... napsal Jan Palach, student Filozofické fakulty UK, ve svém dopise na rozloučenou. Ani po dvou dnech fyzického a duševního utrpení, kdy lékaři zápasili o jeho život, svého činu nelitoval: „Můj čin splnil účel.“ Unikátním vhledem do myšlenkového světa tohoto mladého muže, posledních týdnů, dnů a hodin jeho života, byl rozhlasový dokument nazvaný Můj bratr Jan, který si v naprostém soustředění a tmě vyslechli účastníci včerejšího vzpomínkového setkání k 42. výročí smrti Jana Palacha. Organizátorem setkání byla Studentská rada FF UK, na jejíž půdě se konaly i další pietní akce.

Tvůrce rozhlasového dokumentu Marka Janáče (vpravo) přivítal člen Studentské rady FF UK Michal Ježek

Rozhlasový dokument natočený v r. 2009 uvedl jeho autor Marek Janáč, redaktor Českého rozhlasu: „Chcete slyšet pravdu? Pravda se tu snoubí s náhodou. Název pro svůj dokument jsem si vypůjčil od písně Karla Gotta Můj bratr Jan, což vás možná překvapí, protože tohoto zpěváka známe z jiné oblasti kultury. Ale když jsem byl vyzván, abych se ujal natočení dokumentu, název písně a její téma mě navedlo k uvažování o tom, kdo je bratr Jana Palacha. Málo se o něm ví a v rozhlasovém archivu nebylo nic. Tak jsem ho vyhledal, stejně jako tehdejší přítelkyni Jana Palacha, a pokusil jsem se příběh, který je velmi důležitým svědectvím nejen o Palachově činu, ale i o tom, co se dělo poté, konfrontovat s tím, co jsem našel ve vyšetřovacích spisech tehdejší Veřejné bezpečnosti.“

Sugestivně natočený dokument kombinuje přímé výpovědi Jiřího Palacha, Janova bratra, Palachových spolužáků, svědků Janova sebeupálení i svědků událostí, které následovaly během vyšetřování, s úřednickou řečí policejního ražení při čtení záznamů a částí vyšetřovacích spisů i s texty lékařských záznamů o Palachově stavu před jeho skonem a odborných posudků z oblasti psychiatrie a psychologie, které si Státní bezpečnost nechala na Jana Palacha vypracovat. Z bohatého rozhlasového archivu autor využil především záznamů zpravodajství, které se postupem času proměňovalo od opatrné informace o činu Jana Palacha přes jistou solidaritu až po úplné zamlčení činu „další hořící pochodně“ Jana Zajíce, spolu s vyjádřením tehdejšího prezidenta republiky i pohlavárů Komunistické strany Československa.

Dokument vypovídal o Palachově rodině zasažené nezměrnou tragédií, a jak se s ní vyrovnávala po celá desetiletí. „Máte pochopení pro čin vašeho bratra,?“ ptal se redaktor, a Jiří Palach odpověděl: „Nevím, jestli to vůbec stálo za to, když jsem viděl, jak celý národ sklonil hlavy v době normalizace a jak to většině bylo jedno, když dnes slyším, jak lidé vzpomínají, jak se měli v komunizmu dobře.“ Do současnosti posluchače vrátily výpovědi dnešních studentů, které autor Marek Janáč do dokumentu také zahrnul. Jsou to výpovědi různé, pohybující se na škále od nevědomosti, zapomnění a nepochopení po obdiv k Janu Palachovi a uvažování nad smyslem jeho mučednické smrti.

Filozofická fakulta Univerzity Karlovy na svého studenta Jana Palacha nikdy nezapomněla. Jeho památku uctila včera prostým obřadem položení věnců, květin a zapálených svíček, minutou ticha a recitací básně Odvolej od sebe oheň, kterou Vladimír Merta napsal na přelomu let 1969-1970.

Květiny k posmrtné masce svého studenta položili také rektor Univerzity Karlovy Václav Hampl a děkan Filozofické fakulty UK Michal Stehlík. Jménem studentů vyjádřili svou úctu členové Studentské rady FF UK.

Poslední částí komorních oslav velkého činu Jana Palacha byla mše v kostele Sv. Tomáše na Malé Straně, tedy tam, kde se před 42 lety krátce po Palachově smrti konalo Requiem za Jana Palacha. Tenkrát ho uspořádal tehdejší student, dnes profesor FF UK Tomáš Halík. Včerejší mši sloužil světící biskup pražský Václav Malý, kázání pronesl profesor Evangelické teologické fakulty UK Jakub S. Trojan.

(Marie Kohoutová)