Riskovat sebepoznání. S Vendulou Junkovou o kurzech osobního rozvoje ****************************************************************************************** * Riskovat sebepoznání. S Vendulou Junkovou o kurzech osobního rozvoje ****************************************************************************************** Od 13. října do 1. prosince 2010 se v prostorách poradny UK, Praha 1, Školská 13a, bude sc osobního rozvoje a sebepoznání určená pro studenty vysokých škol. V informačním letáku se píše, jaké dovednosti a poznání mohou studenti účastí v kurzu získat. Z následujícího rozh patrné, že tyto kurzy, probíhající formou diskusí, nemají přesně danou strukturu, budou se přinášených účastníky a i jimi nabyté poznání bude záviset na jejich aktivitě. Prostě se t a zažít. A k tomu také nabádá vedoucí těchto kurzů PhDr. Vendula Junková, rogeriánská psyc supervizorka a výcviková lektorka. Než začneme o programu kurzů osobního rozvoje a sebepoznání pro VŠ studenty, zeptám se – c je jiná než „ne-rogeriánská“? Rogersovská nebo rogeriánská psychoterapie, jak ji u nás nazýváme podle amerického psychia humanistické psychoterapie. V anglosaském světě se nazývá PCA přístup - Person Centered Ap zaměřená terapie. Ale to je přeci každá psychoterapie. Ano, měla by být, ale jedinečnost tohoto přístupu je ta, že Rogers na rozdíl od psychotera Sigmund Freud), nebo behaviorálních, kteří se zaměřují na symptomy a na řešení problémů, j je klienty, ne pacienty. Rogersovská psychoterapie je založena na respektu a důvěře v indi Tedy nic takového, jestli tomu dobře rozumím, že by se pacient nebo klient stal objektem, zkoumány jevy či stavy mysli nebo jeho osobnosti pomocí různých metod a technik. Přesně tak. Proto to nazval PCA přístup a velmi se bránil, aby byl brán jako technika. Dal potencialit, o kterých se předpokládá, že v každém jedinci jsou, a že terapeut, v tomto př facilitátor, facilituje v klientovi určitý proces, který mu umožňujeme růst, aniž by použí techniky. V rogeriánské psychoterapii se vychází ze tří základních terapeutických podmínek empatie, druhá je kongruence, neboli autenticita psychoterapeuta, a třetí je bezpodmínečné A tyto tři faktory, když je terapeut dokáže klientovi komunikovat, způsobí, že dojde k poz změny. Takto orientovaný směr psychoterapie se nezaměřuje na řešení problému. Vycházíme z snažíme zachovávat tyto tři podmínky, umožnit klientovi změnu a zároveň jej na jeho cestě Takže vy se stanete facilitátorem kurzů pro vysokoškolské studenty, které by jim v osmi se umožnit osobní rozvoj a sebepoznání. Než k tomu ale dojdeme, jaký je rozdíl mezi psycholog kurzem osobního rozvoje? Za prvé psychologická poradna je akcentovaná jako individuální psychoterapie, individuální poradenství, kdežto tady je to skupinové, a v tom je hlavní rozdíl - působí tu skupina a d nejen působení facilitátora. Ale v psychologických poradnách také existují psychoterapeutická skupinová sezení. Jaký je psychoterapeutickým skupinovým sezením a skupinou osobnostního rozvoje? Ve své podstatě to není příliš velký rozdíl, protože proces, který ve skupině probíhá, je účastníky té které skupiny a ty se mohou hodně lišit třeba mírou otevřenosti nebo chuti se A psychoterapeutické skupiny zaměřené přímo na léčbu nějakých poruch se zase musí modifiko specifiky té které skupiny, například neurotiků nebo dokonce psychotických pacientů. Práce pochopitelně složitější než s těmi „zdravými“. Takže jak takové sezení skupiny osobního rozvoje a sebepoznání pro vysokoškoláky vypadá? Je tam dán především akcent na potřeby a témata, se kterými přicházejí sami účastníci, to že my, jako lektorky, nebudeme těmi, kteří řeknou: „Tak, a teď se budeme bavit o vašich sc komunikovat,“ třeba... ale nechává se prostor, aby ten který účastník navrhl to, co potřeb o nějaký konsenzus; skupina se většinou začne bavit na základě tématu, který do diskuse vn nejaktivnější jedinec. Samozřejmě tam mohou být ti, kteří mlčí a kteří se nebudou příliš a mají specifickou individuální potřebu a čas, kdy své téma do skupiny vnesou. A co když zájmy, potřeby nebo téma, které se bude diskutovat, nebude vyhovovat všem? Je v skupiny prostor pro individuální konzultaci nebo práci s jedincem? Jedním z úkolů nás, facilitátorů, také je, abychom si všímali, jestli se diskuse účastní v i neverbálně, protože samozřejmě nemohou mluvit všichni, ale v tom smyslu, že jsou zaujati máme dojem, že někdo nechce nebo je dokonce v odporu, je zaťatý, naším úkolem je, abychom zeptali se ho, jak se cítí, jestli mu to není nepříjemné nebo mu pomoci, aby dal víc najev děje. Proč chodí zaťatec na skupinovou terapii? To se skoro samo od sebe vylučuje... Myslím si, že mnohdy je tam vnitřní bariéra, obava z konfrontace jak s druhými, tak se seb obavu z toho, že když dá najevo nějaké své pocity nebo postoje, že nebudou přijaty, někdo velmi dlouhý čas. Z toho důvodu děláme pro tyto skupiny výběr, kterým by se nějaká výrazná klienta měla vyloučit. Děláte vstupní psychotesty? Psychotesty ne, jen klinický vstupní rozhovor. Ti, kteří nejsou pro skupinovou interakci v na typ skupiny a jak vypadá, aby neměli naprosto přehnaná nebo jiná očekávání. A také se s dokonce pošlu na individuální psychoterapii, která je pro ně daleko vhodnější, protože kdy krizi, mohli by pozornost skupiny příliš stahovat na sebe. Také se snažíme, aby participac uvozovkách „spravedlivě“ rozdělená, aby měl každý ze zúčastněných prostor. Kurzy osobního rozvoje a sebepoznání pro vysokoškolské studenty jste pořádali poprvé letos zájmem se mezi studenty setkaly? Na konci kurzu dáváme účastníkům dotazník, co se jim líbilo nebo nelíbilo a jestli kurz sp představy. Myslím, že výsledky a hodnocení byly velmi pozitivní a pro nás povzbudivé. Jedi se objevily, byly v tom smyslu, že někteří účastníci by přivítali víc vstupování nás, faci diskuse, a abychom byli direktivnější. Takže je docela možné, že v této druhé skupině, sam s kolegyní, se budeme „prosazovat“ přece jen víc. Kolik studentů se prvního cyklu sezení zúčastnilo a jaké typy studentů se nejčastěji hlásí hloubaví introverti, kteří se zajímají o poznání jako takové, nebo ti, kteří si sami uvědo určité problémy a pomocí skupinové diskuse chtějí pochopit některé modelové situace svého Jsou tam oba typy, v mé minulé skupině to bylo půl na půl. Ze skupiny asi 25 zájemců jsme 11 účastníků. Co se týče nastavení introverze a hloubavosti, tak takoví studenti tam byli, kteří už trochu nahlédli na své fungování a své limity a chtěli tyto bariéry změnit. Velmi heterogenita složení skupiny - studenti jsou z různých vysokých škol a fakult. V minulé sk měli tři studenty z Vysoké školy ekonomické, dvě studentky oboru psychologie, dvě z 1. lék jednu ze 3. lékařské fakulty, jednoho z Mat-fyzu, jednu studentku z právnické fakulty a by loutkářka z DAMU. Tento kurz je i pro studenty z jiných vysokých škol, nejen z Univerzity Karlovy? Ano, protože kurzy jsou pořádány v rámci grantu rozvoje vysokoškolského poradenství, který s dalšími vysokými školami, především s VŠE. S jakými problémy se studenti nejvíc potýkají? Jsou osobnostního charakteru, vztahové nebo Vztahové především. Témata, se kterými přicházejí na začátku, mohou být mnohdy zástupná ve se navzájem - chtějí vědět víc o těch druhých, něco říci o sobě, o škole, co studují a jak studia cítí ti ostatní. Když ve skupině nastane důvěra, začínají mluvit i o vnitřnějších n odosobněných tématech a pak se právě dojde k vztahovým problémům, které studenty hodně trá vztahují k rodičům, k autoritám, k partnerům a jak se jim partnerské vztahy daří. Další ve jsou problémy osobnostních, temperamentových charakteristik člověka. Témata těchto skupin a je důležité, aby v nich vzniklo důvěryhodné klima, protože jakmile tam jsou bariéry nebo bude kritizován, že bude příliš tlaku na to „dělej to jinak“ a neakceptuje se ten člověk s šance, že budou otevření. Jak postupujete v případě, že klient mluví o něčem jiném, než o tom, co ho trápí, což vy j psychoterapeut poznáte, nebo se tomu vyloženě brání? V intencích rogeriánského přístupu se snažíme co nejvíc respektovat jeho potřebu a jeho ča schopen hovořit, aby dialog z naší strany nebyl nátlakový – „já to vidím jinak = lépe než naopak jsem přesvědčena o tom, že když k různým poznáním a krůčkům, které se jinému jeví j velké, dojde sám, má to daleko větší efekt, než externí rady typu „tady byste si měl dát p se zaměřit...“ To nefunguje a vyvolává to obranné mechanismy, kdežto když k tomu postupně poznání je nevratné, protože není dané z expertní role někoho, kdo „ví více než on.“ Takže vycházet z jedinečnosti každého studenta. Máte v rámci skupiny prostor na práci i s hodně uzavřeným člověkem? Nezdržuje, v uvozovkác V rámci skupiny ne, na to je 8 setkání příliš málo, ale myslím, že kdybychom zjistili tak a ten člověk by byl motivován, bylo by docela užitečné navrhnout mu individuální sezení, p svém seberozvoji chtěl pracovat ještě hlouběji. Nemusím to být já nebo kolegyně, může to b spolupracovníků terapeutů, ke kterým jej mohu navigovat. Sezení proběhne několik, probírají se tam různé věci, studenti si z toho něco odnesou a po od druhých. Kdybyste jim měla dát nějaký stručný, jednoduchý, univerzální návod, na čem ma stavět svůj osobnostní, profesní rozvoj, komunikační dovednosti, vztahy s ostatními lidmi zkrátka univerzální návod na to, aby dokázali proplouvat nástrahami života co nejlépe a ab neztratili, jaký by to byl? Potřebují víc sebevědomí, víc empatie k ostatním lidem nebo na víc naslouchat sobě? Aby se neprohlubovaly pocity méněcennosti a nedostačivosti, se kterými se studenti často p bych, že především potřebují důvěru v sebe, v to, že oni jsou těmi hlavními arbitry svého jedna věc a na tom by asi každý z nás měl pracovat. Pak je to o převzetí odpovědnosti za s a s tím souvisí přijetí sebe jako člověka, který má své přednosti, ale i limity. Z jakých zdrojů taková sebedůvěra vyrůstá? Samozřejmě je to o potvrzování sebe prostřednictvím druhých, dát jim nahlédnout, že i okol „když mě potvrzují druzí, tak i já mohu potvrdit sebe“ a tím získávám odvahu. Je to náročn najednou konfrontován se svobodou, že vlastně mohu leccos, ale souvisí s tím nutnost risko a otevření třináctých komnat, které si mnohdy ani nechceme přiznat nebo se jim vyhýbáme, p jsou pro nás nebezpečné. Co pro studenty, jejich rozvoj a sebepoznání můžete udělat vy a co pro sebe můžou udělat s skončí? To podstatné, o co se snažíme, je nastartovat v nich vnitřní procesy, protože vycházíme z jednak neustálé, že trvají a postupují v určitých spirálách a vlnách. Leckdy to důležité, i pro individuální psychoterapii, se odehraje mimo kontakt s psychoterapeutem, klient mnoh nějakému závěru, k poznání, úplně někde jinde - na zastávce tramvají a za 14 dní a podobně o usnadňování individuálního procesu v každém člověku. Důvěra z naší strany v to, že tento a že nějakým pozitivním způsobem klienta ovlivní, vychází z premisy aktualizační tendence, dána každé lidské bytosti. A to se možná někdy rogersovským terapeutům vyčítá, že tvrdíme, tendence, tendence pozitivně růst, je v každém z nás přítomna a my jen vytváříme podmínky, facilitovat. Setkala jste se s případem, kdy vám do kurzu nebo na individuální terapii přijde člověk, k nepotřebuje? Kdežto ti, kteří by psychoterapii potřebovali nejvíc, nepřijdou nikdy, dokonc nebo je to ani nenapadne. Klienti sem vždycky přicházejí s tím, že je něco aktuálně trápí, ale jak to budou řešit a velmi závisí na nich. Já se především snažím neznámkovat míru intenzity jejich problému ne - tohle je prkotina a tohle ne, protože pro přítomnou chvíli je to pro studenta velmi záva který se ale třeba za pár dní vyřeší nebo zmizí. Spíš jde o to odlišit výraznou psychopato už je problém takový, že ani klient sám a ani psychoterapie nemůže pomoci a potřebuje péči eventuálně nějakou pomoc medikamentózní nebo systematickou terapii. Skupiny osobnostního r odstartováním něčeho a jsou spíš poradenské, protože vzhledem k množství klientů prostor n terapii, která by například probíhala jednou za týden, ani nemáme. Je to tedy podpůrná psy nikoli intenzivní práce na sobě, kterou třeba v individuální psychoterapii mohou dělat. Vidím, že tu máte decentně připravené kapesníčky, což znamená, že léčebné procesy, které t bývají někdy hodně intenzivní. Jak těžké je pro vás jako psychoterapeuta unést problémy tě jejich bolest, která před vámi vyhřezne? Nějaké zkušenosti už mám, ale paradoxně s přibývajícím věkem potřebuji regeneraci sil delš v rogersovském přístupu terapeut dává všanc sebe právě proto, že nemá techniku nebo metodu aplikoval a mohl sám zůstat „odosobněný“. Tady se daleko víc léčí vztahem důvěry a přijetí je ve vztahu k němu hodně zaangažovaný a tím je to hodně náročné. Pro mě je hrozně důležit prostor na regeneraci, být v tichu, pustit si hudbu, a nemít hned další klienty v tom smys jich mám osm za sebou a mám jen pětiminutové pauzy, tak tady se regenerovat nedá, spíš až také je mít sám v sobě nějakou jistotu a nebýt plný problémů, protože pochopitelně žádný p není vyloučen z této kategorie a každého z nás někdy nějaké trable nebo bolesti mohou post abych psychoterapii mohla dělat dobře, musím být i já sama v určitě míře pohody a nastaven slyšet ty druhé a abych nepřehlušila to vnitřní. Navíc pro mě je setkání s klienty i satis to není jen o přebírání bolestí, strastí a zmatků, které samozřejmě taky vnímám. Kdybych t nezískávala, asi bych to nedělala, klienti mě mnohdy nabíjejí, protože se setkávám s něčím přemýšlela o tom, co mi to dává, tak asi to, že jsem vlastně neustále překvapovaná, protož předem daný scénář, co bude, klient mi dává něco ze sebe nového, jiného, co by člověk ani když má dlouholetou zkušenost. Různé esoterické nauky nabádají člověka, aby se ponořil do klidného nitra své duše, ale ti zkusili, vědí, že když se začnou nořit do nitra své duše, žádný klid tam nenajdou. Najdou řvoucí hlasy, někdy skutečné peklo, které se uvnitř odehrává, takže je může odradit třeba záhy zjistí, že je čeká práce jak v dole. Co byste studentům, kteří by měli chuť se kurzů a sebepoznání zúčastnit třeba v nějakém příštím cyklu, vzkázala? Ráda bych jim vzkázala, že pokud jen trošku budou chtít nahlédnout do zákrut své duše, aby a měli odvahu riskovat, protože poznávání sebe nemusí být jen radostná záležitost. Zároveň sebepoznání umožňuje lépe se orientovat v mnohdy složitém vnitřním i vnějším světě. Děkuji za rozhovor. (Marie Kohoutová) více informací o kurzech osobního rozvoje a sebepoznání pro studenty VŠ zde [ URL "http:// UK-122-version1-sestava.pdf"]