O starém lékařství ****************************************************************************************** * O starém lékařství ****************************************************************************************** Zpřístupnit antické tradice hippokratovského lékařství české odborné i laické veřejnosti, lékařství jako specifický obor, který se pohybuje mezi sférou přírody a sférou lidské kult zkoumáním všeobecného a léčbou individuálního, a v neposlední řadě vyvolat diskusi o lidsk metodách jejího zkoumání napříč humanitními a přírodovědnými obory je cílem projektu Corpu ve světle současných věd o člověku. O interdisciplinárním projektu hovoří jeden z jeho řeš Bartoš, Ph.D. z Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy a z Humboldt-Universität zu für Klassische Philologie). V projektu Corpus Hippocraticum ve světle věMgr. Hynek Bartoš, Ph.D. člověku jste si stanovili tři základní cíle. Třetí z nich, který jste charakterizovali jako nejtěžší, má pozdvihnout hippokratovské bádání v českých zemích na mezinárodní úroveň. V čem toto bádání u nás zaostává za světem? Zaostává v tom, že tady donedávna v podstatě vůbec neexistovalo. Za posledních sto let se v Čechách Hippokratovi nikdo soustavně nevěnoval, ačkoli každý se s jeho jménem setkal už na základní nebo nejpozději na střední škole. Co všechno o tom nevíme? Hippokratovské bádání viděno ze světového měřítka prožívá v posledních řekněme třiceti čty obrovskou renesanci, která souvisí s tím, že se na dějiny vědy a myšlení začínáme dívat tr pohledem. Takže existuje určitý revival zájmu o počátky evropského lékařství a nám šlo v p o to představit českým čtenářům aspoň některé z hippokratovských spisů. To je určitý dluh, máme, a můžeme v tomto směru cítit jistou kolektivní vinu. Co se týče poněkud úsměvné fráz hippokratovského bádání na mezinárodní úroveň,“ tím jsme chtěli říct především to, že se b nejenom překládat hippokratovské spisy, komentovat je a připravovat k víceméně populárnímu jazyce, ale že naším cílem je také účastnit se mezinárodní hippokratovské diskuse. V český vědách bohužel není úplně běžnou praxí publikovat v zahraničí, přednášet na mezinárodních organizovat setkání špičkových světových odborníků. Jak si vysvětlujete, že česká věda lékařská, filozofické, přírodovědecké a humanitní obory nevěnují na rozdíl od zahraničí? V zahraničí se tomu také nevěnují lékaři, ale především historici vědy a filologové. Samoz kdy lékař četl hippokratovské spisy s nadějí, že se tam dozví něco využitelného pro svoji pryč, nejmíň 150, možná 200 let. Dnešní zájem je z velké části jiný než čistě lékařský; ni v hippokratovských spisech pro lékařskou praxi ve smyslu technického výkonu samozřejmě nen pohled na svět je jiný a stav vědy a poznání je úplně někde jinde. Z tohoto hlediska je to počátek lékařství jako samostatné a velmi specifické vědy. Přesto mohou být hippokratovské dnešního lékaře něčím zajímavé, například tím, že se v nich dočte o nejstarších pokusech f a problémy, které jsou nějakým způsobem pořád aktuální a které řeší i dnešní lékař ve své praxi - jak postupovat metodologicky, jak reflektovat omezenost toho, co dělá, jak přistup pacientovi, jak ho přesvědčit o tom, co je pro něj dobré... Říkáte, že hippokratovská medicína nebo soubor lékařských spisů, které takto nazýváme, je etiky a filozofie lékařství pořád aktuální. V čem, kromě formulování otázek, o kterých jst současné době pomoci? - vždyť dnešní medicína má v rukou takové možnosti, jaké nikdy neměl Myslím, že může vést k lepší reflexi toho, co lékař dělá, jak to dělá a proč to dělá. Je t řekněme s tím, když si dnešní matematik přečte Euklidovy Základy geometrie a zjistí, že to Eukleidés, pořád platí, byť se geometrie od té doby rozvinula a objevila další možnosti, a když si dnešní logik přečte Aristotelovy Analytiky a zjistí, že to, co objevil Aristotelés pořád platí. A podobné je to s některými hippokratovskými úvahami o tom, jak se to má s čl přirozeností, se zdravím a nemocí nebo se vztahem lékař–pacient. Mnohé z nich jsou tak obe formulované, že na nich ani po dvou a půl tisíciletích nic nezestárlo, jsou stále čerstvé, Ale tyto věci byly už mnohokrát zkoumány, přeformulovány, na lékařských fakultách existují lékařské etiky, psychologie a tak dále, tak proč by se měl znovu vracet k tomu původnímu m poesii textu? Já bych to nerad formuloval tak, že by někdo měl něco dělat. A vůbec nechci propagovat hip bádání v tom smyslu, že to dnešní lékaři musejí číst. Myslím si naopak, že jsou to samotní nejenom oni, kdo dnes cítí potřebu nebo chuť obracet se k antickým myšlenkám. A pokud jsou jako jazykem, nemají jaksi kam. To je jedna věc. Ale to, co jste nakousla, je zajímavé. An lékař stejně jako mnohý laik má pocit, že o Hippokratovi něco ví, přesto že většina z těch věcí, které o Hippokratovi kolují, nejsou pravdivé. Například? Například se v téměř každé učebnici dočtete, že Hippokratovy názory máme zachované v hippo spisech. Ovšem z pohledu dnešního hippokratovského bádání se nedá s jistotou říct ani o je anonymních spisů, že ho napsal Hippokratés, přestože nikdo nepochybuje o tom, že nějaký Hi něco učil a možná i něco napsal. Co je třeba pro vás, paní redaktorko, symbolem hippokrato Asi jeho ideál harmonie člověka s prostředím, dále konkrétně nemůžu nezmínit Hippokratovsk se přisuzuje jemu nebo jeho žákům, nebo jeho známou formulaci čtyř tělesných šťáv. Tak to ano. Co se týče Hippokratovské přísahy, jeden britský badatel to docela pěkně vysti že Hippokratovská přísaha je po Bibli nejznámější a nejvlivnější antický text. Ano, každý lékaři dokonce dodnes skládají Hippokratovskou přísahu. Kdyby si ale přečetli její původní by, že by například nesměli vzít skalpel do ruky... Ano, její znění mě překvapilo v mnoha ohledech, pro dnešní dobu jsou některé pasáže už nep Zmínila jste dále čtyři tělesné šťávy. To je teorie, která je představená ve spise O přiro ale pouze v tomto jednom jediném spise z těch 65. V jiných spisech se mluví o jiných šťává počtu šťáv, nebo se o nich nemluví vůbec, někdy se mluví o různých živlech… A je to předev Galéna, lékaře, který žil v 2. století po Kristu, tedy více než šest set let po Hippokrato teorie čtyř tělesných šťáv symbolizuje hippokratovské lékařství. Galénos nabyl přesvědčení napsal Hippokratés, a byl to podle něj právě spis O přirozenosti člověka a několik dalších jsou v souladu s naukou o čtyřech šťávách. Celé je to doxografický mýtus. Antičtí lékaři měli znalosti, které odpovídaly době, a v lékařské praxi byli odkázáni pouz své pozorování a zkušenosti. Navíc z dnešního pohledu to vypadá, že co antický lékař, to f říci, že čím méně toho lékařská nebo jiná exaktní věda ví, tím více se zabývá filozofií, l své závěry od fungování obecně platných filozofických nebo kosmologických vztahů a souvisl základě spekulací, které nahrazují přímou empirii? Některé hippokratovské spisy, jako třeba spis O starém lékařství, nám dokládají, že již an zakládali svůj obor na empirické metodě, která je v něčem velmi podobná té dnešní. Na jedn tedy mezi nimi byli empirici odmítající jakékoli nepodložené spekulace, na straně druhé ně hippokratovských autorů zastávali ty nejúžasnější a nejsofistikovanější filosofické spekul přirozenosti, jaké se nám z klasické doby antického Řecka dochovaly. Různé přístupy, které v hippokratovských spisech, se zkrátka nedají zredukovat na jeden výklad - a to je také so demytologizace toho, co se o Hippokratovi a hippokratovských spisech říká - žádná jedna na metoda tam není. Z našeho pohledu je na tom zajímavá právě ta široká paleta názorů a příst vzájemně konfrontují. To podle mého názoru může být inspirativní zejména v dobách, kdy věd křižovatce, kdy se mění paradigma nebo kdy staré paradigma přestává dobře fungovat. V léka platilo mechanistické paradigma, které tělo redukuje na mechanizmus látek a struktur, což má nesporné přednosti, ale také slabiny a omezení. S novým pohledem dnes přicházejí napřík systemická nebo psychosomatická medicína, které jasně ukazují, že nejde pouze o to, jaké j chemické složení a v jaké kondici jsou mé fyziologické struktury. To je často pouze důsled toho, jaký způsob života vedu, jakou životní situaci zrovna prožívám, v jakém rodinném pro jsem na tom v práci, jaká je zrovna sezóna, v jakém jsem věku, jak jsem naladěn a tak dále jak dnešní lékaři znovu objevují, nutně patří k péči o člověka a jeho zdraví - ne ve smysl to má dělat, takhle je to správné, ale protože to takhle funguje. A když je lékař k takový má mnohem větší úspěchy v léčbě, ačkoli se jeho přístup nedá vysvětlit pouze mechanistický tomto smyslu lékaři opravdu stojí na určitém rozcestí, a možná proto se ohlížejí zpátky a modely myšlení, které by dnes mohly být použitelné nebo alespoň inspirativní. Patří tedy medicína do okruhu věd přírodovědných, filozofických nebo společenských, jak js Z teoretického pohledu je lékařství specifické právě tím, že stojí na rozhraní přírodních snaží objektivně popisovat a kvantifikovat fakta, a věd humanitních nebo společenských, kt jinými metodami a sledují jiné cíle. Hlavním cílem lékařství přece není objektivně popisov léčit, to znamená pomáhat lidem překonávat obtížné individuální situace. Existují ale i da která podle mě stojí za zmínku. Lékařství je dnes – stejně jako tomu bylo již v antice - o každý intuitivně rozumí, který každý občas potřebuje, zejména v těch nejtěžších situacích, každý váží. Lékař je jedním z prvních profesních odborníků, se kterým se seznámíme již v d je to jedna z prvních profesí, se kterými se děti ve svých hrách identifikují. Každý máme osobní zkušenost a díky tomu se o ní můžeme vůbec bavit, přestože nejsme odborníci. Možná jak něco podobného nacházet i v jiných oborech. Aspoň já to cítím jako dnešní problém: na jsou vědecké autority, které nám říkají, jak se věci „doopravdy“ mají, na straně druhé sto většinou jazyku těchto odborníků nerozumí a nechápe, jak na to ti vědci přišli. Laik má ta slepě věřit tzv. „vědeckým poznatkům“ a přitom si neuvědomuje, že jsou to vše jen silnější hypotézy, které dříve nebo později někdo pozmění nebo úplně vyvrátí. V lékařství a farmako hraje obrovskou roli byznys, který se často maskuje za vědu. Zkrátka mezi laiky a experty a myslím si, že lékařství je modelovým příkladem vědního oboru, který se bez diskuse mezi laiky neobejde. Taková diskuse začíná již v lékařské ordinaci, kde se občas ocitne každý z nediskutujeme pouze o tom, co nás teoreticky zajímá, ale především o tom, co se každého z nejbližších bezprostředně týká, co nás trápí a čemu máme potřebu lépe porozumět, pokud mám sobě. Žijeme totiž v neustálém napětí mezi zdravím a nemocí, mezi životem a smrtí. Děkuji za rozhovor. ještě k projektu Corpus Hippocraticum ve světle současných věd o člověku [ URL "http://ifo IFORUM-9986.html"] (Marie Kohoutová)