Ladislav Stančo: Mám šťastnou ruku. Archeologická expedice v jižním Uzbekistánu ****************************************************************************************** * Ladislav Stančo: Mám šťastnou ruku. Archeologická expedice v jižním Uzbekistánu ****************************************************************************************** Badatelský tým Ústavu pro klasickou archeologii Filozofické fakulty Univerzity Karlovy úsp devátou sezónu projektu archeologického výzkumu jižního Uzbekistánu, během kterého byla ob nových archeologických lokalit nejrůznějších období. O projektu hovoří tajemník Ústavu pro archeologii FF UK a vedoucí expedice PhDr. Ladislav Stančo, PhD. Expedice Uzbekistán probíhá PhDr. Ladislav Stančo, PhD., 2002 do roku 2010. Kolik těcvedoucí expedice, Ústav pro ve skutečnosti bylo? klasickou archeologii FF UK Dá se říct, že jsme tam každý rok od roku 2002 do roku 2010 s tím, že 2007 byl přechodný rok mezi dvěma většími projekty; od r. 2002 do r. 2006 jsme kopali jednu velkou lokalitu a od roku 2008 dodnes provádíme mapování jednoho okresu v jižním Uzbekistánu, takže to je trochu jiná činnost. Jak dlouho trvá jedna expedice - měsíc, dva? Závisí to na dvou faktorech, které se opakují - na penězích a na školním roce, čili expedi zpravidla v září a přesahuje do října. Trvá od tří do šesti týdnů, měsíc a půl je maximum. Co se dá za šest týdnů stihnout? Dá se toho stihnout spoustu, záleží na tom, jakou strategii zvolíme, jestli je vhodná nebo Informace kumulujeme v průběhu několika sezón, ale i během jednoho měsíce práce v terénu m takové množství materiálu, že ho můžeme další rok dva zpracovávat. Jedná se hlavně o keram tam nalézá v obrovských kvantech, jsou to tisíce střepů a ty je potřeba už během krátké do zdokumentovat jak kresebně, tak fotograficky a popisně a všechny tyto materiály si bereme procesu zpracování sem do Prahy. Bronzová naběračka, Džandavláttepa, sektor 07, 2.-3. století po Kr., foto Jakub Halama Jednotlivými expedicemi nabývají znalosti, narůstá materiál a také zkušenosti. Jak dlouho na expedici v době, kdy jste začínali, a jak dlouho trvá teď? Zkracují se období příprav n Dá se říci, že zkracují, protože především věci organizačního charakteru řešíme s předchoz to znamená snáze a rychleji. Pokud jde o přípravu odbornou, ta závisí na konkrétním projek pracovali prvních pět let čistě na archeologickém destruktivním výzkumu, kdy jsme kopali a příprava nebyla tak zdlouhavá, protože práce se odehrává v terénu a časově nejnáročnější j zpracování materiálu, zatímco poslední tři roky, kdy pracujeme na archeologickém mapování, naopak předchází dlouhá příprava teoretická. Provádíme-li nedestruktivní výzkum, můžeme na satelitních snímků, což je jeden z primárních zdrojů našich informací, detekovat lokality dopředu si připravujeme soupis a itinerář toho, co budeme dělat. Fotogrammetrická dokumentace lokality typu tepa, foto Alžběta Danielisová Kolik členů mívá badatelská archeologická expedice v měřítku Filozofické fakulty UK? My jsme společná expedice česko-uzbecká, jinak to ani nejde. V tamním prostředí musíme mít který s námi spolupracuje a pomáhá nám s logistikou, organizací a dalšími věcmi a přestože expedice, z české strany je zastoupení daleko větší, protože využíváme studenty; je to pro příležitost a oni se práce rádi zhostí. Většinou má náš český tým zhruba od tří čtyř do se závislosti na finančních prostředcích, a k tomu dva až tři lidé místní, kteří nám pomáhají s námi ať už organizačně nebo po odborné stránce. Dobře znají místní materiál, takže nás m pracují s námi buď přímo v terénu, nebo ho s námi pak zpracovávají. Proč jste si k výzkumu vybrali právě tuto lokalitu, čím je zajímavá? Lokalita, kterou jsme zkoumali prvních pět let a pro níž teď dokončujeme jeden svazek finá tedy Džandavláttepa, byla vybrána proto, že bylo možno zkoumat pro nás velmi zajímavou dob Řeků v této oblasti. Protože jsme klasičtí archeologové, zajímalo nás, jaké stopy zanechal na místní materiální kultuře a co nám k této problematice může archeologický výzkum vypově vybrali tamní kolegové s ohledem na náš požadavek, že se chceme zabývat právě obdobím, kdy byli nebo těsně potom. A to se splnilo, takové vrstvy tato lokalita měla a my je mohli zko fázi zhruba od roku 2008, kdy jsme pracovali na zmiňovaném mapování, už jsme se neomezoval lokalitu ani na jedno období, ale soustředili jsme se na uzavřenou geografickou oblast, kt zkoumali komplexně napříč obdobími téměř až do moderní doby; zajímaly nás všechny lokality epochy. Zmíněná lokalita byla osídlená po dobu 1500 let, takže jsme se setkávali s materiá kultur a mohli jsme se ho naučit, takže teď, když chodíme po menších lokalitách po okolí a víme, jaký materiál patří ke kterému období. Stanovit chronologii v rámci jednoho okresu a její struktury byl také jedním z našich hlavních cílů, takže znalosti získané během stacio nám pomáhají i při druhém projektu. Údolí řeky Šerabád v hornaté stepi, foto Ladislav Stančo Co se stane s artefakty, které země vydá? Asi nebudou majetkem FF UK, jsou zřejmě majetkem republiky nebo muzea nebo partnerského archeologického ústavu, který s vámi spolupracuje. Samozřejmě, že dnešní moderní legislativa neumožňuje libovolné vyvážení památek, naopak js hlídány a chráněny památkovou správou. Ale ani my o nic podobného neusilujeme, většina art jsme tam odkryli, není vizuálně tak zajímavá, abychom měli touhu je odvézt a tady vystavit zajímavé věci, ale jen výjimečné kousky jsou vhodné pro prezentaci pro širší veřejnost. Ná vlastnictví, dokumentace, kterou pořídíme, vše ostatní zůstává muzeu. S místním muzeem v m uzbecko-afghánské hranici, které je jediné čistě archeologické muzeum ve střední Asii, mám tento materiál vždycky po několika letech převezeme a deponujeme v depozitáři, který je ná průběžně mezi sezónami zůstává materiál v muzeu ve městě Šerabádu, kde pracujeme a kde žij Novověký kostrový pohřeb vkopaný do vnější zdi budovy ze 4. a 5. století po Kr., Džandavlá foto Jan Kysela Až tento materiál zpracujete, jakou bude mít publicitu? Chystáte výstavy, prezentaci na ar konferenci nebo něco podobného? Na webových stránkách ústavu je informace, že o archeologi Uzbekistánu připravujete publikaci, možná už měla být v roce 2009 dokonce vydána. Už v roce 2008 jsme měli od Filozofické fakulty UK menší grant na to, abychom publikaci př je připraveno už 99 procent, je to ve finální fázi před vydáním a chybí jen velmi málo, ta pokud nevyjde do konce roku, bude v nakladatelství kompletně připravena k vytištění. Ale t svazek. Ve fázi příprav máme zhruba dva až tři svazky jen k vykopávkám mezi lety 2002 – 20 dalším. To jen ilustruje, kolik materiálu máme, protože tahle publikace bude mít zhruba 30 a bude to první svazek z minimálně tří, tak si můžete představit, kolik materiálu a inform až měsíc a půl archeologické expedice během pěti let. Takže publikace, která byla avizován by se měla objevit nejpozději na přelomu roku 2010/2011 a až se tak stane, velmi si oddech snažíme průběžně publikovat krátké zprávy v našem periodiku Studia Hercynia, ty jsou v ang informace pro veřejnost na našich webových stránkách. Třetím kanálem v ruském jazyce jsou uzbeckém odborném tisku, které v průběhu expedice každoročně vycházely. Co bylo největším překvapením Expedice Uzbekistán 2002-2010? Pro nás pro všechny, ať to byli studenti nebo čerství absolventi, byť s nějakými zkušenost tady nebo jinde po Evropě, bylo velmi obtížné se přizpůsobit práci tam, protože narozdíl o zkušeností je v Uzbekistánu 99 procent starověké architektury z nepálených cihel, tedy ne pálených cihel, ale z materiálu mnohem méně trvanlivého a méně odolného. Někdy je těžké zj zrovna kopeme, je zeď nebo není, takže první dvě sezóny jsou většinou seznamovací exkurzí, naučí rozeznávat, co je zeď a co není a potom teprve může s touto zkušeností dál pracovat. praktické záležitosti a samozřejmě jsme museli ustoupit od svých představ, že budeme zkoum řecké, kdy tam byli Řekové, Alexandr a jeho nástupci. Museli jsme se naučit materiální kul a další aspekty kultur některých i starších od pozdní doby bronzové, ale především mladšíc znamená kušánské období, které tady u nás nikdo nezná. To je období prvních staletí po Kri odpovídá době římské říše. To bylo pro nás seznámení se s úplně novou materiální kulturou, neměli možnost se před tím nikde naučit. Nároží domu z nepálených cihel, Džandavláttepa, sektor 07, 2.-3. století po Kr., foto Jaku Jaký byl zájem mezi studenty o účast na expedici a možnost podílet se na tak zajímavém pro Po celou dobu fungování projektu je zájem mezi studenty poměrně velký. Jen jednou jsme se vypsání jakéhosi výběrového řízení, kdy jsme místa dali volně k dispozici a bohužel zrovna expedice nekonala, protože se nepodařilo sehnat finance. Zpravidla si vybírám své spolupra svých zkušeností se studenty a snažím se vybírat ty nejlepší, kteří se v tom kterém roce t objevují a dát jim příležitost, aby rozvíjeli své schopnosti a znalosti. Mám šťastnou ruku studenti, kteří tím prošli, byli výborní, myslím, že to jsou nadějní, talentovaní archeolo A. Danielisová při snímání topografického plánu lokality Jalongojogotatepa, foto L. Stančo Kolik studentů má váš ústav? Každý rok bereme do bakalářského studia 20 studentů, čemuž pak odpovídá násobek zhruba 100 protože většinou přecházejí do magisterského studia, plus nějakých 15 až 20 doktorandů. Jaké byly zkušenosti těch, kteří byli na tak náročné zahraniční expedici poprvé? Pro řadu z nich to byla nejenom první zahraniční expedice, ale první cesta mimo Evropu, ta nároky jednak odborné s novinkami, které studenti museli zpracovat. Student musí být na ar expedici schopen naučit se věci v terénu a samostatně pracovat. To je jedno z hlavních kri tam nefungují coby dělníci, jako se na výzkumu děje tady v Čechách, kdy student dostane lo a kope. Tam má svoji sondáž nebo dvě a sám si volí strategii, jak postupovat, sám si vše d na tom se učí řadu nových věcí. Získává nové zkušenosti a praktické znalosti a dovednosti. také ještě zkušenosti cestovatelské, kdy studenti jsou vystaveni tlakům sociálním. Jsou ta čelí zdravotním problémům, které jsou u většiny účastníků téměř jisté, zejména zažívací ob hygienické podmínky a jídlo se velmi liší od toho, co máme tady, všichni musíme pít jen ba dále, i přesto se problémy vyskytují a to je na psychiku skutečný nápor. Je tam vedro, člo špatně a přesto musí podat pracovní a studijní výkon, takže jejich zkušenosti jsou kombina mnoha zážitků. Pohled na část brány a chodbu nad branou s uloženou municí, Džandavláttepa, sektor 04, fot Jaký typ člověka je pro archeologii tohoto typu, jak jste popsal terénní práci, nevhodný? Nevhodný je určitě člověk, který obecně nedokáže pracovat v týmu a přizpůsobit se. Nevhodn který má problém s mezními podmínkami a není schopen pracovat pod stresem, ale řekl bych, z hlediska vlastní práce tady na klasické archeologii není téměř nikdo. V tomhle případě j zařazení do týmu a schopnost přizpůsobit se podmínkám. Po odborné stránce by téměř všichni být připraveni práci v Uzbekistánu zvládnout. Jezdíte tam osm let. Umíte uzbecky? ....smích... Je to deset let, poprvé jsem tam byl v roce 2001, a uzbecky umím několik desí které prolamují ledy. Když se o něčem Uzbeci baví, dokážu zhruba pochopit, v čem tkví prob ... skládat básně v uzbečtině ještě neumíte... ... ani číst neumím... ale tam se člověk domluví rusky a to je výhoda i nevýhoda. Výhoda v můžu komunikovat, nevýhoda proto, že pak uzbečtinu přehlížím. Rusky se lze domluvit s větš populace, s mladší už je to horší. Uzbekistán se uzavírá, i když ještě nějakou dobu potrvá, než výsledky expedice zpracujete. co si jako archeologové brousíte zuby? Výhled je takový, že Uzbekistán bychom opouštěli neradi. Po prvním pětiletém období výzkum jsme se zaměřili na mapování z toho důvodu, že další projekty, které případně ve střední A realizovat, bychom rádi započali už s tím, že budeme dobře znát nejen jednu lokalitu a jej kulturu, ale že budeme dobře znát archeologickou problematiku celého regionu a že další pr směřovat tím opravdu nejpotřebnějším směrem z vědeckého hlediska, ale i z hlediska ochrany jsme v přechodném období, kdy si díky mapování chceme vytipovat další lokality vhodné pro práci, které by přinesly odpovědi na nejpalčivější a nejžhavější otázky vědecké i památkov Nemůžu se nezeptat, které to jsou? Z hlediska badatelského je to řada otázek zejména chronologických, protože v odborné liter která je velmi bohatá a má velikou tradici, se traduje nějaká chronologie, která byla stan v 50., 60. letech a některé věci nejsou znovu testovány, prověřovány a upřesňovány. Zejmén chronologie antického a ranně středověkého období panují mnohé nejasnosti a my bychom po m výzkumech rádi v tomto směru přispěli svou troškou do mlýna. Expedice Uzbekistán 2002-2010 - slovo závěrem? Jsem vděčný těm, kteří náš výzkum podporují finančně. Šest let nás podporovala Grantová ag Karlovy, z jejíchž grantů jsme fungovali po dobu prvního výzkumu, a potom nás podpořily vn Filozofické fakulty UK, které naopak financují naše aktivity v posledních letech. Takže ni vzdálená grantová agentura, ale přímo univerzita a naše fakulta financují naše projekty, b malými částkami, ale jsme rádi, že můžeme fungovat a to je pro nás důležité. vedoucí expedice PhDr. Ladislav Stančo, PhD. tajemník Ústavu pro klasickou archeologii FF Dokumentace pozůstatků kočovnických táborů ve stepi, foto A. Danielisová Děkuji za rozhovor. (Marie Kohoutová)