukázalo něco podstatného, něco rozhodujícího, ohledně životaschopnosti fakulty a potřebnosti. Zda je či není oslava oprávněná jen vzhledem k tomu, že deset let je první z výročí, která jsme zvyklí slavit.        Podle posledních údajů má Fakulta humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze v s zhruba 150 zaměstnanců; 3 000 studentů v bakalářském, navazujícím magisterském a doktorské ní realizován výzkumný záměr a 27 grantových projektů. Za poslední tři roky vyprodukovala 25 významných impaktovaných studií; realizovala svá první 4 habilitační řízení a jedno říz profesorem; v různých formách spolupracuje s více než 40 univerzitami po celém světě. Poku uvážím a srovnám se situací před deseti lety, kdy fakulta především přičiněním profesora J docenta Zdeňka Pince vznikala, nemohu jinak, než si uvědomit jednu důležitou věc: Ačkoli t ještě málo víme, existuje cosi jako smysl pro budoucnost. Ten nespočívá pouze v tom, že sh sledujeme jejich trendy v čase, nýbrž v tom, že jsme schopni vidět, jakou novou skutečnost jakožto svůj smysl ohlašují, ačkoli ten je prozatím fakticky neviditelný. Tento smysl nám přítomné chvíli zapotřebí dělat vzhledem k tomu, co přijde a je rozhodující všude tam, kde budovat, něco schraňovat, rozhodovat se, protože jen on nám umožňuje určit onu „vhodnou ch čas“ – KAIROS, jak říkal ještě Aristoteles.      Když uvažuji o tom, v jakých podmínkách Fakulta humanitních studií začínala a kde je se, že jako nejcennější se za deset let její existence ukázal právě onen smysl pro budoucn doposud vlastní. Dokud ho bude mít, nebude zapotřebí, abych hovořil o jejích minulých dílč se ode mne snad očekává, protože přijdou nové, jež je zastíní. Dokud ho bude mít, nebude z se zmiňoval o okamžitých nepřízních doby, jak se ode mne snad očekává, protože je s menší, přestojí. A dokud ho bude mít, bude na ni moci být Univerzita Karlova hrdá stejně tak, jak na to, že jsme fakultou Univerzity Karlovy, a jako jsem já hrdý na to, že mohu být po něja této fakulty. Především tento smysl pro budoucnost bych proto Fakultě humanitních studií U v Praze přál k narozeninám.