Život a dílo prof. Miloše Biče ****************************************************************************************** * Život a dílo prof. Miloše Biče ****************************************************************************************** Martin Prudký Vlastenecký sál Karolina, 4. listopadu 2010 Spectabilis, pane proděkane, vážený bratře náměstku synodního seniora, vážený pane řediteli, vážení členové rodiny prof vzácní hosté, dámy a pánové, na uspořádání tohoto sympozia jsme se v součinnosti ETF UK, ČCE a ČBS shodli již více než se blížil rok stého výročí narození profesora Miloše Biče, začali jsme se radit, jak toto oslavit a život a dílo prof. Biče vděčně vzpomenout. V tu dobu, zhruba před rokem, jsme si představovali, že se snad tohoto večera spolu s dcer rodiny bude moci ještě zúčastnit také paní Marta Bičová, manželka prof. Biče. V minulém tý nedožitých 96 letech zemřela a v úterý (předevčírem) jsme se mnozí sešli, abychom se s ní Slavnost jubilea Miloše Biče se nám tak velmi těsně pojí s bolestí čerstvého loučení v rod Snad nás může v tyto dny (i nadále) těšit důvěra, že jak paní Marta Bičová, tak prof. Milo smrti v témže bezpečném úkrytu Nejvyššího, v němž kotvili za svého života – jak to opakova a dosvědčovali. Nás pak, kteří na ně uchováváme živou památku, může nadále naplňovat vděčn bohatě naplněný život – v míře zajisté nemenší, než když zde ještě byli s námi. Mým úkolem pro tuto chvíli je připomenout něco ze základních dat, uzlových bodů a výraznýc díla prof. ThDr. Miloše Biče, Dr. h.c. Není to úkol snadný. Jednak proto, že mnozí z vás jste jubilanta znali lépe než já – byli léta nablízku, ať v rodině, jako přátelé či jako spolupracovníci na fakultě, v církvi v ek je úkol představovat profesora Biče ale ještě v jiném ohledu – vzhledem k tomu, že se prof sedmdesátky, osmdesátky i devadesátky dožil v dobré kondici a duševní svěžesti, postaral s retrospektivu svého života a o bilanci svého celoživotního díla sám – a to opakovaně a s d vlastní. Při své sedmdesátce připravil knížku Radostná zvěst Starého zákona, jejíž posledn autobiografie a velmi podrobná a soustavně zpracovaná bibliografie autora (tato část knihy lapidárně „Z mého života a díla“). Při své osmdesátce pak podobným způsobem bilancoval při přednášce, kterou proslovil na ETF 13. listopadu před 20 lety (1990) a kterou opatřil žalm (mottem) „V úkrytu Nejvyššího“ (Ž 91,1). – Přidat k tomu, co nám o sobě prof. Bič sám pově se mi těžko co podaří. Snad ale z toho, co nám zanechal příběhem svého požehnaného života rozsáhlého díla, mohu něco připomenout a přispět tak k tomu, aby jeho památka zůstávala me živá a jeho odkaz aby byl nesen a zpracováván i v naší generaci. Miloš Bič se narodil 19. listopadu 1910 ve Vídni, v rodině (jak sám opakovaně uváděl) hned smíšené: národnostně i konfesně. Tatínek byl Moravan, původem ze Šlapanic u Brna, z rodiny katolické; maminka evangelička, rodem sedmihradská Saska, jejíž mateřštinou byla němčina. a zprvu žili ve Vídni, ale hned po I. světové válce se rodina přestěhovala do Prahy, na Vi identifikovala se s českým národním živlem a s evangelickou církví. Pro Miloše Biče ovšem zůstala příznačná otevřenost, široké srdce schopné přemosťovat předěly národní i konfesní. Jak relativní jsou rozdíly národa a konfese z hlediska zásadních otázek lidského života po dřeň zejména během pěti let, které strávil v nacistických káznicích a koncentračních tábor roce války byl, jak známo, spolu s řadou jiných farářů a kněží internován v Dachau; zde se sdílel ve víře, naději a solidaritě s bratry bez ohledu na zemi původu či církevní přísluš sblížil, jak známo, také s Josefem Beranem, pozdějším arcibiskupem pražským, primasem česk Vraťme se ale ještě k letům Bičova studia a k počátkům odborné práce. Na tehdy nedávno zřízené Husově československé evangelické fakultě bohoslovecké studoval M třicátých let (1929-1934); souběžně jako mimořádný posluchač navštěvoval vybrané přednášky na Filosofické fakultě Karlovy univerzity u prof. Bedřicha Hrozného. Z učitelů tehdejší ev jej podle vlastního svědectví nejvíce upoutali oba biblisté, novozákonník František Žilka Slavomil C. Daněk – v Bičově vzpomínkách dva protikladné typy: [cituji z jeho vzpmínek] „Přednášky Žilkovy vynikaly jasností, přehledností a uceleností. Mohli jsme je přijímat ja všechny problémy byly vysvětleny. Naproti tomu Daněk viděl všude tolik nevyřešených problé jeho přednáškách bývali doslova zpoceni. Ale otvíral nám nové pohledy do hlubin biblické z jsme neměli tušení.“[1] [ URL "#_ftn1"] Od Daňka Bič jako štafetu přijal fascinaci Starým zákonem, zájem o svět starověkého Izrael víry křesťanské a do značné míry i metodu soustředěnou na termíny a na problematiku jejich přeznačování. Od Žilky pak převzal myšlenku – ba strategický plán – vytvořit ke studiu Pís knihovnu, která by pokrývala celou šíři oboru a která by jasně, přehledně a uceleně nabíze zaujatým laikům potřebné informace k porozumění Písmu v jeho historickém a literárním kont způsobem zpracování pak Žilku Bič napodoboval snahou podávat látku jasně a přehledně, nepr hotovou. Během svého studia absolvoval Miloš Bič dva roční zahraniční pobyty – nejprve v Marburku, pak ještě v Montpellier. Přehled po evropském dění mu jistě rozšířil obzory, na druhé stra utvrdil v zájmu spolupracovat nadále se svým pražským učitelem Slavomilem Daňkem. Toho pro jako onu „vzácnou perlu“, pro niž stojí za to si odříct množství jiných. Po ukončení studi nabídku studijního pobytu ve skotském Edinburku, nýbrž nastoupil jako vikář ČCE v Praze na současně zpracovával svoji doktorskou disertaci pod vedením prof. Daňka. Ten svému pilnému žáku uložil najít ve Starém zákoně stopy po haruspiciu, tedy po drobopra z jater obětních zvířat, jež je ve starověkém Orientu doloženou praxí a patří ke kněžským úkol přijal a vypracoval hypotézu založenou na novém pojetí hebrejských termínů nóqéd a bó 2Kr 3,4; srv. Am 7,14), a předložil tezi, že prorok Amos byl na základě údajů v Am 1,1 (in pastýř (jak uvádějí tradiční překlady), nýbrž právě specialista na věštění z jater, drobop Svou hypotézou, kterou později prezentoval v řadě českých i zahraničních publikací, se Mil do dějin disciplíny; odkazy na článek v časopise Vetus Testamentum, v němž svou tezi němec publikoval, najdeme v odborné literatuře dodnes – pochopitelně, po desetiletích kriticky z bádání a přehodnocenou; nicméně, jako důležitá etapa v dějinách bádání o daném jevu očivid specialistům za zmínku.[2] [ URL "#_ftn2"] Zaměření studia bible na kultickou oblast náboženství starověkého Izraele nebylo příznačné disertační projekt Miloše Biče, nýbrž pro celé jeho dílo – ba pro celou generační skupinu, učitelským působením Slavomila Daňka a jež od šedesátých let tvořila jádro spolupracovníků překladu Písma, resp. jeho starozákonní části. U Miloše Biče se zaměření na kult, jež si vytvořil pod Daňkovým vedením, umocnilo živými k skandinávské badatele z okruhu tzv. Uppsalské školy, která v třicátých až padesátých letec velice dynamicky vnesla do starozákonní biblistiky. Témata královské božnosti, výročních s rituálů jakož i kultických kořenů mesiášské typologie byla v popředí zájmu tohoto přístupu podněty vnášel do českého prostředí. Zcela mimořádný význam pro veškeré další studium v oblasti starozákonní, význam, před nímž důležitost kterékoli z jednotlivých studií, jakkoli zajímavých a originálních, měla Bičova encyklopedických děl – a jako první z nich trojsvazkového kompendia Palestina od pravěku k (svazky vyšly 1948–1950; celkem 1326 stran). Koncept tohoto encyklopedického díla vznikl z vězení. Při svých osmdesátinách vylíčil prof. Bič příběh vzniku tohoto díla následujícími „Ve Waldheimu v Sasku jsem jako farář měl vazbu zostřenou čtyřměsíční samovazbou bez vychá Bylo to v zimě 1941-42. Byla zima, měl jsem hlad, ale práce v cele byla mechanická a nebyl občas vtrhl dozorce do cely, aby se přesvědčil, že pracuji. Jinak jsem měl čtyřiadvacet ho V této pohodě jsem v duchu zalétal do Palestiny … a přenášel se do dob praotců a proroků. duchovním zrakem se odvíjel život dávno zašlých věků se svými radostmi a starostmi, a jako bibličtí svědkové „v úkrytu Nejvyššího“, prožíval jsem v jeho úkrytu své dny i já. Byly to když zdánlivě zabité bezduchou prací. Z dílčích scén starozákonního života se mi postupně pestré obrazy a z mého snění se zrodila představa „Palestiny od pravěku ke křesťanství“ ve Země a lid, II. Kult a náboženství, III. řeč a písemnosti. Když mi pak konečně dovolili na řádků, honem jsem si udělal i několik poznámek do Bible. Ve Waldheimu jsem ji totiž směl m kdy ji jako „židovskou“ knihu zakázali). Potíž vznikla později, jak poslat Bibli domů. To z Terezína, přirozeně že ilegálně. Po návratu v květnu 1945 mi moje vpisky velmi usnadnily Tento úryvek nám – jak jste dobře slyšeli – nezprostředkuje jen informace (jak a proč vzni Palestina), nýbrž také typický způsob prof. Biče, jak o svém životě a díle mluvíval – s na humorem; ne s ironií či zlobou zatrpklého ublížence, nýbrž s úsměvem, který nijak nezlehču i o krutostech životní cesty a o zlu v banálním hávu vypovídat takovým způsobem, že se člo ptát, kde jsou kořeny takového postoje, v čem je ukotven tento vypravěč, autentický svědek sílu a svou inspiraci… Habent sua fata libeli (knihy mají své osudy) – příběh Bible kralické, kterou směl mít Mil samovazbě … a do níž si potají dělal koncepční poznámky zamýšlené encyklopedie; bible, o k přišel … ale dokázal ji zprostředkovaně vypátrat, nechat ukrást a vynést tajně z Terezína, vskutku našel doma a mohl s ní do konce života pracovat (příběh knihy, kterou dodnes rodin doma jako vzácný poklad) – tento příběh by mohl být námět na román. U některých zápletek b nejspíš čtenář mohl oprávněně ptát, zda to autor námětu ve své fantazii trochu nepřehání… příběh osobní bible Miloše Biče; takový je příběh jeho životní cesty a zkušenost jeho blíz Součástí tohoto příběhu je i třísvazková „Palestina“, z níž se pak generace studentů učily tušily, čím je toto kompendium mezi jinými skripty zvláštní. Kromě třísvazkové Palestiny vydal pak v osmdesátých letech prof. Bič ještě jedno encyklope podobné povahy a podobného rozsahu – dvousvazkovou přehledovou publikaci Ze světa Starého koncem 80. let, krátce před osmdesátinami autora (1986 a 1989). Do dějin české biblistiky se však prof. Bič nepřehlédnutelným způsobem zapsal nejen jako a organizátor a vedoucí velkých projektů. V 50. a 60. letech to byl nejprve projekt vytvoření velké Biblické konkordance k textu Bib konkordance, v níž je u každého výskytu zpracovaných termínů uvedena nejen citační fráze, indexů je registrován i hebrejský a řecký podklad uvedeného lexému. Na projektu tehdy prac spolupracovníků. Svým pojetím i provedením představuje tato konkordance dodnes špičkové dí ohledů může úspěšně soutěžit s moderními konkordancemi zpracovanými na počítačích. Nikoli počtem zapojených spolupracovníků, ale svým významem daleko přesahujícím okruh písm církve vstoupil do kulturních dějin naší země projekt Ekumenického překladu Písma. Po několika letech diskusí, studií a sondování, jak by nový překlad Bible mohl či měl vypa dvojici, která osvědčila své koncepční i organizační vedení už na projektu Konkordnace, – prof. Miloš Bič, starozákonník, + prof. Josef Bohumil Souček (novozákonník) – rozhodnutí z novém překladu. Skupiny překladatelů se velice záhy, už od roku 1961 zformovaly jako ekume došel podpory všech tehdy činných církví v zemi. I když se tento překlad v římsko-katolick textem liturgickým, byl publikován a dodnes je vydáván i s jejím schválením a představuje vzácný případ ekumenicky sdíleného znění biblického textu. Starozákonní knihy byly pod Bičovým vedením od počátku zpracovávány společně s výkladovým Překlad s výkladem), prvním tohoto rozsahu a soustavnosti v českém prostředí. Dokončení tohoto díla, jež po léta vedl, koordinoval a značným podílem vlastní práce spolu považoval prof. Bič právem za dovršení svých plánů, které si v mládí předsevzal. Máme-li hodnotit jakékoli dílo, musíme vždy uvážit, za jakých okolností a podmínek vznikal doby válečné jsem zmínil; okolnosti doby poválečné – zejména éry mezi léty 1948 a 1989 jse nelíčil; většina z nás si je ještě dobře pamatuje. Pro církve a pro teology to byla doba t od krutých let válečných byla úmorně dlouhá. Pro prof. Miloše Biče znamenala tato doba – jako pro ostatní – především spoustu všedních, ústrků a problémů v životě osobním i profesním. Omezení a kontrola kontaktů s přáteli a ko zejména do zahraničí. Nemožnost normálně publikovat; výmluvy na to, že i cenzurou prošlé a schválené rukopisy knih nemohou vyjít, protože tiskárny už vyčerpaly příděly papíru. – A o rány a křivdy, jako bylo třeba nucené penzionování v roce 1977. Mnoho důležitých událostí, životních křižovatek i výrazných rysů Bičova díla jsem musel s čas ponechat bez zmínky; jedno mi však ještě dovolte na závěr uvést. Jeho přímou, bezprostřední víru, v níž se při vší vzdělanosti dovedl vyjadřovat tak prostě dech. Nejen tehdy, když kázal nebo přednášel v církvi, ale i tehdy, když mluvil o svém živ práci. Sám sebe, svou životní cestu a úděl, který musel nést, nahlížel zcela zásadně touto … a v ní nacházel naději i tam, kde po lidsku žádný smysl a žádný výhled k nalezení není. autobiografie, v knížce Radostná zvěst Starého zákona, Miloš Bič píše: Při pohledu nazpět na celý uplynulý život od nejútlejšího dětství musím vděčně vyznat, že podivuhodně mé kroky. I když mi dal sestoupit do hlubin, kdy smrt mi byla blíže než život, nejtěžší zkoušky k mému dobru (Ž 71,17-20). Jeho cesty mnohdy nebyly mými cestami (Iz 55,1 mnohému užitku.[3] [ URL "#_ftn3"] Tak smýšlel Miloš Bič o své životní cestě. Když se ohlížel nad svým dílem, vyjadřoval se s a vděčností křesťanské víry. Při svých osmdesátinách uzavřel svou bilanční řeč těmito slov Při všem, co jsem řekl, nezapomínám na slova Kazatele: „Pomíjivost, samá pomíjivost, řekl pomíjivost, samá pomíjivost, všechno pomíjí“ (Kaz 1,2). Tak se dívám i na své dílo, které zanechávám. Ale právě v citovaném verši jsme svým překladem vyjádřili smysl věci lépe nežl „marnost nad marnostmi“. Lidské dílo je pomíjivé, ale proto ještě není marné. Nezapomeňme u něhož neznáme ani jméno: „Všechno tvorstvo (i člověk) je tráva … Tráva usychá, květ vadn našeho je stálé na věky“ (Iz 40,6.8). Smyslem mého celoživotního úsilí bylo dát mocně zazn našeho“. Přizná-li se on k mému úsilí, nebyla moje práce marná – přes všechnu pomíjivost v člověk dokázat.[4] – Ano, přátelé, k tomu snad můžeme přitakat. Svým dílem i svým životem Miloš Bič „slovu Bo sloužil – a rozhodně to uprostřed naší lidské pomíjivosti nebylo marné. My jsme toho svědk života a díla prof. Miloše Biče, v linii svědectví jeho víry, naděje a solidarity, ovšem s dědicové jeho odkazu. Děkuji vám za pozornost. [1] [ URL "#_ftnref1"] Miloš Bič, „Z mého života a díla“, in: Radostná zvěst Starého zákon 1981, 193. [2] [ URL "#_ftnref2"] Uvádí ji jak Köhler-Baumgartnerův Lexikon, tak standardní komentáře knihám (viz Libronix; lexika sub nóqéd a Am 1,1) [3] [ URL "#_ftnref3"] Miloš Bič, „Z mého života a díla“, in: Radostná zvěst Starého zákon 1981, 191. [4] [ URL "#_ftnref4"] Kostnické jiskry č. 42, 1990, 3.