Konec nylonového věku?

V chodbách Filosofické fakulty bylo jen několik málo hloučků mladých lidí, čekajících tu na hodinu H, kdy dveře se otevřou a vybídnou dalšího k „přijímání“. Ten den patřil k jednomu z nejteplejších před pravým létem a okny sem sahaly ostře hřejivé sluneční prsty. Zeptal jsem se namátkou jednoho z čekajících, opatrně, kontrolujíc, že dveře, před kterými stojíme, nejsou studijním oddělením. Kalhoty měl sice dlouhé, rukávy jednobarevného trika ale nesahaly ani do půli paží. „Hm, bohužel jdu na zkoušku. A ať se na mě nikdo nezlobí, ale v saku a kravatě u krku bych to tu nevydržel,“ odvětil mi. Ze strany, kde posedávaly dvě zástupkyně něžného pohlaví, doneslo se k nám uchichtnutí: „Jo, pánové, šatičky a hluboký výstřih – není vám teplo a u zkoušky jsou to body navíc.“

Na názor jsme se zeptali i na druhé straně zkoušecího stolu. I RNDr. David Honys z katedry fyziologie rostlin na Přírodovědecké fakultě nám výskyt studenta lehkooděnce u zkoušek v našich klimatických podmínkách potvrdil. „Samozřejmě, je ale rozdíl v tom, jestli se jedná o nějakou důležitou soubornou zkoušku na konci prvního ročníku, nebo přiběhne doktorand z laboratoře, kde má rozdělanou práci,“ charakterizuje podmínky, ve kterých se nylonovým oblekům skutečně nedaří.

Inu laboratoř je věc jiná, každopádně všude platí, že vzhled může výrazně ovlivnit vaše okolí, natož někoho, kdo nad vámi v danou chvíli zdvihá či sklání palec. Když člověk není přesvědčen o tom, že dotyčný zkoušející profesor má pro „baťůžkáře“ pochopení, vyplatí se vázanku dotáhnout až pod bradu. Ovšem v opačném příkladě může nepochopení uvolněných mravů ze strany profesorovy posloužit jako solidní výmluva. Výskyt lehkooděných studentů u zkoušek budeme sledovat i v zimním semestru.